Slovinsko 2020

Je to tu, konečně, sraz u pumpy Kontakt v Turnově.

Je sobota, sedm hodin ráno a vypadá to na déšť. Kámoš hlásí: „Na co nepromok, pršet nebude.“ Chyba, prší a hned od Boleslavi. V Praze už prší víc a před Budějovicema leje jak z konve. Jedeme 2,5 hodiny v kuse a je čas na pauzu a nějaký duchaplný plán. Z benzínky začínáme obvolávat hotely a nakonec se dál nepokračuje. Hotel je v hokejové aréně s ledem. No nic, hlásí skupina po prvním pivu, zítra dojedeme až do Ulánbátaru.

Je tu neděle a začínáme s roztlačováním GS, startér netočí a prý je baterka v prdeli, a že Jarda kontroloval kontakty na baterce. Plnej heft a valíme na Linz. Na hranicích nikdo a korona nikde, sjíždíme na Attersse a valíme na slané město Hallstatt. Lidí pomálu, ceny Rakouské, zaparkovat se nedá. Z důvodu, že máme dojet do Ulánbátaru, stavíme je

n u jezera na pár fotek. Vyrážíme směr Bad Eisenkapeel do Slovinska. Nádherné zatáčky, na hranicích zase nikdo jen papír, že je to pro místní, ale já Rakousky neumím, takže nevím, co tam píšou. Cíl dnešního dne je Zgornje Jezerosko, druhý kemp z prava. Krásné místo, super únava a zima jak v Liberci, postavíme stany, pokecáme, pořešíme špatnou baterii na Jardovým GSu a hurá na kutě. Ty vole, to je zima, že si snad narvu na hlavu helmu a nějak to zaspím a zzzzzzzz.

Pondělíčko jak malované, slunce olizuje okolní kopce a do kempu né a né zasvítit. Vařím kafe a klepu se jak drahej pes. Postupně vstane zbytek party a jde se na nákup. Musím si zase vyslechnout, že jsem tvrdil, že nakoupíme včera atd. No jo no, jsem zapoměl, že v neděli v Rakousku netahaj a turista pojde na hlad.

Cestou do potravin procházíme krásnou vesnicí. Tetka nás tam vítá hlasitě pozdravem

: „Mask, Mask!“ Jo von to není pozdrav, ale nabádání, že si máme na hubu natáhnout anti covid - alá rouška. Pořešeno, nakoupeno a valíme tempem seniorů s chodítky zpět do kempu. Posnídáme, pobalíme werk a jedem.

Milan si meodpustí hlášku: “Libore, pravá strana zabalena…“ A Libor se dostává do varu. Trošku mu to trvá a je nervozní. Směr Kranj, dále po okrskách do Kranjská Gora. Pěkné městečko, už jsem měl tu čest a zavádím skupinu na super oběd za pár kaček. Jasně, že obchod, každý si nakoupí co hrdlo ráčí a před krámem v parku se cpeme na homeless a jsme atrakcí pro místní.

Trošku mi skupina už nevěří, že příjde zatáčkový ráj. Ještě přibrzdíme u Ruské kaple, dojdem to skouknout a valíme zatáčkovým rájem přes Vršič do českého kempu Bovec. Po cestě se stavíme na koupačku v Soče. Ještě teď, když si vzpomenu jak tam drblej Pepa skákal do vody, tak mě mrznou nohy. Jarda dostává kartáč z důvodu nefunkčního GSa. Nikdo už nechce ten těžkej krám roztláčet. Nevím přesně, kde to bylo, ale kontakty které kontrolovali v servisu a Jarda osobně, tak jsou volné, vakl jak kráva a to je celej problém. Utáhneme a už GSo jede normálně. Tuto cestu doporučuji všem, co zavítají do Slovinska, je to orgasmus, je to nejvíc, je to boží. Než dorazíme do kempu, sfouknem Mangart, vjezd za 5 euro. No nic, vem je čert, Grossglockner je trošku dražší. V kempu klasika, je to český kemp a co je české tak stojí za hovno.

Milan porejpe do Libora, že má levou stranu vybalenou a nastává volný program. Trošku poděláme bordel až do tmy, kdosi ječí: „Drž to péro, drž to péro!“ A ráno od pěti zase drž to péro...

 Máme tu úterý, to bude hodně velký, jedeme k moři se pokoupat. Z Bovce směr Tolmin a nahoru k italským hranicím. Vede tam naprosto skvostná cesta. V obci Idrsko na Livek a dále podél hranic do Nova Gornica a dále směr Cerknica. Zde nutno doplnit zásoby na oběd a připravit partu na terénní vložku. Z obce Cerknica přes Otok a dále na Veliki Snežník je moooc šotolin a prachu atd. Kdesi v lesích stavíme a vaříme jídlo. Někdo je v sedmém nebi, někdo hudrá kvůli všude přítomnému prachu. Cesta měla pokračovat až do Ilirské Bistrice, ale už se blížilo odpoledne a přeci jenom koupačka v moři se jevila víc než šotolina tak ostře do prava a na asfalt. Ilirské Bistrici v Lidlu nashopovat a hybaj k moři. Izola a kemp Belveder, postavit stany, převlíkačka a koupačka. Libor má nerva, protože vzal Jardoj piváky do kufru a ty mu praskli a všude pívo. Jeho temnotu prohloubilo, že si zabalil omylem manželčiny žabky, a že nemá v čem jít k vodě. Docela se nasral a povídal že ráno na nás sere a jede dom. No což, vono ho to přejde. Zbytek party se dotáhl kamzí stezkou k moři. Relax  se táhl i u stanu až do večerních hodin. Pro pár lidí to bylo to top, dojet na mašině k moři. Ještě taková rada. Pokud Vás jede víc, tak jen koukejte. Nechte ostatní ať se nahlásí, a pak použijte jejich žeton na sprchy a wc. Dostal jsem kartáč od kumpánů, ale svedl jsem to na pohostinnost Slovinců. Prostě jsem s tím zase vyjebal.

Středa. Probouzíme se do nádherného rána a ideu kazí jen to, že se od Mordoru blíží skřeti v podobě deště. Probíhá porada, kontrola radaru a předpovědi. No jo no, budeme muset změnit plán a Grossglockner nedáme, tam už brutálně leje. Balíme a mizíme, někdo platí kemp a někdo jen čumí. Valíme na Postojna, tam juknem z dálky na obrovské parkoviště u jeskyně a valíme dál na Predjama a tamní hrad. Jelikož korona řádí, tak je všude minimum lidí, dáme jídlo s výhledem na hrad. Zase trošku šotoliny a to jsem některým slíbil, že už nebudou. Projíždíme dědinu Žiri, něco mi to říká, ale nevím no. Konec dnešního dne je u Bohinjsko jezero. Koupíme jednorázový gril a rozjíždíme párty. Je to moc pěkný kemp , ale paní chce platit předem. Asi jim někdo volal z Belvedéru, že tam je jeden vykuk. K večeru začíná lejt a Pavel natahuje mega plachtu přes náš základní tábor. Ty jo, to je mazec, škoda že to nevidí Jarda se Silvou. Museli nutně najít nějaký penzion, protože stan je malej. Ten tatar Jarda koupil stan pro jednoho a chtěl mít lásku. Nenaděláš nic. Přišel o hodně. Marek mi půjčil GS a já se svezl na něčem jiném než na V-Stromu. Tím dnem už končí dobrodružství, jedeme na Moravu.

Čtvrtek ráno je dost pod mrakem a moje nálada taky. Jediné, co mě drží při životě, je to, že ještě dáme Tržič a „serempentýny“ a panorámata na přechod směr Klagenfurt. Neustále mě děsí představa noci na Moravě. Vlasta se činí a sežene to za super price. Cesta už je jen taková nijaká, jen ta Vídeň, to je super. Jedu prvně Vídní a nikde žádná zácpa a ani kolona, prostě neustále jedem. Blížíme se k hranicím ČR, před cedulí brzdím a hulákám, že tam nechci. Boužel musím. Světe div se, za celou dobu na cestě nebyla jediná kolona a zácpa. A kde stojíme? No ty vole, 5 km za hranicema. Tohle je ČR, i Marek pochopil, proč moje tvrzení, že po ČR jezdit nebudu, a že je to hatlání benzínu. Vlasta shání ubytko kdesi ve vinařství. Bylo to nejdražší ubytko v ČR, co jsem zažil, nejdražší jídlo a Pepa radši jede na kebab a za kamarádama, co tu dobu tráví čas na dovolené na Moravě. Ntv. Jak někdo může jet na dovolenou na Moravu…  Poseděli jsme a šli spát na předražené pokoje.

Pátek je už pouze přesun z Moravy do Turnova a domů. Bereme to trošku zkratkou přes Jihlavu, Prahu, Boleslav. Za Boleslaví se loučí Vlasta a sjíždí na Bakov. Na sjezdu do Liberce odbočí Milan, Libor. Na odbočce na Frýdštejn Pepa a já dojíždím do Brodu s Pavlem. Marek to střihl na Turnov centrum.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE