Slovinsko 2017

Den šestý - meka motorkářů

​​Ráno rozlepuji oči o něco dříve, abych se koukl, co mi lupe při brždění motorem v oblasti zadního kola. Samozřejmě jako odborník, vůbec na nic jsem nepřišel. Sbalili jsme a vyrážíme. Brzy zjišťuji, že jsem vrátil řadičku o zub blbě. Nahoru řadím jak na fichtlu (kolenem až k bradě). Ještě že musíme na blízké benzínce nabrat. Deset minut a je vše OK. Po poradě s místním pánem, který venku asi vyráběl marmeládu, vyrážíme směr Grossglockner hochalpenstrasse. Točíme se mezi horama a vodopády a předjíždíme český náklaďák s přívěsem plný aut. Pomyslel jsem si, kam asi jede. Přijíždíme k mýtné bráně a platíme vlezné. Obsluha udiveně kouká na Čecha v kamionu a vysvětluje mu, co že to znamená hochalpenstrasse. Cesta po alpské silnici byla parádní. Žádné prudké obrátky, ale krásné horské zatáčky. Asi nemusím cestu moc popisovat, jelikož už tam byl každý asi pětkrát. Sjíždíme dolu a navzájem si děláme fotky v zatáčkách.

Nedaleko za mýtnou bránou objevujem přístřešek, kde dáváme oběd. Krásné počasí zkončilo, když jsme přístřešek opustili. Schovával se nám mrak, který dal o sobě vědět. Nasadili jsme nepromoky a děkovali, že jsme měli nahoře nádherné počasí.Užíváme si poklidného Rakouska a deště. Natahujeme cestu do Steyru, kde už Petr několikrát nocoval. Ve městě kupujeme zásoby na večer. Petr udiveně kouká na schwarzwaldskou šunku. "Tý jo, jenom za 2,5EUR!" Bereme rovnou dvě. Že cena byla za 100g, jsme se dozvěděli až při placení. Ubytováváme se v kempu a užíváme se předraženýho kusu masa. Ještě, že bylo tak výborné. Dali jsme si konečně parádní sprchu a usnuli.

Den sedmý - nejhůř se spí doma

​Ráno balíme a vyjíždíme na obhlídku Steyru. Nádherné historické město. Na náměstí dáváme ranní kávu a vyrážíme. Naštěstí jsem přišel na to, že po cestě máme městečko Mauthausen (kdysi hodně proslulé svým táborem). Mě, jako milovníka 2.WW to nadchlo a zorganizoval jsem zastávku. Při výjezdu ze Steyru jsem ještě zkoukl motorárnu BMW a závod SKF (pro mě zajímavější než historické centrum). Přijíždíme do nedalekého Mauthausenu a dáváme se po cedulích.

Po příjezdu k táboru jsem ohromen stavbou. Hrůza. Přeskočím povídání o tom, co se dělo uvnitř. Každý by tam měl jet a podívat se sám. Téměř se slzami se po několika hodinách vracíme k motorkám. Sedlo i věci hezky rozpálené (tak to máme rádi). Vyjíždíme a překonáváme opět hranice do Čech. "Jupí, levný benzín!" volám a zastavuji na druhé pumpě. Plánujeme další cestu. Spánek u Třeboně se jeví jako dobrý plán. Nabíráme směr a jedem, a jedem,..... Zastavujeme u malého rybníka, kde se chystáme dát oběd. S Petrem sundáváme kalhoty. Větráme. Bylo opravdové vedro a my umírali. Kousek za Třeboní se dáváme do řeči s dvěma motorkáři, kteří jedou do Rakouska na sraz 60+. To je ale nádherný důchod. A pak, že člověk v důchodu jen luští křížovky! 

Brázdíme okolí a zajíždíme do lesa, kde se snažíme naleznout nocleh. Nalezli jsme ale jen hajného. Ze začátku mírně nevrlý. Naštěstí nám poradil, kde můžeme v klidu zadarmo přespat. Popojíždíme pár kilometrů k nedalekému rybníku. Stavíme stanový tábor a chystáme ohniště. Nádherný západ slunce, praskání ohně, praskání špekáčků, šumění piva, když se mi leje do chřtánu. Nádhera!

​Den osmý - vlhko

​K ránu mě budí dopadající kapky na náš stan. Koukám na hodiny. Půl pátý. "To je ještě času." říkám a usínáme. To samé se opakuje v půl šesté, sedmé, osmé,... Využíváme mezery v dešti a vylézáme z brlohů. Rychle balíme (vše samozřejmě nacucané vodou). Jakmile je vše sbaleno, začíná pršet. Vyrážíme domu. Pršelo dlouho, předlouho. Ujíždíme mrakům a zastavujeme na pořádný český oběd. Mraky dojely zase nás. Naštěstí jsme celí namotivovaní unikli slejváku. Po rutinní cestě přes Čechy jsme se s Petrem a Martinou rozloučili u bytu.

"Díky spolucestovatelé!!!"

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE