reline_unor



Slovensko na rychlovku

Slovensko na rychlovku. ( 19-21. 7. 2012.) Jelikož jsem měl na letošek v plánu konečně jet někam dál na motodovolenou, tak jsem si to chtěl zkusit takříkajíc na nečisto. Nejdříve jsem se rozmýšlel kam jet, nakonec nás s kamarádem napadlo, což se zajet podívat za společným známým na Slovensko do Košic a tak bylo rozhodnuto, že tam na prodloužený víkend zajedeme. No, a aby cesta byla zajímavější a hezčí, byla trasa vytýčena přes Malou Fatru, Vysoké Tatry a nakonec se zastavit na Dukle.

Kapitoly článku

První den

První den jsme měli plán dojet až na Malou Fatru do kempu u Terchovej. Sraz jsme si dali u nás ve fabrice s plánem odjezdu v 8 hodin, počasí bylo luxusní a tak nám nic nekazilo naše nadšení z naší plánované výpravy. Samozřejmě že jsme se trochu zdrželi, kamarád navíc zapomněl povinné ručení a tak musela první cesta vést k nejbližší pojišťovně pro kopii, což naštěstí nebyl až takový problém a času nám to moc nezabralo.
Pak už jsme směřovali nejkratší cestou na D1, ne že bychom se na ni těšili, ale urychlilo to cestu z Prahy a navíc se jednalo jen cca o 60 km, po kterých jsme odbočili na Český Šternberk a dál už jsme jeli jen po vedlejších silnících s co nejmenším provozem. Hned to bylo pro nás mnohem zábavnější a také jsme očekávali, že se pokocháme okolní krajinou, což se z větší části potvrdilo. Po Šternberku následovala města Uhlířské Janovice, Čáslav se svojí vysokou kostelní věží na náměstí, Žleby s úchvatným zámkem, Seč s malebnou přehradou, Polička, pak trochu bloudíme, ale nakonec se zase chytáme a trefujeme se do Jevíčka dle původního plánu. Čas je zrovna tak akorát na oběd a tak využíváme zahradní restauraci na náměstí, usedáme ke stolu a dáváme si free pivo plus nějaké jídlo na posilněnou. Bohužel se k naší malé radosti začíná dost kazit počasí a padají i první kapky deště, no nakonec máme štěstí a déšť se nám vyhýbá, i když se v okolí mračna černají víc než dost. My však vždy míříme do míst se světlejší oblohou, aniž bychom měnili plánovanou trasu, prostě zatím klika. Pokračujeme na Prostějov, Přerov, Rožnov pod Radhoštěm a dále na slovenské hranice, přechod Velké Karlovice – Makov. Tam je docela slušná silnice, kroutí se jak had, ale bohužel už je mokrá, čehož dost litujeme, protože díky tomu si nemůžeme pořádně vychutnat zatáčky, tak snad někdy příště. Do Žiliny jsme dorazili vpodvečer, ale s námi i první opravdová bouřka. Tu jsme přečkali v Tescu, při doplňování proviantu. Bouřka se sice za chvíli přehnala, ale v okolí napáchala dost velké škody, poškodila dokonce nějaké střechy, jak jsme se večer dozvěděli ve zprávách. V Žilině jsem to jen trochu přehnal s pravou rukou při otáčení se na parkovišti a  Bandit se díky své medvědí síle a vodě ihned naštorcoval, ale ustáli jsme to naštěstí oba bez následků. Vody bylo místy na silnici opravdu požehnaně díky prošlé bouřce, no nám do cíle už zbývalo jenom pár kilometrů, a tak se to dalo bez problémů vydržet. Původně jsme měli naplánováno spát v kempu pod stanem, ale vývoj počasí nás od toho odrazoval. Za chatku v kempu chtěli 30 euro + 4 za 2 motorky a to se nám zdálo trochu dost, tak jsme se začali ohlížet po nějakém jiném noclehu. V Terchovej  jsme nakonec sehnaly slušné ubytování v penziónu bez velkých problémů a za oba zaplatili 24 euro a to včetně motorek zaparkovaných na dvoře za vraty, tak že velká spokojenost. Bylo to, jak se říká za 5 minut 12, protože se znova ozvala bouřka s pořádným slejvákem. Tak honem do  koliby na večeři a co jiného si dát ve Slovenských horách než halušky s brynzou a k tomu nějaké to pivo, potom honem očista a do postele. Za zvuku dopadajících kapek na střechu a vydařeného dne se sice hezky usínalo, jen jsme měli obavu, jaké počasí nás bude vítat ráno.

Ujeto  486 km

Druhý den

Ráno bylo velice příjemné probuzení, jednak jsme sekrálovsky vyspali a venku vykukovalo slunce, po dešti ani památky, teda krom nějakých kaluží na silnici. Hory byly sice částečně v zahaleny v mracích, ale takovýto vývoj počasí nás velmi potěšil a tak po rychlé snídani vyrážíme se nejdříve podívat do Vrátnej Doliny,kde obdivujeme krásu slovenské přírody a rozhodně to není na tomto výletu naposledy.


Z  Vrátné Doliny míříme zpět Terchovou a pak Dolný Kubín, tímto vlastně celou Malou Fatru objíždíme. Další město na cestě je Ružomberok, před ním mineme hrad Likavu a najíždíme na dálnici, kde poprvé tankujeme slovenský benzín, který je dražší než u nás, což mi v tuto chvíli moc nevadí, neb nevěřím svým očím, spotřeba jen 4,7 l/100 km, za tuto cestu nejnižší. Profičíme kolem Liptovské Mary a sledujeme akci policejního Passatu, naštěstí ale v protisměru. Stáčíme na Liptovský Hrádok , a odtud je to už docela malý kousek na Štrbské pleso a tak jsme tam během krátké chvilky

Uděláme malou procházku, při které mě překvapilo, že promenádu využívají i čtyřnozí obyvatelé. Vysoké Tatry pamatuji z dob mého mládí, kdy jsem tam byl několikrát a velmi jsem si je oblíbil. Pravda ubylo dost stromů díky ne moc dávné kalamitě, ale má to i jednu pozitivní stránku a to že ze silnice jsou vidět mnohem lépe štíty slovenských velehor, které díky pěknému počasí vytváří překrásnou přírodní scenerií, a mi máme dilema, zda přitom kochání se krajinou koukat i na silnici.

Z Tater vede naše cesta do  Spišské Belé  a dál na sever na Červený Kláštor se známou atrakcí a to je plavení se na  pltích ( vorech - dnes už to jsou jen svázané úzké loďky). Následuje Stará Lubovňa s dominantou stejnojmenného hradu, kde si Petrova Yamaha říká o svojí pravidelnou dávku oleje. Pokračujeme na  Svidník a odtud je to co by kamenem dohodil na Dukelský průsmyk.

Cestou na Duklu okukujeme vojenskou techniku z II. světové války „rozházenou“ různě podél cesty. K rozhledně na Dukle dojíždíme pozdě, tedy vlastně půl hodiny před zavíračkou, přesto nás už nechtějí pustit, prý nějaká porucha. Moc tomu nevěříme, ale třeba to tak bylo doopravdy. Vracíme se zpět, motorky zaparkujeme na záchytném parkovišti pro kamiony, pro nás zdarma a jdeme se podívat na Dukelský památník spojený se hřbitovem padlých vojáků a trochu po okolí.

Při odjezdu z Dukly nastává poprvé problém s nastartováním Petrovo motorky, startér se sice otočí, ale né dostatečně. Nejdříve máme podezření na baterku, ale jak později doma zjišťujeme, problém byl ve vadných kabelech ke startéru, tak motorku roztlačujeme. Zrovna moc lehce to nejde, ale nakonec se daří a mašina chytá, a tak míříme ke konečnému cíli do Košic se strategií pokud možno nezhasínat už cestou motor. Ještě projíždíme Prešov, kde nám ukazuje nejkratší cestu ven jeden slovenský motorkář, kterého potkáváme na jedné z křižovatek. Díky němu jsme hned venku na výpadovce, což se nám hodí, protože už je podvečer a do Košic to chceme stihnout ještě za světla, což se nakonec v pohodě daří. V Košicích voláme kamarádovi, ten pro nás přijíždí na domluvenou benzínku, srdečně se s ním přivítáme a následujeme jej k jeho domovu. Tam na nás čeká přichystaná skvělá bašta k večeři s lahodnou plzní, tímto moc děkujeme paní domu, ochutnáme hruškovici a vyrážíme s hostitelem do hospůdky. Tam pobudeme do pozdních hodin, dlouho jsme se s kamarádem neviděli a tak témat o čem spolu hovořit je mnoho a piva poměrně také a k našemu překvapení pijeme v Košicích Svijany. Čas utíká strašně rychle, náhle je tu zavírací hodina, nepomohly ani pokusy o podplacení obsluhy lahodným mokem o prodloužení, tak se ubíráme do hajan, před ulehnutím dáme ještě trochu té hruškovice a pak šup do postele.

Ujeto  467 km

Třetí den

Ráno prší, navíc cítíme, že večer byl více než bujarý. Díky paní domácí však královsky posnídáme, tedy spíš zároveň i poobědváme a dál pokračujeme v načatém hovoru z minulého večera. Nálada po dobrém jídle se zvedá a počasí se také začíná umoudřovat. Přestává pršet a předpověď dává naději, že bude sice pod mrakem, ale pršet by už nemělo. Tak se pomalu balíme, a 13:30 vyrážíme na cestu. Ještě se domlouváme, že díky počasí to dnes vezmeme na jeden zátah až domů a že použijeme i dálnice z důvodu urychlení, i když původně bylo v plánu jet jižní cestou a ještě někde cestou přespat. Loučíme se s hostitelem a jeho paní a rozjíždíme se směr Prešov, odkud potom uháníme na Poprad, a na této cestě projíždíme chloubu slovenské dálnice tunel Branisko, který je dlouhý 4975 m. 
Projíždíme kolem největšího slovenského hradu Spiš, kde se otáčíme a jedeme se podívat aspoň do podhradí, navštívit samotný hrad už nestíháme z časových důvodů. Vracíme se zpět na dálnici a pokračujeme na západ, míjíme Poprad a svištíme dál, ale začíná nás zneklidňovat úbytek benzínu a pumpa se pořád neobjevuje, nakonec raději sjíždíme s dálnice do nějaké dědiny s nadějí, že někde natankujeme. Ptáme se místních a ty nás posílají zpět na dálnici a asi po 5. ti kilometrech skutečně narazíme na benzínku. Je to tak akorát, oba jsme téměř na suchu, v tomto úseku dálnice jsou pumpy hodně daleko od sebe, tak kdo tudy pojedena dát na to pozor! 

Dál pokračujeme po dálnici na Ružomberok, kde dálnice končí, zvolňujeme tempo a jedeme po cestě hezkou krajinou, a která kopíruje řeku Váh, jedeme pod hradem Strečno a zároveň zde zažíváme první kolonu na Slovensku. Tak se opatrně se posouváme vpřed, což velmi nelibě nesou slovenští řidiči v plechovkách (dokonce na nás jeden začal najíždět, aniž bychom ho omezovali, nechápu, u nás už motorky tolerují mnohem víc), naštěstí zdržení nebylo velké, tak znovu nabereme cestovní rychlost, projedeme Žilinou a napojujeme se na dálnici směr Trenčín. Za Povážskou Bystricou odbočujeme na Púchov a za chvíli přejíždíme hranici na přechodu Střelná – Lysá pod Makytou a jsme rádi, že jsme „doma“. Pokračujeme na Vizovice, kde tankujeme, tedy jenom benzín do mašin. Ve Zlíně se Petrovi podaří nechat chcípnout mašinu na křižovatce a máme o zábavu postaráno a okolí také, tak že opět roztlačování. Ze Zlína vedla naše cesta na Holešov, kde nás obloha obdaří prvními kapkami deště, ale zatím je to jenom takové laškování. Míříme na dálnici směr Brno a následuje nechvalně známá D 1, u Humpolce nás už provází regulérní déšť. Za Humpolcem tankujeme, Petr s běžícím motorem, neboť máme obavy, že na mokru bychom mašinu už asi neroztlačili. Oblíkám, nepromok a pokračujeme v cestě. V tomto počasí jsme nakonec celkem rádi, že jedeme po proklínané dálnici, držíme rozumné tempo, jako většina ostatních a za Českým Šternbergem se rozdělujeme, Petr pokračuje dál směr Praha a já sjíždím s dálnice na Sázavu a mířím do Ledečka na chatu za rodinou. Díky počasí, kdy se v lesích k dešti přidává ještě mlha, a několikrát mi přes cestu přebíhá srnka, jedu velice opatrně. Na chatu dorážím kolem půlnoci s ujetými 714 km v sedle, za chvíli se ozývá i Petr, že už je v pořádku v Praze. Ulevilo se mi, měl jsem přeci jenom obavu, aby mu cestou nezhasl motor. Výlet se i přes občasnou nepřízeň počasí malé trucování motorky povedl a určitě na něj budeme nějaký čas vzpomínat. Slovensko mohu doporučit všem bikerům, určitě stojí za cestu, je to moc hezká země a navíc s výhodou bezbariérové komunikace, pouze na řidiče v plechovkách je zde potřeba dávat větší pozor než u nás.

Ujeto  714 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):
Motokatalog.cz


TOPlist