Do Andalusie - kam jinam

za sluncem a exotikou

Do Andalusie - kam jinam

Kapitoly článku

Když začátkem května začalo v Evropě období dešťů, vyrazil jsem opět do Španělska. V létě tam zaručeně nezmoknete a navíc je to motorkářský ráj. Kvalitní a prázdné silnice, nádherná hornatá krajina, historická výstavní města, slušné ceny, nekonečné pláže, ohnivé víno a vášnivé ženy...(asi teda).

Původně jsem tentokrát cestopis psát nechtěl, nakonec mi to ale nedalo. O Španělsku se na motorářích příliš často nepíše, možná tu někdo najde inspiraci pro vlastní cestu. Alespoň promoje oči, krásnější země v Evropě není.

Start 10.května 2010

Až po Lago di Garda moknu, takže spěchám po dálnici. Alpy přejíždím do Francie přes Col de Montgenevre. Krásným krajem, kaňony a vinicemi severní Provence , po N 94 a ještě romantičtější D 994, přijíždím k hranicím NP Cévennes do Alés. NP stojí 100% za návštěvu. Z Florac skoro až do Millau vede silnice kaňonem podél řeky Tarn. Je plná vodáků, míjím i několik půjčoven lodiček.
Ponte de Millau je logickou zastávkou a důvodem, proč jedu tudy. Pýcha stavitelství a bezesporu alespoň Francouzská stavba století je. Most je dlouhý téměř 2.500m, nejvyšší bod je pak 343 m nad zemí. Je působivý už z veliké dálky.
Občasný déšť mne provází až k Pyrenejím. Slavné poutní místo Lurdy znám, rád bych si ale projel obávané průsmyky TDF- Tourmalet a Aspin. Jsou, bohu žel, stále neprůjezdné. Hory přejíždím po silnici z Pau (F) do Sabiňaniga (E).

Španělsko

mne přivítalo po Španělsku. Obloha bez jediného mráčku a Pyreneje, na francouzské straně zahalené do mlhy a deště, září do dálky zasněženými hřebeny. Prázdné silnice, modrá obloha a horké slunce, červená půda, kamenné vesničky a minimální provoz. A pak že v životě nejsou žádné jistoty…

Segovia – 3.146 km

Je kouzelné město obklopené horami, severně od Madridu. Parkuji na náměstí Plaza de Azoguejo, nad nímž se vypíná 29 m vysoký Římský akvadukt. Určitě zdejší nej fotografovanější památka. Palác Alcázar a staré město se 40. románskými kostely následují v těsném závěsu.

El Escorial

klášterní palácový komplex leží v opuštěné krajině při cestě do Madridu. Býval duchovním útočištěm králů, dnes je oblíbeným cílem turistů.

Ruta de don Quijote

Putování za slavným Donem je jako putování za Moravským vínem. Po jeho stopách nevede jenom jedna cesta. Tu hlavní jsem projel loni, letos hledám další známá místa jeho slavného putování krajem La Mancha.
Nejkrásnější náměstí, má být v městečku Templeque. Představoval jsem si ho trochu jinak. Když ale chvíli tiše stojím, slyším klapání kopyt jeho koně po hrbolatém dláždění. Tak pomalu tu tiká čas. Kdybych ho takhle dokázal zastavit sám…
Větrné mlýny a boj s nimi, se díky Cervantesovi staly slavným rčením pro marné lidské snažení. Ty skutečné a nejkrásnější jsou prý v městečku Belmonte.

Příhoda

Nad městečkem Alcaraz, na úpatí pohoří stejného jména, vidím už z dálky dvě mohutné starodávné věže. Kličkuji příkrými uličkami a hledám, kudy se k nim dostanu. Sevřený mezi kamenné zdi starých domků, kodrcám po dláždění do hrozivého stoupání. Když už to vypadá, že se každou chvilku převrátím na záda, dláždění končí a začínají schody… horká chvilka!

Andalucia

Je plná krás, tak trochu Afrika v Evropském rouše.

Silnička A 317
vede krásným pohořím Sierra de Segura. Den končím na břehu moře v Palomáres.

Costa del Almeria – cca 4.000 km

Východní pobřeží Andalusie tvoří skalnatá polopoušť.
Nedaleko města Sorbas je postavena největší sluneční elektrárna v Evropě. Své stopy tu zanechali i Američané. Zdejší vyprahlá krajina se podá Divokému západu více, nežli Divoký západ sám sobě. Proto tu natočili řadu klasických filmových westernů, třeba „7.statečných“. Filmové kulisy kovbojského městečka nazývané

Mini Holywood

leží v opuštěné krajině u městečka Tabernas.
I když jsem byl cestou přepadený, nakonec jsem slavně zvítězil a do městečka dorazil.
Přes pohoří Sierra de los Filabres
s typickými vesničkami a pěknými výhledy mířím do města

Guadix

Guadix je další významná pozoruhodnost tohoto kraje. Je to živý skanzen a nejstarší obydlené místo ve Španělsku. Více nežli polovina z jeho 20 tis. obyvatel žije v jeskyních. Jeskyně mají konstantní teplotu 18 st.C. Na jihu Španělska a na dohled nejvyššího pohoří je to určitě příjemné.

Většina jeskynních příbytků je zrenovovaná, najdou se ale i prázdné, případně volné k prodeji.

Granada – 21/22.května 4.000 km

Jsem tu na rok a den jako v loni. Bohu žel, žádná přehlídka koňů a krojů se letos nekoná. Alhambru už znám, navštěvuji ale další významnou arabskou čtvrť Albacín. Je typická malými uličkami a krásnými zahradami. Je odsud také nejhezčí výhled na Alhambru.

Sierra Nevada

Od cesty k vrcholu Pico Veleta mne loni odradila obava z omrzlin a strach, že z cestičky bez svodidel spadnu do propasti. To jsem se dočetl. Svodidla už ale stihli postavit a silnice je přímo autostráda. Pokud jde o mráz, nahoru se dá vyjet i v tričku a kraťasech. Nicméně až na vrch ne, silnice končí kousek nad 2.500 m.n/m. Dál to jde už jenom po svých.

Další vyhlášená cesta v pohoří Nevady vede z Lanjarónu přez Traveléz a zpátky po druhé straně hlubokého údolí na Torvizcón. Je nádherný den a tahle trasa je fakt paráda.

Camping Torre del Mar


Leží na pobřeží Costa del Sol, kousek nad Malagou. Je tu krásně, moře ale ještě studené. Na štěstí se dá alespoň opalovat.

Serrania de Ronda


Jsem tu už po třetí a stále nemám dost. Bílá městečka a pěkný kraj je ze sedla motorky drogová záležitost.

Cadiz

Nejstaršímu Evropskému městu je už přes 3.100 let. Atlantický oceán ho omývá skoro ze všech stran. Mnoho významných památek za hradbami starého města není, přesto je velmi příjemné.

Jerez

Fanouškům motocyklů je důvěrně známé jako pořadatel Španělské moto GP. Milovníkům vína je známější anglická verze jeho názvu- Sherry. Díky zdejšímu klimatu, vápenné půdě a létům zrání v dubových sudech je zdejší víno stejného jména vyhledáváno v celém světě.

Sevilla 5.350 km

Sevilla je označována za nejkrásnější Španělské město.


Přijel jsem z nedalekého kempu docela brzy ráno, zaparkoval motorku nedaleko katedrály( stejně jako loni), a vyrazil na prohlídku města.

Příhoda – deposito vehículos

Toulal jsem se uličkami i parky několik hodin. Tady je opravdu co objevovat a z čeho být nadšený. Když jsem se za několik hodin vrátil k zaparkované motorce, nadšení mne přešlo. Už z dálky bylo zřejmé, že mám problém. V místě, kde původně stála, byla teď venkovní zahrádka jedné z malých restaurací. Motorka byla pryč.

Moc příjemné to tedy nebylo. V Estonsku mi ukradli bagáž, teď to vypadalo vážnější. Po pravdě jsem ale strach z krádeže nepocítil ani na chvilku, no, na chvilku možná.
Majitel zmíněné restaurace mi tušení potvrdil. Motorku přeparkovala milice. Na mapě mi zakroužkoval „deposito vehículos“ a já odklusal bohatší o nový zážitek. Stál skoro 60 éček.

Národními parky k domovu

Pro cestu k domovu jsem si vybral úzké a místy dost rozbité silničky národního parku Sierra de los Santos.

Skoro 400 km téměř sám, minula mne snad jenom dvojice na GéeSkách a jeden ofroud. Zato krajina kolem byla moc pěkná, hlavně pak vodní nádrž

Embalse de la Serena

Guadalupe

Tahle malá vesnička, ztracená v odlehlých kopcích španělského vnitrozemí, dala své jméno patronce Mexika a všech španělských území a také karibskému ostrovu. Dost důvodů, abych na ni byl zvědavý.

Před 700 lety se zde zjevila Panna Maria (Guadalupská). Její sošku s černou tváří vyřezal prý svatý Lukáš, je vystavena nad oltářem kostela spojeného s klášterem.
V kempu mi společnost dělá 8 cyklistů z Belgie. Nejstaršímu je 78 let. Do Španělska přiletěli a teď se vrací zpět. Čeká je ještě 3.600 km.

Sierra de Altamira a de Gredos

Hory mne vedou až do města Avila a den končím ve známém kempu v

Segovii - tři týdny na cestě – 6.020 km

Potkal jsem tu dva Němce – Moto Guzzi a Strom 650. Taky se už vraceli, takže bylo o čem povídat. Pak přijel třetí motocyklista. Seděl jsem právě pod stříškou u recepce, dobíjel mobil, zadával trasu do navigace a přes nootebook a Skype se bavil s manželkou. A ten třetí Němec (68 let) si přisedl a začal na tu elektroniku nadávat.

Neuznával především navigaci. Do Španělska jezdí prý už 40 let a vždycky si vystačil s mapou. O možnostech GPS toho ale moc nevěděl. Trochu ho taky zarazilo, když jsem z kufrů vytáhl slídový obal s magnety a mapovými listy. Taky je vozím. Jak ale říkal už major Terazky : „Čo bolo, to bolo. V petnáctom storočí som tiéž něpoužíval GPS. A terazky hej“!

Coca

Je velmi malé, malebné městečko kousek nad Segovii. Leží sice opuštěné v polích, nicméně se pyšní prý nejkrásnějším cihlovým hradem.

Krásných hradů je v této oblasti mnoho. Tento shlíží na město Peňafiel.

La Rioja


Sierra de la Demanda tvoří západní hranici nejslavnější vinařské oblasti v Evropě „La Rioja“.
Z cesty po úbočí pohoří Demanda vede uzoučká, klikatá odbočka ke klášteru Monasterio de la Valvanera. Opatrují tu vzácnou sochu Panny Marie, patronky regionu Rioja.
Centrem vinařské oblasti jsou města St.Domingo, Logroňo a Haro. Obzvláště Haro je považováno za „Hlavní město vinařství“. Proslavil ho i červnový festival vína s pouliční bitvou, za munici slouží hrozny vína.

Loučení se Španělskem

Krajina severního Španělska je zelenější a vesničky už nejsou tak bílé a malebné.

Cestou k Pyrenejím navštěvuji, prý nejstarší španělský hrad Castillo de Loare
U vesničky Riglos obdivuji růžové skalní útvary Los Mallos. Táhnou se několik kilometrů.
Odsud je to už kousek do města Jaca, v dálce se objevují zasněžené Pyreneje.

Znovu ve Francii - zatím najeto 7.000 km

Je už červen a pyrenejské průsmyky známe z Tour de France jsou konečně průjezdné. Mezi městy Jaca (E) a Saint Girons (F) jsem jich projel šest. Včetně nejslavnějších Col de Tourmalet a Aspin. Bylo to krásných 360 km po úbočí nádherných hor.

Carcassonne

Je nezapomenutelné město v kraji moruší, vína a malebných vesniček.

Jsem na jihu Francie, alespoň tady je teď horký červen a tak mířím k moři. U města Agde nacházím kemp přímo na pláži. Je to tu přímo idylické, jenom voda v moři, je na můj vkus, stále studená.

Mám tu docela zajímavé sousedy, německý pár z Dortmundu. Vedle asi sedmimetrového přívěsu stojí dvou sedadlové kabrio MG. Na můj udivený pohled říkají „no jasně, karavan zůstává a my se sem vracíme. Už mnoho let ve stejnou dobu. A voda je každým rokem studenější!“ Nicméně, na rozdíl ode mne, každé ráno v něm půl hodiny plavou

Provence

Oblast Plateau de Valensole a okolí městečka Valensole především, reprezentují prý představu typické Provence. Je to také centrum pěstování levandule. Ta, Bohu žel, začíná kvést až koncem června. Nekonečná pole jsou zatím zelená.

Gordes du Verdon

Od přehradního jezera Lac de Sainte Croix
do města Castellane vede cesta jedním z nejznámějších evropských kaňonů
I dál, když skály ustoupí, vytváří řeka Veron malebná zákoutí

Nejvyšší Alpské průsmyky

Jsou odsud velmi blízko a moje touha jimi projet je silnější, nežli rozum. Většinou jsou totiž od října do konce června neprůjezdné. Přesto najíždím na Route Des Grandes Alpes a doufám, že se někde přes alpský hřeben do Itálie dostanu.

Nepovedlo se. Nakonec před Col de la Bonette otáčím, musím se vrátit až do Nice a potom tunelem přes Colle di Tenda směr Cúneo. Končím kousek za hřebenem, na břehu horské řeky v Limone Piemonte – najeto 8.086 km

Švýcarsko

Alpských průsmyků není nikdy dost, ať už jsou ve Francii nebo jinde. V Cúneo jsem najel na dálnici a upaloval po ni až do Aosty a přes Col du St. Bernard se přehoupl do Švýcarska. Obloukem přes Spiez a Interlaken a pasy Grimselpass, Furkapass a Oberalppass do Lichnštejnska.

Dálnice přes Innsbruck, Salzburg a Brno byla už jenom rychlou spojkou k domovu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.08
Známkováno: 51x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist