Rumunsko na supersportu - a prej že to nejde

Potřetí do Rumunska. Na cesťáku a na cestovním enduru už jsem to dokázal a dokáže to každý, avšak na supersportu to prej nejde, tak hurá na to!

Rumunsko na supersportu - a prej že to nejde

Kapitoly článku

První den, čtvrtek 8.9.2016

Předešlého dne jsme si zhruba naplánovali trasu-rychlý přesun z Olomouce směr někam na východní Slovensko. Klidně po dálnicích, ať to odsejpá. Plán byl z Olomouce směrem na Lipník nad Bečvou, Valašské Meziříčí a přes Makov na Žilinu, Liptovský Mikuláš a Poprad.
Jako vedoucí výpravy jsem jel vepředu. Automaticky jsem nabral směr Přerov a až někde u Zlína si uvědomuju, že nejedem úplně podle plánu. Jak se říká, i cesta je cíl. Takže přes Starý Hrozenkov a pak zpět nahoru směr Žilina a pak už konečně směrem na Poprad po dálnici.
Cesta po dálnici je opravdu otrava: vždycky se najde osel ve Felicii, kterej si musí nahonit ego tím, že na dálnici předjede motorkáře. A tak v Popradu sjíždíme na silnici č. 66 a pak na č. 67. Vřele doporučuji-nádhedný asfalt a plno krásných zatáček-konečně:-)

 

Pak si z nás poprvé navigačka střílí. Tolik chvály jsem slyšel na navigaci od Nokie Here WeGo, že jsem si ji musel taky postahovat. Proč proboha navigovat po pěkné cestě, když to jde vzít po něčem, co se spíš podobá polňačce a přes Cigánský osady.
Pak už konečně Maďarsko a jako cíl jsme zvolili Tokaj. Je tam ve městě za mostem přes řeku značený kemp, ale žádný tam není a je to uzavřený. Funkční kemp je přes cestu naproti bývalému kempu. Ubytováváme se za 13 Euro za oba na noc a necháváme obsluhujícímu metalistovi celou dvacku s tím, že to pozděj přijdem propít. Dvacka propita a stavíme stan opodál českého motorkáře. 

 

Druhý den, pátek 9.9.2016

Ráno jsme napomenuti za hlasité chrápání-já nebo Ivoš? Těžko říct, jsme každý den přesvědčeni, že víc chrápe ten druhej.. Příjemnej ranní pokec s trošku zkušenějším cestovatelem. Hledí, jak motáme všechny blbosti zpět k mašinám pomocí gumicuků a jen kroutí hlavou a směje se. Tímto zdravím onoho dotyčného s Varaderem, třeba na tenhle cestopis někdy natrefí.


Sbaleno a odjíždíme. Cíl stále nejasný-někam na sever Rumunska. Takže klasika na Satu Mare a pak na Baia Mare. Cestou potkáváme na křižovatce partičku čechů na cestovních endurech. Jeden zdraví a chechtá se, na čem jsme to přijeli do Rumunska. Kluci, na enduru to umí každej, taky jsem tady minulej rok projížděl na V-Stromovi 1000, ale na superportu je to výzva:-)

 

Další zastávka se koná ve městečku Borsa. Cesta z Baia Mare nic moc.. Co bylo na motorce zbytečný, to upadlo, co neupadlo, upadne zítra. Navigačka si zas dělá pr**srandu a v jakékoliv sebemenší řiťce je možnost sjet z hlavní silnice, tak se nás tam pokouší táhnout a o padesát mětrů opět vrátit na hlavní silnici-kdo nezažije neuvěří-opravdu celý Here WeGo společne s iPhonem málem letí do příkopu a spoléhám se raději na zdravý úsudek.
Do Borsy přijíždíme už za tmy a hledáme nějakej kemp. Stánkařka ani vytuněná mladá kočka neporadí. Nejaká angličtina? Co to je? Tak hledáme sami a nakonec nacházíme malej kemp na zahradě za rodinným domkem. Je to až skoro na konci města a fakt blbě se to hledá, takže pokud se tam někdy vydáte, najděte si to předem-Borsa Turism. Mají i chatky, ale až o pár domů dál mimo veškeré dění a bez možnosti posezení venku pod pergolou. Večer trávíme ve společnosti místních štěňat a skupinky mladých Rumunů z Bukurešti.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 23x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist