Splněný sen

Chtěl bych se s vámi podělit o zážitek z poslední motodovolené na Slovensku.

Splněný sen

Kapitoly článku

Chtěl bych se s vámi podělit o zážitek z poslední  motodovolené  na Slovensku. Po dlouhých čtyřech letech, co jsem snil o tom, že se podívám trochu za historií se podařilo přemluvit  několik lidiček aby se tam se mnou vydali. Již před mnoha lety jsem absolvoval několik výprav na motorce po okolí. Byla to Itálie, Chorvatsko, Rakousko, Švýcarsko a nějaký ten pas. Letos, bez velkého přemlouvání vyjeli se mnou moji synové s přítelkyněmi, bratr se synátorem a přítelkyní. Musím se přiznat, že jsem měl obavy hlavně z holek, jak zvládnou se svými pozadími porci, pro ně nepředstavitelného množství  kilometrů. Zvláště ty, které sedlali superbike. Strojový park se totiž skládal z Ducati Multistrady , Hondy Varadero, Aprilie Tuono, Aprilie Mille a Hondy VTR. Cílem naší výpravy byla Dukla .

Naše výprava byla naplánována na prodloužený víkend s využitím pondělního státního svátku, celkem tedy pět dní.  

Čtvrtek.

Výjezd byl domluven na osmou hodinu ranní. Mohu říci, že velice překvapila druhá část skupiny, bratr a syn, kteří přijeli snad poprvé v životě načas. Cíl cesty pro dnešní den je Liptovský Trnovec.  Již před výjezdem byla dohoda, že pojedeme přiměřeně podle předpisů, hlavně na Slovensku, kde to byl samý policajt a měření rychlosti. Cesta probíhala v pohodě, jelikož, jako po celý výlet bylo bezva počasí. V klidu se nám podařilo dojet a sehnat předpokládané ubytování v chatě pro nás osm. Po zabydlení se konala porada při Corgoňovi a hurá narovnat tělo na kutě.

Pátek.

Nejen kvůli děvčatům jsme pro tento den zvolili lehké projetí do Vysokých Tater. Na horách byly ještě zbytky po velké lesní kalamitě, která ovšem umožnila pohledy na skalní stěny, jinak vidíme jenom stromy. Nakonec přibyla ještě prohlídka jedné jeskyně, pro zchlazení těla. Po návratu na základnu /opět supr stejná chata/ následovalo koupání v přilehlém bazénu. Večer byla  

Sobota.

Tento den měl splnit sen a dojet až do dukelského průsmyku. Začali jsme brzy ráno a ukrajovali kilometry na východ. Cesta, až na vedro a neplánovanou zajížďku v délce snad sto kilometrů, nás dovedla přímo k rozhledně. Po nutném focení za pomoci všudypřítomných motorkářů došlo na její prohlídku. V příjemném chladu budovy nám byl promítnut film k připomenutí tohoto místa a utrpení lidí. Paní, která nás prováděla, nám poradila místa a cesty v okolí, jak se na motorkách dostat k jednotlivým exponátům. Policie tam nikde nebyla, ve Svidníku byly nějaké slavnosti. Následovala návštěva Údolí smrti, samozřejmě focení a hledání ubytování. To se rychle povedlo najít, vybalit a na procházku, tentokrát zakončenou Keltem.

Neděle.

Neděle byla určena na rychlý přesun na základnu do Trnovce, kde jsme měli zamluvenou /naši / chatu. Po cestě nešlo nenavštívit Spišský hrad. Jeho velikost a okolí je nádherné.  No a celé odpoledne jsme věnovali relaxaci v Liptovské Maře, nabírání sil a zábavě.

Pondělí.

Ráno vstáváme v pět hodin, pro některé to je hrůza, jsou zvyklí vstávat přirozenou cestou, balíme, předáváme chatu a vyrážíme. Cesta dopadla výborně, provoz byl silný až v Česku, ve čtrnáct hodin jsme doma. Přes paviání zadečky u holek a trochu únavy bezva dovolená. Chtěl bych všem poděkovat za výdrž a ukázněnost. Doufám, že je trocha sebezapření neodradilo od dalších zážitků, které by z tohoto druhu cestování mohli následovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.69
Známkováno: 13x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist