Rumunsko 2011: Rodinná cesta

Malý Big Adventure s Leonkou a Tenerkou po Rumunsku.

Rumunsko 2011: Rodinná cesta

Kapitoly článku

Původně to měla být akce s dcerou Leou, s Tenerkou a s kamarády s KTM. Bohužel přátelům nevyšel čas, a protože se ani na motofóru nikdo vážně nepřidal, tak nakonec jedeme sami spolu.

Den 1 - sobota 20.8.2011

Start plánován na 6.00, nemůžu ale dospat, tak od 5.15 dobaluji a připravuji Tenerku, v 6.15 se stavím pro Leu, dáme startovní foto a v 6.30 vyrážíme z Karlových Varů. Je hezky, ale zima – cca 8 st. Za Prahou se poprvé střídáme a Lea má premiéru na nabalené Tenerce a na dálnici. U Brna je už tepleji, tak si počkáme na první teplej párek v rohlíku a pak valíme dál na Slovensko, kde na prvním odpočívadle za hranicí opět ulevujeme pozadí. Je tu zase o fous tepleji. Bratislava je skvělé hlavní město pro tranzit - projetá za 10 min! Maďarsko nás vítá už rozehřáté, svlékáme mikinovou vrstvu a kupujeme dálniční známka na 4 dny za 4,5 E. Nejsme si jisti, zda se zde jezdí na dálnici 110 nebo 130. Vítězí 130 a pro naloženou Tenerku ve dvou je to tak akorát. Z dálnice M1 odbočíme před Budapeští do prvního McDonalda dle navigace. Je zde funkční wifi. Pak přes centrum Peště míříme na M5 do Szegedu. Je to tu hrozná placka. Vedro je už nepříjemné – odhaduji tak 25-30 st., zadek bolí, tak se střídáme častěji. Szeged = semaforová červená vlna. Provoz nic moc, ale na každé křižovatce červená.  Kolem 17.00 vjíždíme do Rumunska. Na občanky a v pohodě. Jedeme dál až do Timisoaru. Hezké, ale rozkopané město, hledáme penzion se sprchou dle navigace – poprvé a naposled úspěšně. Rumunsko se rozvíjí tak rychle, že to Garmin nějak nestíhá registrovat. Zakotvíme v pěkném penzionu Vlad, moto je za vysokým plotem na dvorku a za 30 E za oba nás čeká sprcha, TV, klima, lednička, parádní letiště a ráno snídaně. Benzínka naproti funguje i na kartu, takže k večeři kupujeme sendviče, pivka, čaj a voduuuuu. Máme za sebou 987 km a plechové zadnice.

Den 2 - neděle 21.8.

Ráno se pěkně prospíme, absolvujeme po rumunsko-anglicko-německo-české domluvě k snídani omeletu a obložený talíř, v klidu zapakujeme a ještě se vracíme podívat do centra, jak jim tu na radnici kálejí holubi. Je jich tu plno, taky pár kanónů a osvěžující vodotrysk. Už od rána je teplo. Z Timisoaru směřujeme na jih po E70=DN 59 na Moravitu a chceme do Banátu. GPS nás vede do Srbska, takže neposlechneme a kus před hranicí odbočujeme doleva na DN 57 a volíme cestu podél hranice po Rumunsku. Je tu pořád rovina a dochází nám benzín (benzínky před hranicí vypadaly, že jsou už dlouho opuštěné). Podobný ráz má i krajina – rovná placka, skoro žádný kopec, všude zbytky zavlažovacích zařízení, kanálů, opuštěná pole, kde roste jen rákos a plevel.
Za poloopuštěnou vesničkou Germania se to konečně začíná trochu vlnit. Dříve se tu asi žilo dobře. Velká škola, náměstí, obchody, dnes silou vůle udržované poměrně velké statky a stavení. Po chvíli se před další vesničkou objeví kůň a stará stepní studna s protizávažím. Fotíme a všimneme si v obci stojícího policejní Dacie, která měří rychlost. Tady?? Leonka to nechce riskovat a za řidítka si sedne až za policejní hlídkou ve vesnici. 
Lea jede úsporně, abychom netlačili, protože zbývá jeden dílek v nádrži a nevíme, kdy bude benzínka. (Později si někde přečtu, že se s Tenerkou dá urazit na rezervu i 200 km…) V Oravitě je konečně benzínka a opět policajti s radarem. Pak projedeme Moldova Bulava, stavíme se v Lidlu, kde nás paní hodně rychlou češtinou zve do Svaté Heleny. Nakoupíme, trochu se v tom vedru provětráme a jedeme tam. Myslel jsem si, že budeme mimořádná návštěva z Čech, ale v záplavě českých aut a autobusů se naše Tenerka skoro ztratila. No na koncert MiG 21 tu čekat nebudeme. Navštívíme obchod - výčep, dáme napůl pivko a kolu. Popovídáme s paní, jak je tu dusí větrné elektrárny a jak bylo kdysi dobře. V klidu vychladneme a jedeme dál podél Dunaje, který je tu krásný a velice široký. Silnice je chvilku pěkná, místy offroad. Zachovalý asfalt se střídá s udusanou prášící šotolinou, ale jde to.
Kolem stojí staré opuštěné továrny, vesnice s velkými kontrasty. Lodě na Dunaji plují nebo stojí podle ponoru. Orsova je vhodná na odpočinek pro zadek. Přestože se střídáme za řidítky, tak zadek bolí. Kupujeme vodu, svačinku a nanuky. Železná vrata jsou odsud kousek. Kolem přehrady je provoz jako kráva (kamiony), zúžení i semafory. Vyfotíme hráz, zdymadla a jedeme zpět přes Orsovu do lázní Baile Herculane.
Už máme pořádný hlad. Restaurace u silnice nevypadají lákavě, takže zamíříme do centra… stavíme u restaurace pro místní a snažíme se domluvit. Zavolají nám paní co prý byla na školení angličtiny. Když si její nabídku překládáme do češtiny, tak na nás paní spustí, proč nemluvíme česky…. Já si dávám kotel výborné polévky a Leonka hamburger přes celý talíř. Nacpáno a jedeme dál do hor směrem ke kempu, kterému se Lea z nepochopitelných důvodů brání. Cestou plno lidí stanuje přímo na silnici nebo i všude kolem podél potoka Černa. Zvláštní lázně, ale žije to tu. Je zde cestou hodně pramenů a všichni něco rožní. Naštěstí už nemáme hlad. Je nám divné, že je tu v neděli v pozdním odpoledni tolik lidí na pikniku.
Omylem se nechám svést z plánované cesty po nové asfaltce (stále po 67D) a neodbočím doleva na offroad… on teda dost bolí zadek. Ubytování však nikde a benzín opět ubývá. Po poradě jedeme dál, protože se nechceme vracet. V Baia Arama zastavujeme u rodinného domu - penzionu. Paní domu mluví jen rumunsky, ale tři kluci rozumějí aspoň pár anglických slovíček. Za 70 Lei (cca 400,- Kč) už dál nic neřešíme. Sprcha a jdeme na pivko. Domy tu nezamykají, Tenerka je na zahradě a procházka nám prospěje. Hospoda je přímo na hlavní obchodní křižovatce. Sedneme si na zahrádku jako místní (muži), ale paní hostinská se moc nemá k obsluhování. Možná si nebyla jistá, zda Lee bylo skutečně už 18. (Bylo) Po chvilce asi někdo kývnul a najednou rychle pochopila, že chceme pivko. Po setmění přišel až k zahrádce starý cikán s koněm. Přes zábradlí se o něčem domlouval se štamgastou, ale pak rychle a uctivě zmizel, aniž by měl jakoukoliv snahu si přisednout. Všichni místní jsou venku až do 10 PM, kdy začnou zhasínat a uklízet krámky u křižovatky. Dnes to mělo být volnější, takže jsme ujeli jen polovinu ... cca 450 km.

Den 3 - pondělí 22.8.

Pěkně se prospíme ve zvláštním domě, zabalíme a vyrážíme. Zadrží nás ale pán domu s čerstvými preclíky a nabídkou snídaně. Už jsme ale oblečení, je teplo, tak si bereme jen pár preclíků s sebou a loučíme se. Pán si mě však ještě bere stranou a vysvětluje mi rumunsko-německo-anglicky osud tří chlapců (tak 5, 9 a 12 let) – takový malý rodinný horror. Jsou to sirotci a on se s paní o ně jako poručníci starají, protože jejich otec jim vloni podřízl matku a pak se zastřelil… Dobré ráno, Rumunsko!
Lea sedá za řidítka, z čehož jsou všichni pěkně vyvalený, zamáváme a vyrážíme. Po chvilce zastavujeme, snídáme výborné preclíky a já tlumočím Lee tu story. Teď je zase trochu vyvalená ona. 
 
Kopce se cestou do Targu Jiu trochu rovnají, aby se pak za krásnými serpentinami údolím řeky Jiu opět vyšplhaly do mraků. Míříme na severovýchod do hor. Ve městě Petrosani zaparkujeme u supermarketu hned vedle koně s povozem a nakoupíme něco k jídlu. Z města odbočujeme doprava na 7A a začíná lehký offroad. Tady v horách není takové vedro a po svačince u potoka s pohledem na okolní hory si užíváme ten veget.
Přejíždíme pár průsmyků a hrází přehrad (Lacul Vidra) a míříme do Sibiu. Je to větší město s historickým jádrem a má svoje kouzlo.
Jak vidím „Zimmer frei“ parkuji a zvoním, protože je opět vedro (tak 35 st.) a chceme postel, sprchu a odpočinout pozadí. Otvírá starší pán (vypadá na 65, ale je mu prý 94, ročník 1917), s němčinou je na tom o hodně hůře než já, ale zkouší na nás s úspěchem ruštinu. Vybarvil se jako po (I.) válce odsunutý Tatar Mohamed Sulimán a za 10 E na osobu a noc máme komfortní dvoulůžák s velkou koupelnou, televizí a parkováním Tenerky ve dvoře pod vinou révou. Pohostil nás hned silným červeným vínem, ale sám kvůli půstu nepije. Zůstáváme tu 2 noci. Ujeli jsme 284 km a moc pěkných.

Den 4 - úterý 23.8.

Hostitel nám dal několik tipů na výlety do blízkého okolí, tak dopoledne vyrážíme na horu Paltinis. Přirovnal bych to ke Klínovci v době své slávy. Střihneme si i krátký offroad k vysílači. Já slavím narozeniny a nikde jsem s tím nefláknul. Odpoledne jdeme opět do centra Sibiu, hrajeme karty, prohlédneme památky, uvelebíme se na zahrádce a pozorujeme u pivečka „malý Václavák“ kolem nás. Hodně se tu hrají po parcích šachy, za velkého zájmu kibiců. Hrají jenom muži, takže Lea (s kartami) byla trochu výjimkou. Pár piv je v tom vedru fakt rychlých a za chvilku bodujeme holky okolo. Dnes jen 80 km a těžkej relax.

Den 5 - středa 24.8.

Zadnicím se trochu ulevilo, tak se ráno rozloučíme s Tatarem i se Sibiu a útočíme na Faragaš od severu. Odbočíme z hlavní silnice č.1 na 7c, projedeme pár vesniček a už se šplháme alpskými serpentinami k průsmyku. Dole vedro, nahoře příjemně teplo. Nad námi se houpe červená kabina lanovky Coca-cola.
V průsmyku je rušno a spousta stánků. Zvažujeme koupi sýrů domů, ale máme před sebou ještě pár dnů a v tom vedru bychom je asi nedovezli. Za tunelem (připomíná to trochu rakouský Timmelsjoch) je jiná krajina. Pěkná asfaltka po chvilce končí a vystřídá ji asfaltový děravý polygon, který nesedí ani Tenerce. Okolo přehrad je to opět pěkné, ale slez na koupačku do Lacul Vidraru se nám nějak nepodařilo najít.
Hráz je opravdu vysoká. Cestou mineme pravý Drákulův hrad - Poenari, který bránil průsmyk před Turky, a směřujeme přes Curtea de Arges po 73c na Campulung, a dále po 73 na falešný Drákulův hrad Bran, kde Drákula pravděpodobně nikdy nebyl. Bohužel už prohlídku nestíháme a hledáme v nedalekém Brašově ubytování, protože se začíná povážlivě mračit. Po třetím okruhu okolo „Central parku“ se chytáme v minipenzionu Mury naproti většímu penzionu, kde parkujeme Tenerku. Zde se lze bezproblémově domluvit i německy nebo anglicky. Centrum Brašova žije a pulsuje i s mnoha kontrasty.
Na pěší zóně na naše kraťasy a trička divně koukají dámy i slečny v aktuálních modelech, páni jsou většinou též slušivě oblečení, všichni sedí na výstavních zahrádkách, kolem je i čisto, ale ze střech hrozí pád omítky, tašek, komínů a bříz, co tam hojně rostou, občas musí člověk přeskočit výkop, či čouhající kabely… Je to tu noblesnější a méně útulné než v Sibiu. Na tachometru je o 300 km více.

Den 6 - čtvrtek 25.8.

Ráno po snídani vyrážíme kousek zpátky na hrad Bran. Není nijak velký, ale je hezký a stojí za prohlídku. V minulosti byl dosti významný, protože pod jeho jižními střílnami stála celnice – mýtnice a vedla zde hranice našeho c.k. mocnářství. Poté se vydáváme zpět k domovu a míříme na severozápad krajem opevněných kostelů přes rodiště hraběte Drákuly Sigishoaru, kolem Cluje do posledních rumunských kopečků. Sigishoara je sice starobylé město, ale kupa turistů, divná obsluha v restauraci a děsné horko nás rychle ženou zpět na moto. Nechám se kousek zlákat na rumunskou dálnici, ale problém je, že tu nejsou výjezdy, takže musíme až na konec. Sjíždíme asi po 50 km a na konci městečka Gilau se ubytujeme v pěkném moderním penziónu za 12E. V obchodě jsme nakoupili různá pivka a něco k jídlu, následuje sprcha, klimatizace a poloha vleže. V nížině dnes bylo občas i 39 st. a tak těch 340 km docela stačilo.

Den 7 - pátek 26.8.

Ráno se moc nezdržujeme a ještě za svěžích teplot míříme do kopců Muntii Apuseni. Je zde spousta přehrad, některé hráze i hlídají strážci z pozorovatelen. Silnička č.107P je celkem dobrá a hezky se klikatí. Na malém odpočívadle nad jednou z přehrad si rozbalíme snídani a užíváme si příjemnou teplotu vzduchu do 25 st..
U Lacul Fontanele stavíme na hrázi, kde nás cedulky varují před výskytem jedovatých hadů. Zde je už o poznání tepleji. Kus za přehradou na 1R končí asfalt a nastupuje opět šotolina. Lea si to užívá za řidítky a já trochu trnu na tandemu, ale pak si zvyknu a jede se nám dobře. Přehoupneme se přes průsmyk a mineme jednu odbočku, kterou jsem měl na mapě, ale v reálu neexistuje. Sjíždíme dolu na Albac. Trochu jsme se cestou zahřáli, tak stavíme v zatáčce u občerstvení a na terase s krásným výhledem do údolí doplňujeme tekutiny. Opět začíná pařák, ale také se mračí. Odsud už nás klikatá asfaltka sveze do údolí. Honí se tu mraky a po chvilce se přes nás přežene bouřka. (Nepromoky zůstaly doma ve skříni.) V údolí to vypadá, že je zataženo na celý den, ale po půl hodině a projetí Arieseni jsme zase na suché silnici č.75.
Ta se v obci Lunca napojí na č.76 a jedeme kousek na jih. Zde na krátké zastávce poklábosíme se dvěma motorkáři z Čech, kteří do Rumunska právě přijeli. Ve Vascau se rozdělujeme a my míříme na západ.
Ve vsi nám místní motorkářský nadšenec (prý má doma Triumpha) lámanou angličtinou chválí naší Tenerku a radí nám kudy objet „špatnou“ cestu přes hory. Když mu vysvětlím, že nechceme 60i km objížďku po asfaltu, ale právě tu „špatnou“ cca 30 km zkratku č.792B, tak kývne, že to možná s tou Tenerkou za sucha projedeme. Myslím, že se to dá projet i za mokra, alespoň nám to nepřišlo moc divoké. V Monease už je pak zase asfalt a po místních silničkách se prodíráme stále větší rovinou a hustším provozem k Aradu. Cestou je vidět ještě několik zřícenin a pevnůstek na úpatí pohoří, ale v podstatě jedem už po rovině.
Arad
je docela pěkné a zajímavě řešené město – bývalá vojenská pevnost. Na náměstí dominuje bílá architektura, park a sochy. Garmin nás dobře dovedl k McDonaldu, kde mají děti (tedy i my) hezké odpoledne s klaunem. Pak nám Garmin ukázal ubytování na adrese, kde je však jen staveniště, na další adrese pak nějaká divná ubytovna, takže nakoupíme originál rumunský sýr, něco k jídlu a jedeme pryč, protože se začíná stmívat. Na výjezdu z centra potkáváme luxusní penzion, domluva je rychlá, motorku lze zaparkovat ve dvoře za železnou bránou a pokoje jsou jak na zámku. Klimatizace a sprcha funguje, TV a wifi nefungují, takže večer rozdáme karty. Dnes to bylo pěkných pestrých 300 km.

Den 8 - sobota 27.8.

Ráno opět výborná snídaně. Máme před sebou ještě dva dny, ale domluvíme se, že bychom to mohli natáhnout dnes až domů. Lee se nechce přenocovat ani u babičky ani u dědečka a přečkat tam blížící se studenou frontu. Je to ponaučení pro příště – neměnit moc plán! (Protože se plánovalo podle počasí až do neděle!) Dotankujeme a vyrážíme zkratkou k hranici. Po Maďarsku jedeme docela dlouho po místních silničkách a skrz malebné vesničky, než se napojíme na dálnici. Za Budapeští opět Mekáč s fungující wifi. Celou cestu je zase horko přes 30 st. Za Bratislavou na odpočívadle nás už pořádně bolí zadky a pořád vedro. Teprve za Brnem se trochu ochlazuje, zatahuje a vypadá to všelijak. Na odpočívadle Pávov ještě pokecáme s motorkáři, se kterými jsme se tu potkali, zapínáme všechny zipy, které byly celý týden rozepnuté, a jedeme do toho…
Za Prahou (asi 10 st., déšť, vítr) jsme už totálně zmrzlí, mokří a značně otlačení. Před KV přestává pršet, ale zima je hustá. Vysazuju zkřehlou Leu, uklidím moto a nastává proces oživování. Lea drkotá hodinu ve sprše a já ležím taky hodinu ve vaně, připouštím horkou vodu a rozmrazuju se. Z Aradu to bylo 944 km, ale těch posledních 250 km od Jihlavy bylo fakt vydatných.
Následující den přešla studená fronta, je polojasno a neprší. Holt jsme se snažili, abychom ji v sobotu stihli v plné parádě, protože:
Zážitky mají být INTENZIVNÍ! 


Podrobnosti:

Yamaha XT 660Z Teneré, r.v. 2010 (25 kW), stav tachometru 3460 – 7145 = najeto 3685 km, originál pneu Michelin Sirac, dva originál kufry, roláda ze stanu a spacáků na nosiči a polštářek pod zadek pro spolujezdce. Navigace Garmin nüvi 1390.
Po dálnici jsme místy i přidali, ale 130-140 je tak akorát. Spotřeba na dálnici cca 5,5 l/100 km, po Rumunsku 4-4,5 l/100 km.
Ani jednou jsme nerozbalili stan, zmokli jsme 2x a zmrzli na závěr 1x. Cestou se téměř všude dalo platit kartou, v hotovosti jsem vezl asi 200 E a pouze v Rumunsku jsem pro jistotu vybral pár stovek Lei z bankomatu na občerstvení a drobné výdaje.
Policajtů je na hlavních tazích a u hranic hodně a skoro vždy měří rychlost. Jinak zbytečně nebuzerujou.
Výlet do Rumunska 20.-27.8.2011 byl parádní a jsem moc rád, že se nám ho podařilo s dcerkou bez těžkostí (až na bolavej zadek) absolvovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 20x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist