Slovensko 2011

Motodovolená Slovensko 2011

Slovensko 2011

Kapitoly článku

Po úspěšné moto dovolené před rokem (taktéž na slovač), jsme se rozhodli, že si zopakujeme zase Slovensko. Přítelkyně (vděčný to baťůžek) už měla objednané ubytování a já ještě neměl náhradu za Suzuki 500GS (přítelka je velmi akční). A tak po různých přípravách jsme vyrazili v pátek po práci, měr Slovensko. Tentokrát po vlastní ose (jedeme na Yamaha FZS 1000 Fazer,ne jako vloni na Suzuně) s mezi zastávkou na přespání v Uherském Hradišti u sestřenice.
Psát něco nového o D1 asi nemá cenu, po cestě jsme chytli jen kolonu u Brna (cca 10km,nějaká bouračka), ale tu jsme nějak na motorce neřešili. Buchláky, to je klasika. Celou cestu pod mrakem, ale ani kapka, takže se jelo docela pěkně. Do Uherského Hradiště jsme dorazili v půl desáté, ubytovat, trochu poklábosit a do hajan (ujeto 280 km).
Ráno po snídani naložit motorku a vyrazit. Když jsme byli už na Slovensku, najíždíme na dálnici, která je luxusní a jedeme směr Žilina. Kousek před Žilinou dálnice končí a dál už se jede po silnici nevalné kvality až za Ružomberok, kde zase najíždíme na dálnici a pokračujeme až do Važec, kde sjíždíme z dálnice a pokračujeme do Tatranské Štrby, kde už máme rezervované ubytování (ujeto cca 260 km). Téměř celou cestu bylo pod mrakem, až na posledních 30 km dost pršelo. Ubytování v penzionu (baťůžek říkal,jak pro princezny) v mezonetovém apartmá a terasou.(vzhledem k ceně se to nedalo ani odmítnout). Paní majitelky jsme se zeptali jak se dostat k Štrbskému plesu a ta nám poradila, abychom motorku nechali u penzionu a jeli zubačkou. A to že jsme si nechali poradit, stálo opravdu za to. Přišli jsme na nádraží, kde by se dalo pomalu jíst z podlahy a zaplatili necelá 4 eura za oba, tam i zpět a po chvilce čekání vyrazili vlakem-zubačkou ke Štrbskému plesu. Trať zubačky měří necelých 5 km a převýšení cca 450 metrů a cestou jsou krásné výhledy i na Nízké Tatry (naštěstí už nepršelo). Když jsme vystoupili ze zubačky a vydali se na cestu kolem Štrbského plesa, tak koukáme, že nám 2.července začalo z oblohy sněžit (naštěstí to nebylo vydatné sněžení, ale překvapený jsem byli teda dost). Chtěli jsme se ještě nechat vyvézt lanovkou o něco výše, ale bylo už dost pozdě a taky za to chtěli cca 10eur za osobu, tak jsme to vzdali a vydali se zubačkou zpět do penzionu.

 Obešli jsme jen asi půlku plesa, které mělo úžasně čistou (ale i studenou) vodu. V penzionu nějaká večeře, pár piv a spát.

Po rozloučení s paní majitelkou jsme vyrazili směr Slovenský ráj a protože jsem se chtěl pokochat pohledem na Tatry, jeli jsme přes Štrbské pleso, Vysoké Tatry, Tatranská Lomnice, Poprad a Betlánovce  do kempu Podlesok, kde už jsme byli loni. Sotva jsme postavili stan tak začalo pršet a tak padlo rozhodnutí, že vyrazíme do Dobšínskej Ľadovej Jaskyňe. Naťukal jsem do navigace a potvora jedna mě vedla silnicí klikatící se neustále asi 15 km. Za pěkného počasí by mi fakt nevadila, ale teď furt lilo jak z konve, tak jsem si tu cestu ani neužil. Přijeli jsme na parkoviště, zaplatili parkovné (aspoň,že nám tam nechali blembáky) a vydali se do kopce do jeskyně (kdo dal tu jeskyni do kopce). Mokrý v moto hadrech jsme dorazili k jeskyni, koupili lístky (8 eur za jednoho, za focení chtěli 10, tak jsme uvnitř nefotili) a čekali. Prohodili jsme pár slov s bandou motorkářů, kteří byli taky z Čech. Prohlídka jeskyně jedním slovem super (v jeskyni bylo stabilních -2 ). Večer v kempu nějaká večeře a nějaké pivko taky proběhlo.
Ráno jsme naplánovali výlet Červený Kľáštor na řeku Dunajec, kde jsme se chtěli nechat povozit na pltích (svázané úzké loďky). Zaparkovat, koupit lístky (9 eur za osobu) a čekali, co se bude dít. Za okamžik přijelo nákladní auto a vezlo hromadu úzkých loděk. Netrvalo dlouho a hromada byla ve vodě (loďky navlíkali na lano jako korálky) a za chvilku jsme vyrazili na 12km sjezd po Dunajci. Loď řídili dva zkušení pľtníci, jeden nějaký Polák, druhý Moravák, který se tady zabydlel asi před 30 lety (úžasně bavil celou loď).  Asi po hodině a půl jsme dorazili na konec plavby, stálo to za to. Jelikož začalo poprchávat, tak jsme se rozhodly, že na zpáteční cestu k motorce použijeme služeb místního taxi (mikrobus)-můžete ještě jít buď pěšky, anebo si půjčit kolo. Po pozdním obědě u pľtí jsme vyrazili zpátky do kempu. Večer-klasika-něco piva (ujeto cca 160 km).
Další den (počasí bylo docela pěkné, hlavně nepršelo) jsme se rozhodli, že když už jsme ve Slovenském ráji, tak podnikneme nějakou kratší tůru. Protože už loni se nám líbila trasa podél Hornádu, kdy se člověk snažil pořádně držet 6-8 metrů na řetězu nad řekou, zvolili jsme trasu-Hrdlo Hornádu, Prilom Hornádu, Kláštorská roklina (roklina byla trochu náročnější), Kláštorisko a zpět do Podlesok. Na Kláštorisku jsme si prohlédli trosky starého kláštera, dali jsme si předraženého Zlatého Bažanta a pokračovali zpět do kempu (vstup do národního parku 1,5 eur/osoba). Dnes jsme na motorce neujeli nic, večer tradičně-tentokrát poslední-návštěva Saloonu (dvanáctka šariš).
Po zabalení věcí začalo pršet a pršelo nám cestou až do Martina. Trasa Podlesok, Poprad, Liptovský Mikuláš, Ružomberok, Martin, Prievidza, Bojnice (cca 200km). Po cestě jsme se díky koloně u Ružomberoku předjížděli s párem na motorce (myslím, že to bylo TDM), chvilku jsme rozprávěli na světlech (nejvíc se mi líbilo „to počasí by mohlo být lepší“ a motorkář z Budějek mi odpověděl „za krásnýho počasí na motorce umí jezdit každej blbec“), popřáli si šťastnou cestu a každý razil po svém. U Martina jako když utne, vylezlo sluníčko a 30 stupňů. Přijeli jsme do Bojnice do kempu, postavili stan a vyrazili asi 1,5 km na zámek na prohlídku.

Zámek je opravdu krásný (stojí za návštěvu), vstup cca 8 eur osoba, focení 2 eura (ještě se nenaučili od nás, že by zámek mohl mít více okruhů) a průvodkyně nás vzala „od sklepa (jeskyní) až po půdu.“ Po gáblíku v restauraci-lehce předražené, byla u zámku-jsme trochu zabloudili cestou do kempu, ale naštěstí jsme drželi směr a po chvíli jsme se objevili u kempu. Tak nám po cestě vyprahlo, že jít na pivo patřilo k povinnostem. A co to mě oči nevidí, 10 chlapů, stejná trika-Motoklub důchodců Dvůr Králové nad Labem-věk 25 (ten byl jen jeden) až fakt nevím, ale pánovi na skůtru bylo přes 70 zcela určitě, byli všichni fajn. K večeru přijeli ještě nějaký motorkáři-chlapík cca 60 v kůži (říkali mu Šéfe) a 5 „mlaďasů“, nevím proč, ale uviděli pražskou SPZ na mé motorce a s námi vůbec nekomunikovali-byly z Brna (že by nějaká averze?).

Ráno jsme zabalili stan a koukám Motoklub důchodců je akurát na odjezdu (motorky různých typů) popřejeme šťastnou cestu a vyrazíme taky, trasa Bojnice, Trenčín, Uherské hradiště, Brno, Třebíč, Telč, Strmilov kde jsme se ubytovali v kempu. Cesta měla být dlouhá cca 310km, ale vzhledem k opravám a mírného zakufrování (trošku nešťastné značení objížďky) ,tak jsme najeli asi 380 km, velkému vedru, cest po okreskách (že já to nevzal po D1 až do Jihlavy), 7 hodin v sedle, tak jsme byli rádi, že už jsme dorazili do kempu. Večer procházka po místních stáncích s občerstvením a hurá spát.
Další trasa vedla přes Jindřichův Hradec,  Kardašova Řečice, Soběslav, Tábor, Milevsko, Březnice (tady lehká zajížďka za kolegou z práce), Plzeň,  Brod nad Tichou do kempu Karolina, kde už nás očekával Vlaďa majitel kempu (najeto 280 km). V tomto kempu jsme zůstali dva dny. Vlaďa nám dal tip na výlet na rozhlednu Krásno a tak jsme vyrazili. Krásno se nachází kousek od Bečova nad Teplou, už jenom do Bečova je úžasná silnice, která se vine podél řeky Teplé a několikrát se kříží s železnicí. Tato silnice je spojnice mezi Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary. Za Bečovem se odbočuje a silnice se klikatí cca 7km (tato silnice sice nemá kvalitní povrch, ale vede krásnou krajinou). Po výjezdu kopce jsme zaparkovali a šli po polní cestě, sledujíc šipky Rozhledna. Asi po kilometru do mírného kopce (trasa vedla i podél potoka-Dlouhé stoky uměle vytvořené už v 16.stol., který vypadal jakoby tekl do kopce) jsme dorazili k rozhledně na Kráseckém vrchu ve výšce 777 metrů. Rozhledna je kamenná, spirálovitá, 25 metrů vysoká a je z ní krásný výhled. V kempu nás navštívili známý (ty vzali chatku a zůstali s námi až do druhého dne. Můj baťůžek nějak neustál neustálé střídání teplot a výkyvy počasí, tak ochořel, známý baťůžka naložili do auta a do Prahy odvezli a tak jsem posledních 160 km jel už sám a nalehko jen s tankvakem.
Celkem jsme najeli cca 2000 km. Na příští rok jsme se rozhodli,že si pojedeme prohřát kosti do teplých krajin a vyzkoušet Chorvatsko.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.15
Známkováno: 13x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist