Tatry 2018

Dlouho plánovaná první vícedenní motodovolená. Napoprvé jsme nechtěli úplně někam daleko, ale aby to stálo za to. Navíc jsem neměl v práci moc dovolené. Když vyjedeme v pátek, do středy máme 5,5 dne. Co zkusit Tatry? No proč ne. A začalo plánování. Výchozí bod byl Tábor, na východ k hraničnímu přechodu v Hrozenkově, přes Martin směr Tatry. A co potom? Nepojedeme přece stejnou trasou zpátky, ani alternativa zpátečním směrem moc není, taky se chceme někam podívat. Z Tater to střihneme do Maďarska, přes Budapešť, okolo Vídně, Mariazell, Linz a zpátky kolem Krumlova na Tábor. Dělalo to asi 1750 km, denně tedy asi 350 km, shodli jsme se, že je to v pohodě. Pojedeme dva, já se svou Yamahou XJ600N a Ondra na Hondě CBF 1000.

Den 1

Plánovaný odjezd byl v pátek po práci, cca 15:00. Celý den jsem byl jako na trní, všude hlásili přívalové deště. Začátek by to hezký nebyl, navíc pokud možno, chceme spát pod stanem. Před 15:00 ještě pěkně leje, tak zvažujeme i přesunutí na jindy. Pak ale přestalo, tak jsme rychle vyrazili, než to zase přijde. Cíl pro dnešek byl jasný – dojet aspoň na hranice se Slovenskem. Jenže z Tábora až někam k Telči samá objížďka. V Ivančicích stavíme u obchodu, kupujeme pečivo k večeři a kebab u stánku. Snad nás to neprožene hned první den :-) Počasí zatím drží. Pak jsme potřebovali objet Brno a dostat se do Slavkova. Trochu jsme se zamotali, tak přišel Ondra s větou: "Tak zapnu GPS a pojedeme podle mě.", "Hlavně to nedávej po dálnici.", "Neboj." No hádejte kudy jsme jeli :-) U Slavkova jsme poprvé doplnili nádrže. Před Uherským Hradištěm začíná pršet, navíc je docela provoz, takže pěkně zastříkané plexi. Přemýšlíme o rozbalení stanu, ale ztrátu kilometrů hned první den si nemůžeme dovolit. Už se stmívá, dost prší, provoz neustává. Cestování docela na nic, snad si to dneska vybereme a pak už to bude jenom lepší. Přijíždíme do Hrozenkova, je asi 21:00. Ondra se poptal kolemjdoucích slečen, kde je nějaký kemp, jedna z nich byla zrovna neteř majitelky kempu, tak zavolala tetičce a ještě nás ubytovala. Naštěstí přestalo pršet, potmě rozbalujeme stan, v úmývárnách sušíme oblečení, ohříváme plechovku s gulášem a jdeme spát. Tachometr ukazuje 362 najetých kilometrů.

Den 2

V noci pěkně pršelo, takže ráno byla otázka, co se stanem. Musíme ho složit a jet dál, snad bude lepší počasí a stihneme ho před spaním usušit. Na konci Hrozenkova stavíme na pumpě kvůli snídani. Jedeme přes Trenčín, Prievidzu až do slovenského Pravna, kde hned na kraji stavíme na benzínce, odkud je krásný výhled. Doplňujeme nádrže, dáváme si svačinu v podobě paštiky. Ondrovi je líto, že místo paštiky nemá Trenčianský párok s fazuľou :-) Ještě kafe a jedeme dál.

Cesta už se začíná klikatit, užíváme si to. V Bešeňové odbočujeme, abychom si objeli Liptovskou Maru. Za Bešeňovou se krásná silnice zase začne kroutit a zvedat, navíc se tam dá krásně kochat. Pěkně se ochladilo, mezi tričko a bundu přidávám i mikinu, mobil ukazuje okolo 8°C. Navíc byly v předpovědi pořádný přeháňky a my měli mokrý stan. Po domluvě Ondra přes booking zamluvil penzion v Popradu, jinak to prostě asi nepůjde. Přejíždíme Východnou, na kopci koukám za sebe a na prvním možném místě se otáčíme a vracíme se na místo, kde si uděláme fotku. Celkově moc krásná krajina, samá louka, v pozadí hory, mraky se honily. Nemůžeme se dočkat, až vyjedeme ještě výš.

Ze Štrby vyjíždíme ke Štrbskému Plesu. To už je opravdu pěkná horská cesta, za sebou výhled, Slovensko jak na dlani. Pak padla mlha a sotva jsme se viděli navzájem. Když jsme přijeli na parkoviště k jezeru, zakázali nám tam zaparkovat, že nedávno jedna motorka spadla někomu na auto a že tam motorky už nepouští. To jako fakt? Zkusili jsme si najít nějaký místo na zaparkování, ale všude zákazy zastavení, tak jsme to vzdali. Sjeli jsme zpět dolů k tomu malému jezírku na začátku, ale pořád byla děsná mlha. Pak během pěti minut mlha zmizela, ukázalo se jezírko, hory za ním, svítilo sluníčko a během dalších pěti minut nebylo vidět zase vůbec nic. Asi abychom se mohli alespoň trochu pokochat :-)
Jeli jsme až do Vysokých Tater. Krásná silnice, okolo potoky, horská krajina, výhled na Poprad, k tomu ta magická obloha, opravdu pěkná atmosféra. V tu chvíli snad na nic nemyslíte, jen si užíváte každou zatáčku a za každou zatáčkou další krásný výhled. Škoda jen, že na spoustě míst s krásným výhledem není kde zastavit na fotku. Cesta z Vysokých Tater do Popradu byla oproti tomu opravdu nudná, jen rovně z kopce až do města.

Příjíždíme k penzionu, sundaváme z motorek kufry, stan, spacáky a karimatky a jdeme se ubytovat. Cože? Asi jsem špatně slyšel. Pokoj ve 3. patře? No hlavně ať už ležím. :-) Hodíme sprchu a v koupelně o rozměrech cca 2x2 metry jsme rozložili stan, aby se usušil. Převlékáme se a jdeme do města někam na večeři. Do oka nám padla restaurace Hodovňa, opravdu dobrá volba. Skvělá atmosféra, hudba, styl. Dal jsem si bryndzové halušky, Ondra kuřecí křidélka, oboje vynikající, to samé i pivo, tmavá 11° Urpiner. Nacpaní a napojení jdeme spokojení spát. Pro dnešek 317 ujetých kilometrů.

Den 3

Je neděle, leje jako z konve. Když zrovna pršelo trochu míň, šli jsme se podívat aspoň do OC Forum Poprad. Je to klasický obchoďák, takže spíš pro ženský, my jsme si koupili akorát pizzu k obědu. :-) Protože jsme se zdrželi kvůli počasí, museli jsme přehodnotit plány. Budapešť už určitě nestihneme. Zároveň se snažíme plánovat tak, abychom Rakousko přejeli za jeden den, kvůli zákazům stanování. Jako další metu jsme tedy zvolili Zlaté písky v Bratislavě. Sedět na motodovolený v penzionu mě fakt nebavilo, tak jsem pořád koukal na počasí a ryl do Ondry, že nejsme bábovky a někam se aspoň projedeme. Vymysleli jsme si pěkný okruh přes Kežmarok, Starou Ľubovňu, Spišský Hrad a zpátky přes Levoču do Popradu. Po oběde jsme vyrazili. Občas pršelo fakt drsně. Nikam se neženeme, sem tam zastavíme kvůli fotce, třeba před vesnicí Krásná Lúka. Jenže sjezd dolů jsem nezvládl bez úhony. :-) V jedné pravotočivé zatáčce, lehce přes horizont jsem dostal smyk, snažil jsem se to srovnat, ale pak přišla další zatáčka a tam už jsem věděl že na silnici nezůstanu. Trochu jsem to ještě srovnal, na tachometru jsem mohl mít tak 40 km/h, lehce jsem to položil na trávu a sám jsem spadl do škarpy plný vody, k mojí smůle tam byl zrovna pěkný kus dřeva, takže jsem si narazil bok. Sotva jsem mohl chodit, drželo mě to pak ještě dobré tři týdny. Na motorce to díky Bohu skoro není ani vidět, akorát mi teď občas vypadne náhon tachometru. Naštěstí nejelo nic v protisměru. Od tý doby se mi Ondra směje, že jsem spadl do horského potůčiku v Krásné Lúčce :-) Asi jsem to měl za trest, jak jsem nutně chtěl někam jet. :-)
Pak mezi Vyšným Slavkovem a Spišským hradem byly krásné serpentiny, bohužel jsem měl trochu blok z té taluty, navíc byl sem tam vylitý nějaký olej, tak jsem jel opravdu jako pose*a. Spišský hrad je fakt kolosální, ale chodit mi moc nešlo, navíc počasí nebylo zrovna ideální, tak jsme se kolem něj jen projeli (na motorce jsem žádnou bolest necítil, kupodivu) a vrátili jsme se do Popradu. Ještě jsem protrpěl 3 patra schodů, koukli jsme v televizi na Veľkú orieškovú lúpež a hurá do postele. Ujeto 144 km, z toho polovina protrpěných.

Den 4

Stan už nám pěkně uschl, pobalili jsme se a hurá na další dobrodružství. Dnes máme v plánu dojet k Bratislavě. V Popradu se ještě nasnídáme, doplníme tekutiny našim mazlíkům a vyrážíme. Jedeme přes NP Slovenský Ráj, obce Vernár, Telgárt a Brezno. Krásný úsek, zatáčky, kopce, nedotknutá příroda, úžasné výhledy. Občas jsem měl pocit, že zastavujeme snad každých 5 minut.

S každým kilometrem směrem dolů se s námi krásná krajina pomalu ale jistě loučila. Od Zvolena byla cesta nanejvýš průměrná a přes Nové Zámky do Bratislavy už to byla jen rovná silnice se spoustou aut a rychlým provozem. Cestou jsme se zastavili v Hokovcích na oběd, byl to penzion na konci vsi, přímo u silnice. Byli jsme fakt hladoví. Skoro nikdo tam nebyl. Z poledního menu jsme si vybrali zelňačku s gulášem, menu stálo asi 7 euro. Zelňačka vcelku nijaká. Pak přinesli guláš, vypadalo to naprosto stejně jako ta zelňačka, spíš voda než omáčka a 4 knedlíky. Tak tohle se tak úplně nepovedlo. Akorát Zlatý bažant, ač nealko, stál za to. :-) V Bratislavě jsme zakempili na Zlatých pískách, rozbalili jsme stan a ještě jsme stihli koupačku, i když voda komfortní teplotu rozhodně neměla. K večeři jsme si ohřáli chilli con carne z plechovky, zapili pár pivama, osprchovali a šli spát. Dnes najeto asi 368 km.

Den 5

Začíná krásný den, svítí sluníčko, my balíme stan a vyrážíme do Rakous směr Vídeňské Nové Město. Jen co jsme přejeli hranice, všude byla rovina a spousta větrných elektráren. Kolem Vídeňského Nového Města se trochu motáme. Ale jak se vyjede za město, začne, nebojím se říct, snad to nejhezčí z celého výletu. Přes Pernitz, Rohr im Gebirge a St. Aegyd, kde jsme posvačili čerstvé housky, Schwarzwaldskou šunku a ochucené nealko pivo ze Sparu. Všude opravdu krásná silnice, rakouská kvalita je znát. Uprostřed lesů, samá zatáčka, samý kopec, počasí už je na naší straně, co víc si přát.

Cestou až do Mariazell potkáváme spousty motorkářů. Kolem Mariazell hromada krásných míst, i město samotné stojí za to. Odbočujeme na Mitterbach. Cesta s krásným novým asfaltem pořád stoupá vzhůru. Kolem Josefsbergu je silnice samá serpentina, užíváme si to až tak moc, že jsme si ty zatáčky projeli několikrát. :-)

Před Puchenstubenem začínáme zase sjíždět dolů. Dál jedeme přes Scheibbs až do Ybbsu, kde pokračujeme podél Dunaje na Linz. Linz míjíme po menších silnicích, abychom se vyhnuli provozu. Bohužel sotva skončí jedna obec, hned začíná další, takže se člověk moc neprojede. Za Bad Leonfeldenem přejíždíme hranici. Ve Vyšším Brodě zastavujeme, u čínanů si dáváme nudle a vedeme spor. Je asi 19:30, máme za sebou 391 km, já bych chtěl rozložit stan a Ondra už chce dojet domu. Nakonec mě přemluvil, ale už toho mám dneska dost. Do Tábora nám zbývalo něco přes sto kilometrů. Když jsme jeli přes Rožmberk kolem Vltavy, nějak z nás spadl ten stres z první motodovolené a pořádně jsme si cestu užili. Doma mi tachometr ukazoval 509 km.

Shrnutí

První motodovolená moc pěkná. I když nám počasí ze začátku nepřálo, potom se to srovnalo a ač trochu kratší trasa, než byla původně zamýšlená, užívali jsme si ji s každým kilometrem. Celkem jsme ujeli něco přes 1700 kilometrů. Pár se mi jich nezapočítalo, když mi zrovna vypadl náhon tachometru. :-) Přibližná spotřeba v mojí XJ600N byla lehce pod 4,5 l/ 100 km.
Děkuji všem, kteří dočetli můj cestopis a přeji spoustu krásných kilometrů na dvou kolech! :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE