Slovensko na malorážkách

Za úspěšně zvládnutou maturitu si člověk zaslouží nějakou odměnu, nemyslíte? A co ocení motorkář víc, než-li možnost vycestovat na svém dvoukolovém miláčkovi někam do neznáma? Jasně, nejlíp nablýskanou Ducati v garáži, ale protože tolik peněz bohužel nemám, rozhodl jsem se vyjet za poznáním.A volba padla na Slovensko - jednak kvůli vzdálenosti, jednak kvůli snadné možnosti domluvit se. Sehnat k sobě někoho s podobnými plány a ještě k tomu na motorce stejné výkonosti byl vcelku problém, ale podařilo se. Byly jsme čtyři: Honza (Jawa Dandy 50) Radek (Honda XR 125) Martin (Yuki 250) a moje maličkost (Honda Varadero 125). Přišel den, na který jsem nemohl ani dospat, sobota 2.7., ovšem kdybych vědě,l co mě během následujících pěti dní čeká....

Slovensko na malorážkách

Kapitoly článku

Den 1 - sobota 2.7.2011

Probouzím se do zamračeného rána, na náladě mi to však neubírá.Naposledy kontroluji upevnění bagáže na motorce a před desátou hodinou už stojím na smluveném místě ve Velkém Meziříčí. Na rozdíl ode mne, který má v sedle zatím asi 500 m, ostatní startují z kempu poblíž Vyskytné (asi 50 km ode mě). Když ani po třičtvrtě hodině nikdo nepřijíždí, začínám větřit průser. A taky že jo, Po telefonu zjištuji, že Honza cestou píchnul postupně zadní i přední pneu a zlomil si řadičku. To je tedy pěkný začátek! Po chvíli se u mě objevují Radek s Martinem, že  v cestě budeme pokračovat jen my 3, Honza nás prý dožene až v cíli dnešní cesty, kterým byl kemp ve Sládkovičově. Moc v setkání nevěříme, ale vyrážíme směr Slovensko.
První zastávku dáváme na vrchu Baba. Někteří z nás navlékají nepromoky (já ho samozřejmě nebral - zákon schválnosti). Výjezd na tento kopec byl asi nejlepším momentem z celodenní cesty. Jedna zatáčka stíhala druhou, učiněný ráj pro motorkáře! Jen kdyby ta silnice byla sušší. Po krátkém občerstvení pokračujeme dál přes Senec do cíle dnešního dne - Sládkovičovo. Honza už na nás čeká! Kemp je poloprázdný, ovšem čistý, dokonce i teplá voda je k dispozici. Večer nad pivem domlouváme trasu na další den a jdeme spát.
Ujeto celkem 238 km, cena kempu 11,50 euro.

Den 2 - neděle 3.7

Ráno nás probouzí kosa jak cip. Na to, že je léto v plném proudu...jediné co nás těší je jasná obloha. Urychleně proto snídáme, trošku hygieny a v deset už jsme všichni nabalení, jen vyrazit. A ejhle - motorka mi nestartuje. Po pár pokusech nezbývá nic jiného než (milovník motorek tuto větu raději nečte:)) ji roztlačit. Naštěstí se podaří a můžeme vyrazit směr Košice - dnešní plánovaný cíl cesty. Plánovaný zmiňuji záměrně, jelikož dnešní den byl zkouška vodou (a bohužel ne poslední) a po Honzově seznámení se s asfaltem jsme neměli už sílu (a někteří ani funkční motorky:)) pokračovat do stanoveného cíle. Ale pěkně od začátku...
Z kempu jsme vyrazili směr Šala, kde jsme v místním supermarketu narychlo posnídali a mazali dál přes Nitru do Zvolena.         
Cesta vedla po silnici první třídy, takže vcelku nuda. Když k tomu připočítám stále sílící déšť a čímdál větší zimu, radost z jízdy byla pryč úplně. Ve Zvolenu zastavujeme na oběd, shodujeme se, že dál po této silnici jet je otrava, a volíme trasu mimo hlavní tahy. A nelitujeme. Déšt ustává a mi si tedy můžeme užívat další cestu. Úsek z Kriváně je vítanou změnou plnou zatáček a krásných panoramat. Silnička se před námi nádherně kroutí a náladu nám znepříjemňuje jen opět nastupující déšt.
K tomu se přidává pád Honzy při průjezdu jedné ze zatáček. Výsledkem je zasekávající se plyn a utržený kufr z nosiče. No skvělý! Ještě, že jsme kousek od civilizace - města Rožňava, kde hledáme volný penzion, naštěstí se nám daří a světe div se za 11,50 euro na osobu!. Bereme útokem sprchu a za chvíli mažeme do centra vyzkoušet místní kvalitu hospod. Zde se shodujeme, že další pokračování v cestě nemá smysl a další den to obracíme k domovu. Kromě Honzy, který musí nejprve zajet do servisu...

Den 3 - pondělí  4.7

Tento den měl být dnem návratu. Počasí (a také doporučení paní domácí z penzionu) nás zlákalo pokračovat dál a podívat se na Svidník, Údolí smrti. ,,Když už jsme dojeli až sem, přece to ted nevzdáme,“ řekli jsme si a vyrazili podle plánu směr Košice. Honza zase směr servis a následně domů... Zůstali jsme tedy tři.
Cesta ubíhá rychle a kolem poledne se už občerstvujeme v Košicích na náměstí. Dlouho se nezdržujeme jelikož čas kvapí a pokračujeme dále k našemu vysněnému cíli. Silnice v menších vesnicích (zejména pak za Prešovem) lemují naši utlačovaní spoluobčané a cosi na nás pořvávají, asi nás zdraví... Začínám se modlit, abych nemusel zastavovat. Naštěstí to netrvá dlouho a přijíždíme konečně do Svidníku. Děláme pár fotek u pamatníku generála Ludvíka Svobody a razíme dál do Údolí smrti známé rozesetými tanky kolem cesty. Některé tanky ve vysoké trávě téměř nebylo vidět. Celou trasu projíždíme krokem a kocháme se.
Samozřejmostí byla nějaká fotodokumentace a hurá nazpět. Počasí se opět začíná kazit. Vracíme se zpět do Prešova a dál po dálnici. Zde se začíná projevovat ten 2 kW rozdíl našich mašin. Při odpočinku na benzínce se domlouváme na další zastávce a jedeme každý dle svého tempa. V této chvíli se pohromadě vidíme naposledy - na dalším checkpointu mi od Radka přichází zpráva, že čeká kdesi na benzině až přeje déšt, ať na něj nečekáme a jedeme. Zůstali jsme tedy dva. Déšt nás samozřejmě neminul také. Hodina jízdy v průtrži mě dorazila úplně. Tady nepomohl ani nepromok Martina. Dál jsem prostě nemohl. Plánovanou cestu až domů (nějakých 300 km ) v tomhle stavu bylo nereálných. Sjíždím na Žilinu a  snažím se přesvědčit Martina ubytovat se zde. Neúspěšně, Martin pokračuje směr k domovu - oproti mě to má ,,jenom“ půlku . Zůstal jsem tedy sám. Jsem opravdu vyčerpán, proto beru za vděk první noclehárnu kterou potkám - bohužel to byl tříhvězdičkový hotel. Co se dá dělat... Dávám si teplou sprchu a jdu co nejdříve spát. Následující den jsem nabral co nejpřímější cestu a upaloval domů.

Tento výlet beru jako první zkušenost s delší cestou na motce.Bohužel to byla opravdu zkouška výdrže. S odstupem času se tomu všemu jen směju, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo. Jednu věc mě to ale naučilo - od té doby, ať jedu kamkoliv, beru nepromok vždy s sebou!!! :-))

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.06
Známkováno: 16x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist