Romania 2008

Stateční cestovatelé:
Jarda – Bandit 1200
Láďa – Bandit 600
Zdeněk – DL 650 V-Strom + Monika ( od středy)

Pátek 5. 9.08

Pro přepravu na Slovensko volíme naší oblíbenou dopravu autovlakem Praha – Poprad.
Kurtujeme naše miláčky a zjišťujeme, že ve vlaku nejsme jediní motorkáři. Banda enduristů míří směr Ukrajina. V 22,05 odjíždíme a po krátké poradě jak zítra pojedeme uleháme.Tři lidi v coupé je fakt mazec, ale nakonec to šlo.
Dnes najeto Kluci asi 70 km, já 12 km

Sobota 6.9.08

Po super noci se probouzíme do krásného počasí skoro v Popradu. Skládáme motorky, a po připevnění veškeré bagáže v 7 hodin vyrážíme směr Prešov. Zde stavíme u benzínky a hned se nás okupují dvě totálně nalité Slovendy. Přehráli jsme je s Láďou takticky na Jardu, který se nemohl bránit, protože byl na záchodě. To bylo překvapení, když se vrátil, dvě baby na motorce svolné asi úplně ke všemu. Raději nasedáme a vyrážíme směr Michalovce a hraniční
přechod Vysoké Nemecké. A je to tady, Slováci v pohodě, pak předjíždíme kolonu a dostáváme od nějakého vojáka první nesmyslný papír a nějaký dotazník. Po vyplnění opět předjíždíme, u okénka dostaneme vynadáno, že jsme předjeli a pak si vše opisují do PC.
Hodně mě pobavilo, když jsem viděl moje jméno napsané v azbuce. Pak probíhá další kontrola všech dokladů a věcí. Nic nechtějí vidět, jen se neustále ptají na zbraně. A už jedeme, ale zase nás staví voják a chce nějaký papír. Jeden mi zbyl a ono je to ono. Tak a jsme na Ukrajině. Jedeme směr Užgorod a Mukačevo. Silnice je pěkná a široká, ale vozový park je dost rozmanitý. My předjíždíme totálně rozhadrované kouřící náklaďáky a žigulíky a nás předjíždějí z leva i zprava závodníci v oktávkách. Docela hustý. Na jedné benzínce měníme plány a po dohodě, že Koločavu vypustíme si to smažíme směr Vylok a Halmeu. Zde nás čeká další kolo papírování na hranicích UA – RO Nakonec vše v pohodě a jsme konečně v Rumunsku. Jedeme po silnici 1c a pak se napojujeme na silnici 19 která vede do Nergesti-Oas. Zde v restauraci měníme peníze, banky mají zavřeno, ale jak později zjišťujeme, tak peníze lze vyměnit i u benzínek.
Je okolo 15 hodiny teplota asi 30´ C a tak startujeme a uháníme přes kopce do Sapinty, do rodinného campu, kde jsme byli už loni. Po krátké debatě s paní domácí stavíme stany a jdeme do místní restaurace na klobásky a pivko. Za tmy se vracíme, a zjišťujeme, že na zahradě je u domácích docela solidní mejdan, asi rodinná sešlost. Jarda vyřizuje sprchu, a tak pan domácí roztopí lázeňská kamna.
Dnes najeto 480 km.

Neděle 7.9.08

Ráno se budíme do krásného dne, mejdan byl do dvou ráno, hrála ta jejich super hudba, to je jedna písnička pořád dokola. Láďa nic neslyšel. Balíme a jedeme dál do Sighetu-Marmatiei, kde bereme benzín a měníme peníze. Zde najíždíme na 18 a jedeme až na horský přechod
Statiunea-Borsa 1416 m. n.m. Silnice oproti loňsku je nová, pouze poslední úsek je plný děr. Jelikož je neděle, tak je tady mnoho výletníků, ale taky prodavačů borůvek. Po zastavení se na nás vrhá hejno dětí a loudí bonbóny. Láďa se slituje a okamžitě přichází o veškeré sladké zásoby. Výhledy na okolí jsou nádherné a tak odpočíváme a fotíme. Po odpočinku sjíždíme dolů a dole opět nová silnice, ale posypaná kamínky a tak se musí jet opatrně. Jedeme podél nějaké říčky a kocháme se. Malé vesničky a okolo krásné kopečky.
Po cca 50 km najíždíme na 17, a míříme na jih do města Vatra-Dornei. Jelikož je doba oběda, tak stavíme v místní restauraci a dáváme si výbornou pizzu. Hodnotíme situaci, a jelikož jsou teprve dvě hodiny, vyrážíme zpět po 17 na sever směr Moldovita. Krásnou silnici na chvíli vystřídalo totální staveniště a prašná cesta. Ale pak to přišlo, super povrch a plno zatáček.
Prostě paráda. Uhýbáme na 17a, a míříme k malovanému klášteru V Molovitě. Zde parkujeme, a jsme svědky zajímavého dění. Místní Pop posvěcuje celou rodinu i jejich nové auto, které celé postříkal svěcenou vodou (i vnitřek). Fotit se smějí pouze budovy zvenku a místní jeptišky ne. Věří, že jim fotka bere duši. Mě se to ale tajně povedlo. Vnitřek je nádherný, vše je pomalované obrázky svatých. Z kláštera jedeme po žlutce na Vamu a pak po hlavní ( je to panelka) až na odbočku ve Frasinu. Jedeme po vedlejší silnici ( v mapě žlutá) směr Ostra. Silnice je hrozná, ale příroda super. Šplháme na přechod 1320 m.n.m. a pak dolu směr Brosteni. Zde se napojujeme na 17b a svištíme podle řeky Bistrita až k přehradě L.Izvorul
Muntelui. Tady máme již z loňska vyhlídnutý plácek u vody, kde se dá v klidu přespat. Sjíždíme tedy k vodě, a jaké je naše překvapení, všude plno lidí a rybářů. Však je také neděle, tak jsou asi na pikniku. Nacházíme príma plácek u lesa, stavíme stany a jdeme se vykoupat. Voda je super, vaříme večeři a kocháme se pohledy na okolí jezera. Jen ty odpadky, ty opravdu od loňska přibyli. Výletníci pomalu odjíždějí a když už za tmy odjeli poslední, tak z lesa začali pomalu a bázlivě vylézat toulaví psi a přehrabovat se v nových odpadcích. Vypili jsme nějaká piva a ještě jsem postrašil kluky historkou o medvědech a zaleháváme. Je úplné bezvětří, a tak je vše slyšet. Neustále v lese za námi něco praská, psi se pomalu blíží i k nám a rámusí s plechovkami od piva. 2x se mi v noci aktivoval alarm, ale nějak se mi nechtělo vylézat ven. Každou hodinu se budím a už se moc těším až bude ráno.
Dnes najeto 370 km

Pondělí 8.9.08

Ráno vstáváme a vyprávíme si zážitky z noci. Láďa opět nic neslyšel. Balíme a okolo 9 hodiny vyrážíme směr Bicas. Dnes se chceme dostat co nejblíže k moři. Jedeme po silnici č.15. Krásná, široká dvouproudovka, jedeme 130 km/h a míříme do města Bacau. Tady u benzinky tankujeme a pokračujeme po 2 na Adjut a Marasesti. Cesta sice ubíhá svižně, ale jedeme vlastně pořád ve vesnicích, protože je jedna za druhou. Každá vesnice měří 7 -10 km a hned za cedulí konec začíná nová. Rychlost se tu ale moc nedodržuje, tak jedeme stále 90 – 100 km/h. Za Marasesti uhýbáme na 24 na Tecuci. Je čas oběda, a tak hledáme nějakou restauraci. Jardovi se daří, a už si pochutnáváme na výborné pizze. Nasyceni a občerstveni, teplota je ve stínu 38°C vyrážíme dál. Po 25 jedeme směr Galati a před uhýbáme na 2b do města Braila. U benzinky tankujeme a několikrát se ptáme na trajekt přes Dunaj. Každý nám ukáže nějaký směr, tak jedem. Trochu bloudíme a zajedeme si asi 10 km, ale má to výhodu, protože je tam obrovský Kaufland a jdeme tedy nakoupit nějaké potraviny. Pak se vracíme zpět a nacházíme správnou cestu k trajektu. Píši cestu, protože to opravdu byla prašná cesta vedoucí k přístavu kde je hlavní tah k moři. To asi člověk nepochopí. Na trajekt nás nacpou co nejvíce a už se jede. Na druhé straně je to stejné, asfalt nikde a mraky prachu a vedro. Po chvíli vyjíždíme na silnici 22 a jsme jak v Americe. Okolo nás jsou pustiny a kopečky a před námi je absolutně rovná silnice, bez zatáček a provozu. Po chvíli zatáčíme na 22a. To bylo asi velice špatné rozhodnutí, protože jsme jeli 35 km po totálně rozbité silnici, kde bylo mraky děr a někdy nešly ani objet. Mě to na enduru moc nevadilo, ale kluky jsem litoval, ale i obdivoval, že to skousnou a jedou. Tady opravdu platilo, že: Zkratka byla delší, zato méně pohodlná.
Po hodině jsme opět najeli na silnici č. 22 a musel jsem klukům slíbit, že už nikdy nepojedeme zkratkou. Jedeme po hlavní směr Konstanta, ale hlavní byla také poněkud v rozkladu. Před Konstantou uhýbáme konečně k moři na Navodari a hledáme camp. Po další hodince hledání a komunikaci s místním obyvatelstvem se odhodláváme k zajetí po první panelce směrem k moři. Je již tma, panelka náhle končí a začíná prašná cesta. Sjíždíme na pláž, a radíme se co dál. Každý se vydáváme na jednu stranu a po chvíli se opět scházíme na dohodnutém místě. Já jsem dojel na vojenskou základnu, Jarda k bufetu na pláži a Láďa je nejúspěšnější, objevil velkou usedlost přímo na pláži, a tak jedeme za ním. Pan domácí je bezva, umí anglicky, a tak domlouváme cenu za apartmán na dvě noci. Spím s Jardou na manželský posteli pod jedním prostěradlem, tak raději volím spacák. Pokecáme a jdeme spát, máme toho dost.
Dnes najeto 575 km a teplota celý den přes 35°C

Úterý 9.9.08

Ráno je zataženo ale moře je teplé. Jarda dělá celkovou očistu sebe i svého Bandita. My jedeme s Láďou na výlet do Konstanty. Je to asi 20 km a míjíme spoustu campů. Ale náš domeček je lepší. Ve městě je dost velký provoz, jsou tady tříproudové silnice a obrovské křižovatky. Zastavujeme u Carefuru a kupujeme vodu a víno. Pak jedeme nazpět a fotíme.
Po návratu najdeme Jardu celého vymydleného i s motorkou. Odpoledne jdeme na pláž a moře je krásně teplé.
Nacházíme kiosek, kde byl včera večer Jarda a jdeme na pivko. Po chvíli přišli nějací Rumuni že zapadli v písku, a tak jdeme pomoci tlačit. Nakonec to auto vytáhl Tranzit. Ale u kiosku hned proběhli přípitky na přátelství a už se točila piva o život. Seznámili jsme se s Rumunem, který byl z vojenské základny, kam jsem večer dojel já a který mluvil anglicky a s jeho kámošem Italem, který mluvil italsky. Po pár pivech odpadá jazyková bariéra a náramně se bavíme. Později odpoledne se jdeme vykoupat a kluci usínají. Já se stále koupu a pak vyrážím na pěší výlet po pláži. Vracím se za tmy a kluci stále spí, tak jdu opět navštívit kiosek. Jsou tam naši noví známí a jejich holky, a potom ještě jedem hluchoněmý Rumun a jeden Mongol. Zábava i piva pokračují a najednou přicházejí vyspalí kluci a dál popíjíme a družíme se. Okolo půlnoci máme fakt všichni dost a odcházíme spát.
Dnes najeto 58 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE