Mototrip Aurora 2014

Plán naší velké motorkové cesty pro rok 2014 se zrodil během zimních večerů v čechtínské hospodě Na Karláku. Inspiraci jsme získali od naší kamarádky Nasti, která vyprávěla o svém rodném městě Kaliningradu v tzv. Malém Rusku. O směru cesty tedy bylo rozhodnuto. A když už se budou vyřizovat víza, proč se nepodívat do velkého Ruska. V té době proběhla v médiích zpráva o petrohradském křižníku Aurora, který má být z centra Petrohradu odtažen na dlouhodobé opravy. Takže jedeme na Kalingrad a Petrohrad. Úspěšná sestava se nemění, takže jako vždy Kamil, Milan, Fanda a Vlasta. Změny oproti loňsku jsou pouze v technice, Kamil vyměnil Fazera za GS 1200 Adventure a všichni jsme se vybavili novými interkomy N-COM, zakoupenými v Mototrade Číhalín.

Mototrip Aurora 2014

Kapitoly článku

Sobota 14,6

Čechtín- Bydgoszcz (PL)
Ranní déšť nevěští nic dobrého. Dojedeme tedy na Motorest Rudíkov, kde máme domluvenou snídani, po které naštěstí přestane pršet. Pokračujeme přes Svitavy do Lanškrounu  a kupujeme chleba a repelent kterému věříme, že bude platit na ruský a finský komáry. Po pár kilometrech v Polsku přichází průtrž mračen a nás zachrání přístřešek u hřiště. Na řadu přicházejí poprvé nepromoky. Po pauzách na kafe a tankování přijíždíme před město Bydgoszcz a hledáme ubytování, což se nám podaří asi na  třetí pokus. V motorestu Zlatá krčma berou karty a motorky jsou v garáži. Večer trávíme v hospodě s partou bazénářů z Třince.
Ujeto 560 km.

Neděle 15. 6

Bydgoszcz (PL) – Svetlogorsk (RUS)
Ráno dalo nejvíc práce vysvětlit paní domácí, jak se dělá hemenex. Zadařilo se a my vyjíždíme směr centrum Bydgoszcze, potom po „staré“ silnici na Gdaňsk. Před Malborkem nás zdrží kolona kvůli nějaké pouti ve městě. V Elbagu děláme poslední pauzu v Polsku. Následují hranice do Ruska a vypisování deklarací, což je  celkem opruz. Já mám štěstí, že je za mě vypíše paní celnička. První cesta v Rusku vede na pumpu pro benzín, který zde stojí kolem 20 Kč.  V Kaliningradu vybíráme rubly z bankomatu a míříme do Muzea světového oceánu, kde je kromě dvou výzkumných lodí, taky vystavena sovětská dieselelektrická ponorka B-413.

Ponorku celou prolézáme a s pomocí Fandovy ruštiny se od průvodců dozvídáme, jak se na ponorce žilo a pracovalo. Po nákupu v magazínu jedeme na sever k majáku u městečka Pionerskoje. Koupat v moři se nedá a tak se chceme poohlédnout po ubytování. V okolí je spousta hotelů a resortů, bohužel požadují nesmyslné ceny. My se chytáme až ve Svetlogorsku v hotelu Energetik. ( 2 luž. 900 RUB). Motorky nocují na terase před hotelem a my končíme den u vlastních zásob a místním pivem Baltika 7.
Ujeto 370 km.

Pondělí 16. 6

Svetlogorsk (RUS) – Joniškis ( LV)

Bez snídaně vyjíždíme směr Kurská kosa. V Zelenogorsku se marně pokoušíme najít nějaký bufet, tak pokračujeme na lačno. Po zaplacení 150 RUB vjedeme do přírodního parku Kurská kosa. Snídani odbydeme v magazínu u silnice.  Po pár kilometrech stavíme na parkovišti a po dřevěném chodníku kráčíme prohlédnout si písečné duny, které tu jsou známá turistická atrakce. V poslední vesnici Rybachi tankujeme a následuje hranice do Litvy. Zde nás zkasírují opět o poplatek za vjezd do přírodního parku. Do Klaipedy se jede cca 600m trajektem, který se ve směru Kurská kosa – Klaipeda neplatí. Ve městě dáváme oběd a v navigaci hledáme místní delfinárium. Musíme se vrátit zpět na Kurskou kosu a tak jedeme zpátky na trajekt. Tady se od pokladní dozvídáme, že je pondělí a delfíni dnes nefungují. Opouštíme Klaipedu směr Šiauliai. Litva je nudná rovina a největší zpestření jsou fotoradary, které na nás pořád blikají. Další zastávka je hora křížů, známé poutní místo v Litvě. Začíná se kazit počasí tak procházku mezi kříži bereme hopem. Po další jízdě v dešti a poradě na pumpě, se ubytujeme v motelu u silnice. Cena 23 E/os odpovídá komfortu a majitelka nám připravuje skvělou večeři.

Ujeto 370 km.

Úterý 17.6

Joniškis ( LV) – Gdov (RUS)
Po snídani nás čekají poslední kilometry v Litvě. V Lotyšsku jsou horší silnice, ale probíhala na nich  intenzivní stavební činnost. Stavíme až v Rize a přichází  další liják, který přečkáme v McDonaldu. Hned jak přestane pršet tak se vymotáme z centra města na celkem kvalitní silnici A2. Následuje další slejvák, před kterým se schováme v bufetu s výbornýma hotovkama. Za pár kilometrů vjíždíme do Estonska a Gsu dochází benzín, protože asi 50 km nebyla pumpa. Estonskem jedeme pár kilometrů na ruské hranice, kde platíme kartou poplatek za průjezd Estonskem. Vjezd do Ruska je opět ve znamení vypisování deklarací. Tankujeme benzín a  pokračujeme v dešti až do města Pskov, kde odbočíme na P60 směr Gdov. Silnice je pěkná, přestává pršet a my se poohlížíme po noclehu. Místní nás posílají zpátky do Pskova, podnapilý stařík nám několikrát vysvětluje, že tudy se do Petrohradu nejede. Nakonec je nám vysvětleno, že ubytování bude až u Čudského jezera. Cesta uteče rychle a my stavíme v kempu u zátoky Čudského jezera. Děžurná po té, co zjistí, že nejsme Němci ale Češi, tak ochotně ukazuje pokoje a domlouvá placení kartou. Večer jdeme do místní hospůdky na točený, ovocné pivo za 350 RUB je celkem síla. Naštěstí máme sebou lahvovou Baltiku 9, která zajistí klidný spánek.

Ujeto 470 km.

Středa 18.6

Gdov (RUS) – Petrohrad (RUS)
Ráno se nasnídáme v kempu a pokračujeme na Petrohrad. U města Slancy děláme pauzu na focení zdejších roubenek a dáváme se do řeči  s pánem, který vlastní české Jawy. Cesta na Petrohrad utíká rychle a před polednem stavíme na focení u cedule Petrohrad. Následuje nákup map a benzínu a jedeme do města na oběd. Na parkovišti nás oslovuje stařík, který nás přijel, jako voják, v roce 1968 osvobodit. Tak jsme mu poděkovali a pokračovali směr Carské selo. Zvenku prohlížíme nádherné paláce, které sloužily jako sídlo ruským carům. Vracíme se do města najít ubytování. Nejprve podle navigace, pak se ptáme na pumpě taxikáře, ten nám doporučí „gastinec“ u letiště Pulkovo. Ten vzápětí nacházíme a Fanda, při přejezdu parkoviště, o vyvýšený obrubník proráží vanu motoru.  Jdeme se ubytovat navzdory ceně, 3000 RUB za pokoj pro dva. V sousední továrně nám nabízejí pomoc, ale my spoléháme na sebe, tak jedem do města koupit dvousložkové lepidlo a nový olej. Fanda mezitím domlouvá s majitelem továrny parkování před vrátnicí. Večer je díra díky našim mechanikům zalepená, jen  sehnat olej je problém, tak sedám do auta s místním chlápkem a jeho synem a šílenou rychlostí objíždíme pumpu za pumpou, když asi na 12 zastávce uspějeme s nákupem oleje do čtyrtaktu. Ten se naleje až ráno.

Ujeto 300 km.

Čtvrtek 19.6

Petrohrad (RUS)
Dnes se rozhodujeme strávit celý den v Petrohradu. Zaplatíme další noc a vyrážíme MHD do centra. Na zastávce oslovíme pána, který nám vysvětlí, jak se platí autobus a metro, dokonce jede s námi, abychom nezabloudili na přestupu. Dáme v pizzerii oběd a kolem Ermitáže pokračujeme pěšky přes něvské zvedací mosty, petropavlovskou pevnost k cíli naší cesty – křižníku Aurora.

 Bohužel jsme k němu dorazili pozdě a na palubu už nás nepustí. Další atrakce je Leninův pomník a fontány před Finským nádražím. Opět se k nám hlásí místní lidé a jedna paní nám vypráví, jak si kdysi dopisovala s dívku z Brna. Vracíme se metrem na Moskevský prospekt a ve fast foodu dostáváme vynikající šašlik. Večeříme Baltiku 7 na pokoji.

Pátek 20.6

Petrohrad (RUS)  -  Kouvola  (FIN)Ráno musíme brzy opustit pokoj, protože je budou chystat pro letušky. Míříme na fontány do Petrodvorce. Cestou opět zmoknem a na fontány nakonec nejdeme, protože je tu strašně moc turistů.  
     Při čekání na železničním 
přejezdu nás udivují zábrany ve vozovce, které krom závor brání vjezdu na přejezd.
  Jedeme na ostrov Kronštat, kde se loučíme s Petrohradem. Následuje rychlá silnice na Vyborg a v bufetu u pumpy utrácíme poslední hotovost v rublech. Ve Vyborgu dokoupíme zásoby a chceme přijmout pozvání místního motorkáře do jejich klubovny. Bohužel klubovnu nenacházíme a tak odjíždíme z Vyborgu pryč. Až s odstupem času jsme toho litovali a měli jsme tu zůstat. Já zjišťuji vyteklý přední tlumič, ale neřeším to a oprava proběhne až doma. Před hranicemi do Finska ještě tankujeme a dáváme kávu. Potkáváme tři finský motorkáře, kteří jedou do Mongolska. 

 Na čáře do Finska nás překvapí, že nám Finové, krom pasů, vůbec nic nekontrolovali. Ve městě Hamina odbočíme na silnici 371, déšť znovu kazí požitek z jízdy. Zázemí nalézáme v kempu u města Kouvola, chatka za 75 E. Večer děláme družbu s finským harlejářem. On jezdí na harleji a za ním manželka v autě s karavanem a stará se mu o zázemí. Na mou radu dostal od Kamila na památku tričko, sám nedal nic. 

Ujeto 370 km.

Sobota 21.6 

Kouvola (FIN)   - Helsinky (FIN) – Neděle 22.6 Stockholm (SWE)
Ráno se nám nikam nechce, protože prší a je pěkná zima. Vyrážíme v nepromokách směr Lahti po silnici 363 pěkným finským venkovem. V Lahti děláme přestávku u skokanských můstků, pod kterými je bazén. Finům zima při koupání vůbec nevadí.  Chceme si nakoupit jídlo, ale obchody jsou zavřeny kvůli státnímu svátku, tak si dáváme kebab. Jedeme po staré silnici na Helsinky do Vantaa, kde jsem v roce 2001 pracoval na demontáži technologie továrny na mýdlo. Dnes tu stojí místo fabriky developerské byty. Ještě rychlá zastávka u restaurace A-Hana, kam jsme chodívali a pokračujeme v dešti do centra, koupit lístky na loď.  275 E pro všechny. Ta vyplouvá až  za hodinu, což nám stačí k nákupu suvenýrů a focení na náměstí. Loď nám málem ujela. Zakurtovat motorky, najít kajutu a jdeme na palubu. Večer končíme návštěvou lodní diskotéky.
Ujeto 220 km.

Neděle 22.6

Stockholm (SWE)  -  Söderköping  (SWE)
Do přistání lodi je dost času na snídani a nákup proviantu ve free shopu. Než všichni vyjedou z přístavu, musí se řidiči podrobit dechové kontrole na alkohol, protože ve Švédsku je absolutní nula. Objedeme přístav k muzeu lodi Vasa. Zajímavá expozice o lodi, která se potopila pár metrů po vyplutí z přístavu a po 333 letech byla vyzvednuta a umístěna do muzea.
Pak opouštíme Stockholm po E4 a následuje zastávka na oběd v nákupním centru. Nechceme jet po hlavních silnicích, tak po pár kilometrech odbočujeme na 225 směr trajekt Nässkansen. Trajekt jezdí zdarma. Dále po 219, prolítneme Nyköping a klikatou cestou na trajekt Säter –Skenäs. Opět déšť s poletujícím sněhem a teplota pod 5°C.  U Söderköpingu toho máme dost, tak berem pokoj v kempu u Gotova plavebního kanálu. Den končíme ochutnávkou ruské vodky a sledováním fotbalu.

Ujeto 220 km.

Pondělí 23.6 

Söderköping  (SWE)  -  Mörrum (SWE).

Ranní sluneční svit dává naději na první den bez deště. Posnídáme  něco z ruských zásob a jedem směr Atvidaberg, Kisa a Aneby,  celkem pěkné cesty, pak jedeme podle navigace zkratkou lesem po šotolině. Zastavíme u cedule před městem Husqvarna, u které je odkaz na fabrické muzeum Huqvarny. Jedem tam. Excelentní expozice všeho, co kdy tato továrna vyráběla  - zbraně, motorky, vybavení pro domácnost a další.  Pily a sekačky jsou pouhý zlomek z mnohaleté produkce této značky. Prohlídku končíme nákupem suvenýrů.


K obědu nám tentokrát poslouží IKEA .  Menu mají podobné  jak v Česku, masové kuličky úplně stejné.  Dnes chceme dojet co nejvíc na jih, po E4, 30 a 126 dojedeme až za město Mörrum, kde u hlavní silnice č. 22 kupujeme na poslední chvíli chatičku za 50 E. Večer sledujeme filmy na mobilu a mlsáme Lapin Kulta.

Ujeto 460 km.


Úterý 24.6 

Mörrum (SWE)  -  Cínovec (CZ)

Dnes chceme opustit Švédsko a přejet Německo. Vstáváme ve 4 30 a přesně v 5 házím klíč od chatky do poštovní schránky. Brzy ráno není žádný provoz, tak v 6 30 dojíždíme do Ystadu na terminál zjistit možnosti plavby do Polska. Loď jede až po poledni a v Polsku je večer. To se nám moc nehodí. Prohodíme pár slov s českýma kamioňákama a míříme do Trelleborgu. Na terminálu je celkem živo, platíme kartou 900 SEK. Mysleli jsme, že je to cena za všechny, ale paní u pokladny nás rychle vyvádí z omylu. Máme si prý příště loď objednat přes NET a ušetříme. Po nalodění zabereme místa v čekárně a jdeme si projít loď. 

Na přídi se podává snídaně, vchod však  hlídá babochlap. Ten to v 9 30 zabalí a raut je otevřen pro všechny. Něco málo olíznem, chvilka spánku a ve 12 30 se vyloďujem v Sassnitzu. Na první pumpě berem benzín a probíráme rybaření s českýma rybářema jedoucíma z Norska. Je hezky, teplo a my jen doufáme, že pojedeme po suchu. Asi 200 km sucho, pak slejvák a dál v nepromokách. Drážďany projíždíme centrem a náš způsob jízdy vytočí jednu plechovku tak, že mě vytlačuje ze silnice. Přidáme plyn  a mizíme po staré cestě na Cínovec v naději, že v zatáčkách trochu obrousíme hrany pneumatik. Těsně pod kopcem je další průtrž mračen a tak nám nezbývá než pokračovat s nejvyšší opatrností. Hned za hranicemi bereme Horský hotel Pomezí. Mají hotovky, Budvar a příjemnou obsluhu. Co víc si přát.

Ujeto 760 km


Středa 25.6.

Cínovec (CZ)  -  Čechtín (CZ)
Po vynikající snídaní zdržuju mužstvo hledáním rukavic, které mi spadly večer za hotelem z motorky. Mezitím se krásně rozprší. Máme v plánu docourat domů po vedlejších cestách. Plán bere ze své v Bílině, kde se rozprší tak, že hodinu čekáme na pumpě. Pokračujeme tedy na Prahu v dešti, u Loun pršet přestane  a my stavíme na oběd v Praze na Bořislavce. Výhled na počasí je špatný, tak volíme D1. Za Humpolcem, v místě, kde je dálnice zúžená, chytáme strašnou bouřku s kroupami a jízda na motorce se stává bojem o holý život. Mokří dojíždíme na Motorest Rudíkov a po chvíli se rozjíždíme k domovům.

Ujeto 300 km.
Celkem 4400 km.

Na závěr chci říct, že cesta do Ruska změnila můj názor na tuto zemi.  Rusko jsme očekávali horší než Ukrajina, ale nestalo se tak. Všude celkem pořádek, lidi tam mají práci a mají rádi Putina, protože ten pořádek, tam dokázal zjednat. Policie si nás vůbec nevšímala.  Rusové nás Čechy všude vítali, pomáhali nám a mimo jiné, nám vyčítali nám naše vlezdoprdelství Americe a rozpad Čskoslovenska. Ale to už by musel být článek o politice.

 

Děkujeme všem, co nám fandili a sledovali naši cestu na FB.
Milan, Vlasta, Fanda, Kamil

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.16
Známkováno: 19x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist