Rumunsko za 8 dní 3120km

1 DEN

Vyrazili jsme 18. srpna v neděli v 8 hodin ráno. Čekal jsem na Pepu, až přijede z České Třebové do Červené Vody, kde byl náš start. Potom jsme vyrazili směr Morava,  Beskydy a na Slovensko. První cíl jsme měli naplánovaný v kempu Kurinec, kousek od Maďarských hranic. Asi po 120 km od startu jsme si dali pauzu na kávu kousek za Olomoucí a udělali nějaké foto. Nasedli na naše oře a valili dál. Ani ne po třech kilometrech na mě Pepa zezadu divoce bliká světlama, tak zastavuju. Jak mě dojel hned křičí „Vypadl ti foťák“. Kouknu k pasu a fakt, foťák v kýblu. Ty bejku, tak to je po něm, pomyslím si. Otáčíme rychle mašiny a přijíždíme k místu kde foťák vypadl. Zastavili jsme, musel jsem po víceproudovce sprintovat na střed. Beru brašnu i s foťákem do ruky a rychle zpět. Fotoaparát s nervozitou vytahuju z brašny, zapínám a on bez škrábanečku funguje. To mi spadl velký šutrák ze srdce, protože to byl začátek naší cesty a já málem přišel o možnost zaznamenávání našich zážitků. A to mi vypadl asi při 100 km rychlosti. Zachránilo ho kvalitní pouzdro a taky to, že mi ho nikdo nerozjel autem.

Na Slovensko, do Rimavské Soboty, jsme přijeli asi ve čtyři hodiny odpoledne a začali hledat kemp.
Ten jsme našli rychle, ale než jsme objevily vjezd do kempu, tak jsme celý areál dvakrát objeli aniž bychom nalezli nějaký vjezd nebo recepci a až napotřetí jsme se dostali dovnitř. Pepa nadával jak to mají ti naši bratia hloupě značený.

Kemp byl docela velký, dost místa pro motorky a stan na jednom místě, bez toho abychom se museli tlačit na někoho jiného. Postavily jsme stan, dali sprchu a hurá na pivko.

UJELI JSME 466 KM

DEN 2

Druhý den jsme přejeli s jednou přestávkou celé Maďarsko. Cesta přes něj šla velmi rychle. Samá rovina. Většinou ubíhala kolem rozlehlých lán polí. Deset kilometrů polí, pár kilometrů malými městy a to se pořád opakovalo až k hranicím. Hranice s Rumunskem jsme překročily přes malý přechod, skoro jako z Werichovy pohádky O třech veteránech. Dva celníci a nikde nikdo, jen líní pavouci a drzé mouchy :-)
Pokračovali jsme směrem na Sacueni. Tady jsme po martyriu hledání směnárny vyměnily prašulky a natankovali na malé pumpě. Při tankování se na nás přihrnula malá skupinka mladých z místní menšiny. Byli velmi zvědaví a neodbytní. Takže natankovat a tradá pryč. Valily jsme směr Tileagd ,Virciorog, Dobresti, Beius.
Jeden úsek cesty mezi vesnicemi Virciorog a Dobresti byl dost tuhý offroad  kde jsme  museli zdolávat dosti velké výmoly a hrubé kamení. Ještě štěstí, že jsme měli krásně slunečno. Nedovedu si to představit za deště, to bychom ty kopce asi nezdolali. Tady to taky Pepovi ujelo na šutru a položil motorku. Byl chvíli dost nasraný, protože přitom nalomil padák.

Z městečka Beius jsme to dál „hnali“ k přehradě Lesu, po silnici a pak prašné cestě č.764a,108j a hledali kde přespíme. Jeli jsme pěkným zalesněným údolím, kde byla jen cesta, řeka a malá přehrada. Pomalu se stmívalo a my nemohli už delší dobu nají rovný plácek, kde bychom postavily stan. Terén kolem cesty byl dost svažitý.

Až za tmy jsme našli pěkný plácek u řeky. Na sjezdu z cesty k tábořišti jsem se snažil otočit bavora, ale ve vyjetých kolejích jsem si prošláp do vzduchu a lehce jsem položil mašinu bez úhony k zemi. Za chvilku mě dojel Pepa, postavili jsme bramboru a sjeli k tábořišti stranou od cesty, bylo tu i ohniště.  Postavily jsme stan, dali gáblík a šli spát.

Tento den jsme jeli 12 hodin a ujeto 388 km.

3 DEN

Po vydatné snídani a ranní studené koupeli v řece jsme vyrazily směr  Huedin. Kolem přehrady LESU. Nejprve jsme si to šinuli vyschlým korytem řeky k této přehradě. Terén  připomínal vzhledem pláně v Mongolsku. Připadali jsme si jako E. McGregor se svým kamarádem v Dlouhé cestě kolem světa. Společnost nám dělaly jen krávy a po pár kilometrech několik rumunských kempařů. Po návratu k „normální“ cestě, kamenná šotolina, jsme dál pokračovali na Abrud,  Sebes a hurá na Transalpinu.

Ten den jsme si mysleli, že zdoláme i Transalpinu na jeden zátah. Ale kvůli předešlému dni,  kdy jsme sháněli nocleh na poslední chvíli, jsme se z přehrady Lacul oasa raději vrátili kousek za vesnici Sasciori do kempu. Cesta byla parádní. Pěkný asfalt, sem tam příčně překopáno jinak OK. A hlavně návykově zábavné serpentiny, které jsme s chutí zdolávali v lesnatém horském okolí. To se musí zažít.

Ten kousek, kterým jsme se ještě vraceli do kempu měl nakonec 55 km. Menší pěkný kemp je starších manželů a na první pohled spíš připomínal malý ranč. Bylo vidět, že je prakticky po sezoně, protože kromě nás tam žádný jiný kempař nebyl. Po příjezdu jsme se gestikulací domlouvali na ubytování, protože oni neuměli anglicky a my slovo rumunsky. My na ně „camping“ a oni zase s úsměvem „cazare“ - ubytování. Přemýšleli jsme opět o stanu, ale majitel nás velmi mile překvapil úrovní bungalovů. Nakonec jsme se dohodli na pokoji za 75 lei. Jinak pokojíček byl špica, povlečení vonělo aviváží, čisto a kobereček před postelemi. Bylo vidět, že to je vše zánovní a pečlivě udržované. Sociálky taky, takže po únavné cestě relax. Prostě paráda, byli jsme velmi spokojení.
 

Dali jsme si sprchu a já jsem šel požádat paní, jestli by nám něco uvařila, i když už bylo devět hodin večer. Nejdřív nevěděla co má tak pozdě vařit a pak říká „kartofel“? Dále nám ukazuje na vajíčka a my jo, že nám to je jedno, hlavně něco teplého. Usmažila nám hranolky, volské oko a připravila výborný salát. Tak jsme se nabouchali, Pepa jí potom řekl „excelent“ a paní byla ráda, že nám to chutnalo. Zapili jsme to na závěr pár lahváčema a šli hajat.

Najeto 394km 8 h 50min

4 DEN

Tak dnes vyrážíme na Transalpinu směr Novaci, Ramnicu Valcea, Curtea de Arges, Corbeni, Fagaras.
Na první benzině jsme natankovali a hurá do kopců. Bylo to samé 1.2.3 a zpět, až jsme měli strach, že to ta převodovka se spojkou nevydrží. V jednom místě jsme zastavili a Pepa mi říká, asi se mi pálí spojka cítíš ten smrad? Povídám to není spojka ale obložení brzd z aut co nás míjejí. Bylo to pěkně cítit. Cestou jsme ještě potkávali malá stáda oslíků co se šprajcli do prostředka silnice a auta jim byla ukradená.
Na vrcholku  Transalpiny  jsme se zastavili u stánků, kde podnikaví Rumuni prodávají, uzeninu, sýry, med, medovinu, výrobky z kůže a proutí. Udělali jsme si pár fotek a pokračovali směrem na další pěknou horskou silnici Transfagarasan směr Fagaras.
Cestou jsme se původně chtěli zastavit i na zřícenině Drákulova hradu Poienari, ale bylo takové vedro a zástupy lidí jak na Karlštejn, že se nám na ten prudký kopec nakonec nechtělo. Tak jsme pokračovali dál úžasnou cestou na přehradu Vidraru, kde jsme si dali další pauzu.

 

Po obhlédnutí velkolepé přehrady jsme si řekli, že dnes najdeme dřív nějaký kemp a zapíchneme to. To se nám podařilo na poslední zastávce pod výjezdem na Fagaras v tábořišti u silnice naproti hotelu Conacul Ursului za 20lei i s tureckými záchody :-) Postavili jsme stan a uvařili jídlo. Jako obvykle byly fazole a k tomu si ještě dali pivko. Chvilku jsme jen tak kecali, když se k nám přiblížil mladý pár a kluk na nás začal mluvit slovensky. Byl to Rumun který žil v Oradee a studoval na slovensku, no a tady byli na dovolené. Slyšeli jak se bavíme česky a tak se přidali. Docela dobře jsme si pokecali a šli spát.

Dnes jsme ujeli   315 km - 6h 25 min

5 DEN

V noci na ráno se spustil pěkný slejvák, že jsme cítili jak voda valí pod stanem. Trochu mokro bylo i ve vnitř. Ještě, že jsme leželi na 5 cm nafukovačkách. Odskákal to jen Pepův telefon, protože ho nechal na zemi, ale po lehkém vysušení opět šel. Ráno se nám nechtělo vůbec vylézat ze stanu. Ta představa balit mokré věci, no nechtělo se nám. Když už jsme měli sbaleno a pomalu odjížděli, tak nám ještě přišel popřát šťastnou cestu náš známý Rumun z večera.
Dnes jsme vyrazily směr Fagaras nádhernou cestou přes hory. Klikaté serpentiny nám ubíhaly pod koly a sem tam jsme zastavili, abychom se pokochali výhledy na hory a údolí. To byly Panoramata :-) Nahoře opět stánky s pochutinami, tady jsem si koupil kus sýra a tři druhy klobás. Ani jsme z toho neměli sračku. Ty klobásy vydržely v kufru dva dny než jsme je snědli a byly stále jedlé i v tom hicu. Po krátké zastávce zase šupem dolů.
Brasov, Bicaz a přehrada Lacul Izvorul Muntelui.

Jako asi jediný cestovatelé touhle trasou jsme vynechali hrad Bran. Zase kvůli tomu
horku, bylo tam 32°C, a když jsme viděli ten nával před branami tak nás to úplně odradilo.
Aspoň mám důvod se někdy vrátit.
 

Cestou jsme potkali partu Poláku na na mašinách Goldwing, se kterými jsme si dobře pokecali. Pak jsme pokračovali směrem na Bicazkou soutěsku s hromadou stánků a turistů.
Dále si to pěkně uháníme a najednou, mi zdechl motor. Pepa mě dojel a ptá se “copak, nejede?“. Říkám, že nejde nastartovat, asi baterka. Tak jsem shodil bagáž, sundal sedlo a začala kontrola spojů a baterie. Jenže jsem neměl s sebou měřák, jenom kus kabelu se žárovkou jako zkoušečku. Tak jsme Bramboru roztlačily, bez problému chytla. Chvíli jsem ji nechal blafat, pak vypnul a zase pěkně nastartovala. Jeli jsme tedy dál, jenže po chvíli mi to chcíplo znovu.
Tak roztlačit a ten samý scénář. Z toho jsem usoudil že to málo dobíjí, vypnul jsem tedy tlumené světla a jel na parkovačky. Teď jsem mohl bez problému startovat, jenom jsem nesměl zapnout světla a do tmy jsme museli sehnat nocleh. Vůbec jsem netušil, kde by se tam dalo sehnat relé.

Po této přihodě jsme pokračovali dál na přehradu Lacul Izvorul Muntelui. Po okouknutí přehrady a pár povinných fotek jsme pokračovali, ale hned za přehradou jsme narazily na motel Cristina. Řekli jsme si že to tu zapíchnem. Po úspěšném vyplnění formuláře o ubytování, jsme dostali pěkný pokojíček za 73 lei. Hodily jsme koupel a vyrazili do hotelu na večeři a pivko. Dal jsem si řízek s bramborem. Cena dobrá 12 lei. Potom jsme ještě zdolali pár piv a šli na kutě.

Tento den ujeto   415 km - 7h 46 min

6 DEN

Tento den  nám začal přesun k domovu, směr Vatra Dornei, Borsa, Sapanta, Satu Mare, Maďasko. Jeli jsme jako vždy dokud nás nebolela prdel.
V Satu Mare jsme se zastavili abych se trochu zorientoval v navigaci, Pepa zastavil za mnou. Po úspěšném nastavení navigace vyrážím vpřed, odbočím doprava, kouknu do zrcátka Pepa nikde a najednou vidím jak si to frčí křižovatkou rovně. Tak a teď jsem byl zvědavý jak se tu budeme nahánět. Zůstal jsem tedy stát a čekal. Asi po pěti minutách si to Pepa valí křižovatkou zpět, ale zase rovně. Tak si říkám budeš to muset otočit  a počkat na něj na místě odkud jsme do té křižovatky vjeli, ale najednou se vynoří a správně odbočí do mého směru. Před tou křižovatkou mu totiž chcípl motor, než to nastartoval tak si nevšiml kam odbočuji a proto jel rovně. Při zpátečním projetí si všiml z dálky mé reflexní vesty, takže už věděl kam odbočit. Bylo to jediné krátké ztracení za celou cestu Rumunskem.
Hranice s Maďarskem jsme projeli  rychle, na to co tam bylo aut to celkem frčelo. Posouvání v koloně asi 10 minut.
V podvečerních hodinách jsme začali hledat plácek na spaní. Na Slovensko bychom to už nestíhali a já musel zapnout světla takže baterka by to už dlouho nevydržela. Byly jsme tak za půlkou Maďarska, do kempu se nám nechtělo a podél silnice posečené pole s pěkným lesíkem tak jsme to zapíchli tam. Postavili stan a s bandou komárů šli spát.
 

Dnes jsme ujeli  472 km - 8h 57

7 DEN

Ráno nezbytné kafe a všechno sbalit. Po včerejším přesunu se světly jsme moji Bramboru nastartovali přes kabel a mohli vyrazit. Pokračujeme směr Slovensko - Košice, Vysoké Tatry, Žilina, dále Čechy - Beskydy a autokemp Kněhyně.
Celý den jsme jeli jen s malými přestávkami. Počasí se kazilo. V Tatrách i trochu sprchlo a ochladilo se. Takže oblékáme nepromoky, spíš kvůli chladu než dešti. Z Rumunska jsme byli totiž teplem zhýčkaní. Pod Tatrami jsme koupili nějaké dárky a medovinu. Do kempu v Beskydech jsme dorazili v odpoledních hodinách.

Ujeto 493 km - 7h 55

8 Den  

Cesta z Beskyd - domů    177 km - 2h 25 min

No a co na závěr?

Řidiči v Rumunsku neuznávají 50km/h. Po prvním dnu, kdy nás ve vesnicích neustále předjížděli, a to jsme jeli 65km/h a výš, jsme se přizpůsobili dopravě nedodržováním rychlostních limitů. Policajty jsme viděli asi jen dvakrát, zato za každou zatáčkou se dala čekat neoznačená díra, kráva, kůň, nebo náklaďák. Vůbec jsem se divil, že jsme neviděli za těch pár dní žádnou havárku.
Rumuni jsou na to asi zvyklí a na řízení se víc soustředí, ne jako u nás.
Benzin mají levnější, jídlo taky, benzinek celkem dost.
 

Více fotek:
https://plus.google.com/photos/113511658506907958326/albums/5920504850502333281

Video:https://plus.google.com/113511658506907958326/posts/h6Bj8Rn7GKK
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE