Slovensko 2010

První motodovolená

Slovensko 2010

Kapitoly článku

Předtím, než začnu sepisovat vlastní moto deník, jenom připomenu, že motorkářem jsem se stal už v mládí a že po dosti dlouhé odmlce jsem si pořídil stroj, na kterém jsem se znovu začal učit jezdit na motorce. Neustále jsem odmítal nařčení, že motorka je „holčičí“(opravdu, Suzuki 500GS je určeno pro malé Japončíky, pro děvčata a ne pro chlapa co má skoro metrák a přes 180cm), pro mě byla bez chyby. Nebral jsem ani v potaz, že motorka je určena do města a ne na delší cesty a ani to, že už mám čtyři křížky na hrbu. A tak po pár krátkých výletech po vlastech českých jsme se s „přítulkou“ a batůžkem v jedné osobě rozhodli, že pojedeme na dovču na „Slovač.“

 Naše dovolená tedy začala na Hlavním nádraží v Praze, kde jsem naložil motorku na autovlak směr Poprad. Už při nakládání vznikl u mě problém, jak vlastně tu motorku přikurtovat. Naštěstí s námi cestovali ještě 4 motorky (litrový Varadera) z Plzeňska a za pomoci jednoho z motorkářů a půjčení jednoho popruhu se podařilo Suzunu přikurtovat. Ve 22,00 zahoukal vlak a rozjel se směr Slovakia. V lůžkovém kupé čisto, tři postele nad sebou, úzká ulička kam se naše věci skoro nevešli (ještě, že v kupé jsme byli jenom já a Olí), dost jsem začal přemýšlet, jak se na té posteli za jízdy udržím. Udržel a dokonce se i docela prospal - jeden problém při přejezdu Bílých Karpat - vrzání a naklopení vlaku. Bylo chvíli po půl šesté a my začali vykládat motorky z autovlaku. S díky vracím popruh („ty ho nebudeš potřebovat na zpáteční cestě?“ „ne, ne, já jedu po vlastní ose“) nechápavě kouknul na mojí Suzunu , zakroutil hlavou a šel se věnovat vykládání svého Varana. Všichni na nás koukali nějak divně, je teda fakt, vypadali jsme jako kdysi naši sousedé z NDR, když jezdili na těch MZ k nám. Tak nám začali první kilometry po Slovensku.

Dojeli jsme do blízkého kempu Podlesok, který mimochodem doporučuji, na kraji Slovenského ráje a ubytovali se, jak jinak než pod stanem. Po postavení stanu a po vydatné snídani jsme se rozhodli, že vyrazíme na lehkou túru po Slovenském ráji. Vyrazili jsme a u vstupu zaplatili 1,5 eura za každého-vstup do parku a vybrali relativně ne obtížnou trasu Suchá Bielá, kde se jde korytem potoka neustále do kopce přes všelijaké můstky – vypadali jak pro slepice - až po žebříky u vodopádů. Naštěstí je tato trasa jednosměrná, jinak si nedokážu představit, jak bychom se ještě někomu vyhýbali. Do kempu jsme se už vraceli po jiné cestě, pohodovější. V kempu proběhlo nějaké jídlo a hlavně pivo-slovenské, Gambáče si přeci můžu dát v každé druhé české hospodě. Hlavně Saloon v kempu vynikal výborným Šarišem 12.
Další den jsme se rozhodli, že navštívíme Spišký Hrad.

 Při průjezdu jedné vesničky jsem byl překvapen, vesnička krásná uklizená, za vesnicí 400 metrů polní cesta a na konci Romské ghetto vytvořeno převážně z vlnitého plechu. Další překvapení bylo, když jsem viděl Romské spoluobčany uklízet celé městečko. Holt bratrů Slováků není tolik co nás, aby si je nechali přerůst přes hlavu. Přijeli jsme do Spišského Podhradie kde jsme zaparkovali na hlídaném parkovišti, věci jsme si mohli nechat u motorky, paní nám je ohlídala a vydali se asi 2 km do mírného kopce k hradu. Když jsme vylezli kopec tak jsme zjistili, že parkoviště je i na druhé straně a dokonce asi jen 300 metrů od vstupu na hrad. Prolezli jsme celý hrad, všude kam jsme mohli vlézt tak jsme vlezli. Dokonce, na jednom z nádvoří jsme si mohli téměř pohladit zvědavé sviště. Spišský hrad je opravdu unikát, a pokud někdo budete mít cestu okolo, doporučuji ho navštívit. Na zpáteční cestě do kempu jsme se ještě zastavili v Levoče v Lídlu, nakoupit něco na ráno na snídani. Už mi hned bylo divný, že si tam hrají s nákupními vozíky malá cikáňata, vevnitř jsem byl já,Olí a prodavači jediný bílý. Musím ale podotknout, že se všichni chovali úplně v pohodě. V kempu večer zas proběhl Saloon a hajdy na kutě.

Ráno jsme rozhodli, že bychom se mohli trochu zchladit a vyrazit do Vysokých Tater do Tatranské Lomnice - podotýkám, že bylo téměř pořád slunečno a odpoledne kolem 30 stupňů. Na kraji Tatranské Lomnice byli rozvaliny kdysi obrovského komplexu, který tvořil rekreační středisko, dnes již zašlé slávy Vysokých Tater. Zaplatili jsme parkovné a šup k lanovce.
Když jsme zjistili, že na Lomnický Štít až nahoru chtějí 33 eur za jednoho a že první volná kabinka je až 16,50 (to bylo zrovna poledne) vzali jsme jízdu jen na Skalnaté pleso (za dva 26 eur). Když jsme vylezli z kabinky lanovky, tak jsme pocítili rozdíl teplot, na parkovišti 28 a tady 14. Ještě že jsme měli motorkářské bundy (na Lomničáku bylo 5 stupňů). Pokochali jsme se, něco nafotili, obešli Skalnaté pleso (tam jsem taky koukal jak blázen, když jsem tam viděl nějakou partu kluků, jak se tam v té ukrutně studené vodě koupou) a zase zpátky dolů. Po příjezdu do kempu (protože další den už jsme vyráželi dál) jsme dali ještě jednu malou túru, Prielom Hornádu. Člověk chodí a chodí a najednou kouká, je 8 metrů nad vodou na kovových nášlapech a drží se pevně řetězu. Minuli jsme Řetězový most, až jsme došli k Lanovému mostu, který byl ve výšce nějakých 20 metrů a hodně se houpal. Na mostě byl nápis Max. 5 osob. Protože už čas docela pokročil, tak jsme vyrazili stejnou cestou zpět do kempu.
Ráno jsme zabalili stan a věci a vyrazili na sraz se sestřenicí do jedné vesnice kousek od Nitry. Cesta vedla přes Brezno, Banská Bystrica, Žarnovica až skoro Nitra, cca 240km.Po příjezdu - přijeli jsme teda dost pozdě - postavit stan na zahradě, dát něco domácího vínka, poklábosit a do hajan. Druhý den nás sestřenice s přítelem naložili do auta a odvezli nás kamsi do termálního koupaliště cca 60km od Nitry, bohužel si nevzpomenu, jak se to tam jmenovalo, ale na Slovensku je takových koupališť mraky. U Nitry jsme se zdrželi celkem 2 noci.

Naše další cesta vedla na jižní Moravu k vodní nádrži Nové Mlýny. Pro urychlení cesty jsme vyrazili přes Nitru a po dálnici přes Bratislavu. Ještě připomínka ke slovenským dálnicím, na rozdíl od naší D1, jsou luxusní, což jsme mohli na našich hýždích otestovat, jakmile jsme přejeli hranici a byli „doma“. Naštěstí jsme po nejdelších evropských schodech jeli jen pár kilometrů (ujeto cca 240km). Ubytovali jsme se v malém kempu ATC Free Star Strachotín. Příjemná obsluha kempu, sice stan na stanu, ochutnávka vína a po 22hod. byl klid.
Naší další zastávkou byl kemp Komorník v jižních Čechách, který se nachází na břehu rybníka (tento kemp doporučuji), tento kemp již známe z dřívější návštěvy. Trasa vedla přes Znojmo, Moravské Budějovice, Telč (ujeto cca 150 km). Téměř „povinná“ návštěva restaurace U mlýna ve Strmilově, kde super vaří a ceny jsou lidové.

Další den jsme naložili věci na motorku a vyrazili do našeho posledního kempu Karolina, směr západní Čechy. Trasa přes Jindřichův Hradec, Tábor, Milevsko, Březnice, Plzeň (ujeto cca 240 km). V tomto kempu jsme pobyli dvě noci. Doporučuji, skvělí lidé, člověk neřeší nějaký žetony nebo peníze za teplou vodu, klidný rodinný kemp, kde se probudíte v půl desátý ráno a divíte se, že vás nikdo nebudil.
Pak už zbývala jen poslední cesta domů do Prahy (ujeto 160km), kterou už jsme kvůli urychlení jeli po dálnici.

Naše první velká (chtěl jsem napsat s velkým V) moto dovolená proběhla naprosto v souladu s naším plánem, (jen ty hýždě trochu nadávali) ujeto něco přes 1200 km. Poznali jsme spoustu lidí a pěkných míst. Po této „dovče“ v sedle jsem se rozhodl, že vyměním „holčičí“  motorku za dospěláckou a příští rok dovolenou na Slovači zopakujeme.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.60
Známkováno: 15x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist