Tatry původně na 4 dny
Text: Štěpka | Zveřejněno: 14.5.2012 | Zobrazeno: 41 049x
Po lehkém naladění se na Lipně jsme naplánovali a dokonce i uskutečnili tuhle další cestu, tentokrát na Slovensko.
Kapitoly článku
Den 1 - nedělě 22.8.2011
Ráno končím v práci, v rychlosti se oblékám a mířím směrem k domovu, musím se ještě kompletně sbalit, protože výlet byl na „tajnačku“ moje holky /jedna velká a dvě malé/ právě tento den odjížděli na soustředění. No a já nebudu přece doma sám, jak poustevník. Ráno jsem je zastihl ve Valticích při nastupování do autobusu, pomohl jsem s báglama, obřadně jsem zamával a pak rychle domů balit. Doma to trvalo jen chvilku, těch pár věcí co potřebuju na 3 dny nějak dám dohromady, nacpu do kufru a tankvaku, dům předám na starost Marecolvi /sousedovi/ a už pádím k Mirovi, mému spolucestovateli. Kupodivu mi zazvoní telefon a volá přítelkyně, že by potřebovali dovézt nějakou kytaru co zapomněli vzít do autobusu - až do Břeclavi - jasné, není problém, však mám času dost, slíbím se zaťatýma zubama…:-) Ale za chvilku je informace znovu opravena, že ji stačí převézt jen v rámci Valtic, takže to nebude takové zpoždění. Chvilku čekám, až se nabalí Mira a s kytarou na zádech /jen asi 1 km než se jí zbavím/ vyjíždíme.
Konečně u Perneku se krajina začínala zvedat do kopců, blížíme se k motorkářské metě /alespoň to tak každý opěvuje/ Babě. No uvidíme, co je na těch zatáčkách pravdy. Asi jsem velký pesimista nebo co, ale hned dole mne překvapila značka – v celém úseku kopce max.60 km/h, úsek monitorován…:-) No na pokutách přispívat do státního rozpočtu SR určitě nechci, takže značku samozřejmě poslechnu, jsem asi srab…:-) Některé úseky silnice se opravovaly, takže semafory, čekání, perfektní zábavný kopec, opravdu. Ale aspoň jsme už v lese a ne na rozpálených rovinkách. Na vrcholu kopce vidíme dva kolegy motorkáře,zaparkované u stánku – byli to policajti. Baba je profláknutá, takže to hlídají i dva borci na našlápnutých strojích. Ještě, že jsem srab. Pokračujeme dál, i když jsem si chvilku pohrával s myšlenkou zastavit na kopci u stánku. Cesta dolů stejná, opravy, pomalá. Dole skončilo omezení, můžeme to teda trochu rozjet.
Za Sencem zastavíme na benzínce, protože před odjezdem jsem slíbil Mirovi, že mapu Slovenska samozřejmě mám, stejně tak Tater, takže tohle beru já. No doma jsem ji nenašel, proto ji teď skočím raději koupit. Měli poslední, ale nebyla by tady, byla by jinde, žádný problém. Zanedlouho přihrčí na benzinku i dva policajti z kopečka. Ale jsou v klidu, po nás zřejmě nejdou. Zvlažíme naše hrdla, už tak dost ohřátou vodou, protože sluníčko opravdu peklo jako by to mělo placené úkolem. Na mapě zčíhneme další cestu, všechny ukazatele nás totiž snaží směrovat na dálnice – a to teda nechceme ani náhodou, vybíráme trasu po „bílé“ a razíme dál. Krajina se změnila opět na hroznou placku. Dorazíme do Šamorína, točíme směrem na Gabčíkovo a na silničce za městem už po pravé straně vidíme násep, zřejmě průplavového kanálu Gabčíkova. Při další příležitosti zahneme doprava do nějaké vesničky, ať jsme blíže k vodě a zadařilo se. Cesta pokračuje na hráz kanálu. Dorazíme k nějaké restauraci, která je přímo u vody. Opravdu pěkně široká řeka, ani si netroufám odhadovat kolik stovek metrů to bude. Až doma si zjišťuji, že plocha má 520 metrů.Odstavíme stroje a jdeme se schovat do stínu zahrádky restaurace na kofolu. Na druhé straně břehu je vidět nějaká loď, později zjišťujeme, že se jedná o cyklopřívoz.
Další zajímavost byl tahač s návěsem, zase v úpravě karavanu. Prastarý mercedes, ale docela zachovalý. I když jsme měli odbočovat, tohle musíme vidět, jedeme za ním. Jakmile se nám ho podaří předjet, jsme spokojení s prohlídkou a shodou okolností na benzince stojí další kousek. Jedeme blíž a zjišťujeme….že to vyjímečně nejsou „smažky“, ale komedianti. Ale návěs karavan je opravdu zajímavý. Chlapík co řídí je oblečený v montérkách, opravy za jízdy jsou zřejmě nutností. Obracíme se zpět, odbočujeme na správnou silnici a valíme dál.
Ve Zlatých Moravcích sjedeme opět na bílou silničku a máme v úmyslu se dostat do Žarmovice. Dostáváme se do zajímavých, světem zapomenutých vesniček Horná Šajba, Malá Lehota, Zimermanov Štál, Debnárov Štál a najednou zjišťujeme, že úzká silnička plynule přechází v polní cestu, která se později doslova rozpustí v louce… :-) No, pěkně, opravdu konec světa, říkám si. No nic, zřejmě navigační chyba, mapa z benzínky není zas tak moc podrobná, vydáme se zpátky /teď už vím, že za touhle dědinkou je ostrá zatáčka plná písku, protože cestou sem, jsem toho měl opravdu plný kecky a budeme se snažit najít nějakou odbočku, prostě a jednoduše někam jinam. Podle mne jsme, ale žádnou jinou cestu nemíjeli, navíc jsme potkali linkový autobus, který přece musí někam jet? Ale zkusit to musíme. Po pár kilometrech nenajdeme nic, jako na potvoru nikde ani živáčka. Autobusák jel asi domů. Takže dojde na pořad dne navigace. Ta po chvilce najde cestu kupodivu nás vrací po stejné trase zpátky, ale nic jiného nám nezbývá, než ji v této situaci slepě důvěřovat.
Okolní krajina byla moc pěkná, kopcovitá, travnatá, prostě tak nějak vyrovnaně zelená. Asi 1 km před kritickou zatáčkou, kdy už jsem myslel, že nás navigace bude protahovat tou loukou, dala pokyn odbočit ostře doprava…ale kam? Tady vede jen lesní šotolinová cesta do chráněné krajinné oblasti! Nu což, navigace musí vědět co dělá a točíme doprava, za chvilku mizíme v lese a vypadá to, že tohle bude krásná a pravá enduro vložka na trase. Ještě, že s náma nejede Slávek na skůtru, tohle by určitě nedal a pěkně by nás proklel… :-) Cesta, no, ani nevím jestli se to dá takhle pojmenovat měla celkem asi 4km. Potkali jsme nějaké lidi s tereňákem a protože jsem měl obavy, aby to nebyla místní Lesná Stráž, ač jsem věděl kam jet, zastavil jsem a dělal ze sebe vola, že bloudíme a jestli by nám poradili. Chlapíci byli velmi ochotní a bez mrknutí oka nás směrovali stejným směrem jako navigace. Ale taktika je taktika.. :-) Po 4 km jsem vyjeli na hlavní silnici a u první směrovky a podle mapy zjišťujeme, že celková zajížďka je asi 20km. Ale za tu enduro trasu to stálo. Teď už jedeme po hlavní, ale docela na provoz klidné silnici, směr Žarmovica. Čas pokročil a tmavé štítky v helmách jsme museli odklopit. Podle mapy bylo taky naplánováno, že dneska dorazíme do vesničky Vyhne, kde by měly být termální koupele a dle mého názoru a názoru mapy i kemp. Dál už to dneska nemá cenu jezdit.
V Žarmovici točíme doleva směr Bzenica, samozřejmě mimo dálnici a v Bzenici směr Bánská Štiavnica, kde na trase musíme projíždět přes Vyhne. Tak se taky stalo, do dnešního cílového místa jsme dorazili už za tmy. Míjíme pivovar Šariš /pivo vhodné k čištění zubních protéz – Miloš Zeman :-) / a s nadějí, že někde cestou určitě narazíme na směrovku do kempu se ocitáme až na konci obce. Na pravé straně vidíme parkoviště k termálnímu koupališti, tak s nadějí na úspěch zamíříme až k recepci, kde na otázku- zdali by byli ochotní nás nasměrovat na nejbližší kemp, byla odpověď okamžitá – tady ve městě žádný kemp nikdy ani nebyl… :-( No paráda, takže teď budeme stanovat někde na louce napospas medvědům. No nic, na radu starousedlíků projíždíme uličkou do lesů, kde by prý bylo možné něco na přespání najít. Ale nic jsme stejně nenašly, vrátili se zpět na parkoviště a spekulovali co dál. Jet jinam? To se nám už moc nechtělo. Naproti přes ulici svítil penzion s hospůdkou a zřejmě k němu patřila i travnatá plocha vedle. Za zeptání nic, jdeme to omrknout. Zaparkujeme motorky vedle hospody a jdeme se ptát. Venku zahrádka, uvnitř útulná hospůdka, za výčepem starší paní a moc sympatická mladá slečna. Na naši otázku s kempem /pořád jsme se té myšlenky nevzdávali/ nám bylo opět s jistotou sděleno, že tady nikdy žádný kemp nebyl. Tak to zkusíme dál s otázkou zdali by bylo možné rozhodit stan u nich tady na dvoře, že potřebujeme jenom někde přespat. Paní popřemýšlí a snad budíme dobrý dojem kývla, že by to neměl být problém. O.K.co budeme za nocleh plati? 10 euro. Bereme. Ale přece jenom mi to nedá a ještě nahodím otázku, jestli mají volné pokoje /protože ke dvorku nebyla sprcha a tu jsme opravdu moc potřebovali/, volno bylo. Cena za noc a osobu 15 euro, ale asi jsme opravdu sympaťáci/ jak jinak taky, že?:-)/ můžeme přespat za 20 euro pro oba. Zlatá paní domácí…:-) Bereme všema deseti, dneska budeme spát jako bílí lidi. Navíc nám nechají motorky schovat až za dům, my pobalíme bagáže a jdeme na pokoj. Slečna ve výčepu byla opravdu moc sympatická…:-) Pokoj je LUXUSNÍ, velký, sprcha, prostě nádhera. Ještě, že ve městě opravdu nebyl kemp. Rozložíme zavazadla, trochu se vybalíme a pokoj za chvilku vypadá jak po výbuchu. Ale jsme tu sami, do úklidu nás dneska opravdu nikdo honit nebude.Dáme sprchu, suché čisté oblečení a jdeme dolů na pivko. Kupodivu čepují jen česká piva – Plzeň a Kozlíka. Dáme Plzeň a jen to zasyčí. . Slečna ve výčepu je moc sympatická :-) Dáme ještě jednu plzničku a hodnotíme den /rozhodně pozitivně/,kecáme klasicky u piva o ničem, jak říkají s oblibou naše drahé polovičky, ale nám to "NIC" nevadí. Máme toho dneska dost, takže žádná velká akce z toho nekouká, půjdem brzo spát. Miru varuju předem, že vstávat v 6 hodin, ani omylem. Pokud se vzbudí, bude ležet a ani se nepohne, protože já spím jak na vodě a slyším každý pohyb... :-) Slíbil, že se bude snažit. Sympatická blondýnka, teda slečna od výčepu, odchází, ještě narychlo jí zpovídáme, zdali tady bude i zítra a s tvrzením, že už od rána - jdeme na pokoj a tímto se už vlastně těšíme na ráno. Provedeme nějakou tu večerní hygienickou kulturu a myslím, že to nemohlo trvat dlouho a jsme tvrdí jak veky… :-)