Dovolená na Tenerife, která nebyla jen dovolenou......

Kapitola I.

Jedno lednové brzké ráno nasedáme do auta a míříme na letiště. Jsme v odbavovací hale Pražského letiště poměrně brzy, ale i tak zde panuje čilý ruch. Zjišťuji, že naše přepážky budou otevřeny během 20ti minut.
Odbavení proběhne bez problémů, netrvá to dlouho a jsme usazeni v příjemné kavárně kde popíjíme kávu a vyhlížíme kdy přistaví naše letadlo, kterým se přemístíme na největší z Kanárských ostrovů na TENERIFE.

 Povídáme, čas plyne a najednou je tady čas odletu. Příjemné letušky nás vítají na palubě, za nedlouho se letadlo naplňuje a po povinných procedurách jako je instruktážní video a odmrazení křídel našeho Boeingu 737, je tady samotný start. Nabíráme výšku a míříme na jih......po 5ti hodinách přistáváme na Tenerife, nutno podotknout za pořádných větrných poryvů.

Po příjezdu na hotel se jdeme projít po okolí a koukáme směrem do hor, kde se tyčí Pico del Teide, nejvyšší hora Španělska. Vracíme se z prochajdy a jdeme na večeři, je vydatná - all inclusive.
Je tady ráno a v recepci hotelu nás vyzvedává člověk, kterému tady na ostrově patří jedna z půjčoven motorek. Veze nás k sobě do garáží, kde si od něj půjčujeme Hondu CBF500 a Horneta.
Z půjčovny se vracíme na hotel pro mapy a GPSku. Natankujeme u nejbližší pumpy (cena benzínu 1€/L) a vyrážíme na první moto výlet roku 2014 do národního parku Teide. Z městečka Las Galletas jedeme směrem na Vilaflor a přímou cestou k vulkánu Pico del Teide, který měří 3717m.n.m.

 Cesta vede od pobřeží stále do kopce a jedna zatáčka střídá druhou. Jak stoupáme mění se i vegetace, v nížině jsou jen palmy a křoviska, o něco výše jsou smíšené lesy s krásnými a majestátnými borovicemi a ještě výše se začínají otevírat krásné výhledy a krajina se začíná podobat Marsu. Všude jen kamení a miliony let zchladlá láva. Silnice si užíváme jako nikdy jindy, co vám budu vyprávět....jedu si v lednu na motorce, svítí a příjemně hřeje slunce, je tady 25°C.  Prostě bomba.

Samozřejmě fotíme kde se dá a co se dá, odjíždíme z jedné z mnoha zastávek na trase. Po hodině přijíždíme ke spodní stanici lanovky na nejvyšší horu. Kupujeme si zpáteční lístek za 50€, ale jinak to prostě nejde. U pokladny je taková zajímavá cedule, nahoře prý fouká vítr 75km/h a tepolta je -10°C.
Nás to neodradí, čekáme 15minut na kabinu. Máme štěstí, ještě jsme se vešli ke skupině turistů před námi, jinak by jsme si počkali ještě dalších 15minut. Lanovka začíná stoupat a mě začíná praskat v uších, i když stanice lanovky je ve 2000m.n.m. převýšení je opravdu hned od prvních metrů velmi ostré. Lanovka nás přiváží pod vrchol do nějakých 3510m.n.m. Hned po vystoupení z lanovky je opravdu velmi větrno a mrzne až praští na poměry letošní zimy. Bohužel na výstup na vrchol můžeme zapomenout, je k němu potřeba jisté povolení, bez kterého vás tam správce národního parku nepustí a hlavně není možné jej ze dne na den získat, delegátka nám později říkala, že tak 3 měsícem předem si musí člověk zažádat. Takový je o výstup na vrchol zájem. Nám to nevadí i tak je tady krásný výhled na sopečné krátery pod námi a ty panorámata...
Fotíme se o sto šest , ale musíme hlídat lanovku. Člověk se tady nemůže dlouho zdržovat jaký je tady nápor turistů. Další kabinou jedeme tedy dolů, podotýkám, že značně zmrzlý. Než znovu nasedneme na naše oře, dáváme si svačinku, kterou nám připravili na hotelu. Po té se vracíme jinou cestou na pobřeží a po něm na hotel. To už je večer a po opětné vydatné večeři, klábosíme na pokoji a vymýšlíme kam druhý den.

Kapitola II.

Ráno nás budí volně poletující papoušci po palmách, snídaně a tradá. Pro dnešní den máme jasno kam. Z našeho hlavního stanu vyrážíme opět do národního parku ne však stejnou cestou a za jinými cíli. Předešlý den jsme ze sopky zmerčili observatoř na vedlejším hřebeni. Proč se tam tedy nepodívat. Projíždíme opět kolem stanice lanovky a jedeme dále, krásným a obrovským sopečným kráterem. Je to tak krásná, drsná a jiná krajina, která se dá těžko popsat. Vede tímto místem velice pěkná klikatá silnice TF21, kterou přijede na rozcestí kde máme na výběr, vlevo Puerto de lA Cruz nebo vpravo Santa Cruz de Tenrife. Odbočujeme doprava na TF24, která nás přivede k oné observatoři, mysleli jsme, že je nějak přístupná pro turisty, ale opak je pravdou. Nenecháme si kazit dovolenou a aspoň si uděláme hezké fotky.

Máme neplánovaně více času tak přichází na řadu změna plánu a jedeme se podívat do města Candelaria, kde mají být sochy původních obyvatel. Jedeme od observatoře dále po TF24 a ty výhledy, opět krása. Na odbočce vjíždíme na TF523, ta nás provádí krásnými lesy a serpentinami až na samotné pobřeží. Vjíždíme do Candelarie, najít náměstí s kostelem a sochami nám nedá moc práce. Motorky necháme zaparkované a okouknout sochy a přilehlé uličky s krámky se suvenýry. Zdržíme se zde poměrně dlouho a to až do chvíle kdy se od hor žene nicota, nebe černé jako sama noc. Nasedáme na stroje a po dálnici uháníme nějakých 60km, aby jsme nezmokli, tady není nikde žádné topení a špatně by se nám sušili motohadry. Dálnice tady mají pěkné a nejsou placené, jen pozor na maximální povolenou rychlost 120km/h. My jsme sice žádné policia s radarem neviděli, ale prý si to tady hlídají. Po příjezdu na hotel dáváme sprchu a jdeme na večeři. Po večeři jdeme ještě zkusit rybolov, ano kamarád si sebou přivezl kromě helmy, bundy a kevlarových džín i rybářskou výbavičku. I když snaha byla, nepodařilo se mu nic chytit. Vracíme se tedy bez úlovku, ale i tak byla rybářova dušička spokojena. Z mnoha letáků a průvodců na hotelu jsme se dozvěděli o prý úžasné zoologické zahradě Loro Parque v Puerto de la Cruz. A je plán na další den.

Ráno nás nebudí papoušci ani sluneční svit, je větrno a poměrně oblačno. Zvažujeme co a jak, padá rozhodnutí, že si nenecháme zoo ujít, ale nepojedeme na motorkách. Voláme delegátce a ta nám přes známého nechá přivézt z půjčovny fungl nový Citroen C3. Čeká nás necelá hodinka cesty po dálnici, jsem zvyklý na VW Passat, ale C3 mě mile překvapuje, malé svižné auto.
To už jsme před vstupem do Loro Parque, vstupné je poměrně vyšší 33€/osoba. Ovšem co se nám hned za projitím turnikety otevře za svět.....jedním slovem paráda. Jedna voliéra s papoušky vedle druhé, začínám věřit letákům, že je to největší papouškárna na světě. Jsou zde samozřejmě zvířata, která máme i v našich zoo např. bílí tygři, ale co opravdu stojí za zmínku jsou akvária s delfíny a kosatkami. Obzvláště 20ti minutová show s kosatkami je opravdu pěkná podívaná,  dále je zde k vidění show s lachtany, delfíny a zvláště pro děti show s papoušky. Je zde i taková malá stanice s nově narozenými mláďaty, kde je možné vidět jak se o ně starají ošetřovatelé. Ještě zmíním velmi pěkně udělaný pavilon tučňáků a vodní svět s rejnoky, žraloky a nespočetným počtem ryb a dalších živočichů vodní říše. Shlédnutí této hezké zoologické zahrady zabere minimálně 5-6hodin.
Po této době se vracíme na večeři a s výhledem lepšího počasí na další den, plánujeme co dál.
Ráno po snídani vyrážíme do prozkoumat západ ostrova, přesněji máme v hledáčku majestátné útesy Los Gigantes a starobylou vesnici Masca. Bohužel Tenerife trpí poměrně řídkou sítí silnic. Takže musím jet kus cesty po dálnici, ale jak to jde sjíždíme z ní a po pobřežních silničkách jedeme vstříc útesům. Po cestě míjíme nespočet plantáží kde se pěstují banány a avokáda. Opět si užíváme cestu na půjčených motorkách. Netrvá to dlouho a přijíždíme k útesům Los Gigantos, díky Google Earth se mi s předstihem podařilo najít pěknou vyhlídku na útesy, která není v obležení turistů a dají se odsud pořídit pěkné fotografie. Zároveň nacházíme i příjemnou restauraci s terasou s výhledem na útesy, dáváme si fresh juice a kocháme se pohledem. Posedíme pokecáme, ale je na čase vyrazit dále.
Od útesů nás klikaté silničky TF454 TF82 a TF436 přes městečko Santiago de Teide přivádějí do vesnice Masca. Za zmínku ještě stojí silnice s označením TF436. Je to velmi klikatá, s krásnými výhledy úzká o to však dopravně vytížená silnička. Mají tady co dělat dvě malá auta, aby se vyhnula natož pak autobusy plné turistů. Pro nás motorkáře to byla ovšem krásná projížďka a jelikož je to slepá silinčka bylo na jejím konci o pozdvižení postaráno. Tolik aut není ani na Vánoce před Tescem na parkovišti jako tady :-)  Hlavně tady není vůbec žádné místo, máme problém někam upíchnout i naše motorky.
Scházíme po příkrých schodech do samého nitra vesničky Masca, je to opravdu pěkné místo, ze kterého je opravdu krásný výhled. Na jednu stranu úzkým kaňonem až na pobřeží a samotný Atlantik a na druhou stranu na hory národního parku. Nechybí všudy přítomné palmy, prodejci banánů a jiných plodů místních rostlin. Je vedro k padnutí a my se začínáme pěkně vařit, musíme do stínu a nebo ještě lépe nasednout na motorky a nechat se ochladit větrem. Po prohlídce vesnice odjíždíme úzkou klikatkou silnicí do hor, kde je o poznání chladněji a příjemněji. Nyní už jedeme bez nějakého konkrétního cíle a jen se projíždíme po ostrově a pomalu se s přibývajícím časem začínáme vracet k hotelu. Je tady opět další večeře a opět sedíme nad mapou .

Kapitola III. a poslední

Opět je krásné ráno, máme v plánu jet omrknout do Guímaru pyramidy. Natankujme hned vedle hotelu a vyrážíme na předem vymyšlenou trasu, co to jde sjedeme z dálnice a mizíme do klikatých silniček. Městečko střídá městečko, zatáčka střídá zatáčku. Na jednom místě s vyhlídkou odstavujeme motorky a chvíli se kocháme a povídáme. Chceme si udělat nějaké pěkné fotky tak jezdíme kolem sebe, navzájem se fotíme a natáčíme na kameru, neděláme žádné kraviny. Až najednou....... 
Kamarád kolem mě projel, než jsem se stačil otočit, ozvala se rána! Co se dělo dál bych nepřál nikomu zažít........dovolená se změnila v mžiku v holý boj o život kamaráda. Motorka zapasovaná pod svodidly, kamarád ležící vedle ní a bez známky života v tu chvíli. Naštěstí hned kolem jelo auto, skáču mu do cesty a nechávám jej volat ambulanci, v dalším projíždějícím autě zdravotní sestra.....v mých očích anděl. Mezitím se snažím starat o kamaráda, který se naštěstí v tu chvilku probírá z bezvědomí, ale i tak je sanitka potřeba. Do příjezdu záchranářů nesundavám kámošovi helmu a snažím se s ním komunikovat a nějak mu pomoci. Minuty se neskutečně vlečou v takovou chvíli, už slyším sirénu,jsou tady. Anglicky se snažím vysvětlit co se stalo, co a kde bolí atd. Naštěstí lékař i sestra jsou super, helma je sundána a nasazen límec atd. .....po pár formalitách sanitka s kamarádem odjíždí do nemocnice. Já musím na místě počkat na policii a na odtahovku pro motorky.  Policia přijela zanedlouho, ti už to mají s angličtinou horši, takže si jen něco nafotí a odjíždí, já stále čekám na odtahovku. Mezitím volám delegátce z cestovky. Odthovka přijela odvezli jsme motorky do půjčovny a majitel se svou přítelkyní mě vezou do nemocnice. Tam se  dozvídáme, že kamarádův stav je vážný. Přijíždí ještě delegátka Maruška, ta mě odváží na hotel, mám nervy v kýblu a mám tu záležitost ještě oznámit rodině kamaráda...... Do toho mě kontaktuje pojišťovna cestovky a oznamují mi, že kamarádův stav se zhoršil a musí jej převézt do jiné nemocnice a ihned operovat. Tato nehoda se stala 2 dny před odletem domů.
Bohužel jsem musel letět sám, pří nastupování do letadla jsem měl smíšené pocity. Kamarád si poležel v místní nemocnici dalších 14 dní a nutno podotknout, že mu místní lékaři dvěmi operacemi zachránili život. Nedobrovolně si tak prodloužil pobyt na slunném ostrově. O to víc si však užil péči Lenky, kamarádky naší delegátky.
Po 14 dnech od mého návratu jsme kamaráda přivítali ve velkém počtu na letišti v Praze, když vyšel ze dveří tranzitu. Následoval velký potlesk a všem se ulevilo, že je na nejlepší cestě být v pořádku.
Tento cestopis se šťastným koncem píšu koncem února. Doufám, že až jej budete číst vy motorkáři po zveřejnění na Motorkářích(cca 2 měsíce od zaslání), bude již kamarád v plné síle.

Jezděte tak, ať neuděláte nic sami sobě nebo svému okolí nepřipravíte krušné chvilky.
Všem vám přeji hezkou moto sezonu 2014 a co odjezd to návrat

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE