Achtung Murmeltiere Volume II - výprava do Slovinska

Přibližně před půl rokem jsme se s partou vořechů rozhodli, že ježdění kolem chalupy nás už nebaví a naplánovala se cesta do Slovinska přes Rakousko pod taktovkou Powerse a Buriho. Termín byl stanoven na datum mezi 4. a 9. červencem a následně byla naplánována trasa do Slovinska. Hned poté byli pomocí kontaktů zajištěna parta lidí ve složení mne (Napalm), Buriho, Powerse a jeho přítelkyně Adély, jejich přátel Petry a Zdeňka, manželů Jirky a Moniky, Lukáše a Divočáka.

Achtung Murmeltiere Volume II - výprava do Slovinska

Kapitoly článku

Den odjezdu - 4.7. všichni jsou nadrženi

Plán trasy:  Nepomuk - Písek - Budějky - Kaplice - Linz - Salcburg - Mauterndor

Odjezd byl stanoven na 7:30 z benzínky v Nepomuku, na kterém se sešla Plzeňská část motoparty.

 Já (Napalm), Buri, Powers a Adél, Lukáš, Zdeněk a Petra. Setkání proběhlo dle plánu a pokračovali jsme pro další členy  motoparty, kteří na nás v 8:30 čekali na výpadovce do Strakonic před Pískem.  Jirka a Monika svojí cestu z Prahy zvládli v pořádku a pokračovali jsme v naší cestě za posledním chybějícím členem. Cesta přes Budějky proběhla skoro hladce, jen na benzínce sme potkali pár dementů ve vozech značky KIA a podobných skvostech, kteří nadávali že blokujeme parkoviště… Po poděkování za námět k přemýšlení jsme  pokračovali na poslední místo srazu s divočákem (s mírným zpožděním oproti plánu).Toho jsme krátce  po 10:00 nabrali na rozkopaném Agipu  v Kaplici. Divočák byl už mírně grilovanej a po krátkém seznámení se s ostatními jsme pokračovali dále do Dolního Dvořiště, kde jsme společně doplnili benzín.

V plné partě jsme pak frčeli do Rakouska, kde jsme najeli na dálnici a frčeli po A1 na Salzburg. Před Salzburkem jsme sjeli na Attersee. Zastavili jsme na jednom z parkovišť na jižním břehu Mondsee, dali něco k snědku pár piváků a parádní osvěžující koupání.

Po osvěžení a obýdku z domácích zásob jsme se znovu vydali na cesty. (Vůbec  se nám v tom horku nechtělo). Pokračovali jsme dále na St. Gilgen a ve Stroblu uhli na jih na okrsku a jeli směr Abtenau, kde jsme měli vytipovaný první kemp. Času ale nakonec bylo dost tak jsme pokračovali k původně plánovanému kempu v  Mauterndorfu, kde jsme se ubytovali v kempu pod sjezdovkou (kemp Mauterndorf-hled na severní hraně obce), do kterého jsme dorazili kolem19:00. Cena ubytování nás díky počtu a skladnosti stála místo 13 eur jen 10,6. Bohužel bazén v areálu kempu se zavíral v 7. večer a ten jsme už nestihli.

Potěšeni ušetřenými ojry jsme si dali kafčo, sprchu a šli jsme spát, druhý den nás čekala kratší, ale o něco namáhavější cesta. Jediná komplikace co prozatím nastala bylo buriho zlomená kreditní karta, proto se volalo domů a peníze se z jeho učtu přeposlali na můj (muhehe). (Pochvala pro Airbank, platba proběhla během 15 minut po telefonické urgenci).

Dnes jsme ujeli 376 km teplota okolo 37 °C ve stínu

Den druhý - 5.7. - ideální vercajk je prostě kámen

Plán trasy: Mauterndorf -Tarvisio -Mangart- Volarje

Vstávačka v 6 hodin, uklid stanů, ranní hygiena, snídaně a v 7 už budíme celý kemp  zahříváním motorů. Nejvíce si to užívá Divočák se svojí Volusii.  Po úspěšném probuzení kempu se vydáváme na cestu a pokračujeme přes Gmund na A10. Z dálnice sjíždíme na L33 a na benzínce v Feistritz svačíme, bohužel v neděli rakouský markety nepracujou – holt tam nefunguje nevolnictví jako v čechách. Po SS13 pokračujeme směr Tarvisio.  Během cesty jsme byli bohatší o poznatek, že v Itálii jezdí řidiči jako čuňata (nebo jsme byli namlsaní z rakouských slušných řidičů), kteři na motorkáře brali dostatečné ohledy. Projeli jsme Tarvisio a pokračovali jsme dále na jih do Cave de Predil, přes které jsme pokračovali k bunkru z první světové války (Batteria Sella Predil), který byl umístěn (téměř) nad jezerem Rio Lago u italsko-slovinských hranic.

Po občerstvení a kochání jsme pokračovali na motorkářskou modlu nejbližšího okolí, Mangart. Tento krásný scenerický výjezd nahoru na horu :) prověřil naše motorkářské schopnosti jízdy ve stísněných prostorech úzké silnice, na které se kromě nadržených motorkářů vyskytovali místní italští dušičkoví řidiči aut, kteří i v tunelu drželi střed silnice, aby snad nespadli ze srázu (pekelný děda co nás cestou nahoru brzdil a jel neustále v protisměru nakonec musel vyřizovat pojistnou událost) a taky spousta přiblblejch cyklistů 

Krásně zdokumentovaný výjezd na Mangart z Lukášovo BMW  (sestříhané videjko)

 Po krásném téměř 45 minutovém výjezdu se také kromě krásných výhledů objevil taky první problém. Cesta prověřila připravenost mašin a tak se stalo, že největšímu flákači(Napalm) přestala fungovat elektrika na jeho KLE. Konečně úkol pro našeho mechanika Buriho, který si už myslel že se nic nestane. Pro snadnější představu průběhu opravy vypíši postup v bodech. Je velice poučný.

  1. kontrola pojistek - v pořádku
  2. kontrola baterky - problém - stržená hlava šroubu u sedačky, nutné násilné uražení závitu za  pomoci poblíž ležícího kamene (kladivo jsme neměli)
  3. dotažení kontaktů na baterce - Kle ožilo, děkuji Michale a Jirko :)

Po opravě KLe jsme projeli podivným zákazem vjezdu, který jsme si vyložili tak, že platí jen případě pádu kamenů. No kdo se má v tich zahraničních značkách vyzvat…:D. dojeli zbývající převýšení na vrchol Mangartu a užívali si zaslouženou odměnu ve formě nádherné vyhlídky.

Z krásné vyhlídky jsme asi tak po půlhodince kochání pokračovali dále v cestě a hlad (a žízeň) nás donutil zastavit ve vesničce Log pod Mangartem, kde jsme se za sympatické ceny najedli a napili a pokračovali jsme v naší cestě v hospůdce, která používala tenisové kurty jako parkoviště a sněhové dělo jako slunečník pro motorky. Cesta nám dále pokračovala přes Bovec kolem řeky Soči až do obce Volarje, kde jsme se ubytovali v kempu u Viliho a tím skončil dnešní den v sedlech. Cesta byla plná parádních zatáček po úbočí horJ. Rychle jsme postavili stany, něco pojedli a hurá na chlazené místní tekoucí pochutiny. Chléb značky Laško nebyl vůbec špatný.

Naše válečné leženífoceno z mostu směřující do kempunáš pizza boy Divočák hledající něco k snědku

Rádi by jsme doporučili kemp u  Viliho každému kdo pojede kolem. Férové ceny, rodinná atmosféra a hlavně skvělé večeře. Ale více v další dny.

 Dnes jsme ujeli 192 Km

3. den - 6.7. - řeka, kopce, vodopády...

 Plán trasy: spanilá jízda národním parkem Triglavski – Stará Fužina, Bled, Jesenice, Mojstrana(ano ve Slovinsku se lze kochat NP z motorky), návrat k Vilimu

 Po brzkém raním budíčku jsme na sedmou vyrazili na skvělý výlet kolem Triglavského národního parku. Popisovat každou zatáčku či vesničku by bylo na dlouhé lokte a všechny stejně krásné. Po jednom špatném odbočení jsme dojeli k jezeru u Staré Fužiny. Bohužel na vytipovanou vyhlídku jsme netrefili a místo toho jsme bloudili po lesních cestách plných turistů.

Vedro bylo pekelný a ktomu při posledním výjezdu si Móňa odložila GSo když uhýbala autu, ale vše OK, jen Jirka bude mít co kitovat a lakovat. Cesta prostě byla úžasná, až na jeden menší zádrhel po příjezdu do Bledu nastal další technický problém. Tentokrát vysadila poslušnost Buriho Afrika. Během cesty se několika lidem zdálo, že cítí močůvku a čpavek, ale nikdo tomu nepřikládal větší pozornost dokud Buriho Afrika nechtěla nastartovat.

 Ok, vyteklá baterie, bylo přes 40 ve stínu. V horku které panovalo jsme se snažili baterii uchaldit, ale bezvýsledně. Bylo nutné rozhodit sítě a pořídit baterii novou. Novou baterii se nám podařilo sehnat, až po 3 hodinách ve vedlejší vsi, přes místní menší prodejce. Cena baterie 110 euro. Afriku jsme následně roztlačili a jelikož sme měli slušný zpoždění po vzoru ČD jeli jsme dál. Pokračovali jsme po plánované cestě, mírně naštvaní odstávkou afriky protože jsme si věhlasný Bled neměli možnost prohlédnout. 

 V obci Mojstrana jsme odbočili na triglavskou cestu a vyjeli až do srdce NP. Po pěkné šotolinovce jsme si zajeli až do kouzelné hospůdky, která byla z cca 330° obehnána úbočími hor.Buri si mezitím nalil kyselinu do baterie a po pivním osvěžení jsme pokračovali. Zhruba v půlce sjezdu ale afrika znova klekla – po chvíli zkoumání odešlo palivové čerpadlo. Přívod se tedy napojoval na samospád a já s Powersem jsme jeli napřed k nejbližší pumpě zjistit do kdy má otevřeno, aby se afrika dotankovala, protože nás čekalo slušné převýšení a navíc pár motorek potřebovalo dotankovat, lehce po 19.00 jsme byli na benzínce v Gozd Martuljek.

 Chtěli jsme tam být pro jistotu před sedmou kdyby v celou zavírali, ale když Powers za 5 min 7 řikal že musíme jet průměrnou 260km/h abychom to stihli tak jsme nakonec trochu povolili plyn. Naštěstí jsme zjistili, že benzínka má do 22:00, takže jsme dali echo ostatním a za cca 20 min se přihnala afrika a zbytek party. Dotankovalo se a jeli jsme vstříc výjezdu na Prelaz Vršič. Výjezd byl parádní, nechyběli panorámata, krásné zatáčky a ani krávy na silnici (hláška „ty krávo kráva“ zůstane zapsaná v deníčku na dlouho). Napojili jsme se na cestu na Bovec z předchozího dne.  Kvůli poruše  jsme dorazili do kempu u Viliho až asi v 9.

 A báli jsme se že už se nebude vařit, protože jsme se těšili na vyhlášený vícebodový večeře. Ale Vili je frajer a v půl desátý večer roztopil gril a už se jelo- obžerství po slovinsku,  které se skládalo z čerstvé a grilované zeleniny, vepřové krkovičky a čivabčiči v celkové ceně 8 euro na hlavu. Bylo toho tolik že jsme se odkutáleli totálně spokojení  (normální cena 9, dostali jsme skupinovou slevu) a musíme přiznat, že jsme kontumačně prohráli a nedojedli, nějaká zeleninka zbyla. Ale dobře najedeni a nalazeni jsme se chystali na další den, Itálii

Ujeto 227 Km

4. den 7.7. - kašleme na moře, jde se k řece

Trasa: Tolmin - Gorizia - Grado - Cervignano del Friuli - Cividale del Friuli - Tolmin

Powers chtěl vyrazit o hodinu dříve a to o 6 hodině ranní   (ano, všichni v kempu si užili naše ranní zahřívání motorů :D ), aby jsme se vyhnuli špičce v italských městech. Jenže některé brzdy se teprve v 6 šli probírat do umýváren…  

 A díky tomu jsme se totálně roztrhali v prvním větším italském městě, protože jsme do něj vjeli v raním chaosu.( zatracené semafory, které nás rozcaprcali do více skupin, které se pak naháněli přes celou Goriziu. Šťasné shledání proběhlo po SMS kontaktu  na rally pointu před picerkou v Monfalcone, na kterém jsme měli předtím pauzu. Po opětovném shledání jsme společně a ve velmi těsné formaci projeli městem a pokračovali dále k moři.  

 Cesta, až nad předchozí incident probíhala velmi poklidně a dostali jsme se až do Grado, kde jsme zajeli do zátoky pod oblastí Belvedere.

Vytipovaná pláž (díky Adélko) byla parádní, se spoustou parkovacích míst pro motorky (a zadarmo!).  Zde jsme si dopřáli relax u moře, pár pivek a mnoho slané vody. Po přibližně hodině šmírování holek na pláži, kšeftování s místními černochy prodávající kokosy a osušky jsme se rozhodli do moře i vlézt a vykoupat se. Pobyt u moře jsme se díky horku, nudě a neustále se zvyšujícím velrybysmu mužských členů skupiny rozhodli ukončit a chvátali jsme si dát nějaký místní gáblík a to konkrétně nějakou Pizzu.

 Z finančních důvodů jsme se rozhodli, že si dáme Pizzu někde mimo pobřeží a proto jsme vesele míjeli veškeré pizzerie, které jsme po cestě potkali a mířili jsme na sever.  U silnice v městečku Aquileia jsme se rozhodli zastavit u první slibně vyhlížející restaurace, ve které jsme se slušně dožadovali pizzy od Luigiho. Bylo nám slušně vysvětleno, že Luigi zde nepracuje a že jsme v rybí restauraci a pizzy nedělají. Dali jsme se tedy různé místní těstovinové speciality (a prohlíželi si místní mafii co do sebe ve dvě odpoledne lámala demižon vína jeden za druhym). Během objednávek na nás koukali jako na kremaňonce, když jsme se dožadovali jídla bez ryb v této rybí restauraci a navzdory  zklamání větší části skupiny ( na pizzu jsme se těšili) jsme si dali místní specialitky (mořské plody a podobné sardele) a skupina opět pokračovala dál. Cesta zpět do kempu již probíhala klidně.

Jen jsme si odpustili (z časových a teplotních důvodů) výjezd na monte Matajur a jeli jen po úbočí. Po silničce pro pěší a hnaný skot jsme se vplížili zpět do Slovinska. Sjezd z Matajuru do údolí Soči byl kouzelnej. Jelikož jsme v Tolminu byli ještě za světla sjeli jsme si napakovat kufry pivem a proviantem do místního Globusu v Tolminu. Po příjezdu do kempu byla  naše první starost obsadit dětské brouzdaliště v řece a naházet do něj pivka.  Následný pobyt u řeky jsme shledali daleko lepší než u moře – žádný lidi (krom nudistické rodinky), studená voda, koupající se pivka a hra „nenech se odnést proudem do moře“.  Občas nás minulo pár místích na traktorových pneumatikách, kteří asi pluli do Tolminu na pivo… Teplota vzduchu měla 36 °C a voda 16°C, parádní pokoupáníčko. (hvězdný deník, dodatek: afrika jela bez poruchy) Proto jsme se také chladili co to dalo...

Jenom taková perlička - u silnice bylo  přes den naměřeno 48°C a mašiny chladili jako zběsilé.

Dnes jsme ujeli - 193 Km

5. den   8.7. - aneb vše je jinak, loučíme se

Plán trasy: Tolmin – Kranaja Gora – Salcburg – Linz – Dolní Dvořiště – Budějice - Plzeňsko

 Ještě předchozího večera jsme se rozloučili s Vilim (a zaplatili mu za úžasný pobyt), protože ráno jsme vyráželi opět v šest. Plán byl dostat se až k rakouským jezerům mezi Saltzburgem a Linzem. Ale….

V ranním mlžném oparu jsme si dali výjezd na Prelaz vršič z druhé strany než třetí den. Ale ještě předím jsme blbě odbočili na Itálii protože vedl Divočák místo Powerse, ten pak musel předjet celou kolonu aby nás zastavil a otočil, protože Divočák nepochopil ve vysílačce pokyn k zastavení. Ale co, času bylo dost a zajeli jsme si jen 10 Km. Nyní už správně nás divočák vedl na vršič. Domluva byla že zastavíme na vrcholu a uděláme grupír foto…no divočák nezastavil a všichni jeli za ním. Tak jsme se na vrcholu vyfotili jen s Powersem. Jak tak dojíždíme skupinku co na nás čeká na parkovišti zhruba ve třetině sjezdu spatříme buriho kopajícího do kamenů a dalších předmětů kolem něj, afrika se zas vysrala

do těhle mraků jsme sjížděli.... déšť už na nás čeká....Mezi tím co baterka v africe chladla jsme si prošli okolí, dozvěděli se něco o historii této cesty (stavěna ruskými zajatci za 1.světové války) a udělali konečně grupír foto. Po vychladnutí (a nepříjemném zdržení, protože na poledne byly v celých alpách hlášeny bouřky a to už jsme chtěli být za nimi) jsme se konečně dali do pohybu. Afrika dala sjezd a naposled hrkla. Přiřítil se průser v podobě plnotučné horské bouřky.

 Po asi půl hodině laborování pod střechou stavení v rekonstrukci si buri konečně zavolal z čech odtah a dle pravidel TOP GEARu jsme ho tam nechali  ve společnosti kozoroha a pokračovali jsme dále.

Déšť nás naštěstí minul (prozatím). Z cesty a plánovaných kochacích zastávek bylo kvůli mračnům a 4tyř hodinovému zpoždění, které by nám zajistilo náskok před bouřkami v troskách.

 Nový cíl zněl jasně: dojet do kempu u jezera Ebensee. Cestu jsme zvolili nejrychlejší – dálnici a pak Mauterndorf a z jezerům. U mauternforfu se začal zvedat vítr a nebe černat. Při nandavání nepromoků nám málem odlítly. Údolíčko k Radstadtu  jsme projeli tak do ¾ pak to už nešlo, nebylo vidět na víc jak 5 metrů. Na 15 min jsme se schovali u nějakého domečku asi 10 Km od Radstadtu a debatovali co dál, možnost byla zapíchnout to v promočeném kempu v Radstadtu, který byl vytipován jako alternativa na první den. Nakonec se jelo dál a chtěli jsme dojet k jezerům. Tam ale nastala vzpoura a většinou jsme byli donuceni jezdit po vsi a hledat ubytování v penzionu (na upozornění že po 19.00 se na nás už všude vyserou nikdo nedbal). A  tak jsme prošustrovali hodinu světla ježděním za ničím. Samozřejmě při průjezdu kolem vytipovaného kempu po osmé večer už byl vjezd zatažený řetězem a tak přes remcání vzbouřenců chtějících hotel jsme seli dál do čech. Na dálnici na Linz jsme zastavili v motorestu na kafe. Já, Powers Jirka a Móňa jsme najeli na cestu zpět na dálnici a čekáme na zbytek na nájezdu...

 A čekáme…. A najednou je vidíme, na 4 proudové dálnici jedou v protisměru směr Německo. Opět jsme si vzpomněli na pravidla Top GEARu a jeli dál na dálnici Salzburg Linz. Za tmy jsme projeli Linzem a konečně jsme přejeli hranice. Jen Powers měl navigaci v kochacím módu a tak jsme do republiky vjeli po partizánsku polními cestami (byla to bomba, všichni byli nadšení J, opravdu lepší než kafe je offroad vpo půlnoci po 600km na motorce v mokrých věcech). Cíl byla benzínka v Dolním dvořišti. Shodou okolností jsme tam potkali odpadlickou skupinu co jela nach Faterland. Po kafíčku v 1 ráno jsme pokračovali k domovům. Cesta byla završena ve 3 ráno a všichni až na Buriho sjme dorazili domů. A rád bych náš příběh završil citátem jendoho z našich členů, a to konkrétně Buriho: " Tenhle vejlet stál za všechny prachy".

 Poznatky z cesty:

 Policie nikdy nespí : Divočák byl 2 Km před domovem ve 2 hodiny ráno kontrolován policejní hlídkou.

 Dolní Dvořiště- v ONO berou automaty na kafe centy, takže se jich můžete elegantně zbavit a netahat je domů a dá se do něj pomocí kochacího režimu projet mimo celnici.

 Buri se domů pomoci odtahu dostal 6.den přibližně ve 14:00 - šťastné shledání se zapomenutým synem

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.50
Známkováno: 14x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist