Slovensko 2011
Text: Prachy | Zveřejněno: 7.5.2012 | Zobrazeno: 53 011x
Původně to byl Großglockner a někam dál. Fifi ale povídá: „Tam nejedu, nebudou mít rádi můj laďák a nechci na motor montovat 25kW." Co dělat když se kamarád zabejčí :-). Dobře, pojedeme tedy Slovensko. Plánování bylo ponecháno mně, tak jsem si to také patřičně užil. Abych pravdu řekl, nerad jedu někam, kde o tom nic nevím. Takže sehnat ubytování, naplánovat trasy na každý den a práce bylo až až. Byla to moje první větší cesta, a tak čím víc se přibližoval den D, začínal jsem se bát. Zvládnu to? Nenabouráme? Co když se něco stane a já ve svých 18 letech to nebudu umět vyřešit? A tak jsem se, i přes veškeré obavy, dočkal neděle 3.7.2011.
Kapitoly článku
Den 1 - neděle 3.7.2011
Zastávka po 7 km. U Janičky doma. Nemáme žehličku na vlasy :-). Dobalujeme tedy a konečně hurá vstříc novým dobrodružstvím. Po dalších 40 km stavíme u mojí babičky na čaj. Janička dostává nové nepromokavé boty na motorku a já buchty do uzlíčku. Po asi 90 km přijíždíme do Tábora, kde svlékáme nepromoky, aby nás pustili alespoň do cukrárny. Vstřebáváme zaslouženou odměnu a já volám do kempu u Brna, že se malinko zpozdíme. Následuje dlouhá, nudná a místy (dálnice D1) i nebezpečná cesta do kempu. V kempu jsme rádi, že jsme. Zahříváme se jak jen je možné. Chatka je celkem útulná, využíváme ji jen z poloviny. Když vidím ledničku v chatce, jásám. Pak jí ale otevřu a zjišťuji, že si tam pan domácí pěstuje lékárnu plnou antibiotik. Usínáme.
Den 2 - pondělí 4.7.
V uších slyším: „Proč si nenajel na dálnici? Jo chápu, chceš vidět ten Brněnskej okruh.“„Určitě to bude jenom za támhletím kopcem, pak se hned vrátíme...“ Jedeme za kopec, za druhý, za třetí... Brno. „Asi jsme nějak zabloudili, zlato“ :-) . Takže aktivuji svůj přirozený orientační smysl podruhé a snažím se projet Brno naskrz. Cedule, pruhy, spousta aut, Vyškov! Chytl jsem směr a tak nahazuji úsměv a otáčím plynem. Brzy se vezeme po dálnici skoro až do Zlína.
Mezi Žilinou a Martinem přišlo veliké překvapení. Podél silnice jim tam vyrostl hustý les. Les který není tvořený stromy, nýbrž billboardy. Tolik reklam jsem neviděl ani při celovečerním filmu na televizi Nova. Rozptylován opakující se reklamou na dámské plavky, dovádím transalpa do Martinu a dále pokračujeme přes Ružomberok do obce Lúčky, kde nás čeká paní Soňa. Penzion nacházíme díky výrazné tyrkysové barvě prakticky okamžitě, ovšem v neuspořádaném vodopádu slov tryskajících z úst paní Soňy se ztrácíme zrovna tak rychle. Pět minut aklimatizace, ubytování, prohlídka humny (pro mladší ročníky, kteří netuší co je humna; neděste se, také jsem neměl ani páru. humna=stodola), vaření večeře a spánek v měkkých peřinách.