Se skútrem na jih i do hor (Slovinsko a Itálie)

Den 4 - za rytířem z Predjamy, aneb horko vrcholí.

Středa. Ve slovinské televizi hlásí požáry v sousedství s Chorvatskem, hlavní hygienik radí, že by bylo lepší, kdyby přes den všichni byli zalezlí a chlandali tekutiny o 106.

Bereme rady vážně, a proto opět vyrážíme směr Postojna a Predjamský hrad už po ránu v 7 hodin. Cesta tam kochací, ještě v moto-hadrech. Na hrad přijíždíme takticky mezi prvními a tím předbíháme autobusy chrlící turisty z Maďarska, Německa a Ruska... Informace o hradu a historii v češtině jsou velmi příjemné. Ani se nám z krásného a studeného skalního hradu nechce. Poslední záchvěv chladu zmrzlinou, posíláme fotky a zprávy díky free WiFi. Sundaváme bundy a jen v dlouhých tričkách se pomalu vracíme na ubytování. Iveta natáčí za jízdy, my se s Honzou culíme jak z reklamy na žvýkačky, až málem padám do příkopu.

Dost blbostí, hurá na bazén. Najeto 160 km. Balíme na čtvrtek - přesun směr Alpy.

Den 5 - vítejte v Rakousku

Ráno ještě opět za přijatelného tepla balíme a razímě směr Udine- Tolmezzo- Lienz. Cesta utíká svižně, stoupání přes pass do Rakouska.

Postupně míříme na Lienz a v dobrém čase krátce před polednem jsme na místě. Počasí nám přeje, provoz není velký a protože máme ubytování domluvené v Mittersillu na druhé straně masivu hor, volíme cestu přes Grossglockner od jihu na sever. Nemá cenu popisovat "grossglocknerskou dálnici", ale přesto to bylo super a všichni byli nadšeni.

Provoz nebyl velký (čtvrtek) a krom několika motorkářů a testovacích vozů Range Rover a Audi s přetěžkými přívěsy jsme se dopracovali až na Edelweisspitze. Náhle se začalo zatahovat, těžké mraky a riziko, že začne brzo pršet.

Klesáme následně 17 km až k severní mýtnici, kde si v sousedství s továrními testovacími týmy doplňujeme tekutiny. Postupně pod mraky, ale bez deště dojíždíme do ubytování za Mittersillem (Frustickpenzion Rohrbacher).  Večeříme ze zásob, vínečko, posezení a hurá na kutě. Dnes 268 km. Z hor se v noci ozývá hřmění, z našeho pokoje chrápání. Honza tvrdí že já, já že to byl Honza- takže jsme si kvit ... a stejně to byla ta bouřka v horách.

Den 6 - hurá domů!

Po snídani v penzionku od milé starší paní domácí balíme věci a protože dle satelitních snímků má v této oblasti do dvou hodin pršet, vyrážíme přes Kitzbühel a zkratkami na sever do Německa. Silničky s malým provozem, kalíme kolem 100-105 km/hod a postupně v Bavorsku svlékáme vrstvy až na krátké tričko a rozepnuté motobundy.

Jako cestou tam, stavíme se i zpět na benzínce za kruháčem v Eggenfeldenu a dáváme kafíčko. Jedeme po "naší" B20 na Cham a Furth im Wald, kde ale houstne hlavně kamiónový provoz, takže chvilku předjíždíme až 120-130 km/hod. Před Furthem a hranicí s ČR se loučí Honza, chce se ještě stavět za kamarádem na domažlicku, my s Rosťou jedeme po lepších silničkách po německé straně Šumavy na Svatou Kateřinu a Nýrsko. Odtud je už jen pár kilometrů domů. Dnes najeto 350 kilometrů, na základně jsme dle plánu po 15. hodině.

Závěry a poučení (pro příště):

- celkem s různými popojížďkami jsme ujeli asi 1900 km za 6 dní.
- příště vybíráme zase ubytování s bazénem a je vcelku jedno, zda ve městě nebo mimo.
- skútr, byť jen třístovka stačí na to, abychom se všichni dostali přiměřeně svižně na cílové místo. Limitem pro skútr jsou dálnice, zde pomůže jen větší objem a rychlejší skútr. Limitem pro chopera byly dle očekávání zatáčkovité silnice, ale s grácií dával dlouhé přesuny po kvalitním asfaltu. Rosťův Tiger 800 byl univerzálním strojem, který měl ode všeho část- silnice rovné i točité, kopce či placky, pohodlnou jízdu ve dvou a nakonec díky kufrům a baťohu na zadním nosiči i nejprostornější ze všech motorek.
- Honzovi poděkování za to, že s námi vydržel i stovky kilometrů serpentýn a nikdy neprotestoval. Rosťovi, že se naučil pro mne držet rychlost mezi 95 a 105 km/hod, byť je to na otočení rukojeti plynu asi jen 2mm rozdílu. Ivetě za trpělivost kvůli chlapským rozmarům a dokonalou repozici krčních obratlů, které mne do konce pak již nebolely. A ještě za mne, že můj TGB Xmotion 300 (pokřtěná jako verze "GS Adventure") mne nenechal nikde na holičkách a v kopcích byl všude nahoře první. Díky též mé choti za toleranci při uskutečnění mého malého motocyklového (teda vlastně skútrového) snu.

A důležité na konec: před časem jsem četl v úvodníku tuším časopisu Motocykl, že není důležité mít na cesty rovnou nejlepší výbavu a motocykl od BMW, KTM apod, aby se dalo vyrazit dále, než za komín rodného města. Důležité je mít chuť a aspoň trochu možností k uskutečnění cesty a v našem případě ještě i partu dobrých kamarádů. Protože jen tak se mohl vydařit výlet jednoho trhlého skútristy s choperistou a s manželi na cestovním enduru za hranice všedních dní.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE