Cesta na nejvýchodnější místo Československa, aneb sen se stal skutečností a ze mne se stal cestovatel :-) .

Předem mého cestopisu se omlouvám za nadnesené označení "cestopis", protože někteří zdejší ostřílení cestovatelé se nad tím mohou jen právem pousmát, neboť v jejich podání je to vlastně jen výlet za barákem. Ale pro mne (BMW F650cs Scarver) i pro Hanze - mého parťáka (Honda VT750 Shadow), to byla první velká cesta - výlet na motorce a vlastně první naše pokořená meta motocestování. Doteď to byly jen výlety kolem komína do 200 km. Teď to ale bude něco jiného, nového, neznámého. Pojedeme 8 dní a dle naší dohody to bude téměr kolem celého Československa a hlavním cílem bude nejvýchodnější místo ČSSR - Nová Sedlica u Trojmezí Slovensko - Polsko - Ukrajina.  Kvůli naší neznalosti možných peripetií jsme spaní neplánovali nijak dopředu, byla jen přibližně stanovena trasa přes Jeseníky, do Beskyd, přejezd hranic na Slovensko někde v okolí Mostů u Jablůnkova a pak přes Malou Fatru, Vysoké Tatry a Dukelský průsmyk na východní Slovensko do NP Poloniny. Cesta zpět pak přes střední Slovensko, Slovenský Ráj, Nízké Tatry, Fatru, Bílé Karpaty na Moravu a přes Jižní Čechy domů. Celkem nám to vycházelo na cca 2000 km na týden. Přijde mi to teda jako dlouho a daleko :-) , ale dávají to borci na fichtlech a Babettách, tak snad to půjde i nám... Den "D" se blížil a my jen čekali až nastane. Nějaké velké přípravy se nekonali, jen výměna oleje, filtru a běžná kontrola motorky. K cestování byl připraven jen jeden 50l motovak koupený v sousedním NDR za necelých 10€. Tak a můžeme vyrazit, den "D" nastal, manželka odjela ráno do práce a já do garáže. A tady se objevila první "závada", při kurtování vaku mi tento spadl a já ulomil zadní blinkr. No co se dá dělat, spravil to kousek izolačky. Po vzoru zkušených cestovatelů tedy přibaluji ke standartnímu originálnímu nářadí ještě izolačku, gumovou pásku a plastové stahovačky. Můžeme vyrazit :-) .

Den první - úterý 5.9.2017, 09:00 hod - sraz Dubí u Teplic - Malá Morávka - 350 km

Tak sraz v 9 h, Hanz doráží v 9:15 h, to to začíná, ale není důvod nic hrotit, jsme na dovolené, né na závodech. Kam dojedeme, tam dojedeme, důležitá je cesta. 

U mne se projevuje druhá závada - nesvítí mi zadní potkávačka. Opravuji rychle na "ruský" způsob = razantním poklepem světla a ulamuji na něm packu. Chjo, ještě že jsem vzal ty plastový stahovačky. Hanz čučí jakej jsem zručnej a zkušenej opravář a za chviličku je opraveno. Ještě spárovat naše nový čínský intercomy a vyrážíme. Interkomy koupené v CZ obchodě, ale bude to nějaká čína, dosah v pohodě nad 500 metrů a výdrž na jedno nabití malinko před 5 hodin. Kvalita přenosu nečekaně čistá,  šum krásně odfiltrován. Použitelné do těch 110 km/h. Bez nich by byla cesta nuda. Jedeme před Doksy, Mladou Boleslav, na Hradec Králové a dál směr Šumperk. Cesta ubíhá v pohodě, zatím si neuvědomujeme kolik krásy a zážitků nás čeká a bereme to jako běžný výlet. Za Jičínem se provoz zastaví a je kolona asi 5 km. Za chvíli se otrkáme a zkusíme projet mezi stojícími kamiony až na první metu kde frézují vozovku a provoz jede kyvadlově. Cejtíme se už jako mazáci. :-) Cestou pak stavíme akorát na oběd a pak až v Rýmařově, těsně před cílem, kupujeme ruma a pokračujeme do Karlova pod Pradědem, kde vím o celkem pohodovém ubytování v soukromí. Ale ejhle, pán rekonstruuje, ale doporučí nedalekého kamaráda s penzionem. Jedeme tedy do penzionu U Cejnků, je před sezonou, v chalupě je prázdno a dostáváme veliký čtyřlůžák.

Najeto máme 350 km. Jdeme projít okolí a kouknout na nedaleký hotel Kamzík, kam jsem jezdil na Školy v přírodě jako dítko postižené hnědouhelnou pánví a častými inverzemi. Večer dáme rumík a jdeme do hajan. Budíka štelujeme na 8 hodin, ale sami stáváme už před 6 hodinou. Dáváme obvyklou snídani - kafe a sušenky a pomalu balíme. Máme pár věcí na týden v ekonomickém režimu, ale bordel je z nich po celém velkém pokoji. Ježiši, jak to dělaj ti co jedou přes celou Evropu, nebo i dál?? Co s sebou mají?? Kde to vezou?? No, my na to přijdeme, máme na to ještě týden...

Den druhý - středa 6.9.2017 - Malá Morávka - Vysoké Tatry, Pribylina - 350 km

Ráno je vyfoukané, vylejzá sluníčko a my okolo 8:30 h startujeme. Dneska už uvidíme Tatry a to zanedlouho. Plánujeme to totiž přes Kopřivnici, kde nemůžeme vynechat muzeum Tatra. Nejvíc se těšim na legendární "Tatru kolem světa" a samozřejmě Lopraisovu dakarku. Motorky na drzovku parkujeme až před vchodem muzea, protože sundat z nich věci je pro nás složité.

 

Po prohlídce valíme dál již ke slovenským hranicím, které překračujeme na HP Bílá / Klokočov, přes CHKO Kysuce míříme na Čadcu až k vodní nádrži Orava. I sem někam jsem jezdil na Švp, ale nevím kam :-( . Cestou si v Terchové dáváme halušky s brinzou a klobásou. Mně to teda moc nejede a vyjídám jen klobásu :-) . Hanz dostává nášup. 

 

Pak sjíždíme do obce Lúčky k vodopádu a hned vedle se jdeme čubit do termálního přírodního jezírka Kalameny. Je tu pár starších lidí a ženský nás hecujou, že je to prý bez plavek :-) , rajdy jedny :-D :-D . Voda je krásně teplá, má prý 33 °C, ale nevím, spíš bych řekl tak 28 °C.

 

Po koupeli už je to jen kousek do Pribyliny, kde máme přibližně plánované další spaní a to v kempu ATC Račkova Dolina. Navigace se rozhodla poslat nás přes les, ale nakonec otáčíme a jedeme silnicí. Miloš v TomTomu dostává už druhou výstrahu (před tím nás nechal kdesi dvakrát objet náměstí). Cesta ke kempu je asi 3 km offroad. Kdysi to asi byla asfaltka, ale to hodně dávno. V kempu se ubytováváme v chatě Jakubina. Pohodové spaní v lese, přímo pod Tatranskými vrcholy. Jdeme procourat okolní přírodu, dáváme ruma a večer začíná pršet. Najeto máme 350 km. Okolo 21 h jdeme spát.

 

Den třetí - čtvrtek 7.9.2017 - Pribylina - někam na Duklu ke Svidníku - 280 km

Ráno je krásně, sice vlhko, ale sluníčko už ukazuje co umí. Zatím toho teda neumí moc, protože je asi 7 °C. Máme zabaleno a vyrážíme směr Štrbské Pleso. Já přeparkovávám motorku ze štěrku a kameny pod zadním kolem tak divně křupou. Jsem vyplašený, že mám prázdnou gumu, ale na omak se nezdá. Jedu tedy dolů k benzínce, ale cestou se to zdá dobrý. Hanz odborným okem konstatuje, že tlak v gumě mám 2,3 atmosféry, což je OK. Jedeme tedy lesním úsekem, kde je zima a mokro a šplháme se k Štrbskému plesu. Mně se zdá, že motorka blbě sedí, ale později zjištuji, že jsem se jen z toho mokra na silnici při...ral :-)  Dojíždíme na pleso a tady už sluníčko pálí v plné kráse a Vysoké Tatry nám odkrývají nádherné výhledy.  Kocháme se, jsme z toho úplně odvařený. Jo, to je to, proč tu jsme!!! 

 

Potom sjíždíme do Tatranské Štrby, kde tankujeme a kontroluji kola. Obě mají předepsaných 2,3 atm. Ten Hanz má ale voko. Jedeme na nedalekou chatu Medvedie, kde byl na Švp zase Hanz. Pár nutných fotek a jedeme zpět na pleso a odtud vrchem přes Lomnici, Starou Ľubovňu až k Bardejovu. Vědomí, že gumy jsou v pořádku a usychající silnice udělali s psychikou kouzla a zatáčky už mi jdou skoro až ke stupačce. No nádhera. Po sjetí z hor začne ukrutně foukat a máme co dělat udržet se na silnici. Hanz cestou brblá, že je mu zima, je okolo 10 °C, ale svítí sluníčko. Tak stavíme a slečinka se doobléká :-) .

 

Z Bardejova je to již jen kousíček do Svidníku, kde začíná "Údolí smrti", kde bychom chtěli přespat. Nakonec nacházíme nádherné ubytování přímo v Kružlové v penzionu "V údolí". Vybalujeme věci a již jen nalehko jedeme do Svidníku poobdivovat vojenské exponáty a poklonit se památce osvoboditelů. Volně přístupné vojenské muzeum, s letadlem, tanky a děly stojící přímo na sídlišti, působí tak nějak divně. Je ale pravda, že veškerá vojenská technika rozmístěná v širokém okolí je volně přístupná a vskutku pěkně udržovaná. Vstupné do muzeí tu stojí skoro všude 1€. Prohlížíme co se dá a vracíme se do Kružlové. Přímo za barákem máme totiž ještě přírodní muzeum tankové bitvy o Dukelský průsmyk. Proto už pěšky prohlížíme na lukách rozeseté tanky. 

 

Večer jdeme do krčmy na pívo, mají tu celkem chutný Šariš a pak jdeme chrnět. Najeto dnes jen pohodových 280 km. Druhý den nás čeká památník Dukla a rozhledna ve Vyšném Komárníku u polské hranice.

Den čtvrtý - pátek 8.9.2017 - Kružlová, Údolí smrti - někde u Nové Sedlice -  350 km

Dneska bychom měli dosáhnout cíle a to Nové Sedlice, nejvýchodnější obce Slovenska. Hodně se těším, mám jakousi představu, jak by měl konec světa vypadat. Něco jako vybydlené krušnohorské obce, ale nebudu předbíhat. Nejdřív nás čeká trocha historie v podobě podrobného výkladu na rozhledně Dukla a v muzeu. 

 

Pak navštěvujeme památník a již míříme přes Medzilaborce podél Polské hranice do NP Poloniny na onen "konec světa".  Cesta je pěkná, míjíme spoustu vesnic, kde žijou snad jen cikáni.  Některé cikánské osady východního Slovenska stojí za to, vypadá to jako vlaštovčí hnízda :-D . Pro jistotu nezastavujeme a míříme dál. Cesta ubíhá v pohodě a za chvíli jsme ve Snině, což považujeme za poslední větší civilizaci.  Tankujeme benzín, kecáme na pumpě s motorkářema z Prahy, co přijeli do Košic autovlakem, a pak míříme dál na Ulič. Ale chyba lávky... konec světa se nějak úplně nekoná. Blížící se ukrajinská hranice je cítit jen v podobě všudypřítomných policejních hlídek. Nikdo si nás ale nevšímá a tak okolo poledne dorážíme až do té poslední vesnice Nová Sedlica.

 

Tak jsme tady!! Euforie ale nenastala. Je to nějaký podvod, tohle vůbec není konec světa, ale celkem hezky upravená, civilizovaná vesnice s moderními domy a moderními auty. Žádné roubené a hliněné chalupy s doškovou střechou a podobně, jak jsem si to vysnil. Na konci vesnice dokonce točna MHD.

 

No nic, navštěvujeme tedy místní pěknou novou restauraci a dáváme oběd. Typicky slovenský smažák :-D . Taky zjišťujeme, že tu není kde přespat a tak se rozhodujeme že ukrojíme kousek zítřejší etapy a vydáme se někam směrem ke Slovenskému ráji, směr Prešov. Cesta je utrpení, z kopců zase fouká a vůbec to neutíká. V navigaci mám nastavený kemp Chminianska Nová Ves. Přijíždíme na parkoviště s kempem a benzínkou. To je plný cikánů. Tak tady nebudem ani minutu. Máme za sebou ale už 340 km, je 16 h a my nevíme, kam se upíchneme. Jsme už celkem utavení a i zklamaní z podoby "konce světa". V internetu nacházím nedaleký horský hotel Tatran, volám, zjištuji, že pokojík volný mají a tak hurá směr Tatran u Lipovců.

 

Jsme na místě... no proč "horský" nevím, žádné hory tu nejsou a "hotel"? Tak to je hodně přehnaný :-D . Na místě probíhá nějaká pařba, hotel je jak z filmu pro pamětníky ze 70 let a to i vevnitř včetně úklidu :-D . Nicméně majitel je ochotný a milý a ubytovává nás až v podkroví v takové malé kůče. Později jsme mu za ní vděční, neboť pařba dole probíhá až do 4 h do rána a my díky pokoji v podkroví máme naprostý klid. Občas si teda naše dveře asi splete někdo se dveřmi od záchoda a chvíli lomcuje klikou, nebo to možná byly ženský zespoda co chtěly krásný chlapy, to nás doteď nenapadlo... :-) .  Máme trochu strach o motorky, aby nějaký opilec nevymyslel nějakou chujovinu a my měli na čem zítra odjet.  Naplánovali jsme na zítra na rychlo trip, na který se moc těšíme, přejezd Nízkých Tater křížem krážem. Tak ještě dolu do baru na dva Šaryky (Šariše) a pak do pelechu chrnět.  Dnes máme v kolech 350 km.
 

Den pátý - sobota 9.9.2017 - Lipovce za Přešovem - Drábsko, Marekov Dvor - 280 km

Ještě včera jsme neponechali nic náhodě a na netu našli slibné ubytování za Breznem v obci Drábsko - Marekov Dvor. Hned ráno tedy kontrolujeme motorky. Osazenstvo hotelu se opilé povaluje vůkol, ale mašin se nikdo ani nedotkl. Je to v pohodě. Je okolo 8 h a my už vyrážíme. Na dnešek se moc těšíme, viděli jsem ho jenom na mapě, ale slibuje pěknou podívanou.  Vyrážíme tedy dolu ke Spišskému hradu, povinné foto, to má snad každý kdo jede kolem :-) 

A pak se přibližujeme ke Spišské Nové Vsi a odtud odbočujeme na obec Mlýnky. Cesta se začíná krásně klikatit a zvedat. Jsme ve Slovenském ráji a to doslova.

 

Přes Mlýnky projíždíme směr Poprad skrze Nízké Tatry. Sluníčko krásně hřeje. Ale objevujeme další podvod, Nízké Tatry vůbec nejsou nízké. Jsou to kopce jako blázen. Odkrývají nám nádherné scenérie. Pokračujeme až k Popradu, ale před ním uhýbáme doleva na Štrbu a zpět přes Vyšnou Bocu, sedlo Čertovica,  Nízkými Tatrami dolů. Asi nejkrásnější etapa. A to nejlepší teprve přijde!!! Před Mýtem pod Ďumbierom uhýbáme na Brezno a míříme k obci Drábsko na Marekov Dvor. Paní domácí nás včera od příjezdu varovala, že sem nevede cesta, že se jede asi 1 km polňačkou atd... To by ale mohlo být to co hledáme. Přijíždíme tedy po polňačce až před celkem hluboké údolí a nemůžeme najít žádnou civilizaci. A ejhle, ona je v tom údolí pod kopcem. Sjíždíme tedy dolů, louka je naštěstí suchá, ale jestli v noci zaprší, tak se odsud nedostaneme :-) už vidíme střechu usedlosti a...???? NAŠLI JSME TO!!!! . Tohle je přesně ten konec světa a zároveň ráj na zemi. Ujímá se nás gazdina a dostáváme krásnou chatku s vlastní sociálkou. Nikde okolo nic, jen na loukách se prohánějí koně, krávy a gazda udí sýry. Opravdový RÁJ na konci světa. 

 

U mne zde nastává totální reset prací zapleveleného mozku. Je tu nádherně. Couráme po okolních lukách a kopcích a večer u vínka jen tak nasáváme atmosféru místa. Tak jsme to místo konečně našli. Večer je tu absolutní tma a ticho. To je naše poslední slovenská zastávka a ráno již směr Morava. Dnes najeto 280 km.

Den šestý - neděle 10.9.2017 -  Drábsko - Strážnice - 300 km

Ráno stoupá mlha z údolí a je krásně. Začíná být i teplo. Na cestu od gazdy fasujeme domácí uzený Oštiepok. Chvíli si povídáme, ukazuje nám svou knihu o cestě jeho oštiepku po celé zeměkouli, s fotkami z různých míst světa. Potom komentuje seriál Pustina, který na Slovensku zrovna běží a tak mu popisujeme kde, co jak a proč je. Už ve mně zraje plán, co za kontrastní fotku dostane na památku od nás. Potom se loučíme a vyrážíme směr Morava. Cesta vůbec neutíká, je nezáživná, prostě jen takový 200 km přesun. Naštěstí nám ze začátku postavily do cesty Velkou Fatru, která se dala přejet, jinak dál jsou cesty rozbité, je celkem i provoz. Hraniční přechod přejíždíme ve Starém Hrozenkově a hned míříme k zámku Starý Světlov v Bojkovicích. Opět místo, kde byl Hanz na ŠvP.  Dáváme oběd, tradiční moravskou čínu :-) a míříme směr Strážnice. Cestou navštěvujeme Vlčnovské búdy a někdy okolo 15 h dorážíme do kempu do Strážnice.

 

 

Vyfasujeme chatu a jdeme ochutnat místní výrobky. Akorát zde končí vinobraní, tak dáváme pívo a červený burčák, to nám bude večer fajn. Ale jo, je to dobrý. Burčák maj super. Když se po 2 hodinách vracíme do kempu zjištuju, že jsem nechal svítit parkovačky a už mě omejvaj, že baterka bude v háji. Ale vše v poho :-) . Zítra nás čeká přejezd do Jižních Čech do Zahrádek u Jindřichova Hradce. Počasí nám zatím přeje. I když dnešek je už dost zamračený. Sedíme venku, popíjíme burčák a žerou nás komáři. Jdeme chrnět. Dnes najeto 300 km.

Den sedmý - pondělí 11.09.2017 - Strážnice - Zahrádky se zajížďkou do SR Sekule - 280 km

Ráno vstáváme zase brzo, děláme kafe a venku je po dešti. Silnice ale už usychají a podle předpovědi má být jen zataženo. Pršet nemá, až večer. Vyrážíme tedy ještě do místního vinařství, kde kupujeme vínko a já zcela neplánovaně rozbíjím foťák. Spadl mi z motorky na jediný kámen v trávě, aneb Murphyho zákony v praxi :-) . Objektiv nejde vysunout, je zašprajcnutý. Ve vinařství mají naštěstí jemné hodinářské nářadí = kombinačky a já šikula foťák opravuji. Zadařilo se, zase fotí :-) . Pak razíme přes Petrovské sklípky

 

zpět na Slovensko do rodné hroudy mojí rodiny, obce Sekule. Cesta je už taková placatá, žádné kopce. Mraky jsou nad námi černé, ale naštěstí ani kapka. Ve vsi nacházím rodný domek, ale nikdo doma. Stejně jsou to už cizí lidé. Z rodiny nikdo, všici jsou v ČR :-)

Odtud to bereme přes Rakousko na Mikulov. Projíždíme krásné rakouské vinařské vesnice. Ale možná ještě hezčí projíždíme v Mikulově. Pak to točíme přes Telč do zmíněných Zahrádek. Tady bydlíme v perfektní turistické ubytovně. Jsme tu sami a je tu teplo a čisto. Večer jedeme ke kamarádce na kafe do Žirovnice. Venku slušně leje, ale těch 10 km dáváme v pohodě v dešti. Po příjezdu do Žirovnice přestává pršet. Zpáteční cesta opět v dešti, aneb Murphyho zákony v praxi podruhé. Koštujeme zásoby z Moravy a pak jdeme do peří. Ráno návrat domů. Konec našeho výletu.

 

Plánujeme ještě návštěvu Týnce nad Sázavou - mekky našeho motorismu na dvou kolech. Dnes najeto 280 km.

Den osmý - úterý 12.9.2017 - Zahrádky - domov :-) - 300 km

Ráno po nočním dešti vykukuje sluníčko přesně v místech, kde je směr naší cesty. Vypadá to slibně, ani poslední den nezmokneme. Jedeme tedy přes Vysočinu do Týnce nad Sázavou, kde se fotíme u továrny Jawa.

 

Koukáme, že ji dávají do pucu, i když co má jejich dnešní produkce společného s legendou Jawa?? Asi jen název a logo. Cesta ubíhala v pohodě, akorát okolo Prahy nás přibrzdil spadlý strom přes silnici.  Protože máme dobrý časový průměr, rozhodujeme se udělat radost gazdovi z Marekova Dvora a jedeme ještě směr Most, Litvínov, Horní Jiřetín nad zámek Jezeří a tady mu fotíme jeho oštiepok s pozadím hnědouhelné pánve.

Takovou fotku určitě ještě nemá. No a pak už jen kousíček a jsme doma. U garáže mě čeká milovaná manželka (po týdnu ještě milovanější :-) ) i s autem, hurá nemusím domů na kole :-)  Tachometr ukazuje celkových 2248 km.

A to je konec. A závěr? Cesta dopadla nad naše očekávání. Cestou ani jedna závada mimo mnou ulomenýho blinkru a packy zadního světla :-) . To, na co jsme se tolik těšili, nás celkem zklamalo. Naopak s čím jsme nepočítali, to nás neskutečně překvapilo. Viděli jsme víc, než jsme si představovali, že uvidíme. Byly jsme kousek za barákem, ale připadáme si, že jsme pokořili celý svět. Pokud v tom někdo načerpá inspiraci, nebo to někoho nakopne se kamkoliv vydat, bude to takový bonus k naší cestě. Nám se tímto skromným počinem splnil sen. Pokud někdo také sníte, nesněte, vyražte a jeďte kamkoliv. Nikdy není pozdě. Zážitky jsou všude. Díky za dočtení až sem a ahoj někde na cestách.

Během našeho putování nedošlo k újmě na zdraví žádného zviřátka, vyjma několika hmyzích živočichů, jimž prolétla prdelka hlavou o plexi našich přileb :-) .

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE