Čtyřdenní mototrip na Slovensko 2013

12.8. Den první: Brno – Rožňava

     Počasí hned po ránu slibovalo pěkný den a tak jsme se nemohli dočkat až se vymotáme z Brna a vyrazíme jihovýchodním směrem. První zastávkou bylo třeba splnit jednu zákonnou povinnost a to technickou kontrolu vozidla. Toša o víkendu zjistil, že jeho Fazer ji má již nějaký pátek propadlou. Naštěstí STK na Víděňské v Brně zelo po ránu prázdnotou a vše bylo vyřízeno v několika minutách.
     Na pondělí byl v plánu nejdelší přejezd z celé akce a to cca 500 km z Brna do Rožňavy, kde bylo zamluveno ubytování. Oba jsme sdíleli přání pro tento den – spatřit v provozu plavební komory na Gabčíkově. Ostatní trasa byla plánována tak nějak ,,za pochodu“.
Po opuštění Brna jsme se vydali směr Břeclav po silnici souběžné s dálnicí D2 (Rajhrad, Hustopeče, Břeclav). S vidinou 500 km v našich zadnicích bereme pro úsek Břeclav – Bratislava zavděk slovenskou dálnicí, která je zde mnohem kvalitnější než ta česká z Brna do Břeclavi. Na Slovnaftu v Sekulích poprvé společně tankujeme a srovnáváme tak stav paliva, což při podobných spotřebách a objemech nádrží zajišťuje vždy společné tankování. Po nakrmení železných ořů vyrážíme na Bratislavu, kterou projíždíme po městském rychlostním okruhu a sjíždíme na silnici 63 na Šamorín, dále po 506 dojíždíme do města Gabčíkovo a na vodní dílo. Bylo zhruba 11 hodin ráno a denní teplota vystoupala ke 30°. Štěstí bylo na naší straně a s naším příjezdem se do plavební komory akorát chystala nákladní loď. Po shlédnutí celého procesu přepouštění jsme zajeli zpět do Gabčíkova a dali si oběd.


     
     Po posilnění a lehkém strávení jídla nás stále čekalo několik stovek kilometrů. Z Gabčíkova naše cesta vedla dále na Velký Meder a po již známé silnici 63 do Komárna. Jízda po slovenských silnicích první třídy nepřinášela mnoho potěšení ať už kvalitou povrchu či vysokým provozem. Proto jsme za Komárnem zaexperimentovali a odbočili na silnici 589. Kvalita silnice stoupla a provoz téměř vymizel = ideální kombinace. Po zmrzlinové zastávce ve Svatém Peteru pokračujeme dále až do vsi Kolta, kde najíždíme na silnici 75. Provoz zde je mnohem přijatelnější a tak další zastávkou je až benzinka Slovnaft u obce Demandice, kde opět plníme nádrže po okraj. Oba při těchto dlouhých přejezdech dosahujeme spotřeby kolem 4 l na 100 km. Rožňava je stále daleko a tak se moc nezdržujeme a opět vyrážíme dále na východ. Po sterilní placaté krajině se před námi objevují kopce a směrové tabule nás navigují na Velký Krtíš. Zde narážíme na uzavírku a objížďku, jenž nás zavede až k maďarským hranicím do obce Bušince. Opět přehodnocujeme trasu a rozhodneme se již nevracet na silnici 75. Kopírujeme hranici a projíždíme Lučenec. Volíme méně frekventovanou trasu na Filakovo, kde pořizujeme dokumentační fotku s místním hradem a jedeme dále po 571 na Jesenské, Abovce a Tornalu. Provoz je zde minimální a celý tento kraj má oku lahodící zemědělský ráz. Opět fotíme, tentokrát se značkou začátku obce Tornala.

      Slunce už padá hodně nízko a Rožňava je konečně na dosah. Nasedáme a dojíždíme do cíle, kterým je penzion Ceder. Na místo dorážíme kolem půl osmé večer a počítadla ukazují

535 km. Shodujeme se, že taková denní porce kilometrů je na hranici únostnosti. Po ubytování vyrážíme do nedaleké pizzerie na večeři, čímž zakončujeme kilometrově nejdelší den celého výletu.

Trasa v bodech: Brno – Břeclav – Bratislava – Gabčíkovo – Komárno – Velký Krtíš – Lučenec – Tornala – Rožňava (535 km)
Ubytování: Penzion Ceder, 10 € na osobu, bez snídaně, ručníky k dispozici, některé pokoje nemají vlastní sociální zařízení, motorky je možné parkovat ve dvoře za plotem, osobní hodnocení 2 *

13.8. Den druhý: Rožňava – Námestovo

     Úterý nás opět vítá slunečními paprsky a nebe zatím slibuje solidní počasí. Snídani nakupujeme v místní sámošce a krátce po deváté ranní v plné zbroji vyrážíme ku Košicím. Míjíme vyhořelý hrad Krásná Horka (tč. v opravě) a zatáčkovitou silnicí stoupáme na Sorošku. Po překonání vrcholu zastavujeme na odpočívadle s výhledem na Jablonov, Maďarsko a železniční trať do Košic. Nacházíme se v tzv. Slovenském krasu a ráz krajiny připomíná balkánská pohoří s minimálním zalesněním. Na vyhlídce též logujeme geokeš Soroška view. Silnice číslo 50 s námi poté spadne do údolí do obce Hrhov a dlouhými rovinami chvátáme na Košice. Zastavujeme v městské části Košice – Šaca a opět sponzorujeme slovenskou rafinerii Slovnaft. Na doporučení personálu penzionu poté vjíždíme do centra Košic a zvažujeme brzký oběd. Po ruce však byla jen kavárna tak se pouze občerstvujeme malou svačinkou.

 

     Původní plán trasy směřoval z Košic na Prešov, ale po zkušenostech z prvního dne jsme preferovali méně frekventované cesty. Volíme trasu z Košic na Margecany po silnici 547. Hned za městem začíná ta správná motozábava. Velmi dobrý asfalt, stoupající silnice a řada zákrut. Bagáž je mírně limitující, ale i tak to stojí za to. Projíždíme Krompachy a v obci Spišské Vlachy padlo rozhodnutí podívat se na Spišský hrad, součást kulturního dědictví UNESCO. V okolí lze spatřit také několik cikánských osad, kde však nelze doporučit delší zdržování. Obraz rozpadajících se dřevěných chatrčí vybavených satelity se na dlouho vrývá do naší paměti. Ve Spišském Podhradí obědváme a dokumentujeme vozidla s hradem na pozadí.

 

     Dále pokračujeme po silnici 18 přes Levoču a na krátký úsek do Popradu využíváme tamní dálnici D1, na které se před námi objevuje úchvatný pohled na tatranský masiv. Počasí se k naší neradosti značně zhoršilo a na dálnici chytáme první dešťové kapky. Sjíždíme na exitu Vysoké Tatry a stoupáme ke Smokovcům v mírném dešti. Citelný pokles teploty v 1000 metrech nad mořem nás donutil obléct termovložky. Podél Tatranské elektrické železnice vyjíždíme až ke Štrbskému plesu a k naší spokojenosti se počasí lepší a mraky ustoupily.

 

     U plesa nám již svítilo slunce a tak došlo na odpočinek, občerstvení a nákup suvenýrů. Rovněž zde dosahujeme maxima nadmořské výšky z celé trasy, zhruba 1350 mnm. Z motorkářského hlediska je výjezd na pleso jedna velká nuda. Dlouhé roviny, relativně málo zatáček a při sjezdu na Liptovský Hrádek připomíná silnice malou dálnici. V Liptovském Mikuláši opět stojíme a lížeme zmrzku. Odtud naše jízda pokračuje po silnici 584 na Tvrdošín. Nudu z plesa zde střídá nádherná  zatáčkovitá horská silnice přes Roháče. Bohužel se opět velmi zatáhlo a mírně rozpršelo což nám pokazilo zážitek z přejezdu hor. Za již vytrvalého deště přijíždíme do Nižné u Tvrdošína a tradičně stavíme na Slovnaftu. K naší velké radosti po chvíli déšť ustává a jedinou vadou na kráse jsou mokré silnice. Do cíle už to naštěstí je pouze zhruba 20 km a vodní nádrž Orava nás vítá slunečními paprsky a stoupající párou, která dává tušit krátký leč intenzivní déšť. Bez problémů jsme nalezli zajištěné ubytování – Ranč u Edyho. Čas zhruba půl sedmé a počítadla se toho dne zastavila na cca 330 km.

Trasa v bodech: Rožňava – Košice – Krompachy – Spišské Podhradie – Poprad – Štrbské pleso – Liptovský Hrádek - Liptovský Mikuláš – Tvrdošín – Námestovo (330 km)
Ubytování: Ranč u Edyho, 35 € za dvoulůžkový pokoj včetně soicálního zařízení, snídaně placená samostatně dle výběru, motorky nám personál ustájil v garáži, osobní hodnocení 3,5 *

14.8. Den třetí: Námestovo – Harmanec

     Ve středu se probouzíme s otazníkem co se počasí týče. Nebe je sice trochu zatažené, ale vypadá to spíše na změnu k lepšímu. Raňajkujeme a opět po deváté hodině vyrážíme. Tentokrát na Dolný Kubín ale hned za městem odbočujeme vpravo na silnici 520, směr Oravská Lesná. Tato trasa mne zaujala již v roce 2009, kdy jsem se s přítelkyní tudy vracel z Oravy dále do Čech. Cesta do Lesné na řadě míst za moc nestojí, ale nejhorší to není. Zde také dojíždíme německého kolegu ,,bahňáka“, který podle nečistot má za sebou již tisíce kilometrů. Pravá lahůdka začíná za Oravskou Lesnou v podobě silnice 520A, která byla postavena v letech 2004 – 2008 jako náhrada za původní silnici 520, jež byla zrušena s výstavbou přehrady Nová Bystrica. Jedná se o cca 10 km úsek s (zatím) perfektním povrchem a táhlými zákrutami. K našemu překvapení nám kolega ,,bahňák“ zde dává kouř a mizí daleko před námi. Nový úsek končí sjezdem do Nové Bystrice. O kousek dále zastavujeme u prodejny ovčích sýrů a nakupujeme korbáčiky a sýrová srdce pro drahé polovičky. Chutnají vskutku znamenitě.

 

     Není čas ztrácet čas a tak vyrážíme na cestu a ze Staré Bystrice jedeme spojnicí mezi silniciemi 520 a 583 do Jánošíkova kraje. Projíždíme Terchovou a krátce relaxujeme u Lidlu v Dolném Kubíně. Padlo rozhodnutí zastavit kdesi v Ružomberku a naobědvat se. Nakonec však stavíme až na začátku dálnice D1 u Liptovské Teplé. Motorest v areálu Slovnaftu nám poskytl překvapivě příjemné posezení téměř v horském stylu a solidní výběr teplých jídel. Do Liptovského Hrádku upalujeme limitní rychlostí po dálnici D1 a zároveň dojíždíme na místo, které jsme již projeli předchozího dne. U Královy Lehoty lovíme další geokeš na bývalém mostu lesní železnice. Čekal nás přejezd Nízkých Tater po silnici 72. Výjezd na Čertovice (1230 mnm) stál za to. Ostré stoupání, pěkný asfalt a holé kopce otevíraly parádní výhledy do krajiny. Z vrcholu se sjede skrz lesy do Podbrezové, které dominují místní železárny. Míříme na Banskou Bystricu s malou fotopauzou u zámku Slovenská Lupča. Bystricu projíždíme po městských okruzích a pokračujeme na sever. V části BB – Jakub tankujeme, jak jinak než na Slovnaftu. Do Harmance jsme dorazili okolo třetí hodiny odpoledne, čili relativně brzo. Ubytování v Harmanci (penzion Jasličky) bylo již ověřené z dovolené v roce 2009.

 

     V Bystrici jsem měl dohodnuté setkání se starou známou ze služební cesty na Taiwan, která toho času v BB žije a pracuje. Po ubytování jsme kamaráda opačného pohlaví vyzvedli v BB a společně vyjeli na vrcholový bod silnice Harmanec – Čremošné. Tento úsek vůbec považuji za zlatý hřeb celého výletu a proto jsem si ho chtěl projet alespoň dvakrát. Od parkoviště harmanecké jeskyně je na vrchol tolik zatáček, že se tomu ani nechce věřit. V nejvyšším bodě je též prostorné parkoviště se vzpomínkovým místem na bikery, kteří bohužel už nejsou mezi námi. V blízkosti provádíme odlov zdejší geokeše pro motorkáře, pořizujeme foto a poté sjíždíme zpět do Harmance. Stavíme na večeři v Kolibě u Svatého Krištofa, která se nachází u silnice 59 na Ružomberok a poskytuje příjemné posezení ve stylově zařízené restauraci s velkým výběrem tradičních slovenských jídel. Denní počítadlo ukazuje cca 330 km (z toho cca 80 km najeto po okolí BB).

Trasa v bodech: Námestovo – Nová Bystrica – Terchová – Dolný Kubín – Ružomberok – Liptovský Hrádok – Podbrezová – Banská Bystrica – Harmanec + jízdy po okolí (330 km)
Ubytování: Penzion Fan Klub Jasličky, 24 € za 2 dvoulůžkový pokoj včetně soicálního zařízení, snídaně v ceně, motorky nám majitelé zdarma uložili v garáži, osobní hodnocení 4 *

15.8. Den čtvrtý: Harmanec – Brno

     Před námi byl poslední den a podle zběžného pohledu na nebe počasí vypadalo dobře. Slunce však do hlubokého harmaneckého údolí proniká po ránu velmi omezeně. Po snídani proběhlo sbalení, příprava povozů a standardně kolem deváté ranní vyrážíme. Po druhé nás čekají zatáčky na Čremošné a tak zastavujeme pod kopcem a necháváme poodjet vozidla před námi abychom měli volnou silnici až na kopec. Ranní provoz naštěstí není velký, tudíž si můžeme užít trochu ostřejší jízdu (s ohledem na bagáž) až na vrcholové parkoviště (cca 880 mnm). Odtud silnice klesá k Turčianským Teplicím a z důvodu mizerného stavu vozovky volíme kratší cestu do Nitrianského Pravna přes Diviaky a Budiš. Prievidzu jsme chtěli původně objet přes Bojnice, ale trochu jsme se zamotali na výjezdu z Bojnic a dorazili jsme do Prievidzy. Nakonec jedeme po hlavním tahu na Nováky, kde odbočujeme na Bánovce a bez přestávek vjíždíme až do centra Trenčína. Zde se unaveni posilňujeme vydatným obědem a po natrávení naposled zastavujeme u Slovnaftu pro doplnění pohonných hmot. Zajímavostí jest fakt, že na všech Slovnaftech napříč Slovenskem byla jednotná cena paliv a to 1,52 € za Natural 95 (výjimkou byla dálniční pumpa v Sekulích, 1,544 € za N95).
     Z Trenčína vyrážíme na Starý Hrozenkov a těsně před hranicemi ještě nakupujeme v prodejně ovčích sýrů. Následně po čtyřech dnech vjíždíme zpět do Čech. Oběd v Trenčíně nám nějak špatně sedl a proto děláme delší pauzu na Benzině mezi Uherským Brodem a Hradištěm. Po částečné regeneraci startujeme na poslední úsek celého výletu. Míjíme Slavkov a do cíle jedeme přes Tvarožnou, Ochoz u Brna a Bílovice nad Svitavou. Denní stav tachometru je cca 310 km a týdenní součet z Brna do Brna je lehce přes 1500 km.
     Přede mnou byla ještě páteční cesta z Brna do České Skalice, kterou jsem trochu ozvláštnil trasou přes Tišnov, Poličku a Chrudim. Počítadlo kilometrů se mi tak ve Skalici zastavilo na hodnotě 1860 (od nedělního odjezdu do Brna).

Trasa v bodech: Harmanec – Diviaky – Bojnice – Bánovce nad Bebravou – Trenčín – Uherské Hradiště – Slavkov u Brna – Bílovice nad Svitavou – Brno + jízdy po městě. (310 km)

GPS záznam celé trasy (barevně jsou odděleny jednotlivé dny):

Zhodnocení, náklady a plán do budoucna

     Celý výlet se obešel bez škod na zdraví a majetku a i počasí lze označit za výborné. Těch pár kapek ze druhého dne nám ve finále náladu zkazit nemohlo. Mašiny šlapaly na jedničku a k naší spokojenosti nebylo třeba ani vybalovat sadu na opravu defektu pneumatiky. Vše projeto s pomocí papírových map, pouze v centru Košic a Banské Bystrice jsme na moment zapli GPS v mobilu. Zejména střed Bystrice lze označit slovy jednoho populárního opraváře traktorů: ,,To je past vedle pasti p*čo!“. Hotové jednosměrkové bludiště.
     Já jsem si odnesl do budoucna poznatek, že textilní brašny jsou značně nevýhodné proti pevnému uzamykatelnému kufru. Brašny si žádají větší obezřetnost před nenechavci a v mokru trpí možná více než samotný jezdec. Na příští trasu jedině se zadním kufrem.
Náklady na celou akci dělaly v mém případě zhruba 6500 Kč, z toho bylo:

ubytování cca 1000 Kč
palivo cca 3100 Kč
jídlo a občerstvení cca 2400 Kč

     Po návratu panovala 100% spokojenost a tak už kujeme pikle co podniknout příště. V hledáčku je prozatím Rakousko a návštěva zejména horských lokalit a alpských průsmyků. Nezbývá než se těšit na další sezonu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE