Rumunsko

2. srpna 2003

Budím se ještě za šera. Kolem je klid, tak to ještě na chvíli zalomím. Podruhé se probouzím a na hodinkách mám čtvrt na sedm našeho času, což ale znamená, že tady už mají o hodinu více. Kolem nás se už zvesela prohánějí auta s pískem a projíždějí koňské povozy. Ty se vždycky na chvíli zastaví a pozorují nás. Jeden dokonce tak dlouho a s tak hlasitým komentářem, že jsem čekal, kdy nás někdo přijde namlátit, že jsme na jeho louce. Nestalo se, tak snídáme a balíme. Odjíždíme si zdálky prohlédnout jezero a vracíme se do vesnice Bixad a pak odbočujeme na Huta Certeze. Když projíždíme vesnice, tak nevěříme vlastním očím. Jedna novostavba vedle druhé. Ohromné domy běžně se třemi i čtyřmi patry, rozsáhlými schodišti, prosklenými stěnami jak je u nás vídáme u bank, spousty oblouků a atypických tvarů střech. Až po návratu z dovolené se dovídám, že obyvatelé vesnic žili z pašování benzínu z Ukrajiny. Teď už mají útrum a tak jim zůstaly honosné domy, ale život kolem nich utichl.
Jedeme dál a cílem je vesnice Sapanta, kde je známý Veselý hřbitov. Ve vesnici mě najednou předjíždí Renča a žene se někam kupředu. Netuším proč, tak ji následuji. Po půl kilometru staví na okraji s tím, že prý jedu předpisově pomalu a že mám přidat. To, že jsme minuli odbočku ke hřbitovu jí ale uniklo, takže se pokorně vrací do kolony a všichni se vracíme ke hřbitovu. Vstupné činí asi 30Kč. Pak si můžete prohlédnout naprosto originální, z kusu dřeva vyřezané náhrobky, které vyjadřují čím dotyčný v životě byl a nebo jaká okolnost ho připravila o život. Všechno je vyvedeno barevně, takže skutečně ze hřbitova je nezvyklý dojem. V okolí se prodávají věci řezbářské a doplňky z vlny, které ženy tvoří přímo na ulici. Odtud plánujeme přejezd průsmyku Prislop /1416 m.n.m/. Vyrážíme směrem na Borsu a silnice postupně začíná stoupat. V serpentinách piknikují rumunské rodinky. Ve stoupání dojíždíme typickou cikánskou kočující rodinu s vozem taženým koněm. Děti sedí na voze a když je míjíme tak po nás něčím házejí. Naštěstí to není kamení. Zastavujeme na vrcholu. Za chvíli k nám přibíhají kluk s holčičkou, asi desetiletí a nabízejí nám maliny. Radek jim dává 5000 L, ale celý hrnek odmítá a tak si každý nabereme na ochutnání. Malému se moje Afrika líbí natolik, že v mžiku na ní sedí a už si cpe na hlavu přilbu. Pak mi nakazuje abych ho vyfotil a ještě ségru a nakonec mi nadiktuje adresu, kam mu mám poslat fotky. Sjíždíme dolů, podél řeky Bystrice a projíždíme skutečné cikánské osady. Kdo si myslí, že Rumuni jsou cikáni, tak se sakra plete. Ale toto byli skuteční cikáni a překvapilo mě, že se zdržují v drsných horách. Pravděpodobně se živí tím, co les dá, neboť kromě malin nabízeli kolem cesty především hřiby a další lesní plody. Pitnou vodu si stejně jako my naberou z pramenů, které vytékají z hor. Kolem řeky na mnoha místech vidíme pro Rumuny tolik typické volné kempování celých rodin. Naše cesta pokračuje do lázeňského města Vatra Dornei, kde se snažíme najít podle šipky kemp s registrací ADAC. Nad městem nacházíme skutečně pěkný kemp, ale bohužel je dost plný. Tak pokračujeme za další šipkou, která slibuje chatky. Ty se ale neprovozují, protože jsou v dezolátním stavu. Naštestí nad nimi je možnost volného kempování s možností sprch a toalet v přilehlé miniaturní restauraci.
Odjíždíme si najít to nejlepší místo mezi desítkami kravinců. Při jednom přejezdu takového dalo by se říct "většího krtince", o což se pokouším bez patřičného rozjezdu, se pokládá Afrika na levobok. Já se skoulel těsně vedle kravince a motorka zůstala na padáku. Takže zaměstnávám ostatní jejím zvedáním. Stavíme stany, platíme asi 25Kč na osobu a jdeme se sprchovat. Sprchy a WC nic extra, ale teče teplá voda. Mezi tím se zatahuje obloha a přichází průtrž mračen. Třičtvrtě hodiny lije, hřmí a fouká vítr. Pak bouřka odchází dál do hor a tak můžeme v klidu začít chystat večeři. Zároveň pozorujeme zbytek osazenstva kempu. Kromě několika rodin s dětmi tu je skupina karatistů, vedle nás ve Sprinteru skupinka rumunské mládeže a také několik krav a koní, které permanentně serfujou kempem. Večer se začínají ze Sprinteru trousit mladí Rumuni. Holky se okukujou před špíglem a po setmění vyrážejí všichni dolů do města. Holky permanetně pokukovaly i po nás, teda alespoň jsme si to mysleli, ale s náma to ani nehlo :-) Nicméně jsem se dozvěděl, že v době kdy já sleduju mapu a hledám šipky abych správně odbočil, tak panský zbytek naší sestavy okukuje Rumunky a sděluje mi, že jsou nejen pěkné, ale hlavně, že nosí tanga a nemají podprsenky.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE