MC Outdoors Carpathian Mnt. Tour

Přípravné fáze
Naše motorkářská cestovka se zabývá organizováním motodovolených pro kluby a skupiny v regionu centrální východní Evropy, incentivních cest s mototuristickou tématikou pro firemní klientelu po celém světě. V portfoliu našich služeb naleznete i klasické outdoory a specializované teambuildingy vždy okořeněné prvky z motocyklového sportu. S pomocí příspěvků MC Outdoors fondu organizujeme sajdkárové dálkové jízdy vozíčkářů z ČR i zahraničí. Každou akci detailně plánujeme na místě a stejně tak probíhala příprava i této moto dovolené.
Zadání,které jsme prodiskutovali na našem úvodním setkání v Krakově v lednu 2008, bylo jednoduché i když realizace nám přinesla mnohé výzvy k řešení. Měli jsme za úkol připravit 6-denní putování se startem a cílem v Krakově, etapy neměly mít více než 200 kilometrů, program měl obsahovat naučné i zábavné prvky, a to vše mělo být připraveno pro skupinu 33 motorkářů. Nesčetněkrát jsme upravovali počet zúčastněných,ladili ubytování i skladbu slavnostních večeří a probírali alternativy zábavných programů. Při kontrole aktuálního stavu silnic, ubytování a doplňkových služeb cca měsíc před startem jsme společně s kamarádem Honzou Koslerem ještě upravili finální itinerář neboť stav některých cest se rapidně zhoršil, jinde byly objížďky v důsledku rekonstrukce silnic apod.. Při plánovací cestě jsme zažili také nejedno dobrodružství a adrenalin. Honza z Motoklubu BMW by určitě mohl vyprávět….
Konečně bylo vše připraveno a nadešel den D.

Henryho hrdinové přijíždějí
Cestou do Krakova jsem v pondělí večer využil příjemného svezení autovlakem do Popradu a v úterý ráno v 8 hod. vyrážím s plným báglem upomínkových předmětů, itinerářů a osobních věcí do Krakova. Vlak je pro transfer dobré řešení, ale motorka je hodně znečištěná chtělo by se říct od sazí z vlaku…  V poledne přijíždí první skupina Norů, zdravíme se s Janem a Johanem, které jsem již potkal v lednu, a postupně také s dalšími patnácti účastníky. Z letiště odjíždíme pronajatou dodávkou od Avisu na 3 km vzdálené hlídané parkoviště nákladních vozů, kde již od přechozího dne parkuje Jon se svým truckem. Jon jako jediný dorazil z Norska po ose, a bude nám dělat doprovodného řidiče pro zavazadla a případně odpadnuvší motocykly a jejich majitele.
Truck není ledajaký, je přizpůsoben k pohodlnému naložení a převezení 33 motorek. A pohled na ně,který nezakrývá žádná plachta, je prostě super – motorky jsou upevněny na plošinách ve dvou vrstvách, nad kabinou řidiče vyčnívá skvělá harlejářská přestavba a hned vedle ní nadupanej japonec. Vůbec skladba motorek mně dostává do kolen – jsou zde harleje, bavoráci, yamahy i ducatky…. pastva pro oko i ucho… Ostatně jak se později ukáže, tolerance a vzájemná bezkonfliktnost ve výběru značky motocyklu či prezentování názorů či postojů jednotlivých členů je hlavním atributem motoklubu Henry´s Helter, který sdružuje přátele motorkáře z norských měst Oslo a Trondheim. Klub existuje již téměř deset let, jeho prezident Ula je všeobecně uznáván za leadera nejen díky jeho nadupané Ducati Desmosedici RR, ale patří společně s Runem mezi známé osobnosti v Norsku obecně.

Snad jen pro ilustraci příběh, který se vskutku stal - pro nás obyčejné lidi se zdá být téměř nemožné pronajmout si tryskáč pro svých 150 přátel a odletět s ním oslavit narozky na blíže nespecifikovaný ostrov v Středozemním moři….Ula slavil padesátiny tímto způsobem právě v letošním roce… což mne sice ohromilo, ale ještě více mne konsternoval způsob jakým se tito chlapíci dokázali bavit. Celou akci provázel kromě dunění motorek také nakažlivý smích všech zúčastněných, a ani nepřízeň počasí, která nás částečně provázela, nedokázala norským motorkářům ubrat na náladě. A ještě snad poznámka na okraj k motorce Ducati prezidenta klubu Henry´s Helter, který sdružuje zejména majitele strojů značky Harley Davidson. Není bez zajímavosti, že táta Iva Lohra (BMW veteran motoservis), který byl dlouholetým předsedou českého BMW Clubu Praha, také jezdil na červené ducati (téměř čistě teoreticky by se mohlo jevit, že každej pořádnej klub má v čele dukatistu….)

Krakovské pamětihodnosti a první deštivé kilometry
….ale vraťme se k prvnímu dni moto dovolené. Po příjezdu z letiště musíme dostat motorky z trucku - díky skvělému systému hydraulických plošin jsme neměli extra těžkou práci při jejich sundávání, ale i tak bylo potřeba každé ruky při manipulaci s masivními harleyi. Po zběžné kontrole ocelových miláčků a natankování, odjíždíme do centra města a parkujeme naše stroje ve vnitřním traktu hotelu.
Následuje odpolední prohlídka bývalého královského města s dominantami jako je Wavel, krakovské hradčany v blízkosti řeky Visly s populárním zvonem Zikmundem,který až se rozezní, objeví se polská obdoba blanických rytířů a zachrání celé velké Polsko… Město je známé i svou židovskou čtvrtí Kazimier, kde můžete navštívit kromě synagog a košer restaurantů také továrnu známou z filmu o Oscarovi Schindlerovi, který zde opravdu za války vedl svůj podnik,a tím zachránil život mnoha židům. Večerní a noční hodiny věnujeme prohlídce Rynku Glowneho vně i zevnitř, navštěvujeme nespočet restauračních zařízení a příjemných barů.

Ve středu po snídani a briefingu vyrážíme s první skupinou v 10 hod. směr Vysoké Tatry. Již na první složitější křižovatce ztrácíme pomalejšího jezdce, nicméně jeho kolegové mne v mžiku informují, zastavujeme v nejbližším vhodném úseku, a já se vracím hledat kolegu. Povedlo se a po několika minutách opouštíme centrum Krakova. Provoz je velmi hustý a po nasměrování norských motorkářů na silnici E77 a čtyř sólistů směr Osvětim se vracím zpátky na letiště, abych přivítal druhou část skupiny. Část norů navštěvuje Wieliczka Salt Mines – obrovské solné doly nedaleko jižního cípu Krakova. K jejich návštěvě je třeba minimálně čtyř hodin, ale s údivu nevyjdete ani minutu – dlouhé solné chodby střídají obrovské sály, v dolech se můžete nejen kvalitně najíst, ubytovat, ale třeba i uspořádat party nebo koncert. Zní to trošku nezvykle? Návštěva solných dolů patří k nejoblíbenějším programovým bodům mnoha skupin.

Slavnostní přivítání a úvodní motivační program
Mezitím na letišti probíhá obdoba včerejšího programu jen s tím rozdílem, že díky zdržení s nestartujícím harykem (nová stavba, ještě potřebuje nějaké to testování), vyrážíme až kolem třetí hodiny odpolední. Navíc začíná pršet a provoz v odpoledních hodinách je neuvěřitelný. Prodírám se s celou kolonou podél parkující dálnice a ani po odbočení na E77 se provoz moc nelepší. V jižním Polsku mnoho dalších alternativ na pěkné a rychlé svezení nemáme, a tak se alespoň snažíme nezdržovat zbytečnostmi jako je oběd a dáváme svačinu na benzínce. Rune protestuje slovy Arbeit much frei, ale jelikož svorně chceme co nejdříve dojet a stihnout slavnostní večeři, odjíždíme v dešti na poslední část cesty. Dlužno podotknout, že v tento okamžik jedu s lidmi, které jsem neměl možnost osobně poznat, a teprve zpětně si uvědomuji, že pan ředitel předseda představenstva Rune asi není zvyklý místo oběda si dát další porci kilometrů… nu což, mírné námitky při dojezdu byly, ale vše spravila skvělá večeře a dobrodružné zážitky z prvního dne.

Večerní program se sestával ze slavnostního přivítání všech členů výpravy, bohatého stolu a sdělování zážitků i historek z uplynulého půlroku. Klub Henry´s Helter se na svých moto dovolených pravidelně setkává 2x do roka, jeden týden věnuje ježdění po rodném Norsku a jeden týden si vybírá jinou evropskou destinaci. Pro úplnost snad jen dodám, že těchto dovolených se účastní pouze mužské osazenstvo. V průběhu večera proběhla také úvodní motivační hra a všichni jsme šli spát plni dojmů z uplynulého dne. Vysoké Tatry nás přivítaly deštivě, a ani ve čtvrtek ráno se počasí nelepší. Využíváme volného dopoledne k neorganizované zábavě a já se postupně začínám seznamovat se svými zákazníky,kteří mají nejen nesmírně drahé a báječné mašiny, ale i hodně velký smysl pro humor. Komunikace probíhá střídavě norsko anglicky, a v průběhu dopoledního briefingu nastiňuji záludosti i zajímavosti itineráře dalšího dne za vydatné asistence Jana Kleina, nepsaného leadera této skupiny v záležitostech organizování pravidelných moto dovolených.

Bukki National Park
V průběhu tohoto dne se jede tajný závod a slovenská příroda a vesničky v severním Maďarsku jsou příjemnou kulisou k plnění jednotlivých úkolů a činností. Skupinu jsme rozdělili tak aby pomalejší jezdci měli dostatek času z kochání krajinou a rychlejší závodníci měli možnost si zase více zajezdit. Pro tento účel jsem vypracoval několik variant itineráře, jejichž spolehlivost byla také dostatečně prověřena. Zejména úseky v Bukki National Park jsme museli poměrně detailně mapovat při přípravném výletu, jelikož stav silnic ne zcela dostatečně odpovídal zaznamenání v mapách. Silné koně pod sedlem,zatáčky, hladký povrch silnice, kopečkovitá krajina a dostatek sluníčka dělá motorkářské výlety tím suprovým zážitkem, a tak když nám odpoledne oskárek skutečně vylezl, a my jsme projížděli podhůřím již zmiňovaného Bukki parku, nemohlo nám k motorkářské nirváně již nic chybět.
Všude, kam jsme s motocykly přijeli, jsme budili poměrně velký rozruch. Účastníci moto dovolené byli nadšení zejména z reakcí romských obyvatelů jižního Slovenska, kteří jim houfně mávali a aplaudovali. Večerní program se sestával z honosné večeře, prohlídky vinařského muzea, ochutnávek kvalitních místních vín, poslechu romské kapely i zasvěceného výkladu vinaře z tokajského kraje. Při proslovech předseda klubu přivítal nové členy, kteří měli za úkol mimo jiné také představit sebe a své vize o klubovém životě. (Je nepsaným zákonem tohoto klubu, že členové, kteří svým přístupem ke společnému motorkaření naruší průběh dovolené, nejsou již dalším rokem přizváni na tyto klubové akce.)
V pozdních večerních hodinách ještě probíhá odpočinkový program v klubu Leonardo – několik tanečních show a přemíra alkoholu završuje další den úspěšné motorkářské výpravy. Mne coby organizátora těší slova prezidenta klubu i aplaus všech účastníků při hodnocení programu dnešního dne – jízda byla superiozní, všem se líbila a lidi se bavili, a tak to má být!

Nájezdníci se vrací na Slovensko
Páteční jízda začíná opět deštivě – musíme alternativně volit jiné cesty, Ula tvrdí, že jeho Guru přes počasí v Norsku hlásí žádný déšť 50 km západně od nás a výš. Původně jsme měli jet nádhernými zatáčkami směrem k Aggteleku,ale věříme chytrolínům z Norska a stáčíme se na severozápad. Dopoledne ještě řešíme v místní svářečské dílně uvolněný nosník u jednoho motocyklu a za přispění všeobecného veselí si ráno někteří účastníci výpravy nechávají mýt motocykly hotelovými zaměstnanci. Je krapet úsměvné, že vyjíždíme opět do deště,a tak celá snaha se blejsknout svými nádhernými mašinami přichází vniveč.
Další etapa nás vede podhůřím Nízkých Tater, navštěvujeme několik hradů i podzemních jeskyní, závodnická skupina jede delší okružku při které se dostává až ke Zvolenu a Banské Bystrici. Oběd v hotelu Hunter nedaleko Revúci nemá chybu – stylové zařízení pro všechny milovníky myslivosti a honů dovybavený všemi atributy moderního ubytování a komfortu společně s výhledy na krásné kopce a bezprostřední kontakt s přírodou. Dochází i k prvnímu kontaktu se slovenskou policií – dva z našich motorkářů, kteří se opozdili, zastavuje příslušník a nevybíravými slovy se z nich snaží vymámit euráče nebo alespoň slovenské koruny. Při zastrašování použije i pistoli, ale chlapi jsou v pohodě – slovensky nerozumí, příslušník zase norsky nemluví, takže nakonec jen s rezignací mávne a nechá je být. Prý se mu nelíbily decibely řinoucí se z výfuku nebo tak něco….jako kdyby ty harleje snad byly nějak nadstandartně hlučné.

V podvečer se obě skupiny setkávají na benzínce pár kilometrů od hotelu a přijíždíme všichni společně což je docela síla – 34 silných strojů v řadě za mnou, a musím s pravdou ven, tady se to stalo - odbočil jsem o jednu levou dříve, a tak když místo parkování u hotelu všechny motorky otáčí zpátky na pečlivě sestříhaném greenu místního golfového klubu cítím se všelijak. Naštěstí jedu s pohodovou partičkou, a když o minutu později parkujeme, chlapi se smějí od ucha k uchu, cože to bylo jako za legraci a už běží k baru dát si pár piv po náročné jízdě.
V tatranské kolibě je objednán i večerní program, máme k dispozici slovenskou cimbálovku, které fušuje do řemesla jeden z našich motorkářů a dává do pléna typické severské songy, hektolitry vína a piva tečou proudem, a na naučný program připravený pro tento večer už jaksi nezbývá prostor. Což nikomu nevadí, všichni se skvěle baví, večer kazí jen pár nafoukanej slečen na parketu ve večerním klubu, které se s těmi motorkáři přece nebudou bavit. A tak norové odjíždějí z tohoto místa s ponaučením, že slovenské holky jsou ty nejnafoukanější na světě, a i playboy Steinar odchází s nepořízenou. To v Maďarsku to byla jiná káva…

Tatranské árie
Sobotní den nás přivítal jasnou oblohou, a tak se mohly motorky konečně naleštit a mohli jsme vyrazit poznávat ty nejkrásnější partie Vysokých Tater. Projeli jsme cestu svobody, navštívili Štrbské Pleso, Pribylinu i Červený Kláštor. Užívali jsme si s rychlou skupinou rychlosti i krásných silnic, kochali jsme se panoramaty nejvyšších slovenských hor s druhou skupinou. Mimochodem netušil jsem že s harleji se dají dělat poměrně zajímavé kousky – při rychlé jízdě a naklopení v zatáčkách podvozky a výfuky přestaveb se dostávaly do přímého kontaktu s vozovkou, ale na druhou stranu na rovinkách nebezpečně ujížděly.
Do Zakopaneho kde jsme byli ubytováni v hotelu Belvedere jsme přijížděli východní i západní cestou kolem masivu Vysokých Tater. Kromě výborného obídku a termálního koupaliště jsme měli dostatek času i na několik zastávek v horách a připravený piknik také přišel k duhu.
Poslední večer našeho pobytu byl korunován slavnostním předáním upomínkových předmětů, vyhlášením nejlepšího bikera a hodnocením moto dovolené ze strany všech účastníků.

A jaké byly odezvy motorkářů? Zde jsou reakce, které se nám podařilo zachytit:
Jan Klein, Trondheim
„… díky za fantastickou dovolenou. Všichni členové klubu Henry´s Helter souhlasí, že toto byla naše nejlepší dovolená co jsme kdy zažili…"

Johan Helgesen, Trondheim
„…moto dovolená byla opravdu úspěšná.Setkal jsem se jen s pozitivními reakcemi od všech zúčastněných. Odvedli jste skvělou práci a příčinou úspěchu byla tvá příprava a plánování…"

Pár slov závěrem
Poslední den již probíhal ve znamení odjezdu do Krakova, nakládání motorek a drinku na rozloučenou na letišti. Chlapi odletěli zpátky do Norska a já měl před sebou dlouhou cestu z Krakova do Prahy po ose na to, abych mohl meditovat o tom, co jsem právě prožil. Co se dá říct o tak skvělé partě motorkářů? Snad jen to, že mi bylo velkým potěšením a privilegiem mít Henry´s Helter klub na naší motorkářské akci v regionu centrální východní Evropy.