Na zkušenou za hranice v době Covidové

Už začátkem roku se schází naše motoparta z vesnice u pátečního piva a kromě tradičních povídaček je nastoleno závažné téma... "V červenci jedeme Rumunsko, a pokud nejedete, tak jedu klidně sám.." (Ano jste správně na "cestopisu" o Slovinsku, vše se záhy vysvětlí). Tato informace s přesným termínem, hrubými mapovými podklady, informacemi, pohledanými na motorkářích.cz, způsobilo po dědině doslova MOTOBOOM! 

Kromě toho, že 2 jezdci vyměnili stroje za novější a silnější, další si ho teprve musel koupit, následovaly bezesné noci v hledání doplňků - náhradní díly, padáky, kufry, brašny, vyšší plexi, pravidelná údržba, nepromoky, stany, karimatky.... no byl to děs! Jelikož drtivá většina z nás byla maximálně na jednodenním výletu u kamarádů na chatě, byli jsme v tomto ohledu doslova pole neorané...
Čas běžel jako zběsilý, neméně stejně se rozvíjel častěji skloňovaný COVID a náhle tu byla neděle 5. července, motorky nabalené, kreditky nabité, dotankováno doplna, poslední loučení s drahými polovičkami a jedem!!! 

DEN I.

Jede nás sedm - 2x V-strom 650, 2x Transalp 700, 1x CB500x, 1x ZR7 a jeden skůtr od Hondy, o kterým ani nemám páru co je zač, ale objem tipuji kolem 500ccm. Cesta ubíhá svižně, nedělní provoz není nijak valný, a tak již brzy bubláme Buchlovákama, a stoupáme k hraničnímu přechodu Starý Hrozenkov.
Slovensko nás vítá moc hezkým motocrossem v podobě tankodromu okolo Bánovců, ale časem se změni na asfalt standardní jakosti a my... končíme v koloně... Míjí nás odtahovka s ohořelým torzem motorky a já začínám tušit, kde bude zakopanej pes. kolona je nekonečná, vůbec se nebýhe a slunko praží jako hloupé. "No nic, na střed, výstražky a nezapomeňte, že máme boční kufry!" K velké nelibosti stojících aut máme kolonu asi za 20 minut projetou, a už se rýsujou kopečky Nízkých i Vysokých Tater. Pod těmi jenom proletíme, protože čas rychle utíká a my musíme dorazit do Nové Ľubovně, kde už na nás čekají kamarádi s ubytováním. Dáváme si sraz u Kaufu ve Staré Ľubovni a safety car nás dovádí až na místo našeho BASE Campu. Na zahradě je místa pro motorky a stany dost, navíc je tu zázemí v podobě menší chaty, venkovní posezení, grill a...kadibudka (bože, musím to zítra vydržet na benzínku!). Stanoviště je rozbalené, každý je ubytovaný, motorky zabezpečené... "Tak jdem pařit ne!?" 2-3 piva a každý odpadá...
Dnešní etapa - 480km.

DEN II.

Ráno se budíme brzo, protože! - je tady malé kotě, které se střídavě dobývá každému do stanu a dost neodbytně útočí a aby toho nebylo málo, ve vedlejší zahradě je kohout... a ten **** řve asi od 5 hodin, no nic, shodujeme se, že večer bude vývar! :-) Jelikož zde zůstáváme i dnešní noc, vyrážíme polehku (jenom s topcasy) na projížďku slovenskými a polskými Tatrami. Počasí nám přeje, ale Tatry jsou přervané turisty a auty... nojo Covid, nikam se nesmí, do hor ano. A tak je kraj silnice od Tatranské Lomnice až po Štrbské Pleso lemován parkujícími auty a turisty, kteří teprve parkování hledají. Brzy však četnost turistů opadá a my si užíváme kličkování po zdejších silnicíh a semtam si z hlavní silnice odbočíme na nějakou tu vyhlídku :-) Počasí se rychle kazí a před námi se zatahuje, mračí a už i blýská. "Hele, tam nejedu, nepromok mám, ale hodlám ho nepoužitý v obchodě vrátit! :-D - Tak, chlapci, otáčíme to na Polsko a fofrem, začíná kapat!" Cestou se nezapomínáme zastavit v Zuberci a Skiareálu Roháče-Spálená, které znám jenom pod vrstvou sněhu a plné aut s truhlami na střechách - zajímavý rozdíl, to jsem si nikdy nedokázal představit :-D Tak už jsem zase o něco moudřejší... 

Vjíždíme do polského Zakopaného - všude auta, všude lidi, na silnici platí pravidlo většího a silnějšího. Později si uvědomuju, že je vlastně svátek a Zakopané může být plné poutníků (město má něco společného s papežem Janem Pavlem II, je zde i poutní kostel, víc nevím...).
No, teď už je pozdě, jedem ve štrůdlu aut, je vedro a jsme svědky zázraku! Jede před námi hovnocuc a smrdí, cestovní rychlost cca 30km/h. Kamkoliv odbočíme, tam je s námi a předjet se to nedá. Konečně odbočuje do postranní ulice a my? Trčíme v další koloně a na dalším semaforu a zase stojíme, rozepínáme bundy a tady vzniká první hláška expedice: "To není zakopané, to je zam*dané!!" Po hodinovém pocukávání na jedničku za to konečně berem, jedna zatáčka, druhá, dlouhá vracečka, rovinka, ostrá zatáčka. "Tyvole! To je ten hovnocuc!!"  Zázrak - zřejmě znal zkratku a musel ušetřit minimálně půhodinu ve městě! Takže příště ne podle navigace Waze, ale podle hovnocucu! Zde se to už naštestí dá předjet, a když si myslíme, že teď už nás nic nepřekvapí, vyrazí nám do cesty neohroženě mikrobus - asi 40 let starý Mercedes....
"To nemohl počkat sakra! Teď se za ním budeme celý ty serpentýny dolů na Slovensko táhnout, jak smrad za fekálem! " Jenže - ta podivná krabice nabírá na rychlosti a kupodivu, nejrychlejší je v zatáčkách!! Jedeme kilo a ta věc se vzdaluje!! To přece není možný, taháme za plyn, a když vidíme, jak se v levotočivé vracečce zvedá kolo dvojmontáže a z mikrobusu se stává tříkolka, brzdíme a házíme se do klidu. "Hoši, já nechcu být svědkem, nějakýho polskýho silničního masakru, ten autobus prostě vyhrál na plné čáře a nikde o tom nebudeme mluvit! :-D " Přejezd zpět přes Tatry z polské strany na Slovensko probíhá v pohodě a navečer se vracíme na základnu. No, a tentokrát je chuť na párty podstatně větší... Bohužel! :-P
Dnešní etapa - 341km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE