S Jawou 350 do Chorvatska

Veškeré přípravy začaly už v zimě, kdy jsme na Hondu vyrobili box pro druhou motobaterii s kapacitou 12Ah a se zásuvkou na 12V. Box měl po dobu stání motorky v kempu sloužit jako zdroj el.energie pro případné dobíjení potřebné elektroniky. Já jsem si na Jawu namontoval větší přední brzdový kotouč a vyrobil boxy pro uložení 2 litrů oleje do benzínu a pro náhradní duši a nějaké drobné náhradní díly, jako je těsnění pod válce a pod hlavu, náhradní lanka a náhradní přední žárovku H4. Samotná příprava motorek před odjezdem byla jenom na mé Jawě a to v podobě výměny pneumatik, kontrola brzdového obložení a velice dukladného seřízení zadní dvojklíčové brzdy, namazání řetězu a přilepení pravého gripu, jelikož se mi začal protáčet, místo přidání plynu jsem jenom otáčel rukojetí.

30.7.2015

Ráno jsme naložili věci do kufrů a od garáže vyrazili po 9.hodině. 1.den byl plánovaný jako tranzitní, plánu bylo dojet do kempu v Rakouském městě Hartberg. První směr je město Břeclav, kde jsme doplnili nádrže a pak vyrazili do Rakouska směrem na Hohenau a Dürnkrut, kde jsme zastavili u památníku bitvy na Moravském poli, kde roku 1278 proti sobě bojovali král Český a markrabě Moravský Přemysl Otakar II a Rudolf I.Habsburský. Český král Přemysl Otakar byl zde zabit a Rudolf I. si podmanil celou Moravu.

Snědli jsme řízky a pokračovali dál kolem Slovenských hranic téměř do Bratislavy. Před Bratislavou jsme se otočili a jeli na Eisenstadt, Wiener Neustadt, Hartberg. Cestou jsme jeli kolem malého soukromého muzea modelů staveb Rakouských památek. tak jsme se u něj zastavili a za 2.50 Euro navštívili.

Do Hartbergu jsme přijeli již v 17,30 a tak jsme se domluvili, že budeme v cestě pokračovat do dalšího kempu, který našla navigace ve městě Graz. Když jsme přijeli do kempu přes celé centrum Grazu, tak jsme zjistili, že kemp CENTRAL je jenom pro karavany, takže jsme byli nuceni hledat další kemp. Ten jsem v navigaci našel v nedalekém městě Leiboch. Po příjezdu k místu, kde podle navigace měl být kemp, jsme žádný kemp nenašli, byla tam jenom zahrada s rodinným domem a na zahradě stál jeden malý stan a jeden starý karavan. Zazvonili jsme na rodinný dům, otevřela nám starší paní a na dotaz zda je to kemp, nám řekla, že ne, ale po krátké domluvě nás nechala za 15Euro na zahradě přespat. Nakonec jsme zjistili, že to dříve kemp býval, jelikož tam byly sprchy, záchody, umývárna, prostě vše co každý kemp má mít. Později přijeli ještě 2 Nizozemci ve starém Seatu a také se tam ubytovali.

Najeto 427km.

31.7.2015

probouzíme se v 5,30 a zjišťujeme, že nás v noci napadli slimáci a lezou nám po celém stanu. Bavíme se jejich shazováním z vnitřní strany stanu. Pak si děláme snídani a odjíždíme přes Eibiswald, Völkermarkt do Klagenfurtu, kde je v plánu návštěva muzea Minimundus. Cestou se zastavujeme, abychom udělali pár fotek.

V Klágenfurtu je pěkná zácpa a tak nám nějakou dobu trvá, než se dostaneme přes celé město k muzeu.

Po prohlídce již jedeme na Slovinské hranice, kde se škrábeme v serpentinách do průsmyku, ale naložená Jawa mě překvapuje, jelikož jedu na třetí stupen a druhy řadím jenom do zatáček. Jelikož nevím, jak se bude při takovém dlouhodobém režimu motor chovat, tak zastavujeme v jedné zatáčce u cesty, aby motor trochu vychladl. Po 10min pokračujeme dál a ve stoupání zastavujeme u semaforu, kde čekáme na zelenou. Jsem zvědav, jak se naložená Jawa do toho kopce rozjede, ale bylo to absolutně bez problému a po projetí opravovaného místa si Jawa do kopce zase jede 60km/h. Na hoře vjíždíme do tunelu a na druhé straně již vyjíždíme na Slovinské straně průsmyku. Podle domluvy jsem odbočil na odpočívadlo, kde jsme chtěli něco sníst. Když jsme zastavili, tak slyším česky "to je Jawa". Byly tam Čeští motorkáři z Třebíče a pokoušeli se opravit jednu z jejich motorek. Snažíme se jim pomoct, ale výsledek se žádný nedostavil. U parkoviště byl postaven památník obětem, kteřé zemřeli při stavbě tunelu. Jednalo se o vězně z nedalekého koncentračního tábora. Památník jsem si vyfotil rozloučili se s Čechy a pokračovali směrem na Bled. U města Bled je stejnojmenné jezero s ostrovem, na kterém je kostel. Nad jezerem se ještě nachází hrad.  Pěkné místo, ale všude je spousta lidi a není ani kde zaparkovat motorky abychom mohli udělat alespoň jednu fotku.Pokračujeme tedy dál, až do plánovaného cíle dnešního dne,  k jezeru Bohinj, kde budeme stanovat v kempu Zlatorog Bohinj. Kemp se nachází až na druhé straně jezera.  Před příjezdem do kempu si jdu vyzvednout kešku na místní vojenský hřbitov, kde jsou hroby vojáků z 1.sv.valky. Při prohlídce křížů nacházím i par Českých jmen. Pak již jedeme do kempu postavit stan.

Kemp Zlatorog Bohinj je situován na břehu stejnojmenného jezera a nabízí 3 cenové zóny. Zóna „A+“ je u břehu jezera a je nejdražší, zóna „A“ je na rovné zemi a zóna „B“, která je nejlacinější,  je v lese, kde se stanuje mezi kořeny stromů a kamením. Zónu „B“ doporučuji jenom pro sadomasochisty. My jsme stanovali v zóně „A“ a dohromady jsme zaplatili 27 Euro. Sprchy i záchody jsou čisté.

Tento den jsme najeli 250km.

1.8.2015

Ráno se probouzíme do chladného rána,  venku musí být kolem 10°C.  Okolní hory, které vystupuji z jezera, jsou zahalené do mraků. Děláme si instantní polévku a čekáme, zda se mraky rozplynou, abychom mohli nafotit jezero a hory.  To se nám podaří až kolem 9. hodiny, potom jedeme k vodopádu Savila. Vodopád se nachází asi 4 km od kempu a platí se tam vstupné 2,50€. Od vodopádu jedeme opět kolem celého jezera, na jeho druhé straně dělám par fotek. Projíždíme opět přes lidmi obsazeny Bled a zastavujeme na parkovišti u soutěsky Vingar.  Po zaplacení vstupného procházíme soutěsku až k vodopádu na jejím konci.

Po soutěsce pokračujeme již směr Italské hranice, cestou se fotíme u vyhlídky na horu Triglav, nejvyšší horu Slovinska a po pár kilometrech vjíždíme do Itálie. Projíždíme městem Tarvisio a odbočujeme opět na Slovinské hranice a stoupáme do Passa de Predel. Cestou zastavujeme u zbytků vojenské pevnosti, která se nachází těsně před Slovinskou hranicí. Pevnost procházíme a děláme pár fotek.

Při fotografování k pevnosti přijíždí důchodce s rodinou v autě se Slovinskou SPZ. Po vystoupení uvidí Jawu a říká: „to je Jawa, Jawinka“. Při rozhovoru s ním zjištuji, že má doma malé soukromé muzeum a v něm Jawu 350/638 a je s ní nadmíru spokojen. Mezitím, co rodina prohlíží pevnost mi spolu "kecáme" o Jawách, pak odjíždí. Já dofotím a pokračujeme dál přes Passo de Predel (n.m.v.1156 metrů nad mořem) jedeme k další pevnosti se jménem Predel, která se nachází za Slovinskou hranicí. U ní jsme se fotili s horou Mangart, na kterou zanedlouho vyjedeme.

Po prohlídce pevnosti již jedeme na naše nejvyšší místo na dovolené. Vyjedeme do výšky 2072m, do sedla pod vrchol hory Mangart (2678m n.m.). Pojedeme po 10 km dlouhé silnici, která je úzká akorát na jedno auto, je plná zatáček, má několik tunelů a je zpoplatněna cenou 5 Euro. Postavena byla roku 1938. Po cestě se nedá jet rychle, jelikož není za zatáčky vidět, ale to mi nevadí, jelikož Jawa jede maximálně na 2.rychlostní stupeň (50km/h), ale občas tam zařadím i 3. Zatáčky (vracečky) projíždím opatrně na jedničku. Takže můj styl jízdy je: zatáčka – 1.rychlost, rozjet na plno, za 2 a zase plný, aby motor měl potřebné otáčky (3800 ot/min), zpomalit na jedničku, projet zatáčku a zase od začátku. Bylo mi té motorky líto, ale motor krásně běžel a pořád táhnul, takže jsem to tímto stylem vyjel až na vrchol.   Pod vrcholem jsme potkali malý karavan, který se sotva plazil, mi jsme ho předjeli, až se za námi dostal na vrchol cesty, tak musel hodně dlouho chladit motor. Během výjezdu se zatáhla obloha a občas spadly nějaké kapky deště. Tak rychle udělat fotky a jedeme do kempu. Mangart si musím někdy zopakovat při pěkném počasí.

Cestou z Mangartu jsem trošku připálil zadní brzdu, ale pak motorka brzdila jště lépe než předtím. V dolní části na křižovatce zabočujeme na most a přes Log pod Mangartem přijíždíme k pevnosti Kluže, ale jelikož je 20.00 hodin a jemně prší, tak pokračujeme dál do obce Bovec, kde se ubytováváme v kempu Polovnik. Když stavíme stan, tak začíná pršet a s krátkými přestávkami prší celou noc.

2.8.2015

Ráno se budíme do deště a tak čekáme až přestane pršet. To se stane až po 11.hodině a tak balíme stan a vyrážíme zpět k pevnosti Kluže, kterou jsme předchozí den z důvodu pozdní hodiny a deště jenom projeli. Jedná se o pevnost která zažila již Napoleonské tažení na Vídeň a potom i 1.světovou válku. Pevnost je veřejně přístupná a ve vnitřních prostorách je malé muzeum, ve kterém jsou nálezy z 1.světové války. Při vstupu na nádvoří pevnosti si ukopnu podrážku na motorkářských botech. Po zaplacení vstupného 3 Eura procházíme muzeum pevnosti. Nedaleko od pevnosti Kluže je zřícenina další pevnosti s jménem Hermann, která byla postavena až v roce 1900. Od pevnosti Kluže k ní vede 1292 metrů dlouhá cesta s převýšením 114m , která je vytesaná do úbočí skály a vede přes jeden 113 metrů dlouhý tunel. Na pevnost Hermann vycházíme pěšky v motorkářském oblečení, jsme docela unavení. Prozkoumáme pevnost, uděláme pár fotek a vracíme se zpět k motorkám.
O pevnostech se více dozvíte zde: oficiální web, Wikipedia

Od pevností pokračujeme do Kobaritu, kde chceme navštívit muzeum 1.světové války, ale po příjezdu k muzeu nemůžeme najít místo k zaparkování, tak pokračujeme ke kostnici, kde děláme pár fotek. V kostnici v Kobaritu je pohřbeno 7014 Italských vojáků ze Sočské fronty. Více info zde. Pak ještě fotíme most přes řeku Soču a následně nabíráme směr Idrija.

Před Idrijí se kochám a nevěnuji se provozu a pak musím prudce brzdit a díky tomu se mi kousla zadní brzda a štít bubnu se protočil a ohnul záchyt reakce zadní brzdy a ze štítu se uštípl kousek úchytu, co drží v záchytu reakce. Na benzince obcházím motorku a přemýšlím co dál. Nejprve mě napadá, že ten záchyt narovnám, ale vidím, že na štítu bubnu je poškozený úchyt té reakce. Takže i když reakci brzdy narovnám, tak při nejbližší příležitosti se může stát to samé a už bych si mohl třeba i s motorkou ustlat na zemi. Proti protočení štítu bubnu nyní brání úchyt bowdenu, který se opírá o zkřivený záchyt reakce. Tak to nechám tak a pojedeme dál. Přece se kvůli takové maličkosti nevrátím domů. Povoluji zadní brzdu a také ji rozšteluji, aby se náhodou zase nekousla. Od této doby brzdím na 99% jenom přední a tím co dovolí motor. 

Za městem Idrija odbočujeme na štěrkovou lesní cestu a stoupáme serpentinami nad město a pak již po asfaltce do obce Cerni Vrh. Honza se svojí Hondou CBR600 na tuto štěrkovou cestu jet nechce, ale nakonec jej ukecám a tak jedeme. Po několika zatáčkách potkáváme motorku, která jede v protisměru. Je to klasická „kroska“ a zajímalo by mě co si tak myslel, když viděl po této cestě projíždět supersport :o) . 

Přes Vipavu a Postojnou míříme do kempu Pivka Jama. V Postojné mi Honza do iterkomu říká, že nemám zapnutý blinkr a já zjištuji, že mi nefungují blinkry a ani nesvítí brzdové světlo. Takže mám pokaženou elektriku. Jediné co funguje, jsou světla a zapalování. Při cestě do kempu přemýšlím co je asi pokažené. Zda relé, nebo pojistka. Kdybych alespoň věděl jak jsem před třemi roky tu elektriku předělal. Proti původní elektrice má moje Jawa 3 relé, 5 pojistek a několik metrů vodičů. Po příjezdu do kempu využívám světla a hledám závadu na elektroinstalaci. Naštěstí to byla jenom pojistka.

Kemp Pivka Jama je čistý s teplou vodou. Na toaletách je toaletní papír a u umývadel tekuté mýdlo a papírové utěrky.

Najeto 166 km.

3.8.2015

Ráno po snídani jedeme do jeskyně Postojnska Jama. Parkujeme na parkovišti, které je pro motorky zdarma, a jdeme si koupit vstupenky. Vstupenky kupujeme společné pro Postojnskou Jamu a Predjamsky Grad, díky tomu jsme ušetřili pár Euro. Ke vstupenkám dostáváme Českého audioprůvodce a pak čekáme na otevření jeskyně. Po otevření nás připojili k Japonské výpravě a pak v jeskyni nasedáme na důlní vláček, který nás odveze do nitra jeskyně, cestou projíždíme mezi krápníky. Po nějakých 2 km vysedáme a v prohlídce pokračujeme pěšky. Jeskyně je úžasná, obrovská s bohatou výzdobou. Po 2 hodinách nasedáme opět na vláček a ten nás zase odveze na začátek jeskyně. V jeskyni je zakázané fotografování, takže nemám žádné fotky. Tuto jeskyni doporučuji na prohlídku. Po odchodu z jeskyně namažeme řetězy na motorkách a jedeme na prohlídku asi 9km vzdáleného Predjamského Gradu.  

Po prohlídce hradu jedeme již směr Chorvatsko. Necelé 3 km od hradu zastavujeme na oběd a objednáváme si Čevapčiči a hranolky. Čevapčiči nám přinesli, ale na hranolky zapoměli.  Pak již jedeme na Chorvatské hranice. Před hranicemi je téměř 1km dlouhá kolona a tak popojíždíme až na hranici. Tam celník jenom mávne a my vjíždíme do Chorvatska. Za hranicemi měníme každý 40Euro na Chorvatské Kuny a již se řítíme do Rijeky. Tam zastavujeme u Lidlu, kde kupujeme vody a pečivo a také měníme plán ubytování. Namísto plánovaného kempu Preluk u města Rijeka volím v navigaci kemp Povile a pokračujeme podél pobřeží do kempu. V jednom zálivu stojí velká vojenská loď. V kempu stavíme stan nedaleko staršího páru z Bohuňovic u Olomouce. Projdeme si celý kemp a pak se jdeme koupat do moře. Večer děláme večeři a domlouváme se kam druhý den pojedeme. oproti plánu. kdy jsme se měli vrátit do Slovinska padla volba pokračovat dál na jih kolem pobřeží a u Zadaru odbočit na sever směr Bosna.

Kemp Povile: Kemp je situovaný přímo na pobřeží moře. Čistý, ale ve sprše tekla jenom studená voda.

Najeto 165km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE