sumoto_leden



Rumunsko 2014 "Naše první motodovolená"

Máme tu začátek roku a začínáme plánovat dovolenou. Napadá nás Norsko a 7000 km dlouhá trasa auty. Vzhledem k totální nepřipravenosti je všechno zamítnuto a vymýšlí se časová i cenová alternativa - Rumunsko. Cestu plánujeme na dvě auta - offroad a SUV. Uplynou 2 sezení v hospodě u piva a já mám jinou představu o dopravě: "Přece jsem si tu Káťu nekupoval pro nic za nic". Do výpravy uvrtám i tátu. Tři týdny před odjezdem dokupuje topcase od "Alu Milánka" a už se vidí na svojí 990. Kluci na auta dokupují vybavení a řeší se technika. Je začátek září a všichni se nemůžeme dočkat.

Kapitoly článku

5.září - "Neúspěšný odjezd"

Je brzo ráno a nakládáme zbytek zavazadel. Vyrážíme směr Brno, počasí je prostě super. Za pár hodin jsme na "Drnc 1" . Jenže co se nestalo, začalo v Kátě "škytat". V pár minutách se mi zhroutí celý svět. Obvoláváme nejbližší servisy a dealery KTM. Po několika hovorech nezbyde nic jiného než jet do Boleslavi k mechanikovi kterému opravdu věřím. Po několika hodinách na "dálnici" se problém přestal vyskytovat a ve Flash teamu jsme se shodli na špatném palivu. Chlapi v KTM mi zapůjčili palivovou pumpu a mě se začal vracet úsměv na tváři. Bohužel, už bylo dost pozdě na další pokus a přesun mimo hranice.

6.září - "Lepší zítřky, hon s časem - Slovensko, Maďarsko"

Vstáváme v 7:00 a vystřelíme za druhou partou. Domlouváme si sraz na Slovenských hranicích a v mezičase druhá parta prozkoumává zámek Lednice http://www.zamek-lednice.com/ . Kolem poledne se scházíme na první Slovenské benzínce, ale protože nás tlačí čas tak jedeme jen se zastávkami na benzín směr Balaton. Na hranicích s Maďarskem kupujeme dálniční známky. Cesta pořád ještě jde, občas sprchne a pomalu na nás jde únava.
Na Balatonu si dáme pauzu a někdo vleze i do vody, i když ne zrovna moc vyhřáté. Jedeme směr Kecskemét a Szeged. Ale tma nás dožene někde mezi a sháníme na rychlo alespoň nějaký ten kemp, protože nám pěkně leje a jsme slušně vyšťavení. Na poslední chvíli narážíme na jeden "kemp/hostel" - sprcha, pár piv a na kutě.

7.září - "První pohled na Rumunsko"

Probouzíme se do deště, který ale pomalu ustává. Naházíme věci na motorky a do aut. Uděláme si společnou fotku a jedeme na hranice. 

Rumunsko - Svatá Helena

Na hranicích s Rumunskem začíná jiný svět, silnice se občas změní na "českou polňačku" a benzínky musíme vybírat. Při každé zastávce k nám vždycky příjde člověk s úsměvem na tváři a úmyslem něco prodat. 
Čas už se nesnažíme dohnat a jedeme si svým tempem. Za pár hodin si dáváme pauzu v Timişoara. Město je jedním z největších v zemi, je hospodářským i kulturním centrem celé oblasti a proto zde strávíme asi 2 hodiny na nákupy a malou procházku. Po rozhýbání končetin nasedáme a míříme na Reşiţa, Oraviţa, Cărbunari a Svatá Helena. Cesta se nám pomalu začala měnit na asfaltu bylo čím dál více děr a po cestě sem tam proběhne pejsek. 

Počasí je ideální, příroda nádherná a já mám chuť si ukroutit hlavu. Kolem odpoledne přijíždíme do Svaté Heleny. Jedeme krásnou šotolinovou cestou a občas v ní stojí stádo ovcí. Dorazíme přímo do centra a zaparkujeme u první hospody a hledáme místo na nocleh. 
Nestačím ani slézt z motorky a už nás někdo žene na dvůr a přímo vedle hospody. Milý pán má na starosti penzion hned vedle - wifi, sprchy, postele.....a hlavně vychlazené pivo. 

Po vybalení, sprše a pár pivech nám hospodský připravuje malou kulturní vložku - další česky mluvící človíček. Prodává nám kozí a kraví sýry a to všechno doprovází  dlouhým monologem o lidech ve Svaté Heleně a jejich kultuře, nestačíme se divit.

Začíná se stmívat, ale máme chuť to tu probádat. Na mapě nám místní ukazují krásnou vyhlídku a hned vyrážíme - pěšky. Výjdeme asi 1km nad Svatou Helenu kde se tyčí větrné elektrárny, které to tam trochu hyzdí. Náhradou je pohled na Dunaj a západ slunce. Jdeme spát.

7.září - "Odjezd z sv.Heleny a Rovensko"

Dopoledne vyrážíme ze Svaté Heleny. Ještě se ale jedeme pokochat na vyhlídku, ale tentokrát na strojích. Ráno se celá krajina zahaluje do mlhy. Nikomu se nechce jet dokud se to tu všechno neprošmejdí a proto Pepek vyráží na druhou vyhlídku a my ho sledujeme v dáli. 


Následně jedeme do české vesničky Rovensko, další z šesti krásných vesniček v Banátu. Tentokrát je terén víceméně enduro. Obstojně proplouváme terénem bez velkých pádů, ale dáváme více přestávek. 

Kluci v autech jedou opatrně a takhle se drncáme asi 3 hodiny. Dokopce, z kopce přestávka a znova.

Po pár hodinách vyjedeme z lesa a projedeme pár vesniček.  


Když se pomalu blížíme do Rovenska začne nám ukrutně pršet. Voda se valí po kamenité stezce a jsme na kost promočení,protože jsme si ani nestihli obléct nemoky.


Přijedeme do Rovenska a zastavíme na návsi kde se odehrává smutná událost. Těch pár lidí co tu žije je právě v kostele na pohřbu. Za chvilku za námi příjde místní a řekne nám ať vyčkáme, že tu zná někoho kdo vlastní malou roubenku na kopci.



Po obřadu za námi dojde chlapík a odvede nás k roubence. Nádhera. Kompletně dřevěná stavba se pyšní na stráni. Širokodaleko nic.



Zajdeme do krámku na návsi dokoupit zásoby a potom se jdeme projít. Skončíme na druhé straně Rovenska u hřbitova. Tam se rozhodneme jít zpět a zajít do hospody. Dáma si pár piv a jdeme spát.

8.září - "Krkolomná cesta za vodopády a rozdělení skupin"

 Brzo ráno vyleze skupinka lidí, aby nafotili východ slunce. Mlha se plazí mezi horami a z toho všeho vylézá puchýř. Nikomu se večer nechtělo na suchou latrýnu, ale ráno tam chtěl sedět každý s otevřenými dveřmi a kochat se krajinou.
Nasedáme na motorky a do aut, našim dalším cílem jsou vodopády.

Honba za touhle scenérií nám zabrala celý den. Cesta byla po dešti rozbahněná, uklouzaná a samý kámen. 

Dost nám dalo abychom se vůbec po tom slejváku dostali někam dál. V jednu chvíli se na mojí Kátě ozvalo opět "poškytání" a já si začal dělat starosti.


Zatím jsem te neřešil a jelo se dál. Asi po 3 hodinách bloudění jsme nalezli stezku která vede k vodopádům.

Problém byl jen v tom, že na cestě bylo asi 5 dřevěných bran které tam postavili místní, aby jim neutekly zvířata. Takže se zavíralo a otevíralo. Bylo to super enduro a naštěstí bez pádu a ztráty kytičky, nicméně jsme na motorkách byli tak znavení za celý ten den ve stupačkách, že jsme odpadli a na vodopády se vydala jen skupina lidí z aut.

Signál v místě nebyl a skupinka se po hodině nevracela. Začínali jsme mít obavu,že se něco stalo. Ale asi po dvou hodinách se ukázali se zprávou, že se k vodopádům ani nedostali, kvůli špatnému terénu. 
Sedli jsme si k mapě a dohodli se, že vyrazíme na dálnici. Jenže co se nestalo. Problém s vynecháváním motoru se začal projevovat častěji a častěji a bylo načase to řešit. Asi po 5 hodinách telefonování, vyměňování, zkoušení jsem to vzdal. 

Motorku jsme nebezpečně dostali až do nedaleké vesničky Šumice. Skupinka s auty se s námi rozloučila a já jsem naštvaně seděl na lavičce. V Šumici nás ubytovala milá babička na dva dny než pro nás přijeli. 
Přes prázdniny za ní jezdila rodina na výpomoc s hospodářstvím. V noci jsme si vyslechly historky o životu v Šumici: O lidech kteří tu žijí, o tradicích, o dochovanosti českého jazyka. Až nám z toho bylo trochu smutno, jak tam ti staří lidé jsou sami a dřou a mladí odcházejí do velkých měst. Je to smutné říká babička: "Dřív nás tu bylo několik set a teď je nás tu jen pár desítek"

9.září - "Procházka a odjezd"

Ráno dostaneme k snídani kupu koblihů, že se to ani na tu obří mísu nevejde. A vyrazíme do vedlejší vesnice po cestě označené turistickými značkami které tu kdysi dávno někdo z čech vytvořil. Po návratu dostaneme obří večeří a to plnou mísu brambor, smažených karbanátků a pečené párky. Odkulíme se do postelí a brzo ráno nám volá odvoz. 10.září vyráží pojízdná 990 adventure a 950 na vleku směr Pardubice. Celou cestu zpět nám pršelo a jen s pár přestávkami dojel i táta na své 990 domů kolem večera. Je to až obdivuhodné jak to zajel bez jediné velké přestávky, nepočítám-li natankování paliva. 

Snad se nám v roce 2015 poštěstí!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):
Motokatalog.cz


TOPlist