Tour de Romania - červen 2012

Několik let zpátky jsme začali jezdit na podzimní srazy časopisu Motoroute. Já, Martin na "brku" Námaha XT125, Tonda alias Candát na VéeFéRu 800, Míra na Báwu R1150R a jeho brácha Robert na dvanáctce Banďákovi. Ten měl ovšem o zavazadlo navíc v podobě svý drahý polovičky Danči. Jako každej rok jsme hltali zážitky ostatních z motocestování a spřádali plány, že spolu taky jednou někam vyrazíme.
Na srazu v září 2011 nás okouzlilo Rumunsko a Ukrajina. Po několika schůzkách u kafča na benzince byl cíl jasný - vyhrálo Rumunsko. Jelikož však Robert hned na začátku prohlásil, že na Banďákovi takovouhle cestu absolvovat nehodlá, v listopadu koupil svoji vysněnou dvanáctku "Géeso". To byl impuls i pro mně. Začal jsem sjíždět net a spekulovat, co pořídit. Nakonec jsem si zajel pro půl roku staré "GS-ko" TripleBlack - tak se i můj sen stal skutečností.
"GS-ka" jsme přes zimu trochu "vytunili", postupně vyrobili a dokoupili nosiče, různý ochranný rámy a další potřebný vybavení pro cestování. S Robertem jsme si každej pořídili navigaci Garmin Montana 650, do kterých jsem nechal kromě běžných map nainstalovat i topografický mapy Rumunska. Koupil jsem knížku průvodce Rumunskem, pečlivě ji prostudoval a zajímavý body přenesl do programu Mapsource pro Garmin. Taky jsem pročetl nespočet motocestopisů a zkoukl plno videí. Dalším zdrojem potřebných informací se mi stal můj velkej koníček geocaching, který mi dal taky spoustu zajímavých tipů. Některé poibody (trasové body na mapě) jsme ještě probrali s naším kámošem Mildou, kterej tou dobou pobýval na studentský stáži v Bukurešti. Příprava trasy byla dost náročná a zdlouhavá, ale jenom díky ní jsme navštívili top místa Rumunska. Ukázalo se, že místa profláknutý a hojně navštěvovaný turisty často nejsou tak úchvatný (např.hrad Bran) jako spousta nádherných zákoutí (bahenní sopky), o kterých se člověk jen těžko dozví.
Jak už to tak bejvá, během plánování se složení naší skupiny začalo postupně měnit. Míra, kterýmu se v dubnu mělo narodit druhý dítko, to s ohledem na rodinu vzdal rovnou. Candát, kterej jako jedinej neměl původně v úmyslu měnit stroj, se "pod tíhou" našich "GéeSek" rozhodl  přeci jenom "čenžnout" Hondičku za Súzu DL V-Strom, což se nakonec ukázalo jako rozhodnutí osudový. Při "testovací jízdě" totiž v jedný zatáčce v Orlických horách trošku zaváhal a lehnul. Odnesla to naštěstí "jenom" noha, ale s komplikovanou zlomeninou se dost špatně jezdí a i největšímu optimistovi muselo dojít, že za tři týdny zbývající do odjezdu se to asi nezahojí. Naše skupina účastníků zájezdu se teda o dalšího člena zmenšila. Tenhle stav ale dlouho netrval. Na hokeji jsme s Robinem navrtali dalšího žhavce - našeho gólmana a kámoše Péťu s Hondičkou CBF600, kterej po pár dnech váhání nakonec naše řady doplnil.

Ještě před odjezdem jsme si domluvili tři základny. Na severu ve vesnici Remeti (u Dančinýho spolupracovníka Ivánka), v Bukurešti u Mildy a v české vesnici Svatá Helena u příbuzných jedné Rumunské rodiny, která již spousty let žije a pracuje v naší rodný vsi na Ústeckoorlicku.

Takže finální sestava: Já - Martin, Péťa, Robert a samozřejmě Danča.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE