Slovinsko 2017

Den první - Ženy, víno...... a zpívat nikdo neuměl

Rok jsme plánovali cestu do Rakouska, abychom viděli, že Čechy nejsou zdaleka ten nejhezčí kraj. Původně plánované Rakousko se ovšem neuskutečnilo, jelikož jsme ho téměř celé projeli cestou do a z Itálie. Petr navrhl, že by se rád podíval do Slovinska. Nám se tento nápad zalíbil. Tak se stalo, že se 4 lidi vydali do ciziny.

Vše začalo opět po práci. Je opravdu těžké se na zaměstnání soustředit, když víte, že máte na vrátnici připravenou motorku na týdenní dobrodružství. Nakonec vše uteklo jako voda a my čekali na Petra a Martinu na benzínce. Vše zvládli pouze s menším zpožděním (bravo Petře!). Plánem dnešní cesty bylo dojet na Moravu. A jak jinak, než do sklepa k Petrovýmu známýmu. Jelikož bylo 14:30 když jsme vyjížděli, a my měli před sebou 270km, rozhodli jsme se pro hlavní tah na Moravu. Celá cesta utekla ani nevíme jak a my zastavili u sklípku.

Majitel sklepa řekl, že stany si můžeme rozdělat přímo na něm. Prodrali jsme se houštinami a našli flek na stavbu obydlí. 

Seděli jsme na sklepě a začínalo se stmívat. No vlastně už byla naprostá tma, když se Petr odhodlal zavolat. Zanedlouho slyšíme Zetora, jak si to štráduje do kopce. Vypřáhnout vlek a hurá do sklepa na koštovačku. Majitel sklepa byl veselá kopa a hodně jsme se nasmáli (škoda jen, že si teď nemohu vzpomenout na jméno). Pro nás neznalce vína nám vysvětlil, že za úrodu mohou hlavně "korupce na slunci". Dokonce i znalosti místních krajů měl zmáklé, když nás posílal na Balaton ze Zaječí přes Jindřichův Hradec. "Jaký Balaton vlastně myslíte?" Ptá se. "No přeci ten v Maďarsku!" Moraváci asi mají více Balatonů. První noha, druhá noha, první noha,..... Spíme ve stanech ani nevíme jak.

Den druhý - Na Balaton! (hlavně ne přes Jindřichův Hradec)

Typické ráno po vypité noci. Otevřít jedno oko, druhé, zaklepat hlavou. "Sláva". Opice se nekoná. Všichni jsme v pohodě, snídáme sociální salám a balíme stany. Nabaleno a vyrážíme směr Slovač.

Přejezd Slovenska naprosto bez problémů. Kousek za Velkým Mederem (zavzpomínal jsem si na dovolené v termálním kúpalisku) jsme se uhnízdili v altánku a začali vařit, no spíše zpracovávat, instantní těstoviny. Po jídle, aby to nebyla taková nuda, jsem si rozrazil hlavu o střechu přístřešku. Lupl jsem ibalgin, protože se mi málem rozkočila palice. Na tento zážitek jsem vzpomínal asi polovinu dovolené. Rozražená hlava namačkaná v helmě je prostě super.

Slovensko za námi a my dorazili do Maďarska. Víte co je na Maďarsku zajímavého? Vůbec nic! Kromě rozbitých silnic, kde si připadáte jak na houpačce tam opravdu nic není. Bylo celkem únavné vydržet místní krajinu. Louka, pole, pole, pole, louka, rovina, rovina a rovina. Jediné rozptýlení je jedoucí motosraz proti nám. Zdravíme jezdce a ani nezvládáme přidávat plyn. Nakonec stojíme s rukou na pozdrav. Ve městě před Balatonem nakupujeme zásoby na večer (plechovky se do moto kufrů fakt blbě vejdou). Sjet z města a už kroužíme kolem Balatonu. Cestou jsme potkali protijedoucí policejní eskortu, za kterou jelo čtyřspřeží s kočárem. Dva pánové v kočáru chtěli asi objet Balaton alternativním způsobem. Naším cílem byl jiho-západní cíp Balatonu. To proto, abychom měli zkrácenou trasu pro další den. Nakonec jsme našli nádherný kemp s honosným jménem "Castrum". Pro mě a Petra toto jméno vyvolávalo jakési nepěkné pocity. Postavili jsme stany a šli se koupat do Balatonu. Nakonec jsem tam vlezl jenom já, jelikož oproti loňskému severnímu kempu vypadala voda jaksi rybníkově. Dali jsme sprchu a šli na večeři. Vybrat si z maďarského jídelního lístku je fakt paráda. Německý překlad nám moc nepomohl. "Prostě chceme to, co má ten pán vedle nás." Všichni lidi v kempu nám začali připadat mile... až moc mile. Každý se pusinkoval s každým (na pohlaví nezáleželo), holka se vedla s dvouma hochama za ruku, dva hoši se vedli za ruku. Radši rychle do stanu a spát!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE