Na "burákovi" přes tatry až k jadranu 2012

Tatry jsem měl v merku již pěkně dlouho.Původně jsem chtěl jet s obytnákem,ale po zakoupení buráka a nějaké době přesvědčování mé drahé polovičky,bylo rozhodnuto,že se dovča uskuteční na dvou kolech mého nového mazlika burgmana 400.

Na "burákovi" přes tatry až k jadranu 2012

Kapitoly článku

První den- cesta do Litomyšle

Po nezbytných přípravách,balení,kontrola motorky,dokoupení opravné sady na pneu,vest a spousty jiných "důležitých" věcí pro klid duše,konečně přichází den odjezdu.Téměř celý týden před odjezdem bylo azůro,ale jak už to chodí v den D,po probuzení,venku zataženo,ale zatím ještě bez deště.Po rozloučení se zbytkem rodiny,konečně vyrážíme směr Litomyšl,kde máme v plánu strávit cca 2 dny u rodičů Mé ženy.Po ujetí 10 km samozřejmě začalo pršet,tak honem do nepromoků a pokračujem.S přestávkami pršelo téměř až do Hradce.V Hrušové u silnice nezbytná zastávka na luxusní zmrzlinu a pak už honem do cíle prvního dne,kde už na nás čekal chutný oběd.

Najeto 220km.

Demanovská dolina

Po příjemně strávených dvou dnech,zpestřených krátkými výlety do Svitav,rodiště Mé ženy a nákupem fotoaparátu v České třebové, na zachycení krásných okamžiků Naší dovolené,konečně vyrážíme směr "zahraničí" do Demanovské doliny,kde máme zamluvené první ze dvou předem rezervovaných ubytování na celé naší moto dovolené.Už první zahraniční kilometry "hradního pána",kterému nedělaly problémy ani první táhlá stoupaní při přejezdu Nízkých Tater,byly nádherné.Počasí nám přálo a ikdyž ráno,jelikož jsme vyrazili již kolem osmé,kdy bylo nějakých 6 stupnů,se během dne krasně oteplilo a slunce svítilo až do cíle naší cesty a pak i po celý zbytek dne.Ubytování jsem nalezl zde,na motorkářích,na doporučení kolegy,který již tuto malebnou ves navštívil před námi a musím říct,že nezklamalo.Penzion AURORA,velmi příjemná paní domácí,cena za noc pro dva 30 eu.Jelikož bylo krásně,tak jsme po vybalení a zakousnutí něčeho malého na zub,vyrazili ještě na průzkum blízkého okolí a ještě odpoledne jsme stihli dvakrát sjet místní bobovou dráhu,která je postavena na zdejší sjezdovce.Večeři jsme si dali na doporučení paní domácí v jedné motokářské restauraci v Liptovském Mikuláši.Po návratu na penzion jsme ještě dali kávu na balkoně našeho apartmá,ze kterého byl nádherný výhled,jelikož dům stojí na břehu místní horské říčky.Pak už jen připravit věci na zítřejší návštěvu Tatralandie a hurá na kutě.

Slunný den v Tatralandii

Počasí opět přálo,takže hned po vydatné snídani z vlastních zdrojů,jsme vyrazili směr Liptovský mikuláš.Jelikož byl začátek června,teprve pár dní tepla a vlastně pro většinu lidí normální všední den,tak i počet návštěvníků byl přijatelný a né hlava na hlavě,jen stánky s občerstvením byly ve většině ještě zavřené,ale jídlo se tu koupit dalo uvnitř nádherné hlavní budovy.Ceny byly vcelku přijatelné a to i vstupné,na osobu kolem 17eu.Voda v bazenech je ve většině termální,což znamená ne zcela průzračná, ale o to teplejší.Výhled byl opravdu pohádkový,nabe jak malované a zasněžené vrcholky Tater,no paráda!Nádherný den jsme zakončili neméně chutnou večeří (opět na doporučení naší paní domácí) ve vedlejší vesničce v restauraci "U draka",nebo tak nějak.
Objednali jsme si slovenskou klasiku,brinzové halušky, ovšem ne jako hlavní chod,nýbrž pouze jako předkrm a vše jsme dovršili pstruhem na roštu,který byl prý z místních sádek.To vše nám servírovala slečna ne až tak moc hbytá,ovšem v bílých rukavičkách,takže jsme se cítili téměř  jako v "alcronu".Zkrátka další krásný den ve sluncem zalité Demanovské dolině.

Návštěva skanzenu a výstup,(výjezd) na chopok

Třetí a zároven poslední den našeho pobytu v Demanovské dolině,jsme si naplánovali dva výlety.Hned po ránu jsme vyrazili do skanzenu,nedaleko Turkové (opět na doporučení naší pani domácí) zhruba 20 km od našeho penzionu.Zde jsme strávili příjemné dopoledne v rásném prostředí a prohlídkou skanzenu s podrobným výkladem o historii místních řemesel a zdejších zvyklostech,v době, ne zas až tak dávno minulé.Po obědě se přesunujeme zpátky do našeho přechodného působiště a projíždíme dolinou,kde se mimo jiné nacházejí demanovské ledové jeskyně, až pod vrch Chopok,na který se díky mému hendikepu (zlámaný kotník,ještě ne zcela v pořádku,jak se později ukázalo,musel jsem krátce po dovolené na další operaci) nevydali pěšky,ale využili jsme ne zcela levnou lanovku(20eu na osobu).Výhled byl již po cestě nahoru nádherný a po dosažení vrcholu,byly panoramata dechberoucí díky krásnému počasí,které nás provázelo ostatně celý náš pobyt na slovensku.

Po krátké procházce jsme poseděli u kávy před zdejší horskou chatou,odkud byl výhled snad na celé Nízké Tatry.Jelikož se den rychle blýžil ke svému konci,vydali jsme se na zpět do našeho penzionu,kde jsme se tentokrát odbyli večeří, zakoupenou při zpáteční cestě ze skanzenu v supermarketu.Příští den nás čeká balení a přejezd do druhého bodu našeho slovenského putování,do Lesnice.

Pieninský NP

Po rozloučení vyrážíme hned po snídani vstříc našemu dalšímu cíli,kde máme domluveno naše druhé ubytování a to v Pieninském NP ve vesničce Lesnica.Jako malý kluk jsem zde byl se školou v přírodě a utkvělo mi, že se zde sjížděla řeka na vorech a My jsme tehdy,jako správní pionýři, museli jít celých cca 10 km pěšky.Dnešní děti by to už asi ani nedaly.Tuto křivdu jsem se rozhodl ,při plánování naší dovolené napravit.Cesta byla opravdu krásná,chvílemi až dobrodružná.To když nás navigace zavedla na asfaltovou,ale přesto snad lesní cestu nevalné kvality,která vedla vesnicí,jejíž obyvatelé byli povětšinou slovenští romové,kteří si nás zřejmě při cestě z kostela, se zájmem prohlíželi.Den před tím se zřejmě touto oblastí prohnala silná bouře,následkem které bylo na spoustě míst přes cestu napadáno mnoho stromů,které ovšem už všechny stihli odklidit místní dělníci.Po ujištění,že jedem opravdu správným směrem,jsme si cestu opravdu užívali.
Do cíle jsme dorazili kolem poledne a po vybalení,jsme si dali o patro níže v restauraci oběd a vyrazili zjistit jak a odkud jezdí vory,kterým se tu říká pltě.Příroda tu byla opravdu nádherná a lidé tu mluvili mezi sebou spíše polsky ,ale s námi neměli problém mluvit slovensky.Okolo spousta pastvin, ze kterých k nám doléhal zvuk zvonců,zkrátka idilka snad krásnější,než v Alpách.
Druhý den jsme se nechali autobusem,který byl již v ceně jízdy na voru,převézt na druhou stranu kopce do místa startu.Počasí bylo krásné,ale bohužel jen do pulky naší cesty na voru a pak se strhla taková prutrž,že jsme byli všichni během pár minut na kost promočený,což nebylo moc příjemné,protože se zároven s deštěm také značně ochladilo a naše cesta trvela ještě dobrou půl hodinu.Trošku to pokazilo mou představu o nápravě křivdy  z  doby husákovi,ale nakonec jsme to přeci jen přežili a ještě si stihli dát něco na zub v mísní "přístavní"restauraci.Po návratu na pokoj a teplé sprše,jsme usnuli jak do vody vhozeni.
Při přesunu z domanovské do Lesnice ujeto 120km.

Cesta a pobyt u moře.

Po třech dnech stravených v Lesnici,kdy nás každé ráno budili zvonce pod okny procházejícího stáda krav a štěkotu ovčáckých psů,zkrátka romantika  v pravém smyslu slova,nastal okamžik rozloučení se s našimi bratry slováky a vyrazit dále vstříc dobrodružství.Tentokrát už jsme neměli žádné ubytování domluvené,jelikož jsme ani nevěděli kam vlastně dojedem.Nakonec jsme  vyrazili směr Balaton, kam jsme měli na počátku našeho plánování dovolené také namířeno, ale jelikož už nám počasí tolik napřálo a My byli nuceni na cestu hned z rána navléci nepromoky,rozhodli jsme se jet a pokud se počasí po cestě umoudří,zustat jeden, dva dny u balotonu a pak že se uvidí.Cesta přes Vysoké Tatry byla nádherná a i počasí zatím drželo a My postupovali více méně středem bouřkových mraků a to celou cestu až k balatonu,jen občas se na nás sneslo pár kapek deště.Bohužel po slunci nebylo ani vidu ani slechu,tak jsme se po krátké poradě rozhodli dojet přeci jen až k moři v očekávání lepšího počasí a jelikož jsme byli i po cca 400 ujetých kilometrech ještě i celkem svěží,dali jsme to v jednom dni.Do Svatého Jiří,kde jsme se rozhodli,po zběžném průzkumu místní marýny zůstat,jsme dorazili kolem 18 hodiny.Ubytování jsme sehnali během pěti minut a jelikož byl stále ještě začátek sezony,měli jsme celý dům jen sami pro sebe a to za 30eu na den.Po ubytování jsme vyrazili koupit něco na zub,samozřejmě veku mého oblíbeného chorvatského chleba,navečeřeli jsme se a padli jsme za vlast snad během minuty.
Ten den najeto cca 950 km.
Ráno Nás probudilo sluníčko a My hned po snídani vyrazili hledat místo,kde strávíme dnešní,ale i ostatní dny lenošením a chytáním bronzu u moře.Svatý Jiří bylo malé  a klidné městečko,což bylo ale dáno také dobou, kterou jsme zde byli,což byla pulka června.Na pláži tipické pro chorvatsko,což znamená bud oblázková,nebo vybetonované plochy hned u moře,v našem případě s krásným vstupem do moře a prknem na skákání,čehož jsem patřičně po celou dobu pobytu využíval,jsme byli většinou jen s pár místními domorodci a dětmi,které tam každý den hned po škole naklusaly a užívaly poklidného koupání bez moře přecpaného námi turisty.Musím říct že moře bylo nádherně čistounké a tak akorát teplé,že po opékání na slunci krásně osvěžilo.Kousek od břehu se z moře tyčil nádherný ostrůvek,okupovaný převážně ptactvem a pár odvážlivci,kteří se tu a tam na něj odvážili doplavat.Každý večer jsem pozoroval místní,jak na svých lodkách,některé vypadali,že se co chvíli musí rozpadnout,vzplouvají líčit pastě na ryby v podobě klecí do kterých naházeli zbytky chleba,jako návnadu a každé ráno je jezdili vybýrat s nejistým výsledkem,kdy někdy měli klec plnou nádherných ryb,které rovnou odváželi do místních restaurací a jindy tam nebyla ani plotička.Každý večer jsme jezdili do blýzkého města Senj,kde byla spousta nádherných kavárniček s předzahrádkami,kde bylo každý podvečer plno místních,jelikož bylo zrovna mistrovství světa ve fotbale a oni než aby fandili doma sami,vyrazili v národních dresech fandit všichni společně.Prostě parádní atmosféra přímořských kavárniček.Čas dovolené se kvapem blýžil ke svému konci a My si užívali každou chvilku zalitou sluncem a svěžím vzduchem vanoucím od moře a přesto,že jsme byli v chorvatsku snad už po desáté,opět nezklamalo  a rozhodně jsme zde nebyli naposledy.Cesta domu už byla pojata pouze jako přesun z bodu A do bodu B,což znamenalo že jsme opět dali jedním tahem se zastávkou na večeři v rakousku,a domu jsme dorazili živi a zdrávi v 5 hodin ráno,po ujetí 1000 km.Musím říct,že tato moto dovolená byla nádherná a doufám,že né poslední.Již ted plánuju na letošek Rumunsko.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.75
Známkováno: 28x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist