Přes Dolomity, Stelvio a Pyreneje do Barcelony

Putování za dobrým vínem a krásami Evropy.

Přes Dolomity, Stelvio a Pyreneje do Barcelony

Kapitoly článku

   Moji letošní jarní cestu do Španělska provázel studený vítr, déšť a sněhové vločky. Moc jsem si ji neužil a tak jsem se nakonec rozhodl, vydat se tam znovu. Tentokrát začátkem září, kdy bývá ještě slušné počasí, všechny průsmyky jsou otevřené a na horských silničkách je menší provoz.

   V podstatě to tak dopadlo. V Itálii jsem sice stál s dalšími asi třiceti motorkáři na benzince pod střechou a pozoroval šílenou průtrž mračen, ve Francii mne zase zastihl tak silný nárazový vítr, že jsem raději cestu pro ten den ukončit. A v kempu pak zoufale zápasil se stanem, který mi chtěl odletět. Jinak bylo ale azůro a často téměř prázdné silnice.

   Dolomitské pasy předčily moje očekávání, je to nádherný kus Alp, kam se chci určitě znovu vrátit. Už proto, že jsou rozesety na relativně malé ploše a snadno dostupné z jednoho místa ubytování

 

  Další horskou lahůdkou, kterou jsem do té doby neznal, bylo Passo Stelvio 2758 m.n/m. Na druhý nejvyšší alpský průsmyk jsem mířil od města Trafoi. Více než padesát serpentin s převýšením 1.600 m mi přišlo jako motorkářská maturita. Provoz byl naštěstí minimální, v některých vracečkách jsem byl opravdu moc rád, že je mám jenom pro sebe. Není divu, že tahle silnice patří mezi nejfotografovanější na světě.

 

  Sjezd do Švýcarska směrem na Zernez byl už méně náročný, pěkné výhledy ale zůstaly.

 

  Krásnou krajinou kolem města St. Moritz jsem znovu přejel do Itálie a přes Lugano

 

a Locarno se vrátil do Švýcarska. Cestou do Brigu mne čekal Simplon pas 2005 m. n/m-nejnižší alpský dvou tisícový průsmyk.

  Pěkným údolím Walisských Alp, podél řeky Rhony a přes jeden z nejvyšších a také nejkrásnějších průsmyků Grand St. Bernard 2.473 m.n/m jsem přejel ze Švýcarska do italské Aosty.

  Cestou na další pass podobného jména Pt.st Bernard 2188 m.n/m,

 který je vstupní branou do Francie, je pěkný výhled na masiv Mt. Blanku

  Alpy byly minulost, čekala mne krásná Provence a další skvělé svezení.

  Rád využívám silnice zvýrazněné v automapách zelenou linkou. Znamená, že úsek je něčím zajímavý a stojí za projetí.

  Z Grenoblu jsem zamířil do města Aigueze o kterém se traduje, že patří mezi nejhezčí francouzská starobylá města.

 

 

U města Millau míjím slavnou pýchu francouzského stavitelství


 

 a opět pěknou krajinou

 pokračuji do Carcassonne, možná nejzachovalejšího města středověku v Evropě. Jeho monumentální hradby vydržely i pětileté obléhání vojsky Karla Velikého. Z mostu přes řeku Aude vypadá město jako pohádková kulisa.

  Z Carcassonne jsem pokračoval na Andoru a Col de Puymorens  1.915m.n/m

  a pak dál po Route de Pyrenees

  přes průsmyky Aspin 1.490m.n/m , Tourmalet  2.115m.n/m a Col d´Aubisque 1.719m.n/m. Jména, která určitě budí ze snů účastníky největšího cyklistického závodu na světě TDF.

 

Pro přejezd do Španělska jsem zvolil Col du Pourtalet 1.794m.n/m. Bylo to parádní rozhodnutí, provoz téměř nula a krajina jako z pohádky.

 

   Ve Španělsku jsem chtěl navštívit především vinařskou oblast La Rioja. Byla doba vinobraní a vína z Rioje patří k nejlepším na světě. Mířil jsem do centra oblasti města Haro na nějaký ten doušek červeného vína.

   Trochu jsem to tam už znal, po pár desítkách španělských kilometrů se, k vlastnímu překvapení, rozhoduji pro jiný cíl. Pro Barcelonu, kterou jsem naopak neznal. Dalo se čekat, že víno z Rioje dorazilo i tam a že o něj tedy nepřijdu.

 

  Kemp v Barceloně leží přímo u pláže v polovině září bylo moře příjemně teplé. Město samo mne ale zas tak nenadchlo, po týdnech v krásné přírodě bylo příliš rušné a hektické.

  Nedaleko Barcelony leží asi nejznámější poutní místo Španělska Klášter Montserrat se slavnou Černou Madonou patronkou Katalánska. Leží vysoko nad údolím obklopen zajímavými skalami.

  Pro cestu k domovu opět volím klikaté silničky španělského venkova. Col d Ares 1.513 m.n/m není sice žádný mohykán přesto jedu snad 20 km na dvojku z jedné serpentinky do druhé.

  Za Pyrenejemi mne překvapil tak silný vítr, že jsem jízdu nakonec vzdal a zamířil do prvního kempu u silnice. Beztak bylo potřeba vyprat a taky dobít mobil i power banku.

 Znovu projíždím Provence. Mont Ventoux

  tam dohlíží na nekonečné vinice, naštěstí jsou ale tak rozlehlé, že sem tam nějaký hrozen neuhlídá. Občas mi to prostě nedalo, byly neskutečně dobré.

Některé vesničky a městečka podtrhují krásnou krajinu Provence.

  Po Route de Grandes Alpes sjíždím k Ženevskému jezeru a den končím na prahu „Berner Oberland“ ve Švýcarsku v horském městečku Zweisimmen.

  Ráno byla v horách docela kosa, v noci ve stanu plus 3st.C. Horká sprcha ve vyhřátých umývárnách, modrá obloha a vidina zajímavé trasy předznamenaly naopak moc skvělý den.

   Přejezd dvou vyhlášených průsmyků, jakými jsou Grimselpass  2.165 m.n/m

  a o něco vyšší Furkapass 2.436 m.n/m

 je zážitek, který se neomrzí.

 Stejně jako pohled na upavené švýcarské vesničky.

  Z města Chur jsem tentokrát nepokračoval na Vadůz a   Innsbruck, Brno..ale na jih do střediska zimních sportů Lenzherheide  a průsmyku Lai 1.549 m.n/m. Následoval Davos, kde fotím docela zajímavý hotel

 

  Z Davosu stoupám měsíční krajinou do sedla Flüelepass 2.383 m.n/m. Jsem tu prvně a moc si tu působivou krajinu užívám.  

  Končím v pěkném městečku nedaleko rakouských hranic a do GPS zadávám další zelené alpské silničky pro následující den.

  Ráno byla obloha zahalena temnými mraky. Domů jsem to měl nejméně 900 km, co ale v horách když prší?! Nakonec to balím, zamířím na Landeck a kupuji dálniční známku.

  Denní světlo mi vydrželo až do Olomouce. Na průměr 100 km/hod, když je to skoro stále po dálnici, dosáhne i malý Stromek levou zadní. I s důchodcem v sedle.

Co napsat závěrem…?

 - Měl jsem štěstí na počasí, žádný defekt ani jiné potíže.   

  -Jízdní vlastnosti pneumatik Metzeler Tourance NEXT jsou i po 15.tis skvělé, určitě jim zůstanu věrný.

  -GPS Garmün Zumo 550 je můj naprosto zásadní pomocník. Především při jízdě po horských či venkovských silničkách, kde je značení buď náhodné, nebo žádné. Trasu si najdu v podrobné papírové mapě, pak zadám dostatečný počet průjezdních bodů ..nakonec to zná každý.

- Suzuki 650 V-Strom je na cestování opravdu skvělá motorka. Na starším i současném modelu jsem za posledních cca 8 let ujel téměř 150 tis. km, něco o ní tedy vím. Je lehká, snadno ovladatelná, s pohodlným posedem, bezporuchová, na svůj obsah velmi výkonná, s nízkou spotřebou, provozními náklady i cenou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.06
Známkováno: 34x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist