Slovinsko - za mořem i horami

Dovolená ve znamení moře a přírodních krás Slovinska.

Slovinsko - za mořem i horami

Kapitoly článku

Moto:

Dovolená ve znamení moře a přírodních krás Slovinska.

Úvodem

Plánování letošní dovolené začalo až během června, kdy jsme se naplno rozhodli strávit dovolenou opětovně v sedle motorky. Po prodeji předchozího V-Stroma na podzim 2011 jsme žádnou neměli. Vyhlídnutá motorka byla, ale až po nastřádání finančního obnosu a následné koupi koncem května, jsme mohli začít plánovat. Přáním manželky bylo strávit alespoň pár dnů u moře a ne jen projíždět Alpy. Rozhodnutí padlo na Slovinsko. Pobřeží mají malé, ale za účelem cesty bylo dostačující. A jelikož jsem ještě nebyl s naší novou motorkou pořádně seznámen, trasa v naplánované délce 2000 km byla akorát. Cíl nebyl stanoven, vždy se zastavilo podle momentální nálady. Celá cesta byla plánována s jízdou mimo dálnice a tím si vychutnat kompletně celou trasu.
Odjezd je naplánován na 14.7. Ještě před odjezdem je provedena garanční prohlídka v servisu a může se na BMW K 1600 GTL vyrazit za dobrodružstvím.

1. den – sobota 14.7.

Nastal den odjezdu. Předchozího večera jsme si zabalili vše potřebné a odjezd stanovili na ranní hodiny. To se v celku podařilo a v 6,00 startujeme, nasedáme a vyrážíme. Počasí nám přeje, svítí sluníčko a my se vydáváme z Prahy po R4 směrem na Milín, Protivín, Písek, České Budějovice na přechod v Dolním Dvořišti. Před odjezdem moc nesnídáme a tak padlo rozhodnutí se v Budějovicích nasnídat. Odbočujeme z hlavní trasy na směrovky k Donaldovi. Je osmá hodina a parkujeme u Donalda a dáváme si snídani a zároveň na delší dobu poslední jídlo v Čechách. Po klidné snídani se v 9,00 vydáváme opět na cestu a pokračujeme k hraničnímu přechodu. Po překročení hranic pokračujeme na Freistadt, dále pak odbočujeme na silnici č.124 a v následně na č.123 směr Mauthausen, kde byla plánovaná první zastávka. Chtěli jsme se podívat do míst, kde vznikly jedny z prvních koncentračních táborů ještě v době před II.SV. Jsou tu neskutečně rozsáhlé prostory, které i po tak dlouhé době od skončení války působí strašně tísnivým pocitem. Až se člověku svírá hrdlo.

Pořídili jsme fotodokumentaci a po krátké procházce po okolí (na samotnou prohlídku jsme neměli ani pomyšlení) pokračujeme dále v cestě. V plánu je dojet co nejdál a tím se přiblížit k moři ve Slovinsku.
Po odjezdu z Mauthausenu pokračujeme na na Steyr, ale těsně před ním odbočujeme na vedlejší silnici vedoucí přes Kűrnberg a Maria Neustift do Weyer Markt. Zde se již opět napojujeme na silnici č.115 vedoucí do Altenmarkt b. St. Ga. Tady odbočujeme na silnici č.117 do Admontu. Jelikož je již čas na pozdnější oběd, zastavujeme hned na křižovatce silnic č. 115 a 117 v příjemné hospůdce. Dáváme si kvalitní řízek s bramborem a míchaným salátem a také nealko piva. Až do této chvíle probíhala cesta celkem bez nějakých větších zádrhelů poklidnou krajinou a většinou po rovinách v podhůří Alp. Po dobrém obědě chceme pokračovat, ale nebe je zatažené a drobně mrholí. Nechceme nic riskovat a tak se oblékáme do nepromoků. Později toho opravdu nebudeme litovat. Odjíždíme po silnici č.117 a začínáme stoupat na náš první průsmyk Buchauer Sattel (850 m n/m.) přes St. Gallen do Admontu. Zde odbočujeme na okresku směrem na Trieben a silnici č.114 na Hohentauern. Opět stoupáme na další průsmyk Triebener Tauern (1278 m n/m) a zde nastává doslova peklo. Z nebe se valí přímo proudy vody a vypadá to, jako když někdo nahoře vylévá kýble. Není moc vidět, ale pokračujeme dále. Teplota na palubním pc ukazuje 10°C. Déšť polevuje až u Pölsu. Tuto část cesty jsme si díky dešti moc neužili, ale i taková je dovolená. Pokračujeme dále na Neumarkt i. Steiermark přes další průsmyk Perchauer Sattel (995 m n/m) nyní již jen za drobného deště po silnici č.317 na St. Veit a.d. Glan, kde odbočujeme na silnici č.94 se směrovkami na Villach. Cestou déšť ustává úplně a začíná se oteplovat. Ve Feldkirchen již musíme zastavit a sundat nepromoky. Manželka má sice námitky, protože se stále kolem dokola honí mraky, ale já jsem celý propocený a nevím, zda jsem promokl nebo se koupal ve vlastní šťávě. Po krátké pauze pokračujeme dále na Villach a začínáme se i ohlížet po nějakém ubytování. Je těsně před 18,00 a zastavujeme u malého kostelíka v Steidorf a. Ossiacher. Právě začíná mše sv. a tak neváháme a jdeme na mši. Alespoň se nebudeme zdržovat v neděli s hledáním kostela, kam bychom na mši zašli. Po skončení mše se ptáme naší sousedky v lavici na nějaké ubytování a jaké je naše překvapení když nám sdělí, že vlastní penzión a má volno. Při vyřknutí ceny 40€ na osobu a noc se snídaní nás zamrazí, ale nemáme chuť hledat něco dalšího a tak bereme. Paní nás odvádí do sousedního městečka Ossiach, kde jsme ubytováni v penziónu Magdalena na břehu Ossiacher See.

Po ubytování a převlečení do civilního šatu nás majitelka ještě odváží do Ossiacher (penzión je asi 4 km vzdálen od centra), kde si chceme dát večeři. Procházíme se městečkem a koukáme v restauracích po jídelních lístcích. Nakonec se v jedné usadíme na zahrádce a objednáváme jen krémovou česnekovou polévku a pořádné pivo. Mimochodem polévka byla vynikající a v dostatečném množství. Začíná se zvedat vítr, tak se zvedáme i my a míříme procházkou k našemu ubytování. Cestou nás zastihuje opět doslova průtrž a deštník nemá skoro cenu vytahovat. Než dojdeme k penziónu, jsme mokří doslova na kost. V pokoji se vysvlékáme, ždímáme oblečení a dáváme horkou sprchu na zahřátí. Všude, kde se dá, rozvěšujeme nepromoky a ostatní mokré oblečení. Kolem se honí bouřky, blýská se, že je světlo jako ve dne. Uléháme s tím, že snad bude ráno lépe.

Trasa: Praha – Milín - Protivín - ČB - Dolní Dvořiště - Mauthausen - Altenmarkt bei St. Gallen - Admont - Hohentauern - Neumarkt i. Steiermark - Friesach - Liebensfeld - Ossiach
Ujeto: 510 km.

2. den – neděle 15.7.

Ráno vstáváme na 8,00, kdy je domluvena snídaně. Koukáme z okna a venku stále drobně prší. Nu což, uvidíme po snídani. Snídaně je bohatá a formou švédských stolů. To využíváme a řádně se posilníme na téměř celý den. Při placení se bavíme ještě s majitelkou penziónu, která nám dává na rozloučenou pár dárečků s křesťanskou tématikou, a loučíme se. Dobalujeme poslední věci, oblékáme opět nepromoky, protože pršet nepřestává a před 10,00 vyrážíme na další cestu.
Pokračujeme do Villachu, kde po jeho projetí odbočujeme na silnici č.109 na Wurzenpass. Ujedeme sotva 100 m a čeká nás jedna z prvních uzavírek silnic a tím i neplánovaná objížďka. Dozvídáme se, že se sesunula část svahu a cesta je pro veškerý provoz uzavřena (pravděpodobně následek nočních bouřek). Passo musíme neplánovaně vynechat. Obracíme se tedy a jedeme po silnici č.366 na italské Tarvisio. Tady odbočujeme na silnici č.202 směr Kranjska Gora. Z ní pak odbočujeme na silnici č.206 a již nás čeká první Slovinský průsmyk Vršič (1611 m).

Cesta je to velice pěkná, jen nás překvapuje, že od tohoto směru jsou ve vracečkách „kočičí hlavy”. Z vrcholu pak při sjezdu již nejsou. Je to zajímavé řešení, ale při mokré silnici to zase taková zábava nebyla. Přestalo i pršet a my sjíždíme do Trenta.
Musíme ale dávat hodně velký pozor, protože v zatáčkách na nás číhají nástrahy v podobě kamení. Vše jsme zvládli bez sebemenší úhony a můžeme pokračovat dále. Při dojezdu do města Bovec je opět slunečno a tak zastavujeme na kraji města u pěkného hotýlku Mangart. Dáváme si kávu a sundaváme nepromoky. Pořádně se i oteplilo a palubní pc hlásí krásných 28°C. Po malém občerstvení pokračujeme dále po silnici č.203 na Tolmin, kde těsně před ním odbočujeme na silnici č.103 směrem na Kanal a město Nova Gorica. Silnice tu jsou úchvatné, asfalt je hodně kvalitní a dalo by se říci, že má určitě lepší kvalitu než u nás. A na cestách moc aut nepotkáváme. Není se ani čemu divit. Nejedeme vysloveně po hlavních tazích a při počtu obyvatel Slovinska něco málo přes 2 mil. je tu nádherné svezení. Ostatně je to vidět i na fotkách, které jsou většinou dělané za jízdy mojí drahou polovičkou. Po průjezdu městem Nova Gorica pokračujeme na silnici č.204 směr Branik a Sežana. Krajina se tu změnila, z hor jsme se dostali do jen mírně zvlněného kraje a i se dost oteplilo. Hodiny nám ukazují pozdní odpoledne a my ještě neměli čas se zastavit na oběd. To napravujeme hned v prvním městečku na silnici č.204 - Volčja Draga. Zastavujeme u restaurace Paquito a objednáváme si opět polévku, tentokrát rybí a houbovou. Opět jsou krémové a vynikající. Přidáváme pivo samozřejmě nealkoholické a nezbytnou kávu. Jsme spokojeni a s plnými žaludky pokračujeme dále na města Branik, Sežana a Lipica. Tady jsme díky navigaci trochu zabloudili a tak než se vymotáme, projíždíme výběhem koní - Lipicánů a také projíždíme golfovým hřištěm. Nakonec se nám daří trefit správný směr a jedeme na italské městečko Basivizza a přijíždíme do Terstu. Ještě štěstí, že jsme na této cestě nepotkali nic do protisměru. Silnice vedla uličkami, které byli široké tak akorát na moto a ještě v klesání kolem 20%. No prostě zážitek. Ale už se nám mezi domečky objevuje moře. Jaký to nádherný pocit, že už jste skoro v cíli. Teplota ukazuje 33°C. Pokračujeme po silnici č.111 na Koper a již se také rozhlížíme po nějakém pěkném ubytování. Jedeme podél pobřeží a tak si myslíme, že brzy něco najdeme. Jaké je naše překvapení, když vjezd do města Izola a Piran (pobřežních ulic) je pouze na povolení přes spouštěcí závory. Tady asi spát nebudeme a tak pokračujeme do města Portorož. Na nábřeží jsou jen samé moc hvězdičkové hotely a tak zkoušíme zajet do nějaké vedlejší. To už jsme v části Lucija. Zastavujeme u malého nákupního centra a vidíme malý domek s cedulí na volné ubytování. Zjišťujeme, že jsou to apartmány a tak se ptáme, zda mají volno. Mají a cena je také super - 20,-€ na osobu a noc bez snídaně. Bereme bez váhání. Že není v ceně snídaně, nám nevadí, obchod je hned přes ulici. K dispozici máme samostatný pokoj, samostatné sociální zařízení a společná je jen chodba a kuchyňka. Motorku parkuji přímo pod naše okno na terasu a vybalujeme se. Chtěli bychom tu zůstat alespoň tři dni. Nebe je bez mráčků a je tu klid. Jsme mimo hlavní třídu a k moři to máme asi tak 400 m. Po ubytování a nezbytné hygieně se jdeme projít do okolí a také si dát nějakou večeři. Na doporučení majitelů jdeme do malého bufetu. Dáváme si něco malého k snědku a já si objednávám tupláka. Po večeři se jdeme ještě projít do okolí a pak hurá na kutě. Čeká nás pár dnů lenošení u moře.

Trasa: Ossiach - Villach - Tarvisio - Kranjska Gora - průsmyk Vršič - Trento - Bovec - Kanal - Nova Gorica - Volčja Draga - Branik - Sežana - Lipica - Terst - Koper - Izola - Piran - Portorož (Lucija)
Ujeto: 275 km

3. - 4. den – pondělí 16.7, úterý 17.7.

Tyto dva dni trávíme lenošením na pláži a procházkami po okolí. Teplota moře, které je průzračně čisté, je 26°C a vzduch je teplý kolem 32°C, ale protože jsme u moře, dá se tato teplota docela v pohodě snášet.
I když zde máme ubytování bez snídaně, tak do obchodu na nákup toho nejnutnějšího to máme pouze přes silnici asi 50 m od pokoje. Tím je nám dopřáno vždy ke snídani čerstvé pečivo. Po snídani vyrážíme k moři nachytat trochu toho bronzu a hlavně se vykoupat.
Trasy na další dni nemáme plánované. Jen víme, co bychom rádi navštívili a tak večery trávíme nad mapou a dohadujeme se na dalším našem putování. Nakonec se rozhodujeme strávit tu ještě jednu noc a ráno se vydat na další část cesty.

 

Trasa: Portorož (Lucija) - pouze na místě
Ujeto: 0 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.17
Známkováno: 18x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist