Na Jawě do Tater

Už delší dobu si slibuju, že se na Jawě podívám někam dál, než jen do Beskyd či Jeseníků. Minulý víkend jsem byl už pevně rozhodnut, že jedu pod stan, aspoň na jednu noc. Jenže motorka lehce stávkovala – píchlé přední kolo a mi se s tím nechtělo dělat. Do toho se ozval kámoš Pavel, tak jsem to zase odložil. Možná to byla chyba, ale zase jsem si užil parádní offík :o)

Na Jawě do Tater

Kapitoly článku

Ale tentokrát jsem se konečně odhodlal. Jen už nebylo tolik volna a musel jsem svůj dvoudenní výlet zkrouhnout pouze na jednodenní. Ale co. Však i za jeden den se toho dá hodně oblítat :o) Za cíl své vyjížďky jsem si dal Vysoké Tatry. Chtěl jsem totiž fotku Jawky s pěkným pozadím Tater. Jen když jsem si svou plánovanou trasu nahodil do maps.google.com, vypadla na mne nějak moc velká trasa, něco přes 600 km. A to mi přišlo poněkud moc :o) Takže jsem trasu jemně upravil a vyrazil ;o)

Z domu vybaven pouze mapou a trochou minerálky odcházím o půl osmé. Mamlas jsem si s sebou nevzal ani žádný oplatek či nějakou svačinu. To se mi ve výsledku stalo „osudným“ :o). V garáži už byla přichystaná jawka, jen jsem ještě dobalil do Páva nezbytný vercajk, rezervní duši a olej. Jenže ouha. Oleje bylo ve flašce už jen na dně :o( Nu co už, koupím holt na benzince. Sice dražší, ale hlavně aby byl. Takže jedu na svou oblíbenou benzinku, kde ještě dofoukávám kola. Po nahlédnutí do obchodu však zjišťuji, že mnou požadovaný olej nemají. Takže musím jinam. Tam už sice olej mají, ale dávat nějakých 70 Kč za 2 deci oleje mi přijde vážně moc. Takže třetí verze. Zajet si koupit celou flašku k Vicošovi. Byl jsem s ním stejně předběžně domluven, že se stavím. Jenže u Marka nastává opětovný problém. Jeho zásoby jsou poněkud nekompletní a tak mnou požadovaný olej nemá. Nakonec to řeší tak, že mi půjčuje flašku s olejem, co leje do krosky. Jen mne varuje, ať se pak neleknu, jak to s tím pojede :o)

Takže po peripetiích s olejem vyrážím z Havířova někdy okolo deváte ranní. Do kelu, touhle dobou jsem měl být už někde u hranic s SK :o). A to mne ještě čeká tankování. Bláhově si myslím, že v nádrži je benzínu na nějakých 15 kiláčků. Jenže motorka pořád jede a návštěvy u čerpačky se nedožaduje. Cesta na Čadcu je nekonečná. U Vendryně je uzavírka s objížďkou, pak zas nějaké zdržovačky, bo silničáři musí všechno opravovat zrovna když já se rozhodnu někam vyjet :o)

Ale i to jsem přežil. Konečně se napojuju na výpadovku na Jablunkov a v tom se to stalo. Asi po 5 kilometrech na hlavním tahu se ozve mnou neoblíbený zvuk zadírajícího se motoru. Okamžitě šahám na spojku, vypínám klíček a vyřazuji rychlost. Motorku odstavuji na krajnici a chvíli čekám. Pro jistotu zkouším protočit motor. Daří se. Takže je to v pohodě. Jen se to zahřálo natolik, že provozní vůle se rovnaly nule a dál už to nešlo. Takže nastává první neplánovaná pauza, aby mohl motor zchladnout :o). Po vynucené pauze se snažím motorku opět oživit, abych mohl jet dál. Jenže ouha. Motorka nechce naskočit. Benzín teče, ale pro jistotu přepínám na rezervu. Šlapu po startovací páce jak prokoplý, ale motor furt nic. No paráda. Takže přichází ke slovu nářadí. Můj odhad je totiž špatná svíčka. Jenže ani po výměně nepřichází kýžený start motoru. Motorka prostě pořád stávkuje. Takže co teď? Jiskru to dává, benzín tam teče a motorka nejede. Poslední možností je do toho zkusit žduchnout, třeba se to rozjede. A taky že jo :o) Konečně :o).
Půlhodina utekla jak voda a já konečně pokračuju dál ve své cestě. Jen už motorku více šetřím, nerad bych ji zase kousnul. Hranice se Slovenskem projíždím okolo desáté ranní. A konečně se ozývá benzín. Přepínám na rezervu a hledám první možnou benzinku, abych natankoval plnou. Tato je hned za hranicemi. Takže nemám problém. A dokonce mi i stačí můj olej, co si s sebou vezu :o)

Přes Čadcu pokračuji dál na Žilinu. V Krásně nad Kysucou odbočuji na silnici č.520 směr Terchová. Cesta se změnila z hlavního tahu na vedlejší a tedy i poloprázdnou cestu.Jedu si to svých 70 – 80 km/h. A má to svou výhodu, vnímám i okolí, které většinou nevnímám. U obce Stará Bystrica si všímám poutače na Slovenský orloj. Takže neváhám a jedu :o) Projíždím vesnicí, pohledem hledám orloj, ale nikde nic. Jsem na konci dědiny a furt nic. Zastavuji teda u místního a ptám se, kde ho mají zašitý :o). Místní mi jednoduše vysvětluje, že jsem kolem něj projel, jen jsem ho měl za zády, tak jsem ho minul. A fakt že jo. Při zpáteční jízdě ho nejde minout :o). Takže zastavuju, beru do ruky foťák a jdu fotit. Vypadá to velmi hezky. Ale na pražský to nemá :o)

Pokračuji dál na Terchovou. Zde jsem něco před 11 dopolední. Opět zastavuji, abych si vyfotil sochu Jánošíka, jež se tyčí nad obcí. Ale je tu na můj vkus příliš mnoho lidí, takže se zvedám a mizím v dáli. Jen se ještě předtím musím kouknout do mapy, abych si určil další směr. Jelikož se mi nechce sjíždět hned na hlavní tah, beru to na Dolný Kubín a z něj na sever k Trstené. Na plánované trase je jedno sedlo, které jsme projížděli loni s Honzou TA. A to se mi natolik líbilo, že si ho chci projet znova. Okolo poledne dojíždím do Oravského Podzámku, kde si dávám krátkou pauzu. Je zde na skále pěkný hrad, který je vcelku fotogenický :o). Při pauze se ke mne přimotávají dva Slováci a dávají se se mnou do řeči. Taky majitelé staré jawky :o)

Pauza za mnou a já pokračuji dál ve své plánované trase. Jen opustím vesnici, už vidím v zrcátku zadní část hradu, která taktéž stojí za fotku, takže už zase stojím. Má to výhodu, když budu často stát, motor se nepřehřeje a nekousne :o) Jenže čas kvapí a je třeba se posunout dál ;o). Než dojedu na ono zmiňované horské sedlo, zastavuji ještě v areálu Oravské dědiny. Historické dřevěnky příjemně ladí na fotce s mou Jawičkou :o). Při pauze za mnou přicházejí dvě devčata a zvou mne na návštěvu místního muzea. Z nedostatku času však musím odmítnout. Je třeba zase pokračovat dál.

A už je tu mnou očekávané horské sedlo :o) Jen je poněkud prudší, než si ho pamatuju :o). Ale co, jawička sice funí, drnčí, prská, ale jede :o). Pomalu, ale jede. A to je hlavní. V sedle si dávám opět krátkou pauzu. Jak z technologického, tak i fotografického hlediska. Je odsud totiž příjemný výhled na masív Nízkých Tater.
Pomalu sjíždím směrem na Liptovský Mikuláš. Ten ale objíždím podél Liptovské Mary přes Bešeňovou. Z ní razím dál na partyzánskou Lupču, odkud dál pokračuju přes „Mikiho zkratku“ směrem na Donovaly. Při výjezdu nad obcí Železná však zadírám podruhé. A docela mne to štve, jelikož to je asi jen sto metrů před vrcholem, kde jsem si stejně chtěl dát pauzu. Ale co už. Takže další vynucená pauza. Stojím asi deset minut a dojíždím tam, kde jsem chtěl. To je asi pět set metrů. Mám zde své oblíbené odpočinkové místo, kde je relativně klid a hlavně úžasný výhled na okolní hory. Tady zjišťuji poslední špatnou věc a tou je rozlitý olej v Pávovi. Holt nekvalitní silnice způsobila velké otřesy, které vyvrátily láhev s olejem a ten se nějakým způsobem vylil (až doma jsem zjistil, že láhev měla naprasklé hrdlo) A já ke vší smůle nemám ani kousek kapesníku, abych to utřel… To je tak, když se často pere vesta, kde takové věci vozím :o)

Válel jsem se asi půl hodiny. To okolí vážně uklidňuje. Dokázal bych si představit, že tu mám chatu :o). Ale při pohledu na hodinky se poněkud děsím. Bo poměr zbývajícího času a zbývajících kilometrů domů není příliš pozitivní. Sedám tedy opět do sedla a mizím směr Harmanec, který si chci projet. No popravdě, chci se stavit v místní hospůdce na zelňačku. Jenže jaké je mé překvapení, když ona zmiňovaná hospůdka již není v provozu. K sakru. No co dělat. Pojedu holt dál hladový.
Harmenecké zatáčky si vcelku užívám. Jen ta Jawa by mohla do toho táhlého stoupání jet o něco lépe :o) Mám štěstí, že cesta je prázdná a tak nikomu nepřekážím já a nikdo mi :o) Projel jsem to. Celé, bez jakýchkoli problémů. Paráda. Čas mne tlačí a volím tedy řekněme nejkratší možnou trasu domů. Přes Turčianské Teplice na Martin, Žilinu a pak dále na Makov. V makově to beru doprava na Klokočov. Konečně jsem na české straně. Už jen projet zatáčky nad Bílou a je to v cajku. A povedlo se. Jawka s večerní ubývající teplotou ožila a jela nádherně. Celý úsek rychlost pořád okolo osmdesátky. Paráda. Dokonce i osobáky jsem předjížděl, bo mne brzdily :o)

Domů dorážím něco po sedmé večerní. Na tachu přibylo nějakých 490 kiláčků. Což je vcelku slušné. A krom noh mne skoro nic nebolí. Čekal jsem to horší :o). Jen toho jídla mohlo být víc. Ale jinak to byl moc hezký výlet v sedle mého veteránka. Už se těším, až zas někam vyrazím. A třeba i na Jawě ;o).
http://www.daliss.ic.cz

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.33
Známkováno: 33x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist