Slovensko 2002

ÚTERÝ 16.7.2002

Levoča- Prešov- Hanušovice nad Topoĺnou- Strážské- Michalovce- Zemplínská Šírava

Ráno se probudíme po dlouhé době do slunečného dne. Balíme suché stany a Víťa s Bednym a Fandou jedou pro snídani. Všichni mají dobrou náladu a Bedny si chce urychlit vzdálenost od motorek ke stolečku se snídaní během. Motorkář je ale druh živočicha křehký, který není uspůsobený k tomuto druhu přesunu, takže Bedny klouzá, padá a výsledkem je podvrknutý kotník (to si myslí Slovenští lékári. Češi stanoví diagnózu mnohem horší- zpřetrhané vazy) naštěstí na pravé noze. Přivolaná sanitka nám ho odváží, a my se modlíme, aby nedostal sádru. Nadopovaný prášky proti bolesti s nohou stáhnutou kanadou (nejlepší sádra) se Bedny rozhodne pokračovat s námi dál. Zasloužil by řád. Opouští nás Machy s Petrou. Na benzíně v Prešově opět padá moje Vígí, tentokrát měla zálusk na Rosinyho žlutavý lak. Trochu jsem mu to odřela. PROMIŇ.... Jak mám ale vědět, že se propadá i asfalt?!!! Pád ale odhalil přebroušené spojkové lanko. Ještě že je nablízku Yamahácký obchod. Lanka nemají, leda na objednávku, jenže, za čtrnáct dní mi bude platný, jako mrtvýmu zimník. Obejdeme pár cyklistických obchůdků, mototechnu a máme, co jsme potřebovali. V Yamaze mi technici během půlhoďky udělali nový lanko. Za to jim dík... U Zemplínské Šíravy jsme zjistili, že nám chybí Řezníci- Jawaháři s Víťou. JaZZR má nejrychlejší stroj, vysíláme ho tedy kluky hledat. Jenže, JaZZRa si poslat pro smrt, budeme tady asi věčně. Fanda nás dojede jako první, Víťa s Honzou chvíli po něm, a JaZZR stále nikde. Láďa je tak zmožený, že by už nepřemohl ani gumcuk. Konečně nás JaZZR našel a my pokračuje v pořadí ke třetímu kempu u Zemplínské Šíravy ve vesnici s příznačným názvem Kaluža. Voda hodně lidí zklamala- špinavá, plná řas a navíc v tom pařáku moc teplá. Sprchy jsou naopak studený tak, že z kohoutku na nás padají kousky ledu (šampón se ani nedá smýt). Teplá voda je totiž na žetóny, které prodávájí v zavřené recepci. Si z nás dělaj srandu, hej?! Vynahradíme si to na pouti, kde si nejprve vyzkoušíme autíčka (naštěstí jsme nepotkali žádného policistu, neb bychom nadýchali), potom si ty odvážnější sednou na řetízák. A protože jim ještě není dost zle, necháme se přemluvit a všichni usedáme na horskou dráhu. Obdivuju JaZZRa, který jel celou dobu pozadu a fotil a fotil...Pak si kluci dali turnaj ve stolním fotbalu. Než stihlli vypít druhý pivo, zvedla se bouřka. Rychle šli jsme chytat plachty, motorky a naše provizorní přístřešky. Na zbytek noci se počasí docela uklidnilo, takže jsme ráno mohli složit suchý stany...

STŘEDA 17.7.2002 :(

Zemplínská Šírava- Sobrance- Vyšné Německé- Sečovice- Košice- Moldava nad Bodvou- Krásnohorské Podhradie

Pro mě osudný den...
Protože jsme kousek od Ukrajinské hranice, někoho napadne, že bychom se tam mohli zajet podívat, vyfotit... V půlce cesty k hranicím čekáme na Jawaře, což není nic divného, pořád se kochjí okolní krajinou. Pošleme pro ně JaZZRa- má přece nejrychlejší stroj. Jenže JaZZR si dal zase svoji oblíbenou sportovní vložku, navštívil Morské oko a kdoví co stihl ještě. Mezitím nás stihli dojet Řezníci, které nakonec jela hledat Jana. Když se ptáme Víti, kde se toulali, dostane se nám odpovědi: "Dojedeme na křižovatku a já se ptám- kam teď? No a Honza- doprava. Tak jedeme asi 3km, pak zastavíme a já se ho zeptám- Jak´s věděl, že máme jet doprava? Honza- To je moje oblíbená strana...:)". Sotva se rozjedeme, opět stojíme. Ale z toho nehoršího důvodu, který jsme doufali, že nepřijde. Prudká levotočivá zatáčka, bláto, hrbatý asfalt, brzdící auto před námi. Nevím, co bylo hlavní příčinou, vlastně ani nevím, co se stalo. Pamatuji si akorát, jak ležím naboku, motorka zapýchnutá v křoví a podivně mě bolí ruka. První jsem vypnula motor. Na nic jinýho jsem nemyslela, než ať je motorka v pořádku. Pak kolem mě bylo najednou spousta lidí, jeden dělal to, druhý tamto. Motorka už stála, mě ošetřovali. Přední blatník zlomený, promáčknutá nádrž od blinkru, ohnutý přepákování, zlomený táhlo, nefunkční přední blinkr, zlomený náhon na tachometr ohnutý řidítka, všechno odřený :( ...ale nebylo to tak hrozný. Měla jsem štěstí v neštěstí, hned za zatáčkou byla pila, kde mi táhlo zavařili, přepákování ohnuli zpět. Blatník jsme zalepili izolepou, stejně tak i kryt na filtr. Na ohnutý řidítka jsem si po čase zvykla, no a blinkr? Stejně nebyl vidět. Takže se jede dál. Mezitím, co jsem opravovala, se polovina vypravila podívat na Ukrajinský hranice, na kterých prý stejně nic zajímavýho nebylo...!!! V Košicích nám pěkně sprchlo, což jsme přečkali na benzině. Jen se nám zase ztratil Honza s Víťou. Na ně jsme narazili kousek za Košicema. Protože jsme už pár dní na Slovensku, měli bychom ochutnat jejich národní jídlo, ne? K obědu jsme si to neriskli, přece jen jsme měli velký hlad. Fanda byl ale odvážnější. Objednal si brynzové halušky so slaninou. Při prvním soustu: vynikající, druhé: to je velmi zajímavé, při pátém: to je nepovedený, načež tam vysypal slánku a pepřenku. No a pak už to bylo tak hnusný, že se to, cituji: "nedalo žrát" :) . My se ale nedali odradit a večer, když jsme se ubytovali v Krásnohorském podhradí a zajeli do salaše na véču si halušky také objednali. Fanda nás sice varoval svými povedenými grimasami, ale jednou jsme na Slovensku, tak se to zkusit musí. Jana je machr, snědla celý talíř. Viktor, ten se nepočítá, tomu to chutnalo, a Láďa, ten by snědl cokoliv, jaký měl hlad. JaZZR zvládl pár soust, Jirka půlku talíře a já, přestože jsem opravdu chtěla a zkoušela jsem i halušky so smetanou zajídat chlebem jsem taky zklamala. Halušky nám na talíři spíš rostly, než aby mizely, potvory! Jana si (za odměnu, že to všechno snědla) zpátky zkusila řídit Kubovu ZZRu- dojeli jsme všichni v pořádku. Večer jsme to všechno zapili vínečkem a šli spát. Zase ve sprchách neteče teplá voda!!!

ČTVRTEK 18.7.2002

Krásnohorské Podhradie- Rožnava- Dobšiná- Brezno- Bánská Bystrica- Kováčová (Zvolen)

Ráno se od nás odpojuje Martin, ta noha ho hodně bolí. My ostatní začínáme uvažovat, že bychom si náš výlet o jeden den prodloužili. Cestou nás chytí ukrutný liják a vypadá to, že zůstaneme na benzíně a do Kováčové se ani nedostaneme. Pak ale Jana vytáhne igelitové pytle od odpadkového koše. Všechno se do nich zabalí- tašky, tankvaky, spacáky, navlečeme si je i na nohy. Zuzku navlíkneme do pytle, má originální pláštěnku :) (vypadá jak navlečená v kondomu) a můžeme vyrazit. Víťův atombordel hadr. Všichni obalení igelitama dorazíme do hospody a po razbalení zjistíme, že nevaří (navíc jim to tam smrdí, fuj!) !!! Tak zabalit a popojet pár km na další restauračku. Už neprší, takže jsme v těch igelitech všem pro smích. Až teď si uvědomuju, že už tam se projevovali první příznaky naší hromadné nevolnosti, aneb Zákeřného bacilu, jak ho Jirka nazval. Abych nepředbíhala... V pořádku jsme dojeli do Kováčové. Zpestřením bylo snad jen to, že po odbočení z frekventované dvouproudovky nám chyběli Jawaři. Tak jsem zaparkovala, a šla "mávat". Čekala jsem tam asi 10min, okolo projíždějící auta nechápali, co tam dělá nějaká praštěná holka v kůži, s helmou, motorka široko daleko nikde...:) Kluků jsem se dočkala, do Kováčové jsme dojeli společně (poprvé!!!). Na parkovišti jsme se vyfotili, udělali randál, zazávodili si (Moje VíGí udělala 350 Jawu!!!!!) a jeli se ubytovat. Na nepříjemnou recepční opět zapůsobil šaramantní Viktor (jak jen to dělá). Čtveřice odpadlíků (Víťa, JaZZR, Jarka a Láďa) si pronajímá chatku. Nejprve jimi opovrhujeme, ale později jim jen tiše závidíme. Ještě se pojedeme podívat do Zvolena, zatelefonujeme domů, že se výlet protahuje a dáme si zmrzku a kafčo v útulné cukrárně. Zbytek výpravy už na nás čeká v zahrádce u kempu, kde točí opravdu patoky. Navíc mají zavíračku, proto se vydáváme hledat otevřenou hospodu, kterých je na Slovensku okolo třiadvacáté hodiny večerní jako šafránu. Naše porada u kulatého stolu je také záhy rozehnána, načež si usteleme na silnici u umývárek. Sice to tu nepříjemně smrdí, ale je tu dost prostoru na kulturní vložku v podobě tance :). A pak už jen spánek...

PÁTEK 19.7.2002

Zvolen- Žiar nad Hronom- Handlová- Prievidza- Bojnice

Pro některé z nás začal velmi záhy. Když jsem se potkala s Honzou o půl šesté před umývárkou, pochopila jsem, že ta nevolnost nebude kocovina z jednoho a půl piva, ale onen zmiňovaný zákeřný bacil. Díky bohu, zle je jenom nám dvěma, takže, když se rozední a nad kempem se pomalu roztáhnou hustá mračna, může Viktor bez obtíží vyrazit směr Čechy. O hodinu později ho následuje i JaZZR s Jarkou. Sbohem přátelé, bude se nám stýskat... Nadopovaní prášky vyrážíme do Bojnice, kde chceme navštívit ZOO. V kempu přemluvíme slečnu recepční (i bez Viktora!!!), aby nám pronajala bungalov. Už odmítáme stavět stany. Po dnešní noci, kdy nám nateklo do stanu i podlážkou by to bylo nad naše síly. Takový přepych jsme neměli ani v hotelu, takže to všechno Víťa pro naše přátele natočí. Ty budou valit bulvy!!! No a teď hurá do ZOO! Prohlídky se nás zůčasní půlka, zbytek se radši podívá po Bojnických hospůdkách. Ne, křivdila bych jim, žašli se podívat i na zámek. Potom se zajedeme podívat do civilizace (supermarketu, kde si nakoupíme potraviny, které jsme už týden neviděli- ovoce, zeleninu...). Plánovaná pařba na večer zkončí totálním fiaskem. Unavení a nakažení neznámým virem usínáme hned po příjezdu. Někteří se probudí dřív, někteří později, dají si dvě piva, trochu Slivovice, vyléčí bolavé žaludky Fernetem a jde se spát znovu. Jana v noci skoro rozboří chatu, jak se snaží dostat neslyšně a co nejrychleji ven- stihla to :)

SOBOTA 20.7.2002

Bojnice- Nováky- Bánovce nad Brebavou- Trenčín- Drietoma/ Starý Hrozenkov-Brno

Smutný, ubrečený den. Jak by řekl klasik: Sbohem a šáteček. Počkáme až přestane pršet. Je ale pět minut po desáté a už nás z kempu vyhazují. Nikomu se nechce se rozloučit a jet na "svoji stranu" republiky. Cesta na hranice- Starý Hrozenkov- probíhá poklidně, bez nejmenších problémů. Na přechodu je ale fronta. No co, zařadíme, přidáme plyn, hodíme blinkr, a předjíždíme a předjíždíme. V koloně narazíme na kolegy motorkáře, ty přece předjíždět nebudeme, tak se za ně slušně zařadíme. Neva, stejně už vidíme celnici. Když před námi kluk se svou Ducati nastartuje, skoro ohluchneme. To je ale zvuk. Vyměňujeme si s nimi dojmi. Měli pech, lapli je chlupatý a cálovali až se z nich kouřilo. Teď už z celníků strach nemáme. Přece si nás tady nenechají! Líbí se nám, jak mají vyřešenou celnici- jedno okýnko Slovenský, druhý Český, všechno přijednom a je po všem. A jsme doma. Už jen sto kilásků k Brnu, kde se s Rosinym odpojíme od Jawahářů, Víti a Jirky. Poslední společné jídlo v Bučovicích. Zamáčknout slzu, rozloučit se a nasedat na své oře. S Rosinym se zozloučíme na benzínce ve Vysokém Mýtě. Jak je to divný pocit nemít ve zpětném zrcátku žlutou, oranžovou, modrou...šmouhu... Snad příští rok. Ale tak dlouho to nevydržíme..............

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)