Slovensko 2012

Plánoval jsem dovolenou s Kawou na Slovensko. Začalo to s tužkou a mapama. Je hezký, když se plánuje kudy kam a přes co...

Slovensko 2012

Kapitoly článku

Den první:   pátek 3.8. 2012  

Sdrc kamarádů ze Štěchovic a Prahy – Staňkov 2012
Nabaleno, počítáno s přespáním ve stanu, s ešusem a malým vařičem, něčím k jídlu v plechu ( osvědčený Segedín…), spacákem, nafukovací karimatkou, nezbytným nafukovacím polštářkem a dalšími proprietami a vyšmelenými 350 Éčkami hurá odpoledne na Staňkov. Kluků jsem se nechytal, vyráželi už dopoledne, zatím co já se nechával ještě vykořisťovat v práci. Večer povinné hrobeso – pokec. Teklo všechno co bylo k dispozici na stánku nebo na zapřenou v kapsách vest. No žízeň byla, že by člověk vycuc voko psa, kdyby se nebál, že ho pes kousne. Spinkat se šlo hezky pozdě.

Najeto 178 km

Den druhý: Sobota 4.srpna 2012 

Projížďka

Kdo měl dopoledne ještě něco v žíle po hrobesu, zůstal u stanu, kdo byl OK, tak obligátní skupinová projížďka, která jako každoročně skončila na půl cesty na obědě v Jemnici. Pak zpět ke stanům a na večer k objednaným pečeným vepřovým kolenům u stánku. Spát se šlo o trošku dřív než předešlý den.

Najeto 128 km


Den třetí: Neděle 5. srpna 

Směr Staňkov – Bratislava Zlaté písky

Po ranní kávě se všeobecně balilo, já se rozloučil a namísto směr Praha, jsem se dal směr jižní Morava a s vytyčeným cílem prvního kempu na Slovensku. Projeto přes Slavonice (Takové malé kapesní vydání telečského náměstí), Vranov nad Dyjí, Mikulov, Břeclav, Lanžhot, Kúty až do Bratislavy.
A tady na slovenské straně ouha: proklínal jsem všechny z domu, hlavně manželku, která je postižena uklízením. Tutově to byla ona, kdo mi uklidil na nedohledanou mapu s vyznačenými autokempy. Tak jsem se pídil u benzínek, jesti nemají. Neměli, tak jsem koupil v Břeclavi podrobnou mapu Slovenska, kde byly kempy vyznačeny. Z internetu jsem měl něco najitého, ale příští cesty po kempech bylo něco jiného! Buď se nacházely v dezolátním stavu – nefungovaly, nebo byly s provozem jako na Václaváku s duc,duc rachotem muziky až do pozdní noci. A to nebylo pro mě. Hned první kemp jsem nenašel. Velké Leváre. Ani v Plaveckém Čtvrtku. Tak jsem to natáhl až na prosáklé Zlaté písky v Bratislavě. Jó rozsáhlý kemp se vším všudy, ale ten kravál přes noc z blízkého nádraží a silnice. No co se dalo dělat.Takže naplánovat kam zítra, navečeřet se, vykoupat , vyčůrat a spát.

Ujeto 311 km

Den čtvrtý: Pondělí 6. srpna

Směr ATC Krásná Hůrka

Ráno do blízkého supermarketu, prohlídnout ceny, něco koupit na snídani u stanu s kafem, zabalit a do sedla. Cíl ATC Krásná Hůrka u Krásnohorského Podhradí. Cestou kopíruji maďarské hranice, se zastávkou na vodním díle Gabčíkovo. Za poplatek
parking, oblézt zdymadla, kouknout, jak se voda točí do sekcí elektrárny, osvěžení ruskou zmrzlinou a jede se dál … Zajímavé silnice pod nebo na protipovodňovými díly. Vpravo mám Maďarsko, pokud se jede vesnicemi, je vidět hodně romské komunity.
Projíždím Veľkým Mederem, Komárnem (spartakiáda), Štůrovem,trošku kopců je u Šah. Při pěkném počasí Velký Krtíš (spartakiáda), ve Fiľakovu si dávám pivo, česnáčku a kafe, dál na Tornalu, Rožňavu a k večeru přijíždím do kempu v Krásnohorskom Podhradí. Hezký kemp, chatky, místa pro karavany, akorát místo pro stany jsou mezi stromy, kde je problém s obnaženými kořeny a hafem spadaných šišek. Chvilku výběru místa, chvilku fotbalu s šiškami a stojí stan. Nádherná noc – krásné hvězdičky – žádný světelný smog , proložené houkání sov a jiných nočních ptáků. Jediný cizorodý nepříjemný zvuk bylo automatické čerpadlo pro sociálky (no nic moc). Asi ho strhla madam z Ruska od SUV , která si s manželem a malou dcerou postavili nedaleko stan. Asi byla moc ulepená z auta a nechala na sebe 3 dodiny téct sprchu. (Ráno údržbár Jožo pumpu spravil a byl klid na další noc.)

Najeto 457km.


Den pátý: Úterý 7. srpna

Namístě, pokoukání po okolí, veget


Ráno šup do koloniálu něco nakoupit k jídlu a po snídani jsem šel pocourat po městečku a udělal jsem si vešlap na Krásnou Hůrku. Jeden z nejnavštěvovanějších hradů. JENŽE BYLO!!!! Než vyhořel. Možná že pamatujete na zprávy v televizi. Hrozná rána. Nejen kulturního dědictví, ale i lidí, kteří se okolo cestovního ruchu motali. Prázdná velká parkoviště, minimálně 3 bufety. Jediné, co jde , je po cestičce okolo obvodových zdí obejít objekt. Do objektu můžou pouze pracovníci památkového úřadu aby vevnitř zřejmě zachraňovali, co ještě zachránit jde.

Co škody udělá sucho a odhozený vajgl!!! Po couresu pozdní oběd s večeří dohromady na vařiči a plánování zítřejší trasy. Večer pokec s dvěma cyklisty – že prej od Prešova a jako na potvoru jeden taky prodává víno. Tak jsme si pokecali, já vytáhl flašku ginu, abych se vytáhl nad slovenskou borovičkou. Rozumně každýmu po dvou štamprlátkách – sám mám málo a musím s ním přežít ještě kus cesty.


Den šestý: Středa 8. srpna

Směr východ Slovenska aneb nedejte na rady starších

Dnešní cíl je kemp Velká Domaša, protože tam to je super! To jsem si nechal nakukat od jednoho strýka, čo vel´a zo socializmu pametal. Jo soudruh, pamatoval, ale o tom ke konci dne!! Měl jsem zůstat hned u Šíravy, jak bylo v plánu. Ale panáček se nechal nachytat dnešní realitou. No nic – zabaleno, naloženo a Kawa zase vrčí. Z kopečků se dostávám od Turňi nad Bodvou do roviny, chytám se prvních silnic (a jakých, kvalitních, udržovaných pangejtů) s Maďary. Nalevo zářezy v úbočí Volovských vrchů, nastraně rovina. U Košic jsem tročku víc zakufroval, když jsem chěl jet co nejblíž hranic. Zato jsem viděl slums opálených, velmi potentních místních lidí. Společenský život se odehrával před domy ?!??, na chodnících?!?? a silnici. Chtěl jsem nafotit, ale zdravý rozum velel ani nezastavovat. A to jsem při kufrování projížděl dvakrát!!. Taky zajímavé jet cca 3 km podél železáren s všudypřítomným červeným prachem. Jen jsem lízl ke Košicím a jede se dál na jihovýchod _ Slanec, Slanské Nové Město, Nové Město,Kráľovský Chlumec – zastávka na pozdní oběd, Veľké Kapušany, na Michalovce, objet Zemplínskou Šíravu směrem od Závadky a pak na Strážské,, Vranov nad Toplou a na Domašu. A tady to se mnou hejblo. Kempy byly , asi jo, ale asi za totáče. To muselo žít. Dneska žádné sociálky, zajíštění…. Trosky. Tak jsem to hnal zpět na Šíravu a jak jsem byl dopálený, držel jsem Kawu pod krkem. Omezení,neomezení. Už bylo k večeru a já toho měl v té vedráži (39°C) dost. První odbočka k té veliké louži byla Bílá Hora. Zbytečná zajížďka přes 120 km!!!! Dál nejedu.
Zastavuji u velkého stánku s občerstvením a dávám se do řeči s majitelem. Pokud by mi prý nevadili přírodní lidi, kteří najíždějí na víkend na louku u pláže, pak je místo na stan zadara, koupelna – ukázal ty rozsáhlý přírodní necky , a sociálky že má s tekoucí vodou (i teplou), splachovací WC a že se domluvíme. Jel jsem postavit mašinu na místo, kde budu mít stan, strhal jsem ze sebe spocené oblečení a hnal jsem se uhasit žízeň Šariší. Nejsem pivař, ale dvě do mě zahučely jedna dvě. Při placení jsem se zmínil, že bych alespoň 2 dny zůstal. Tak jsem při placení zmínil klíč od sociálky na noc a nadhodil 3 Éčka. Vzal to a to jsem měl včetně denní potřeby! Zákazníci měli za jedno odskočení na WC 1/2 Éčka. Víc jsem ten den už neřešil – kromě postavení stanu, zabydlení a ještě jednoho piva se smažákem na stánku. Spal jsem jak zabitý.

Najeto: 386km v poledních a odpoledních hodinách 39°C !

Den sedmý : čtvrtek 9. srpna

Výlet na Duklu, večer družení se s majitelem stánku a rekreanty

Dal jsem na doporučený východ sluníčka nad Šíravou. Ve 4.50 mozol vylezl, rodil se pěkný den na výlet. Přes Sobrance, Stakčín, Sninu, Medzilaborce jsou nádherné silnice – u každé nově udělané cesty cedule jako hrom…z dotací EU do regionu….. no radost z jízdy. Tam, kde byly i blbé státovky, tam byl asi neschopnej rychtář a oko Unie tam nedohlídla. To se u nás NEVIDÍÍÍ !!!!!!. V Medzilaborcích nepříjemnost u pumpy , kdy jsem chtěl dofouknout přední pneu a místo toho mi dost z ní uteklo. Tak jsem jel až k pumpě v Dukle. Bez pokoukání do mapy jsem měl za to, že Dukla je na Slovenské straně. Prdlajs – cca 17 km v Polsku. Silnice tam – hrůza vymačkané a plné prasat kamioňáků. To svět neviděl – předjíždění jeden druhého plná čára,neplná, lepení se na prdel – i v mém případě, kdy jsem ve výmolech plaval na předek a jeden mi byl metr za zadkem. No hrůza.
V Dukle jsem chtěl do muzea. Neměl jsem zloté a baba mě nechtěla dát lístek za Éčka. Řekl jsem něco od plic česky , obrátil jsem se a jel zpět. Bylo dost hodin. Tak ještě zastavit u silnice s roztroušenými exponáty vojenské techniky, pominout zajížďku do
Údolí smrti před Svidníkem a po malém nákupu tamtéž jedu přes Bardejov, Vyšnou Poľanku, Sborov, Dubinné, Hanušovce, Vranov , Michalovce ke stanu. Večer potykání si s majitelem stánku (pozor pod stromy a vším sezením před okýnkem – 4 dlouhé stoly se vejde přes 200 lidí!! Při akcích i víc.), dál potykání s rekreanty – Péťa s rodinou, co byl na 3 zahraničních misích jako řidič vojenské techniky, šéfem Michalovské kriminálky, no co budu povídat! Ľubo majitel, bývalý lampasák, který taky prošel Čechy a fotil spartakiádu , je dobrý borec. Vaří, snaží se u stánku, pomáhá mu mladý koník, protože když je hezky, má stoly plné – je to hoňka. Příjemný druhý večer na Šíravě.

Najeto: 368 km


Den 8. - pátek 10. srpna

Jak jinak průšvihový den.

Ráno jsem si chtěl dát volno – veget. Jen dojet do Vinného – městečka pár kilometrů od stanu. Název podle vinic a vína. Dojedu si pro víno , ať si užiju a přechutnám Tokajské. Když už jsem jel krajem, kde se pěstuje, dám si u stanu do nosu. Jenže……. Natočím motorku a ono mi něco v motoru skřípe. Přidám, zvuk motoru to přehluší. Tak jedu – je to kousek, tak co. Pak budu řešit. Víno, i když nebylo Tokajské, tak bylo u stanu a co teď. Volám domů synovi, ať se chystá, že pokud zabalím a pojedu do doby, kdy na mě červené oko mazání nezamrká a budu asi vařit, že sežene plaťák a dojede si pro mě. Zasáhl Ľubo – pomohl již jiným motorkářům. Doporučil mi z nedaleké vesnice bývalého závodníka pana Puškára. Strýko pomohl, sehnat nové ložisko vodní pumpy nebude problém, akorát že je pátek. Tak že než příjde v pondělí poštou, budu trčet u stanu. Oprava prý za 15 Éček a ruky bozkávam . (Jeho mladý taky jezdí – tuším 125ky a je několikanásobný mistr SR , snad 7x a vyjel si i mistra Evropy.) Takže čekat na ložisko poštou a následná oprava do minimálně pondělí večer. Vyhlídka na to, že bude pasivní dovolená s nabaleným čtením z domova a pravidelnou aplikací všeho co teče u stánku Ľuby.
Co jsem se vrátil, tak stačili mezi tím najet na plážičku 3 rodiny přírodních lidí. Vyndali dříví, postavili pro děti stany, vybalily třínožku, kotlík a pár kilo masa a jali se veselit. Když jsem to viděl, zbaběle jsem prchl ke stánku a tam jsem se snažil s místním osazenstvem zpumprdlíkovat při vidině halasné noci mých sousedů. No co naděláš –  1: 36, že?? I klíč od WC jsem v půl páté ráno přepustil, když jsem napoprvé mlčky proběhl okolo obloukem,jako že jsem neslyšel. Ale když mi vedoucí zájezdu 2m vysoká persona zaťukala na stan, že veď majú zo sebou aj damy, s úsměvem jsem klíč půjčil. Když se všichni vystřídali po hodině, šel jsem se podívat s tím, jak to bude na hajzlíkách vypadat. Smířil jsem se s tím že uklidím a Ĺubovi nic neřeknu. Ale!!! Špígl nýgl vysmejčeno. To jsem nezažil v tábořištích, kam letitě jezdím. Gadžové by si měli brát v tomto smyslu mustr! A když už jsem v tom, tak když odjeli, nezbyl po nich ani papírek na zemi!!!!!! A jako poděkování – no musel jsem. V půl šetý 2x 2 deci vodky z vysokých sklenic. No teď mi došlo, že to bylo před tou metlovou aférou, co při ní zařvalo spoustu lidí. Bílá etiketa s modrým rámečkem, modře napsáno VODKA 35%. Nic víc. Brrrrrrrrr. A že prej vďaka, idem ešte spat, bo som velmi ustatý po včerajšej pitke. A šup zase do spacáku.

Najeto: 24 km


Den 9. a 10. sobota a neděle 11.- 12. srpna

Veget

Vždy po ránu jsem pomáhal Ľubovi na stánku. Počasí se začalo kabonit a lidí ubylo. Pouze chodili z nedalekých chatek. Tak jsem ráno zakládal na stoly – ubrusy, popelníky, kytky, solničky, pepřenky… za kafe a tatranku. K obědu jsem si něco uklohnil, nebo jsem zůstal u stánku a zbaštil to, co uvařil Ľuba. Mezi jídlem bylo čtení, nebo jsem hodil ucho. Sem tam sprchlo, na trencle bylo chladněji a tak jsem přijal nabídku za 8 Éček přespat z neděle na pondělí nahoře v chatce nad kuchyní Ľuby. Neodolal jsem. Sprcha byla, telka večer, akorát jsem nechal stan stanem, vše jsem nacpal do Luis vaku a odtáhl do chatky.


Den 11. pondělí 13. Srpna

Poslední den na Zemplínské Šíravě

Věci z chatky přestěhovány opět do stanu – střídali mě nějací pracanti, co dostali práci v nedalekém Vinném. Přestalo krápat, obloha se vyjasnila, takže pohoda. V poledne ťukání na stan – pánko, mašina je v cajku. Pan Puškár je tady. Mám radost! A to že prý sa odveze domou se mnou. Tak jsem se k němu nechal vézt. Komu se podaří, aby ho vezl známý závodník. Chtěl 15 , dal jsem s dýškem 20 Éček za odvoz ke stanu a pak za přivezení po opravě ke stanu. A odpoledne se plánuje další přesun a to na Liptovskou Maru u Liptovského Mikuláše. Večer se pije na rozloučenou.

Den 12. úterý 14. Srpna

Směr Liptovská Mara

Ráno snídaně, balení a rozloučení s Ľubou a jeho polskou přítelkyní Zošou. V 10 hodin vyjíždím.Jedu přes Košice, v Prešově trochu kufr, Veľký Šariš, kde začalo pršet – předpověď nekecala, a dalších cca 150 km jeto v přeprškách a nebo mrholení. Stará Lubovňa, Spišská Stará Ves, Magurské sedlo, dolů na Spišskou Belou, Kežmarok /spartakiáda), Poprad, Svit, Tatranská Štrba, Važec ,Liptovský Hrádok, Mikuláš a konečně Liptovský Trhovec a ATC u Liptovské Mary. Obloha je těžká mraky a já stavím rychle stan, kdyby se rozpršelo. Večer je beze srážek, tak procházím kemp. Parádní zázemí, akorát nabídka jídel u stánků nic moc. Potkání se s Jarinem (odněkud od Valašského Meziříří na Varaderu. Motorkář jak se patří. Hledal kamaráda, co je v kempu s dětmi a trajdá po bazénovém areálu Tatranlandia. Než přijel z koupačky, tak jsme dali s Jarinem u stánku pár šťopek, pak načal lahvinku slivovice z tankvaku. Lahev zmizela po té, kdy přijel kamarád a to se nastavovalo ještě z jeho zásob, do rána pak zmizel i tankvak Jarina z mašiny. Šel spát a nesundal ho. Spalo se, jak když do vody hodíš. Takovýho sibiřskýho veletoku. K ránu bylo jen 5°C.

Najeto: 314km z toho 150 km v nepromoku

Den 13. středa 15. srpna

Výlet do vnitrozemí

Ráno snídaně, pak odjezd. Hezky se vyčasilo i když po ránu trochu chladno. Směr Liptovský Hrádek,, Králova Lehota, přes sedlo Čertovica, kde jsem poobědval česnečku a makove šulance , zapil mlékem, a trajdá z kopců Nízkých Tater do Mýta pod Ďumbierom a na Brezno, Polomku, Muráň,Tisovec, Revucu jsem vynechal pro nedostatek času , jel na Hňúšťavu, Klenovec na Hriňovou, Kriváň, Zvolen (tam jsem vojákoval), Banskou Bystrici (spartakiáda), Donovaly (tam jsem připravoval běžecké tratě a na erárních vojenských lyžích jsem v kanadách a Kandaharu sjížděl po faše sjezdovky namísto lití do sebe piv v restauraci),pak na Ružomberok (spartakiáda) a Liptovský Mikuláš ke stanu. V noci jsem spinkal jak lištička. (Kdo nezná, tak s ocáskem mezi nohama. Svýma.) Večer plán, kudy domů.

Ujeto 331 km

Den 14. Čtvrtek 16. srpna

Směr Česko

Ráno snídaně a pak balení. Vyjíždím za pěkného počasí – radio nekecá – prý má být hezky. Jedu do kopečků na Zubricu – z počátku nádherné zatáčky. Předjede mě maník na silnici, za zády baťůžek a dal si to dvakrát – nahoře se otočil, jel dolů a hurá si to užít ještě jednou. Pak Bělý Potok, Nižná, Orava Štefanov nad Oravou, před Námestkovom benzinka, kde se potkávám s partou motorkářů s doprovodným autem, co valí na velký motorkářský sraz na Šíravě co jsem byl. Od pátku tam musely vyskakovat ryby z vody, co se tam duc,duc pařilo až do rána. Přes Novou Bystrici, Starou Bystrici, Čadcu, Rakovou, Turzovku, Makov, jsem se dostal do Prostřední Bečvy. Tam jsem si dal trošku pozdní oběd. Při vědomí, že jsem chtěl ještě rozbít stan ve Frenštátu pod Radhoštěm, jsem po uvážení při cigárku po obědě řekl, že to teda žádný stavění a balení. Přes mobil jsem poprosil dceru, ať se koukne na nejkratší cestu do Maxova v Jizerkách. Ještě mám dovču, tak proč do Prahy. U synovce taky dobře. Za chvíli telefon, že prý přes Hranice, Olomouc,, Mohelnici, Litomyšl, Mýto, Hradec Králové, Jičín, Turnov a Jablonec nad Nisou. Jo, to beru. Zadek je zvyklej něco usedět, tak teď něco s časem. A´t netrajdám do noci. Asi jsem na rychlostních silnicích a dálnicích nejel předpisově. Měl jsem jasný cíl a záměr. Takže jsem přesto kolem půl deváté klepal u synovce na vrata. A abychom něco udělali s mou slovenskou anabází a nečekaným přepadem mladé rodinky synovce, konečně jsem se pustil do Tokajského. No nenechte to v klidu, když bylo nakoupené cca lahev po 64,-korunách někde v místním Lídlu. Trochu víc do sladka, ale po takové štrece kdyby jste dali bůh ví co, co se jmenuje víno a není to zrovna kyselina, teklo by to do mě proudem. Žádné přechutnávání, zvrhlo by se to do kalení. Jak říkám, přechutnávám, přechutnávám a najednou koukám, já CHLASTÁM!!!

Najeto 524 km.


Den 15. pátek 17.srpna

Horní Maxov - relax, malá terapie - kde můžu, pomůžu

Den 16. sobota 18. srpna

Pane Berka domůůůůů………. Do Prahy cca 130 km

Co závěrem: jako v tom fóru, když se dva potkají a prej, kde na dovolené. S manželkou v Chorvatsku, okradli nás, manželku znásilnili, já dostal přes držku. A to dvakrát po sobě. Potřetí kam pojedou ? Manželka chce do Chorvatska………..
Já sice nedostal přes držku, tu jsem si párkrát vožral, nebyl jsem znásilněnej, ale byl jsem plnej dojmů, nebyl jsem okradenej, ale byl jsem bohatší o zážitky, které bych v autě a s rodinou na takovém tripu neměl. A kdyby jste se mě zeptali kam příště, tak bych řekl asi na SLOVAČ.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.42
Známkováno: 31x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist