Do třetice sám, na divoko, tentokrát Rakouskem a Slovinskem...

Po roce jsem měl opět Vánoce, protože tu byl srpen a čas vyrazit na další dobrodružství, jen já a má moto.

Pro letošek bylo třeba pozměnit plány, jelikož už jako pracující nemám tolik volna a také kvůli tomu, že hlavní dovolená mě teprve čekala a tak vše muselo klapnout i finančně. Proto jsem musel vynechat Švýcarsko-Italské Alpy a vrhnout se trošku blíže. Vybral jsem si tedy výlet přes Rakousko do Slovinska, kde jsem si hned na své první cestě na moto udělal přátele (i přes to, že zde někteří odsuzují domlouvání se s místními na spaní a myslí si, že to je nemístné), takže se jim pojedu po dvou letech připomenout.

Nečekejte podrobný popis, cílem je odreagování a případně, skrze fotky, nalákání na další sezónu :).

První den

Celou dovolenou jsem bral až nějak moc zlehka, žádné plánování a zaspání na vavřínech, že jsem už zvládl dvě větší dovči, tak malá "kolem komína" bude v pohodě, ale chyba lávky. Když nevíte, kam jet hned první den, nezačíná to dobře :).. Nakonec vše vymyšleno. Prvním bodem Prostějov, návštěva za fajn kámoškou, kde hodina klábosení utekla jak 10 minut, rychlá prohlídka náměstí a šupem do "Rajchu". Před cestou jsem koupil navigaci a myslel jsem si, že její držák určený do auta bude bez problémů na plexi držet. Jasné.. Před Znojmem mi navigace upadává za jízdy i s přísavkou a najednou jsem si připadal jak baba. Dělal jsem dvacet věcí naráz, hotové cirkusové číslo. Jednou rukou chytám navi, jedním okem čumím po ní, jedním na cestu kam jedu(teď by se hodilo je mít šejdrem.. :)), brzdím, jenže mám zařazeno a chcípnutím bez vymáčklé spojky by se rovnalo zahození moto, tak přehazuju navi, řídím, řadím dolů, pak zas přehazuju, brzdím.. No komedie se šťastným koncem. Připevňuju znova!.. a jedu dál. Před setměním jsem se dostal na zámek Rosenburg. Velice hezký a škoda, že jsem tam byl tak pozdě a už bylo zavřeno. Další místo a zastávka po cestě byla téměř na dosah, ovšem rychle se začalo stmívat a tak jsem se rozhodl, že si raději najdu nějaký plácek pro spaní. Nějakou chvilku jsem se rozhlížel, no přestávalo mě to bavit, tak jsem vzal první odbočku do lesa a byla to asi ta nejlepší volba. Místo jak pro krále, s příjemnou a měkkou zemí, na které byla navíc huňatá tráva. Tak jsem spokojeně rozbalil věci, pojedl a po počítání hvězd šel spát.

Druhý den

Noc byla překvapivě teplá, ráno krásné probuzení a tak si užívám nového dne. Přes cestu dávám sušit nepromok na sluníčko, zakrýval mi v noci před rosou věci, tak byl mokrý. Pojím, nachystám vše, naposledy si užívám nádherné prostředí a pak vyrážím. Vyjedu, koukám a v duchu se směju: "Hele, tu si u cesty někdo něco nechal." Po asi dvou kilometrech mi hlavou problesklo, blbečku, to co tam leželo byl tvůj nepromok. To mi ten den pěkně začal :).
Vyjel jsem v pohodě kolem deváté, letos to nebudu hrotit a vždy si pospím. Vše v normálu, upadl opět držák s navigací, tak už zkušeně chytám a v pohodě zastavuju. No sice když je štěstí unavené, sedne na každého vola, ale do třetice to zkoušet nebudu a raději schovávám podělaný držák a navi hážu do tankvaku. Sice komfort navigování žádný, ale co už. Přijíždím na hrad, který jsem večer zamítl a nádhera, to je důvod, proč je po cestách objíždím. Rappottenstein, nenápadný, schovaný, ale o to hezčí. Chvilku sedám, dumám, kochám se a zase zpět do sedla.

Po cestě míjím zajímavý barák na vodě v Brunn am Wald a šupem k další zastávce Attersee. Je asi 46, ale tisíc, stupňů a jezero je obležené davy lidí, všude kolony a já se peču při popojíždění v dlouhých hadrech. Proto zamítám koupačku a ani do obchodu se nedostanu, včera zavřeno, dnes taky a to je úterý. Kdo ví, jestli se vůbec ještě po cestě najím. Horko v oblečení stoupá a při průjezdu příjemně chladným lesíkem se rozhoduju zastavit u potoka a ovlažit se. Nakonec jsem tam zůstal skoro hodinu, čachtal se ve studené vodě, svačil a zdravil divící se projíždějící :). Poté jsem profičel Attersee a další dvě jezera až k Hallstattu. Efektní příjezd tunelem a asi jsem na špatné straně, protože jsem ty výhledy jako z fotek nikde neviděl. No co, určitě se sem ještě někdy podívám, tak nevěším hlavu a pokračuju dále. Teď na Maltu, má tam být krásná přehrada, no po příjezdu v sedm hodin zjišťuju, že za mýtnou bránou je to ještě kus a do tmy není moc času, tak to stáčím a ustelu si mezi kopcema hned pod cestou. Chci se otočit, tak přibrzdím na pravé krajnici a že se otočím. No unavený přehlížím auto a s vykulenýma očima a zablokovanými koly oba brzdíme. Naštěstí jsme se vyhli a raději jdu tuhle chybu rychle zaspat. Ještě, že byl hezký večer a tak jsem se pokochal mléčnou dráhou, kterou jsem takhle viděl prvně..

Třetí den

Začátek třetího dne stál za vyliž.., velké.., no prostě na nic. Sice nepršelo, ale bylo chladno, zataženo.. Tak balím, startuju motorku a najednou kontrolka oleje. No do dupy, co teď, tohle mi udělala poprvé, oleje by mělo být dost, tak co se stalo? Začla žrát olej? Ale proč? Ruplo těsnění pod hlavou? Katastrofické myšlenky, ale snažím se být v klidu, počkám a zkusím to znova. Po nastartování naštěstí klid, tak jedu a vykolejený si ani neužívám průsmyk, kterým jsem projížděl. Dnes je cíl Slovinsko a moji známí.

Po cestě s hlavním cílem Mangart a vlastně se podívat do celého Triglavu. Cesta skrz národní park byla utrpení. Nejen, že mě už po dvou dnech začala nehorázně bolet zadel, ale zároveň dělali novou cestu, takže i motor a spojka zažila středověk a peklo. Neustálé rozjezdy do kopce, větrák bojoval v hicu s přehřátým motorem, offroad jaký jsem ještě s touhle moto nejel. Naštěstí je Fazer ještě univerzál, co musel říkat klučina na litrové "Cebře", co jel za mnou :). Výhledy z hor samozřejmě nádherné, jen škoda zpoplatněného výjezdu na Mangart. Nevadí, nakonec to bylo dobře, protože ušetřený čas jsem strávil kecáním se známýma večer. Z Mangartu jsem se rozhodoval, jestli přímo známí, nebo ještě oblíbený cíl turistů Predjama. Vyhrála to delší cesta. Počasí se sice docela pokazilo, popršelo, ale chtěl jsem Predjamu vidět na živo a potvrdit si, že je to super místo. Byla to pravda, no samotnému se mi na prohlídku nechtělo, ale někdy se kouknu i dovnitř. Po cestě zpět nehoda, auta docela pomačkaná, ale lidi v pohodě. Kurňa, člověk si jede na dovču a takovou štreku od baráku je bez auta, docela jsem jim nezáviděl, když jsem pomáhal paní z auta. Byli to nějací rakušáci. Po hodinové cestě v dešti dojíždím za známými. Překvapím je na zahradě s jejich přáteli. Všichni se v dobré náladě vítáme a připadám si jako doma, protože o mě všichni z vyprávění ví :). Tak do jedenácti klábosíme a tentokrát se nenechám přemluvit a jdu spát, místo do obýváku, na zahradu. Noc byla ovšem plná podělaných komárů, připadal jsem si ráno jak po noci s Draculou.

Čtvrtý den

Trošku jsem si přivstal, ať ještě "skecnem" a pak už čekala jen cesta domů. Opět navštěvuji Trebljevskou elektrárnu a její ohromný komín, sakra, jak ho jen stavěli.. Při mém podcenění jsem si nevyhledal žádná zajímavá místa po cestě ze Slovinska domů, takže bohužel už jen přesun co nejblíže k Vídni. Zadek mě bolel, že jsem to ještě nezažil, nešlo stát, sedět, k tomu vedro jak sviňa.. Tak zastavuju u zastávky a dávám pauzu, vysvlíkám se do trenclí (zase jsem podle odborníků určitě dělal ostudu Čechům :P) a jdu posvačit.

Otevřu kufr a hned se pokydám jogurtem, který se otevřel po cestě. V klidu, sednu si a hodinku si s rozvěšenýma věcma na moto užívám překvapených pohledů kolemjedoucích. Vyjíždím a po několika kilometrech pokračuju v trendu nehod, který začal už v ČR na Bílé Opavě, kde pro pána letěl vrtulník, pak Predjama a autonehoda a teď motorkář. Něco ho rozhodilo v zatáčce a poslal to ven do škarpy. Přifičím a klasika: "Ár jů oukej?". Chvíli taháme motorku a zjišťuju anglicky, co se stalo. Když ji vytáhneme, koukám na značku a on to Čech. Tak jsem mu pomohl s maličkostma a až na pobitou nádrž, zničené plexi a ohnutou řadičku, kterou s trochou síly zprovozňuje, tak nic. Zbytek ho začne bolet večer a další den, ale snad byl v pohodě. Pokračujeme teda po vlastní ose. Opět se rozhoduju schladit se v krásné a pro Slovinsko typické říčce s křišťálově čistou vodou. Nádhera, jen tak se na chvíli natáhnout, osvěžit se.. Zbytek dne už jen utrpení se zadkem a opatrný dojezd co nejblíže k Vídni. Hledám nějaké místečko pro spaní a jelikož už jsem docela blízko k Vídni, žádný hezký lesík asi nenajdu, proto volím louku u rychlostní silnice. Sjedu do podjezdu a užívám si výhledů po rovinaté krajině.

Pátý den

Tento den byl pouze v duchu přesunu, plánoval jsem návštěvu Vídně, ale nakonec z ní sešlo. Ráno jsem zjistil, že jsem ještě 50 km od Vídně, včera jsem to asi nějak přehlédl. Tak se vyjíždí, v plánu mám navštívit zámek na jejím okraji. Překvapuje mě svou velikostí, jelikož jsem čekal něco malého, klasickou kostku, ale tohle se blížilo spíše hradu, než zámku. Jedná se o Liechenstein.

Po cestě si rozmýšlím návštěvu centra Vídně, jelikož je všude neskutečný provoz a v horku v kombinaci s neustále bolavou.., však vy víte čím, se mi to utrpení nechce prodlužovat, tak volím cestu do Bratislavy. Zatím mimo dálnice, no v Bratislavě kvůli rychlejšímu přesunu volím dálnici a zdolávám neskutečně nudné dálniční kilometry. V jednom úseku jsem si myslel, že budu opět zasahovat u nějaké nehody. Přes dálnici vidím v dálce spoustu prachu, ale hustého tak, že auta zpomalovala na cca 40-60Km/h. Tak se připravuju co a jak, přijedu do mraku a není vidět víc jak na 20 metrů. Říkám si, že to někdo dobře poslal mimo cestu. Koukám kolem sebe a všecek ten burdel dělá orající traktor. Fajně, to jsem ještě nezažil :). Jedu do Popradu, kde jsem měl domluvený scuk s kámoškou ze začátku cesty. Čekám na ni a nic, tak se po hoďce odpočinku zvedám a jedu do Liptovského Mikuláša. Přijedu po 11 hodinách v sedle znavený jak pes, zapínám telefon a hned mě vystrašila, že prý se zapletla k nehodě. Jsi v pohodě? Potřebuješ odvézt? Co se stalo? Co auto? Co pes? Tak trošku jsem ji zahltil dotazy :). Naštěstí nic a tak jsem konečně u rodiny, odpočívám, vyprávím zážitky z cest a užívám si postel. :)

Šestý den

Jako při přechozích dvou mých cestách je poslední den vždy smutnější, člověk ví, že za chvíli se zas vrací do toho kolotoče a i přes únavu a bolavého člověka by jel dál a dál. No nic, po cestě se stavím za kamarádem, který brigádničí v Rajeckých Tepliciach v tom jejich zlatém hotelisu. Promiňte, asi to není pro mě, ale větší kýč jsem neviděl. Po přečtení nápisu nad záchody, že Toilettes.. No, pokud si hraju na špičkový hotel, asi by to mělo být aspoň správně :).

Bylo asi 5 hodin odpoledne a počasí nevěštilo dobrou cestu domů. Při převlíkání na parkovišti jsem aspoň udělal dámám na recepci divadlo, jelikož mě sledovaly přes kamery, tak jsem se tam nakrucoval :)). To byl poslední veselý moment dne, ihned po výjezdu se spustil lehký a svěží letní.. Ne, byl to monzun jak prase. Ten mě pronásledoval až do Frýdku. Kosa jak prase, v botách vody, že bych mohl vysadit ryby a mít tam sádky s velkými kapry.. Navíc nemilé překvapení doma, vytahuju věci z kufru a protržený jogurt mi přichystal překvapení. Tak nějak mi ušpinil, ale prdlajs, proště mi "zesral" celý kufr a všecko co tam bylo. Znát mechanizmus toho, jak se mu povedlo všude dostat ( i do zavřeného nářadí), založím si malířskou formu a udělám 20 bytů denně. :) Dokonale zasviněné úplně vše, takže jsem odevzdaně vše hodil zpět, zavřel kufr a nechal to až na další den. Tak nějak jsem doufal, že to tam nebude, ale bylo.. :( Celý následující den mi pak zabralo pucování motorky a věcí od jogurtu :). Je pravda, že motorka to už potřebovala.
Mám za sebou svůj třetí motovýlet po Evropě a nemůžu se toho nabažit. Na příští rok musím vymyslet něco na zadek a už se nemůžu dočkat, až zas vyrazím do oblíbeného Švýcarska na horské průsmyky. Pokud máte pochybnosti, nebo se vám nechce samotným, kašlete na to, naplánujte si místo, které chcete vidět a jeďte, poznáte spoustu super lidí a zažijete kupu zážitků. I když nejsou vždy jen dobré, budete na ně vzpomínat s úsměvem, to garantuju :).

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE