Autovlakem do Popradu a zpět

Při našich společných každoročních letních vyjížďkách z Prahy, kdy máme za s sebou okruhy na rakouská jezera, Grossglockner, Orlí hnízdo, nyní padla volba směr východ. S nevšedním zážitkem, doprava na místo startu - autovlakem!

 Kdo? Pani Nadlesní, Pčíkal, Králík, Spěchal, Brzda.

 Na čem? Samá rejže – Yamaha Dragstar 650, Honda Shadow 750, Suzuki Intruder 1400, Kawasaki  Vulkan 900, Yamaha Dragstar 1100

Přípravy

   Znáte to! Vracíme se z okruhu „Orlí hnízdo“ a plni zážitků z právě dokončené expedice vymýšlíme, kam to bude příště. Ve vzduchu se začíná rodit odkládaná expedice Slovensko. Bavíme se na výstavách, v práci u kafé, se širokým okruhem rodiny, kamarádů, známých, googlujeme, pročítáme,  sbíráme co se dá. V prvních momentech a nejen na motorkari.cz se dozvídáme, jak je Slovensko nebezpečné pro motorkáře od nenechavých Poláků a slovenských cikánů. Jak si i ostřílení hoši od PČR sebou berou pistole, jak někdo měl štěstí, že odjel alespoň s motorkou i když bez věcí apod. Nakonec si při klubovém setkání řekneme JEDEM NA SLOVENSKO a co se má stát, staň se.

   6 měsíců dopředu vybíráme termín.   Na začátku prázdnin, po svátcích 2016, co vyhovuje všem. Rodiny, aby byli v klidu a my měli své z mnoha důvodů stanovené 4 dny s tím konkrétním těšícím se dnem D.

   Začíná asi největší anabáze - Autovlak. Dozvídáme se, že rezervace je možné si udělat nejdříve 60dní před termínem odjezdu. Osudného dne Nadlesní sedí u kompu a když klapne na hodinách 00:00 už klepe naše jména do e-objednávky. Najednou se projevují díry v přípravě, kdy krom jmen a čísel OP nezná názvy motorek a ani RZ…. Nějak dáváme v tuto noční dobu data obratem přes WTSP dohromady. Co čert nechtěl, Pčíkal navíc ztrácí OP a mění RZ, takže nás čeká do odjezdu návštěva (pro autovlak jediné místo) pokladny českých drah na Hlaváku, kde si každý měníme v objednávce smyšlené RZ na reálné, včetně nového OP. Cena přepravy moto 1112,- + 497,-lůžko.

MOTO/AUTO VLAK :

   Na stránkách drah je uvedeno vezměte si 3 kurty na upevnění moto a každý si upevňuje na vlastní triko. E! Jaký kurty, jak to upevníme? Nic , jen a strohé info na netu! Vymýšlíme jak budeme podkládat rám kusem trámu, že to ten boční stojan  ve 160km/h při stavu železnice nemůže dát. Že ty popruhy musí být pořádné a hlavně se materiál nesmí vytahovat! Nakonec každý sežene dle sebe a ve finále je to fakt „v klidu“. Jeden má strženou ráčnu, druhý popruhy na přichycení věcí na vozík, další originální kurty české výroby na uchycení moto s pogumovanými háky za 159Kč/kus. Vše funguje. Moto se chytí vepředu za brejle, uprostřed mezi nádrží a sedlem za rám. Vzadu za rám opěrky či jinou pevnou část. Od ČD je zarážka před přední a za zadní kolo, pásy se chytnou do nesčetně ok na vagóně a výsledkem je , že se moto ani nehne. Navrch zařazená jednička. Nastává diskuze. Necháme věci nastrojené na oploceném vagóně či sebou do kupé ?! Lůžkový a moto/auto vagón jsou na konci vlaku u sebe a na peróně v Praze u nich člověk stojí. Vlak staví jen párkrát za celou cestu 570km. Přes nedoporučující upozornění zaměstnanců ČD, si někteří nechávají téměř vše na vagóně ( stany, spacáky, samonafukovačky, hadry ) a v klidu. Před nakládkou probíhá v odbavovací kanceláři papírový rychlý proces a zároveň si ČD natáčí krátké video o vizuálním stavu přepravovaného předmětu. Lůžkový vagón spočívá ve 3postelých nad sebou, kdy se 1.třída od 2.třídy liší jen rozdílem rozložení sklopených lůžek 2 nebo 3. Jsou zde dva odkládací prostory, jeden na šířku a jeden na délku kupé. Elektrická zásuvka, ustlaná postel. Světe div se, po odklopení stolku i umyvadélko s tekoucí studenou vodou. Je tedy fakt, že ve třech chlapech je vzduch v kupé hutnější a místo na ramena u stropu tiptop. Okno nejde otevřít. Prostor pro kuřáky NICHT! Plzeň se dá u stevarda pořídit za 1,7E a ranní káva za 1E.

Odjezd z Česka

   Srážíme se na Hlaváku ze zadu od Domu Odborářů, kde probíhá nakládka moto/auto na vagón. Spěchal přijíždí s informací, že měnil olej a asi strhnul výpustní šroub. Nezdá se nám to, ale řešit to nechce. Za hodinu na parkovišti, vykape kolečko 5cm. Odbaveni, přivazujeme moto, konce popruhů zavážeme, kecáme s věcmi u lůžkáče. Pomalu se začíná stmívat. Co tam Brzda tak dlouho vyvádí? Vagón připravený na šíbování, mašinfíra zažehnuté motory, stevard na nás mává k nástupu, tma jak v ranci a Brzda něco stále šmudlá u moto. Jdeme se ubytovat, vlak se užuž pomalu rozjíždí. Brzda dobíhá se slovy, že roloval konce popruhů za ráčnou do klubíčka a gumičkoval je. Pořizujeme vychlazená pivka. Okolo nás v kupé rodinky s dětmi. Zůstáváme tedy u 2kousků, pár loků z placatek s mapou v ruce. Následně do tanku v tank se snažíme usnout. Vlak to metelí. Cestou na záchod v oknech zadních dveří spatřuje Pčíkal létající poslední vagón s moto nahuru dolu z leva do prava, polévá jej pot a s nic nemohoucím smíchem se vrací zpět. Než však můžeme usnout, staví vlak v Pardubicích způsobem, kdy málem letíme přes zarážku postelí 50x20cm. Na spánku s vrzajícími dveřmi a prosvítajícím světlem z chodby to moc nepřidá. Zlatý špunty do uší.

1.den SLOVENSKO

   Hodinu před příjezdem nás z večera lehce nevrlý stevard, nyní však úplně v klidu, budí a zároveň skládá poklonu či urážku? že takhle klidné motorkáře ve vlaku ještě nezažil. (Asi dostal hlášku, bacha jede 5.motorkářů) Zřejmě skutečnost, že jsme samy fotři rozhodla. V kupé je od nástupu 2x0,5L vody + croissant. Mezitím co se šineme z vagónu, už šíbují s moto/auto vagónem. Vykládka v Popradu probíhá stejně jako v Praze na konci nádraží, takže spousta prostoru a času na vše. Spěchal stále kape. Nastrojeno, všichni v plné zbroji žhavíme stroje a v tom Brzda jak jinak bez bundy, rukavic a věcmi rozsetými na zemi hlásí, že mu nestartuje jeho moto z půjčovny a potřebuje k snídani vejce. Roztláčíme. Formujeme pozice, každý nachází své místo v cirkusu.  Po zbytečných nesčetných rozepřích  z předchozích cest, dáváme nově prostor navigaci. Telefon nemá uchycení, displej proti slunci ani u Jablka či S6 dlouhodobě žádná pecka. Pak data a skutečnost, kdy  vám v rozhodující situaci nikdo zrovna zavolá.  Navigace je nařízena na Ekonomickou trasu s vyhnutím se dálnic. Místa zadáváme postupně, abychom si vždy vybrali nám vyhovující cestu. Neb pan TOMTOM má nutkání nám sem tam vnutit silnici 1.třídy s auty, kterou neakceptujeme. Navigace slouží spíš jako udržování cíle. My jedeme i tak po svém a jen když už TOMTOM křičí dlouho, víme, že tahle cesta je slepá a končí někde v lese.  Hurá vstříc prvnímu bodu trasy obci VYSOKÉ TATRY. Spěchal tlačí do bodu B. Probíhá jasné a stručné vysvětlení „cesta je cíl“. Zde se setkáváme prvně s místní tržní realitou. V pekárně nedělají kafé, protože o 100metrů dál je kavárna. Dnes bohužel z důvodu rekonstrukce zavřená. V kolibě kafé s sebou nedělají. Další provozovny? NE.  S vidinou kafé a vejci vzhůru po Tatranské magistrále. Silnice úzká záplatovaná s hrboly pro cestovní mašiny jak stvořená. Cruisery a chopper se s tím kapku perou, ale jsme tu a dalo se s tím počítat. Pohled ze sedla na krajinu Nízkých Tater pomalu začíná plnit srdce motorkářovo. Rychlost cca 70km/h neb jen co se rozjedeme ,vesnice a za ní další. Pak mezera, tři další na sebe navazující vesenice. Na pár výjimek tento způsob jízdy,  vlastně doprovází celé slovenské putování. Při průjezdu vesnicemi potkáváme prázdné budovy z dob ROH na prodej. Auta se přesouvají podobnou rychlostí a tak nevznikají žádné nežádoucí situace a jedničky mohou zůstat na řídítkách. ŠTRBSKÉ PLESO jakožto turistická destinace nás vítá otevřeným lokálním fastfoodem ( mají hemenex!) ,cukrárnou s kafé a obchodem místních pochutin. Mrkáme na jezero.  Vlak s následnou lanovkou přenecháváme dychtivým davům turistů. Silnice už čeká, slunce akorát a my vyrážíme na z pořadu ANO,šéfe! prověřenou  kolibu u CHOPOKU, k ochutnaní zdejší gastronomie. Co se po celou slovenskou etapu nemění, jsou české RZ zejména z Prahy, což v nás budí pocit odjeli jsme vůbec vlakem do SK nebo jsme u Karlštejna? Cesty se bohužel nemění, za to aut je s pokročilou hodinou kapku více. Zatímco si to pěkně prdíme krajinou, vyjíždíme zatáčky, hle místní novinka - škvára v zatáčkách. Uff! Pčíkalovi ustřeluje zadek. Naštěstí je to vždy jen taková jakoby louže, motorka se rovná. Po vydatném obědě do 10E s příjemnou dívčí obsluhou se vydáváme zpět na cestu do Demanovských jeskyní , konkrétně  Slobody. Chládek je božský, 1000 schodů v bagančatech už méně. Motorky i s věcmi necháváme na parkovišti s ujištěním, že nám to kucí za ty 3E/hlava pohlídají. Jen zapomněli podotknout, že se již na parkovišti po hodinové prohlídce nepotkáme. Vše dobře dopadlo babča od zmrzky to jistí a naše obavy z divokého východu se pomalu začínají rozplývat. Dnešním cílem je kemp u Liptovské Mary. Přes den Brzda startuje. Ubytování s moto pro 2stany 3+2 za parádních 7,7E na hlavu. Sprchy, 2hospy co čepují  snad né, Krušovice. Koupání, lidi vše v pohodě. Kemp naplněný na 60%. Mimo jiné nás dohání vlakový spánkový deficit.

Tachometr hlásá 131km. POPRAD/ VYSOKÉ TATRY/ ŠTRBSKÉ PLESO/ PODBANSKE/ LIPTOVSKÝ MIKULÁŠ/ CHOPOK/ DEMANOVSKA DOLINA/ LIPTOVSKY TRHOVEC

2.den Přesun do ČR

   Okolo 7 se za ranního Pčíkalova zvukového doprovodu probouzí Králík a už se cpe. Spěchalův motorak to nevzdává. Brzda překvapuje a sedí na motorce mezi prvními. Vyrážíme dle plánu okolo 9:30. Silnice volíme jako po celou dobu ty žluté na mapě a tím je celkem jasně daná další cesta. Dnešním bodem zájmu je megalomanská socha Juraje Jánošíka trčící v dolině u obce TERCHOVÁ. Socha z roku 88 v nerezu, koroduje pouze ve spárách, Králík se cpe. Před obcí míjíme Šarišskou kolibu kam se později vracíme na oběd, točí Svijany. Polévka z brynzy, zelňačka, domácí pirohy, halušky s klobásou a zelím.Mňam! ještě teď se probouzí Pavlův syndrom. Králík se cpe a to už startujeme směrem na Čadcu. Silnice se až na pár úseků nemění. V každé vesnici radar. Příslušníky Policia s rudými majáky jsme potkali max. 5x za celou SK část. V každé vesnici když není kostel tak alespoň kaplička. Po cestě nás drtí vedro, hledáme schlazení  v podobě nejbližší vodní plochy, která je však zásobníkem pitné vody se zákazem koupaní. Necháme tedy Králíka nakrmit a nejfamóznější částí cesty přes obec BÍLÁ se převalujeme na českou stranu. Po přejetí hranice je natažený nový koberec, příroda Beskyd si v klidu zadá s alpskými kaňony upravenými Krakonošem, aut pomálu, hotový ráj. Srdce plesá, motorky prdí, oči jak světlušky, prostě boží! Část průjezdu obcí Bílá dává celé cestě nový dech. Dle denního plánu  přijíždíme mezi 17-18hod. do kempu s bazénem v Rožnově pod Radhoštěm, který bereme okamžitě útokem. Ubytování 167Kč včetně stanu a moto/ hlava. Kempová gastro klasika v podobě „dětské porce“ vrabce s knedlíkem a zelím nám dává jasně najevo, že jsme v Čechách. Králík stejně jako každý den od rozbřesku do noci udržuje usměvavou náladu, do toho se rozjíždí živé vystoupení parodie Evy a Vaška, hrající československou hitparádu. Radek ( Radegast 11,12) v podání svěžích letních brigádnic teče proudem a my děkujeme za půlnoční vyhlášení nočního klidu.

Tachometr hlásá 228km. LIPTOVSKÝ TRHOVEC/ KRIVÁ/ TERCHOVÁ/ ČADCA/ BÍLÁ/ROŽNOV POD RADHOŠTĚM

3.den Morava

   V noci přispívá příroda, po vedrech v uplynulých dnech, přívalovým deštěm. Vítr testuje technické hranice výrobci garantovaných hodnot našich stanů, za démonického doprovodu hromů a blesků v šumění listnatých stromů.  Pčíkal svým zvukovým projevem hlásí ráno. Obloha je zatažena, stroje zmáčený, mokro. Paráda, neprší ! Sláva! Nepromoky balíme nahoru, že jedeme. Brzda vstává s opicí v 8 a potřebuje vajíčka. Moto nestartuje, čekáme. No co, stany alespoň uschnou. Pani Nadlesní bere mapu a opakujeme si cestu z večera. Navigace se osvědčuje a začínají vyplouvat na povrh chlapské nebo snad dámské každopádně individuální…………………..řekněme vrtochy. Králík by rád jel vesnicí přes 60, protože má 4rychlostní skříň a musí řadit. Spěchal by chtěl cirkus zrychlit přes kilo. Na pani Nadlesní je to moc rychle, Brzda chce dřít každou zatáčku kolenem.  Pčíkal je divnej průzkumník, protože za ním jede banda dlouhá jak výprava kapely jedoucí evropské turné, která se za celou cestu ani jednou nezformuje. Tedy vyjma učebnicového výjezdu od semaforů. Synchronní cvaknutí jedničky a prvních 50metrů ve stylu Hollywood classic je famózní.  Snažíme se a užíváme si skvělý den. Děláme nejvíc videí  za poslední  4ročníky, vedro se vrací, silnice jsou bez aut. Bezstarostná dovolenková vyjížďka nás vede cestou mezi poli, louky, lesy,  s rozsáhlými panoramatickými výhledy. Máme parádní cesty z Prahy všemi směry, přesto klobouk dolů! Cesta z Rožnova, Bystřici pod Hostýnem, Hulín, Kroměříž do Židlochovic jedním slovem supeer! Parádní asfalt, prostředí, domky, údržba, babky v krojích na kole, fakt dobrý. Jedem k vodě se zrelaxovat, před světe div se na jižní Moravě ano, degustací ve vinném sklípku. K vodě testujeme jízdu zručnosti. V polní cestě vyjeté nemalé traktorové koleje absolvujeme bez ztráty kytičky. Voda svěží. Válíme se, při čemž se dozvídáme, že vyřezaný vodník u zdymadla je raritou od místního řezbáře. Shodujeme se na výjezd a již oblečeným nám Brzda sděluje: tak to já se jdu ještě vykoupat J Pan vinař Jan Flajšinger nás vítá se svém vinohradu. Po návrzích kam ustájit naše milenky projíždíme kolem hroznů na nejlepší místo na vrchu s rozhledem po celém kraji kde prvně rádoby na divoko rozbíjíme tábor. Ochutnáváme úžasné Zweigeltrebe  a kráčíme vstříc poznatkům o bio produkci. Doprovází ji ochutnávky nejen vína, ale i produktů z udírny.

Tachometr hlásá 178km. ROŽNOV POD RADHOŠTĚM/ VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ/ BYSTŘICE POD HOSTÝNEM / HULÍN/ KYJO/ ŽIDLOCHOVICE

4.den Čechy

    Poslední den se nese v duchu návratu domů. Sluníčko pere o 106, na vinici je na chcípnutí, spaní byť na samonafukovačkách za to ve stanu,  nedodává náladě. Spolu s večerní degustací příliš čerstvých sil do nového dne nezbývá. Vyzvedáváme z večera otestované ty nejlepší kousky lahví, sloužící zároveň jako prezenty. Z místní studánky doplňujeme chladnou vodu na cestu. Na doporučení snícího vinaře po cestovní mašině, vyrážíme přes Bravčice, Dolní Kounice směr Dukovany. Cesta je parádní, opět téměř bez aut. Zkoušíme všelijaké formace, při čemž se nakonec shodujeme, jeď každý jak chceš. Říkáme si jen název dalšího města, kde se potkáme. Tento způsob nám nakonec relativně vyhovuje, i když se názory na společný trip míjí. Ve vesnici nenecháme dle Králíka přejít paní na přechodu, které si  Pčíkal v předu ani u přechodu nevšiml ( možná tam v jeho době ani ještě nebyla, na rozdíl od xx m dál Králíka). Na druhou stranu, zastavte bezpečně pro všechny zúčastněné tenhle cirkus.... Pokračujeme na oběd do Třebíče. Z možného výběru na náměstí : číňan, zahrádka bez moto, zahrádka ve stínu s moto, volíme socialismem zavánějící Hotel Slavia. Předpoklady s oschlým bramborem a úřadujícím friťákem se vyplňují. Spěchal naposledy kontroluje stav oleje a poprvé dolévá půl litru oleje, čímž rozmetá teorie, zda se dá či né jezdit se strženým výpustním šroubem motoru. Odtud se i po snaze zůstat pohromadě naše cesty dělí. Spěchal bere dálnici D1, pani Nadlesní s odstupem svým vlastním jej následuje. Zmatená Brzda nejdřív letí v jejich stopách. Pčíkal s Králíkem vyráží na Pelhřimov. Bohužel i přes Spěchalovo upozornění „jel jsem tudy před týdnem s rodinou a je tam několik uzavírek“ rad nedbáme. Ano jezdíme až k semaforu, ale prostě to stojííí!! HA! Kde se vzal tu se vzal Brzda. Zastavujeme se na koupačku. Úsek mezi Pelhřimovem a Čechticemi jakoby nás chtěl odměnit. Klopené zatáčky nahoru, dolů po novém koberci je hotový balzám na duši. V Čechticích dáváme poslední společnou zmrzku a ještě jednou se vracíme ke způsobu společné jízdy. Pokračujeme do Vlašimi. Odtud přes Libež po znovu, a tentokrát naposledy, novém asfaltu zatáčkami a kopečky na Divišov. Na sklonku večera bere i Pčíkal s Brzdou za vděk D1, abychom již byli doooomaaaaa. Pčíkal se po cestě ještě stavuje zezadu na Hlavním nádraží s myšlenkou: ROK cestu připravujeme a za 4dny je to za námi J

Tachometr hlásá 249km. ŽIDLOCHOVICE/DUKOVANY/TŘEBÍČ/HORNÍ CEREKEV/PELHŘIMOV/ČECHTICE/VLAŠIM/LIBEŽ/DIVIŠOV/PRAHA

Děkuji Páni motorkáři ! S klubovým pokřikem „Vítr v bundách, ptáci v kundách“ příští rok na tripu …………..zase hlavně spolu a třeba i s novými členy! 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE