Slovinsko 2013
Text: Finč | Zveřejněno: 18.12.2013 | Zobrazeno: 32 735x
Kapitoly článku
Den 5., Neděle 23.6.
Tento den trávíme téměř celý na pláži, vyjma nákupu v místním Lidlu, kam jsme teda z lenostních důvodů vyrazili na motce :-)Kemp Lucija *** 26E/noc (dva lidi, moto, stan) GPS: 45.501899,13.596659 http://www.camp-lucija.si/si/index.html
Najeto 10km
Den 6., Pondělí 24.6.
Dnešek už není tak slunečný, naši sousedé(tlupa pubertálních cigošů z Ljubljaně) nás trochu serou svým neustálým řvaním a krkáním, proto se vydáváme na výlet. Projíždíme centrum Portorože a Piranu. Přestože nejsem vyloženě milovník památek, tak Piran má své kouzlo. Je to opravdu moc pěkné městečko, jen trochu malé. Prošli jsme těch pár uliček během chvilky. Vynahradil nám to krásný výhled z pevnosti a slavnosti, konané dole na náměstíčku, tak sedíme a sledujeme.
Pokud se do Piranu někdo vydáte, motorkou zajedete až do středu městečka, autem už takové štěstí mít nebudete, musíte ho nechat na záchytném parkovišti, které je zpoplatněné.
Vracíme se zpět, dáváme lahvinku vína, ostatně stejně jako dva minulé večery a jdeme na kutě. Zítra nás čeká cesta zpět domů.
Najeto 35km
Den 7. Úterý 25.6.
Časně ráno balíme, jde nám to každým dnem rychleji a rychleji. Sousedi mají zase divadýlko, tentokrát už se na ně neusmívám, jako při stavění stanu. Partu větších idiotů jsem neviděl. A to když jsme za mlada s klukama jezdili pod stan, taky jsme nebyli žádní slušňáci, ale tohle…
No nic, máme placeno, hopla na motku a hurá vstříc novým dobrodružstvím, i když domů už se mi nikdy tolik nechce. Jedeme přes Koper, na italský hranice, chvilku se motáme v Triestu a hledáme benzínku. Při pohledu na ceny se mi chce brečet, takže tankujeme pouze za 10E a jedeme dál podél pobřeží, celkem pěknou cestou č. SS14s krásnými výhledy. V Grignanu stavíme a kocháme se u Castello di Miramare, pár fotek a jedeme dál. Kopírujeme slovinské hranice po č.SS55, přes Novou Goricu, po č.103, č.102, č.203 přes Tolmin, Kobarid, Bovec a Log pod Mangartom, parádní cestou, kterou už jsem jel několikrát, ale pořád mě baví.
Sice se nám začalo zatahovat, ale na to už jsme zvyklí. Každou cestu domů nám prší. No a tuhle to není jinak…
Stavíme u zříceniny tvrze Predel, pevnosti Kluže a celkem zachovalé zříceniny pevnosti Hermann, které obcházím a nadšeně fotím. Kája už je znavená věčným zastavováním a sedí na FJRku jako přibitá :-)
Cestou tam jsme jeli bez astávky, tak si to vynahrazuju cestou zpět. U Kluže potkáváme skupinku „horalů“ z ČR, tak zvídavě posloucháme, co vypráví jejich instruktor.Šup a jsme zpět v Itálii, u jezera Lago di Predil opět přemýšlíme, že přespíme, ale nemáme žádné zásoby a hospůdka na břehu je zavřená, tak frčíme jinou cestou dál, hledat nějakej krámek. Parádníma esíčkama (č.SP76) přes další lyžařské středisko, jehož jméno jsem nestihl zachytit, sjíždíme dolů až na hlavní Vilach štráse a krámek nikde. Tak frčíme dál, přes Tarvisio, s plánem přespat někde v okolí Millsttäter See. V rakousku jsme „co by dup“ a v Arnoldsteinu nakupujeme námi vytoužené zásoby. Zpět do itálie, k Predilu, už se nám nechce, takže jedeme podle nového plánu, hledat nocleh do Spittal an der Drau.
Silnička č.100 je pěkná a kilometry utíkaj, že přejedeme „Špitál“ i jezero a řítíme se dál do hor. Začíná přituhovat, zapadat sluníčko a já už si pomalu připouštím, že nebude lehké nocleh najít. Po silnici č.99 vyjíždíme na Katschberg, kdo tudy nejel, určitě by měl. Moc pěkná cesta, plná zatáček, z kopce, do kopce, no prostě paráda. Vočumujem místní zimní středisko a už plánujem zimu 2013-2014, jen nás víc a víc začíná trápit nastávající stmívání a zima. Brrrr. Frčíme po „Kačberk štráse“ a v hlavě nemám nic jiného, než najít ňáký místo na složení hlav. Stačí pěknej plácek někde u lesa, ale pořád nic. Prší! Jo, to už je to poslední, co nám chybělo. Občas mi přijde, že někdo „nahoře“ zkouší, co snesu :-)
Po pár chvílích potkáváme čtyřhvězdičkovej kemp. Stavíme, váháme, ale vzhledem k situaci v jaké jsme, nám to moc netrvá. Vjíždíme do kempu a zjišťujeme, co a jak. Na recepci nikdo není. Pouze pár postarších německy hovořících důchodců nám vysvětluje, že si máme vzít čipovou kartičku, která nás pustí do sprch, sauny, výřivky a kdo ví čeho ještě. „Hmm bomba“, říkám si. Ale tyto služby určitě nebudou za pár Éček, přesto zůstáváme. Stavíme stan, rychle do sprchy, vypít plechovkáče a na kutě.
Kemp Mauterndorf **** GPS: 47.135834,13.672461, http://www.camping-mauterndorf.at/
Najeto 380km
Proč nepíšu cenu za kemp? No ani se neptejte :-)
V noci byla teda pěkná kosa! Bacha na to a při přespávání ve stanu v těchto oblastech, se přioblečte! Ráno se probouzím s myšlenkou, kolik asi zaplatíme za tuto noc. Přece jen jsme tu spali necelých 8 hodin a jen se vysprchovali a budou po nás chtít určitě nekřesťanské peníze… napadá nás myšlenka, jak se „počesku“ vytratit. Přece jen nás tu nikdo neubytovával, žádné občanky, nic. No uvidíme :-)
Balíme věci, bouráme stan a jedeme k vrátnici. Tam visí cedule, že obsluhu kempu najdeme v bistru. To už jsme ale minuli. Vrátíme se? Hned vedle je jakási schránka (jako na dopisy), na které je napsáno „čipovou kartičku vhoďte sem“. Jen jsme se na sebe s Kájou podívali, vhodili tam kartičku a hn hn hn hhhhhhhhhhn, rychle pryč :-)
Ještě dneska se tomu musím smát. Jo určitě bude někdo, kdo nás za to odsoudí, že děláme Čechům ostudu, ale nic tak hrozného jsme snad neudělali. Vše jsme po sobě uklidili a těch pár kapek teplý vody majitele kempu snad nevytrhne….
Upalujeme jako vítr dál po devadesátdevítce a já se ještě dobu směju do helmy, tomu, co jsme provedli.
Po pár chvílích potkáváme čtyřhvězdičkovej kemp. Stavíme, váháme, ale vzhledem k situaci v jaké jsme, nám to moc netrvá. Vjíždíme do kempu a zjišťujeme, co a jak. Na recepci nikdo není. Pouze pár postarších německy hovořících důchodců nám vysvětluje, že si máme vzít čipovou kartičku, která nás pustí do sprch, sauny, výřivky a kdo ví čeho ještě. „Hmm bomba“, říkám si. Ale tyto služby určitě nebudou za pár Éček, přesto zůstáváme. Stavíme stan, rychle do sprchy, vypít plechovkáče a na kutě.
Kemp Mauterndorf **** GPS: 47.135834,13.672461, http://www.camping-mauterndorf.at/
Najeto 380km
Proč nepíšu cenu za kemp? No ani se neptejte :-)
Den 8., středa 26.6.
V noci byla teda pěkná kosa! Bacha na to a při přespávání ve stanu v těchto oblastech, se přioblečte! Ráno se probouzím s myšlenkou, kolik asi zaplatíme za tuto noc. Přece jen jsme tu spali necelých 8 hodin a jen se vysprchovali a budou po nás chtít určitě nekřesťanské peníze… napadá nás myšlenka, jak se „počesku“ vytratit. Přece jen nás tu nikdo neubytovával, žádné občanky, nic. No uvidíme :-)Balíme věci, bouráme stan a jedeme k vrátnici. Tam visí cedule, že obsluhu kempu najdeme v bistru. To už jsme ale minuli. Vrátíme se? Hned vedle je jakási schránka (jako na dopisy), na které je napsáno „čipovou kartičku vhoďte sem“. Jen jsme se na sebe s Kájou podívali, vhodili tam kartičku a hn hn hn hhhhhhhhhhn, rychle pryč :-)
Ještě dneska se tomu musím smát. Jo určitě bude někdo, kdo nás za to odsoudí, že děláme Čechům ostudu, ale nic tak hrozného jsme snad neudělali. Vše jsme po sobě uklidili a těch pár kapek teplý vody majitele kempu snad nevytrhne….
Upalujeme jako vítr dál po devadesátdevítce a já se ještě dobu směju do helmy, tomu, co jsme provedli.
Kousek od Radstadtu dáváme snídani u Donaldů, smiřujeme se s deštěm, kterej se s náma táhne už od rána a mastíme to dál po č.320, č.138, č.140, č139 až do Linzu. Počasí se vyjasnilo a tak si opět vychutnáváme každičkej kilometr.
Stavíme pouze na „čůrací“ pauzy :-)
Chvíli se držíme skupinky německejch motorkářů, kteří to valili celkem svižně, tak mě to bavilo. Při tankování je ztrácíme. Linz zbaběle projíždíme po dálnici, protože mi přijde, že se motáme pořád dokola. Ve Freistadtu utrácíme poslední centy za krabičkový pitíčko a tím rozesmáváme mladou pumpařku.
Po přejezdu českých hranic už není moc co popisovat. Valíme to dál po E55, jako vždycky zdravím lehké dívky troubením, a přes Budějky, Tábor, Benešov a Říčany dojíždíme domů do Čelákovic.
Najeto 501km
Teprve po této cestě si sám o sobě mohu říct, že už jsem skoro motorkář-cestovatel. Předchozí cesty nebyly špatný, ale tahle byla určitě nej. Zatím B-)
Termín cesty: 19.6.-26.6. (8dní)
Projeté země: Německo, Rakousko, Itálie, Slovinsko
Cílová země: Slovinsko
Celkem najeto: 2136km
Průměrná cena benzínu: 1,50E (necelých 40kaček)
Celková spotřeba benzínu: 143 litrů/průměrná spotřeba 6,7 litru
Celkem za cestu (benzín, dálniční známka v Rakousku, průjezd Grossglocknerem) 7500kč
Ubytování celkem: 120E (cca 3100 kaček)
Ostatní náklady na útratu necelých 10tisíc kč.
Náklady celkem cca 20tisíc kč.
Najeto 501km
Závěr:
Teprve po této cestě si sám o sobě mohu říct, že už jsem skoro motorkář-cestovatel. Předchozí cesty nebyly špatný, ale tahle byla určitě nej. Zatím B-)
Termín cesty: 19.6.-26.6. (8dní)
Projeté země: Německo, Rakousko, Itálie, Slovinsko
Cílová země: Slovinsko
Celkem najeto: 2136km
Průměrná cena benzínu: 1,50E (necelých 40kaček)
Celková spotřeba benzínu: 143 litrů/průměrná spotřeba 6,7 litru
Celkem za cestu (benzín, dálniční známka v Rakousku, průjezd Grossglocknerem) 7500kč
Ubytování celkem: 120E (cca 3100 kaček)
Ostatní náklady na útratu necelých 10tisíc kč.
Náklady celkem cca 20tisíc kč.
Když bůh a peněženka dá, příští rok vyrazíme do Provence…
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz