Saudská Arábie 2009

Po 3,5 letech mi skončil pracovní mandát v Saudské Arábii, kde jsem v průběhu mého pobytu zakoupil motocykl, na kterém jsem se rozhodl sám odjet po vlastní ose z Rijádu do Prahy. Jak to všechno dopadlo se můžete dočíst v mém cestopise.

Saudská Arábie 2009

Kapitoly článku

27.04. 2009


Přílet do Budapešti načas. Let vcelku ok. V Budapešti čekám na spoj do Bejrútu. Piji capucino, docela poživatelné a hraji si s internetem. WIFI pokrytí je po celém letišti, tak totální pohoda. Celý let z Budapešti prospím, vzbudím se až na menší snack ve formě bagety. Docela to bodlo, neboť jsem od oběda nejedl. Po příletu do Bejrútu ulehám na sedačky a spím až do půl desáté jejich času. Poté se poflakuji na letišti, kde musím setrvat ještě 10 hodin na další spoj do Abu-Dhabi. Není to tak zlé, docela to letí. Myšlenkami jsem stále doma.

29.04.2009


Přílet do Rijádu, opět letištní šeď, depresivní prostředí a trotlové v hábitech. Připadám si, jako bych nikdy neodjel. Na letišti čeká Milan, který mi pomohl získat povolení pro export mého mota do Čech. Docela problematické to vyřídit, poněvadž již nejsem rezidentem K.S.A. a zároveň držitelem iqamy, jejich ID. Po proceduře s emigračním konečně vcházím do haly, kde na mne čeká Milan. Poté mě veze do kempu, je 04:30 ráno. Nechci nikoho z týmu budit, proto ulehám na podestu v 1 n.p., v gymu. Po chvíli přichází do gymu ranní ptáče ve formě blba, který pouští tv nahlas jak jen to jde, tím pádem mám po spaní. Po dvou hodkách převalování rezignuji a odcházím k motu s úmyslem ji zprovoznit a omýt od prachu apod. V 07:30 sedám na moto a jedu do servisu vyměnit pneu za nekřesťanské peníze, tlačí mě čas, mechanici na mne zkouší, že to vezme 2 hod., nechť přijdu odpoledne. Po nátlaku začínají s prací, motorka odstrojena. Vzápětí telefon od Milana, že Saudové trvají na dalších dvou dokumentech na vyexportování, neskutečné. Průser je v tom, že je před víkendem a pokud se to nestihne, zdržím se tam dva dny extra, což je pro mě nemožné, tlačí mě čas.
Rychle běžím za mechaniky odvolat přezutí kol, pozdě, kola jsou již dole. Naléhavě prosím, ať hejbnou prdelí, že mám emergency. Za 20 min. kola přezuta, osazena! Neuvěřitelné, když chtějí, tak umí. Okamžitě sedám na moto a jedu za Milanem. Poté společně ještě s jedním Saudem pádíme na TRAFFIC POLICE. Tam se setkáváme s Frankem a dvěma Saudy. Procedura je v plném proudu, sedím, jsem nervózní, ani nedutám. Povolení pro export potřebuji ještě dnes. Do vyřizování se zapojilo přes dvacet lidí.
Manager of TRAFFIC POLICE požaduje další dva dokumenty od mého bývalého zaměstnavatele. Nepochopitelné, poněvadž doc. v tomto znění již má, jim obdobné určitě. Snad nás chce podusit, anebo je to úplnej blb. S jedním ze Saudů upalujeme na ambasádu EU, kde zjišťujeme, že jsou všichni na konferenci EU mimo K.S.A.. Infarktový stav, bezradnost. Napadá mne naše ambasáda, kde pracuje můj známý. Ochotnej, vydává potvrzení o mé osobě na tel. souhlas konzula, který je také na již zmiňované konferenci. Oběma velký dík, zachránili mě, ačkoliv to vůbec nemuseli udělat, ale to již rozvádět nebudu.
Rychle sedáme do vozu a jedeme s potvrzením zpět na TRAFFIC POLICE v Rijádu. Je hodina před koncem pracovní doby. Saudský úředník přestává pracovat, veškeré úsilí je v pr…. 
Nakonec se nechává ukecat a vydává kompletní dokumentaci pro export, ale bez razítka, které má jeho kolega. Ten by měl dorazit na noční směnu. Večer mi Milan předává kompletní dokumenty na vývoz i s razítkem. Nelíbí se mi, že mi nedali převozní značky, může to být pro mě velký problém. Je mi potvrzeno, že je nepotřebuji, neboť v každé zemi dostanu tranzitní doc. pro přejezd. Můj případ prý nikdy neřešili, auto ano, ale moto ne. Nedá mi to a jedu do Harley Davidson, kde dostávám negativní informace. Doc. jsou ok, ale pro shipping lodí, anebo vzduchem. Pokud se rozhodnu jet po vlastní ose a to po zemi, tak se prý akorát dostanu do pr…. Můj plán se bortí….V Suzuki opět dostávám stejné info jako v HD a zároveň kontakt na lídra saudských bikerů v Rijádu. Je to velmi pohodový kluk, trpělivě mě vyslechne a snaží pomoci. Po pár telefonátech dostávám stejné info jako v HD a v Suzuki.
Cesta padá, žádat na policii o převozní spz je totální utopie, sami nevědí, jak s tím naložit. Kontaktuji firmu na cargo. Dovídám se cenu za poslání cargem, je sice vyšší, ale není smrtelná. S podmínkami je to už ale horší a to, musím přepsat místo exportu v doc, to bych ale musel znovu na policii. Ne, to je šílené + dřev. box + nové proclení, cena neúměrně narůstá. Poté potkám jednoho Jordánce, managera firmy, konzultuji s ním můj případ, ten mne však ujišťuje, doc jsou ok, nechť jedu po vlastní ose. Jsem plný nadšení, jedu do kempu, připravuji motorku na cestu + další svoje věci.

30.4.2009

Ráno, po 4 hod. spánku, ve 04:05 MČ vyjíždím na sever, směr Tabuk, Haql-hranice s Jordánskem. Cesta utíká super, není ani takové vedro, check pointy čiší prázdnotou. Jedu nonstop, pouze tankuji, napájím se vodou, energy drinkem a Snickerskama pro získání energie. Po 1000 km první checkpoint s hlídkou, neregistrují mne, vedou rozhovor mezi sebou, paráda. Kruci, po nějakém úseku opět další z check pointů s hlídkou, schovávám se za autobusem, nevidí mne, opět hladký průjezd. Nevídané štěstí. Po 1 150 km, uprostřed pouště mě zastavuje hlídka, ale chápu, že mám pouze zastavit u krajnice a čekat. Poté mi to dochází., projíždí kolona s králem K.S.A.. Neskutečné, v takové prdeli uprostřed pouště. Dávám se s policistou do hovoru. Huba mi jede, jenom abych odvedl jeho pozornost, nedávám mu šanci se vyjádřit, směji se na něj jako debil, dostávám info o králi. Doc. mám v batohu, který není zrovna nejlehčí, špatně se sundává ze zad. Poklepeme si vzájemně po ramenou a vzápětí dostávám souhlas k odjezdu. Jedu krokem, je tu mrtvé místo, benzina žádná, nevím, po kolika km na ni narazím. Ptám se na benzinu jedné saudské rodiny, která má právě během jejich jízdy autem přestávku ve stínu skalisek, které lemují silnici po celé jejich délce. Saud přibíhá, podává informace, staví do latě celou rodinu, která mne napájí vodou, sušenkami. Poté mi vrazí do náruče malé dítě, mohlo mít 3 měsíce, spíše posadí na část ocelové nádrže. Po chvíli se to dítěti nelíbí. Nedivím se, při té teplotě bych asi také hučel, nádrž rozpálená od slunce, hlavně, že je family happy a může chytit několik snímků nezávisle natom, jestli je nádrž rozpálená apod.. Po skupinovém fotu odjíždím a razím dál na sever. Musím zdolat ještě nějakou stovku. 
Po 150 km mne zastavují policisté na popud jednoho domorodého vesničana, který se náhodou vyskytl ve stejný čas na benzině jako já. Kontrola doc., vše je ok, ale bohužel dostávám policejní doprovod až do Tabuku. Jedou docela svižně, mám co dělat, docela se začíná u mne objevovat únava, ale stále to zatím jde. Předávají si mě po etapách jako horký brambor v rámci jejich regionů. Předávka pokaždé vezme nějaký čas, ukázat doklady, čaj, u nich cígo. Odmítám doprovod, začínají mne pěkně srát. Jsou neodbytní, ale v poho. Jsem docela po dlouhé době rád, že jsem Čech, aspoň někde máme dobrý kredit a to hlavně kvůli těm našim stupidním kopálistům. Nedvěd je tu velmi oblíbený.
Hurá, ok, po 15 hodinách skoro nonstop jízdy, po ujetí 1 450 km s batohem na zádech, přijíždíme do předměstí Tabuku, kde se setkávám s nejvyšším šéfem místní policie. Vysvětluji mu, že by už jejich angažovanost mohla skončit, nechce ani slyšet, chce mi najít nějaké ubytko v hotelu. Odmítám, že to platit nebudu, neboť mám sleeping bag a že se vyspím v poho kdekoliv. Dostávám návrh spát na policejní stanici, přijímám, dohodnuto.
Po příjezdu na stanici velké ovace, vítání, piji čaj a držím s němi zdvořilostní konverzaci, o kterou nemám absolutně žádný zájem. Jsem již utahanej, ale stále to jde. Je mi ukázána místnost managera, kterou budu v noci okupovat. Turecký záchod, sprcha nefunguje, je bez tlaku, polévám se vodou z důvodu výluky jako za Komančů, kdy jsme měli v Rýmařově pravidelné výluky z důvodu prasknutého potrubí, byl to tam národní sport. Humus je slabé slovo, ale neřeším to, jsou to prostě stále divoši, kteří vyměnili velbloudy za auta a stany za zděné příbytky. Spím na posteli, managera jsem natvrdo přemístil na zem, jsem host a basta. Neměl jsem potuchy, že bude v místnosti přes noc se mnou. Moc v poho se mi nespalo, ale vše proběhlo ok, aspoň si to myslím. Smát se mohu … cha, cha….
Ráno vyjíždím v 05:30, čekám na eskortu, která mě má opět doprovodit. Projíždíme lakalitou Tabuk – Haql (Jordánská hranice). Užasná krajina či scenérie, pouze já jako VIP a eskorta. Po hodině přijíždíme do hraničního města Haql u Rudého moře. Tam žádám o konec jejich doprovodu. Je mi vyhověno, po jejich vzájemné konzultaci souhlasí a já se konečně sám vzdaluji z jejich zorného pole. Konečně zase sám, SVOBODA! Bohužel ne na dlouho.
Projíždím Haql, kde musím najít lékarnu a zakoupit určité prostředky na můj docela škaredě podebraný prst na ruce. Mám ho zase jako kopačák. Potřebuji z něho dostat hnis. Zkušenosti mám, nestalo se mi to poprvé. Docela to cítím, ale jde to. Před několika měsíci jsem měl to samé v Rijádu, což bylo velmi ošklivé, myslel jsem, že už skončím v nemocnici. Z lékárny jedu na hranici s velkým respektem, co mne tam opět čeká za problémy s doc. na export mého mota. U nich člověk může mít vše na 100%, ale vyhráno nemá, neví, co zase z jejich strany může přijít. 
Po příjezdu zhasínám motor, jsem odkázán na celní oddělení. Lítám od dveří ke dveřím, dostávám jako tlumočníka a doprovod mladého Sauda. Línej jako hovado, než on udělá krok, tak já mám za sebou již tři. Tak ho peskuju, nechť hýbne prdelí …
Všude se na každého směji, podávám ruce, jako v Hollywoodu. Musím, procedura je poté rychlejší, snažší, lidé mají ve mně větší důvěru. Místama ze sebe dělám magora, blázna, šaška za účelem rozesmát egyptského úředníka pracujícího pro saudský government. Získávám si jeho sympatie, což má za následek rychle vyřízený celní dokument. Ve finále mě stejně opět posílají zpět z hranic do města na policejní stanici, poněvadž do doc. na export napsali dvě vzájemně odlišná místa překročení hranic, tak totální chaos. Ani tohle nebyli schopni napsat správně, jsou to prostě hovada. Naštěstí v tom není velký problém, ačkoliv by klidně mohl být a v tu chvíli by to byla pro mě neřešitelná situace. Na polic. stanici ve vedoucí funkci opět nepříjemný, nepřístupný člověk. To je snad neskutečný, to musí být životní pravidlo. Po chvíli vzájemnou nedůvěru prolamuji, po infu o mé národnosti. V tu chvíli všichni přepli do úplně jiné pózy a nebylo to poprvé. Jakmile vždy řeknu, že jsem Čech a ne Amerikán či Brit, dostávám nato odpo, you welcome a lidi obrátí o 180° … V Evropě valný kredit nemáme, ale tady jsme v poho, aspoň někde. A opět díky těm našim čutálistům.
Docela to zahřeje, že aspoň někdo se na nás nedívá skrz prsty. Podniknout můj trip s amer. či britským občanstvím, by moc k záviděníhodné nebylo. Po 30 min. dostávám razítko co potřebuji a opět jedu zpátky se svým tlumočníkem zpět na hranici, kde po 20 min. dostávám celní protokol s povolením překročit hranice do Jordánska. Po přejetí na jordánskou stranu všechny procedury probíhají k mému úžasu velmi rychle a bez nějakých problémů. Po hodině dostávám opět pikolíka i s doc., se kterým musím do Aqaby, přístavu, kde se nachází další sekce celnice, kterou musím navštívit.
Přijíždíme tam 30 min. před koncem pracovní doby. Po setkání s managerem, opět jako vždy povrchní, arogantní blb, ale svým způsobem ke mně slušný, jsem informován, že jsem přijel pozdě, proto mi nemůže pomoci. Konec pracovní doby je konec pracovní doby. Mám přijít zítra v 08:30 hod., že udělá vše, co je v jeho silách. To si dokáži představit, jak si kvůli mně trhne triko. Narazím zde ráno neskutečným způsobem. Je mi prezentováno, že bez SPZ nemohu řídit v Jordánsku moto, že mi Saudové měli vydat převozní SPZ. Začíná tahanice, snažím se mu tlumočit slova od Saudů, že mi každá země musí poskytnout tranzitní doc. pro průjezd jejich zemí. Opět dochází mezi ním a jeho vlezdoprdelkama filosofická debata, jak se mnou naložit. Jednu dobu mám pocit, že se to rýsuje dobrým směrem. Nejvyšší volá na patřičná místa, jestli mi vydají převozní SPZ, ale opět negativní info, nejsem rezidentem Jordánska, poté mi je sděleno, že mi vydá doc. na překročení země s max. platností 3 dny. Opět pár chytráků v místnosti napadá a radí šéfovi, že je to nesmysl, že tím riskuje v případě nehody, kterou mohu způsobit. Po 2,5 hodinách keců o ničem se dozvídám pro mě bohužel tu nejhorší zprávu, že jsem v Jordánsku dojezdil. Buď moto pošlu lodí domů, anebo si moto převezu na lafetě, podvalníku do Sýrie, kde nemám, ba naopak mám 100% záruku obdržení stejného zákazu. V tu chvíli se mi moje plány sesypaly, svoje pocity by bylo zbytečné líčit. Je konec, neskutečné, nikdo z nich nemá zájem mi nějak pomoci či se angažovat, pouze naoko….Motorka mi byla zkonfiskována a uzavřena do hlídaného objektu. Myslel jsem, že je to zlý den. Jsem bezradný, ani moje lživé story nezabírají, tak se odhodlám natvrdo nabídnout US dolary, aby mi ji dali na popojíždění po Aqabě, než si vyřídím patřičné dokumenty. Ó, to byla obrovská chyba, narážím šíleným způsobem, nešetřím omluvami. Narazil jsem podle jeho slov na řádného muslima, že si mám uvědomit, že nejsem v Sýrii, ale v Jordánsku.
Začíná mi neskutečná honička, dny letí jako voda, cesta skončila fiaskem, motorka pod zámkem a já se prcám v Aqabě. Začíná kolotoč vyhledávání agentů pro shipping mého mota do republiky. První jejich nabídka je 3 000 USD, to mne omylo, ještě že jsem seděl na židli. Odcházím do jiné firmy, kde dostávám podobné info jako v jiných firmách. Šílenost, nakonec se na mě obrátilo štěstí, kde nacházím agenta, který mi dává nabídku 750USD, fantastický obrat a hlavně cena. Nedá mi to jako správnému Židovi a dostávám se na konečnou cenu 550USD + proclení a nalodění na palubu lodi za dalších 200JD. Celá procedura však může začít až potvrzením místa na lodi a to z firmy, která sídlí v Abu Dhabi. Dny utíkají jako o závod, běhám od firmy k firmě, jestli nenajdu dřívější termín shippingu, potřebují provést překlad plné moci a dalšího dokumentu. Překladatel, prohazovák, prostě krypl, mě chce slušně zkrouhnout, poté potřebuji ověřit můj podpis, který může provést banka, ta však odmítá se slovy, že nejsem rezident, tím pádem mám útrum. Napadl mě soud, ten tu musí někde existovat. Dostávám adresu soudu, kde narážím na docela ochotné ženské, mající zájem mi pomoci. Po dlouhodobém vysvětlování mé situace se do místnosti vetře jejich šéf, který chce ukázat jeho dominantní postavení, nadřazenost. Po chvíli mám důvod co dělat, abych ho tam opravdu neposlal k zemi…nemohu, budu se tam muset vrátit a znovu s ním vyjednávat a jako poslední, pokud by k incidentu došlo, asi bych se do Čech dlouho nepodíval.
Další den přebíhám v jednu dobu z jedné schůzky na druhou, z budovy do budovy, do toho musím psát maily do Čech firmám, které mají zájem mi udělat nabídku Praha - door a najít jejich agenta v lokalitě, kde se právě nacházím. Čas opravdu utíká, pokrok žádný, stojím na mrtvém bodě, honím si triko, nepiji přes den, ani nejím, nemám opravdu čas. Až v odpoledních hodinách do sebe kopu vodu a dva feláfly za pár babek. Ubytování mám na střeše luxusního hotelu v Aqabě za 75kč na noc, spím na stoletých matracích, bojím se podívat pod povlečení, co se tam všechno hýbe. Sprchu okupuji se šváby, ale nemám problém, rychle se adaptuji…Na druhou stranu mám ze střechy fantastický výhled na aqabský záliv.
Večer přicházím zbitý jako pes, ulehám do spacáku, prasím. Další noc dostávám nadílku ve formě deště s větrem, nemám kam zalést, kapky se dostávají i do míst, kde je přístřešek. Musím se vyškrábat na kopu matrací, které jsou jako jediné v závětří, ležím docela vysoko od země, tak na mě neprší. Další den dostávám nabídku na export od nového agenta, slibuje, že procedura vezme 1 den, což je nesmysl. Nevěřím a dělám dobře. V poslední den mého pobytu jdu proclít motorku se známým mého agenta, který s ním spolupracuje delší čas, je prý na něho spoleh. Neuvěřitelný, chceme rozjet proceduru, avšak nemůžeme, spadl systém v PC, tím pádem nemůžeme do systému a vyplnit formulář. To snad někdo nahoře tahá za nitky. Tlačím na Mohameda, nechť hejbne prdelí a najde jinou alternativu řešení. Jdeme vedle do kanceláře jednoho z jeho kolegů, kde začne vyplňovat formulář a kolotoč může začít. Navštěvujeme 150 000 dveří, dostáváme stejný počet razítek a nespočet dalších formulářů a to kvůli stupidní motorce, neuvěřitelné. Celých 6 hodin běháme od dveří ke dveřím, poté jedeme vyzvednout moto za účelem ji dopravit do přístavu na uskladnění.
Než ji samozřejmě převezmeme, musíme opět vyjednávat s blbem, který požaduje další dokumenty extra. Šílenost, strašné, už nemůžu, nemám na to už s něma diskutovat. Začínám brunátnět, ale vzápětí se velmi rychle koušu do rtů. Hurá, dostáváme to… Motorku zamykáme ve skladě a upalujeme do firmy za agentem. Tam se dovídám, že motorka odpluje až za 14 dní a ne za 3 dny. Prý byla provedena pozdní rezervace, už nevěřím, je to jako zlý sen, představa, že budu trčet dalších 14 dní v Aqabě mne děsí. Naštěstí není problém, ale musím platit extra peníze za uskladnění, ale není to taková morda, ale samozřejmě se vše jednotlivě načítá. Platím za transport, dostávám potvrzení. Musím ještě vyměnit nějaké peníze, abych Mohamedovi zaplatil za proclení. Musím říci, že opravdu odvedl skvělou práci, lítali jsme jako hadr na holi, na Araba hodně rychlej, sám jsem měl co dělat, abych s ním držel krok. Loučím se s Mohamedem, s mým agentem Ramim.
Běžím urychleně do cestovky koupit letenku do Čech, je ½ hodiny do konce jejich prac. doby, odtud musím utíkat do jiné kanceláře zabukovat si místo autobusem do Ammánu, který odjíždí za necelou hodinu. Pokud ho nestihnu, je to poslední autobus a tím pádem nestihnu let z Ammánu do Čech. Z kanceláře upaluji zpátky do hotelu, pokud ho tak mohu nazvat, sbalit si bágl a zpět na bus do Ammánu.
Ráno v 06:45 sedím v letadle do Istanbulu a poté do Prahy. Jsem rád a mám docela dost, jsem vyždímanej, ne fyzicky, ale psychicky. Vysáli mě do morku kosti. Po příletu do Prahy to na mě padá, zklámání, neúspěch, že jsem nedorazil do cíle způsobem, jak jsem si plánoval. Hodně jsem se na to těšil, ale asi to tak muselo být. Můj sen se zbortil, ale není všem dnům konec…

Moje velké díky Milanu Damitsovi (YAMAHA Rijád), který mi pomohl za pomoci jeho známých vyexportovat moje moto z K.S.A. a to bez platné iqamy (ID), v této zemi velký problém. Poté moje velký dík panu Petru Dobovcovi z Delegation of EC v Rijádu za pozvání, které jsem využil pro získání víza do K.S.A., Pepikovi Samsonovi z ambasády České republiky v Rijádu za pomoc a hlavně jeho flexibilitu s potvrzením a přeložením dokumentů pro Dopravní policii v Rijádu…..

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.44
Známkováno: 59x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist