Motovýprava Dukla 2010

Po loňské motodovolené po jižních Čechách jsme se již někdy v únoru dohodli na letošní, již zahraniční výpravě. Cíl se vybral velmi snadno, hlavně to v únoru bylo každýmu úplně jedno, kam se pojede :). Ale Dukelský průsmyk na východě Slovenska se zamlouval nakonec každému. Vzhledem k mé nedočkavosti jarních měsíců jsem přípravu cesty neodkládal a začal jsem záhy plánovat. Pročetl jsem snad všechny cestopisy o Slovensku, které tady jsou, a nechal jsem se jimi inspirovat.

Motovýprava Dukla 2010

Kapitoly článku

Termín odjezdu byl dán na 17.7.2010 a ze širokého kádru, který zpočátku čítal více než deset lidí, se nás v jeden den na dovolené sešlo na naše společné poměry i tak úctyhodných sedm kusů. Zúčastnili se tito: já, Dadin, s mým baťůžkem-manželkou Mackem, sedlajíc stroj Aprilia ETV 1000 Caponord, Patrik se svým baťůžkem Evou na Hondě Transalp 650, Brsla se svým mobilním telefonem (aby mohl být neustále v kontaktu se svojí doma těhotnou přítelkou Verčou) sedlajíc též Talpa 650, Víťas bez nikoho jen se svým rumem pilotující Aprilii ETV 1000 Caponord a poslední byl Marcel pilotující též Aprilii ETV 1000 Caponord, který za námi dojel až předposlední den, jelikož v době našeho odjezdu se ještě nacházel pracovně v Itálii.


Den 1. Dvůr Králové n. L. - Baška u F.-M.    330 km

A je to tu, je sedmnáctého července osm hodin ráno a já běhám po schodech se spoustou věcí co musím navlíknout na motorku. Po dvaceti minutách je vše naloženo včetně mého batohu na druhém sedadle a vyrážíme ze Dvora Králové n.L. na benzínku do Vysokova u Náchoda, kde máme sraz s Víťasem.
V 8:45 hod. jsme všichni na místě a já seznamuji Viťase se situací, že Brsla neodolal nabídce našeho kamaráda Baurovce, který ten den griloval prase, to si Brsla prasožrout nemohl nechat ujít, a tak nevyrazí s námi ráno, ale nejdřív si nacpe bachor a večer za námi podnikne stíhací jízdu. Aby toho nebylo málo, tak Patrik s Evou mohou vyrazit též až k večeru, bo Eva se večer vrátila z tábora, kde byla čtrnáct dní jako vedoucí a musí se řádně odvšivit a tak podobně. Takže nás tihle tři dojedou večer do kempu. Taková kuriozita nastala, když na benzínku, kde jsme ještě popíjeli kávu přijelo sedm tahačů a každý měl na podvalu dva tanky, který jak jsme se dozvěděli přiváželi z Finska. Nakonec to bylo nejvíc tanků, kterých jsme mohli vidět, protože na Dukle jich tolik fakt nebylo :-). No nic, je něco po deváté hodině ranní a my vyjíždíme směr „východ“. Již průjezd Náchodem si užíváme a téměř celý ho projedeme po středové čáře kolem kolony aut. V Náchodě přejíždíme do Polska a valíme směr Kłodzko. Celá cesta již byla bez většího provozu a v poklidu. To se ale záhy změnilo při průjezdu Kłodzkem, kde to je fakt džungle! Víťas málem skončil svoji dovolenou již tady, když ho nějaký poblázněný taxikář chtěl povozit na kapotě svého starého Mercedesu. Z toho blázince jsme se nakonec dostali bez úhony, ale zpocený jak motorový myši, nejen díky tomu šrumecu, ale rtuť teploměru začala atakovat třiceti stupňovou hranici. Z Kłodzka vyjíždíme směrem na Opole a zde začal třiceti kilometrový úsek samých částečných uzavírek, takže jsme několik desitek minut strávili čekáním na „zelenou“. Při každým zastavování u semaforu jsme se snažili zastavit ve stínu, ale z větší části se nám to moc nedařilo, a tak jsme se pekli na slunci, kdy už můj teploměr ukazoval daleko přes tropickou třicítku. V obci Zlotý Stok byla uzavírka naštěstí poslední a tak jsme si mohli na trase do Paczkóva plně užít dvě pětikilometrový absolutní rovinky :-). V Paczkóvě jsme odbočili zpět do ČR přes hr. přechod v Bílém Potoce pádíme po sil.č. I/60 na Javorník a dále do obce Žulová, kde sjíždíme z hlavní a jedeme směr Nýznerov, kde chceme navštívit Nýznerovské vodopády. V 11:00 projíždíme celou osadou až úplně na konec asfaltky, kde je menší parkovišťátko. Parkujeme, odhazujeme motooblečení a navlíkáme kraťasy.
Podotýkám, že před vypnutím klíčku zapalování jsem na teploměru zahlídl teplotu 37° C, hnus! Helmy a veškeré oblečení necháváme u lidí v chalupě, která je v těsném sousedství parkoviště. Jdeme zhruba kilometr po svých a jsme u vodopádů. Dlouho se nerozmýšlím, sundávám boty a tričko a hrnu se do vody. Dle střízlivého odhadu jsem tipnul teplotu vody na 8°C (+/-1°C), ale v tom hicu to byla paráda! Nikde nikdo, křišťálově čistá voda a tůně skoro dva metry hluboký, tak tomu neodolal nikdo z nás, ani moje zimouhřivá manželka! Řádně ochlazení ve 12:20 hod. opouštíme Nýznerov a vyrážíme podél hranic do Mikulovic, kde spatřujeme restauraci, ve které poobědváme. Při placení nás příjemně potěšil číšník a majitel v jedné osobě, když jsme dostali jako motorkáři 10% slevu. Těch 20,- Korun jsme tam zase nechali jako dýžko :-). Je půl druhý a jedeme dál směrem na Zlaté Hory, Vrbno p. Pradědem, Bruntál, kde ve 14:30 stavíme na OMV doplnit benzín a kofein. Po dvaceti minutách jedeme dál směrem na v.n. Slezskou Hartu, kterou následně přejíždíme po hrázi.
Dál jsme měli v úmyslu jet podél v.n. Kružberk, ale při odbočení ze sil.č. I/46 na obec Kerhartice nás zarazila cedule s nápisem „havarijní stav vozovky“. Zastavujeme a Víťas jde pěšky prověřit situaci, po chvilce padá skoro po kolena do bláta a usuzuje, že tudy to tedy nepůjde. Takže tuto bezvadnou silnici III.třídy vynecháváme a jedeme jinudy. Po pár kilometrech přijíždíme do Vítkova, kde jsme museli u cedule udělat Víťasoj foto. Prostě za tou cedulej je všechno jeho :-). Po povinné fotografii jedeme na Bílovec, Studénku, Příbor a končíme ve Frýdku – Místku u Tesca.
Tady kupujeme večeři a hurá najít kemp, který má být kousek za městem. Kousek se vlivem objížďky změnil na několikakilometrový výlet a v 17:30 dojíždíme do kempu v obci Baška na břehu stejnojmenné vodní nádrže. V recepci je zamknuto a na dveřích je tel.číslo na které jsme volali obsluhu. Telefon nikdo nebere a Víťas velmi hlasitě pronese něco vulgárního, načež se osoba sedící opodál ozve s tím, že ona je recepční a jestli umíme číst. My bláhový jsme se vůbec nepodívali, že v této době obsluhující osoba prodělává přestávku a to tedy nemůže ani zvednout telefon natož se ozvat, když nás tam viděla zmateně pobíhat. Nakonec nám s velice příjemným tónem v hlasu sdělila, že si máme najít místa na stany, ubytovat se a formality si můžeme přijít vyřídit po přestávce.
Aspoň že tak…. :-). No nic, stan je postaven v dostatečné vzdálenosti od Víťase, formality jsou vyřízeny, na sobě mám plavky a stojíme na břehu nádrže a nemůžeme se dočkat ochlazení ve vodě, bo teplota stále nespadla pod třicítku a navíc s blížící se bouřkou bylo pěkně dusno. Po půl hodinovým ráchání se ve vodě začíná silně blýskat a hřmít. Opouštíme vodní plochu a míříme do sprch. Z umývárky jsme se ale jen tak nedostali, stáli jsme ve dveřích a koukali na tu neuvěřitelnou průtrž mračen. Po několika desítkách minut čekání průtrž mírně polevila, tak naše svižnější kroky vedli do restauračního zařízení, kde jsme vydrželi až do zavíračky. Po několika telefonátech jsme úspěšně do kempu navedli i zbytek výpravy, který dorazil trochu mokrý, ale v restauraci uschnul.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.39
Známkováno: 18x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist