Putování Rumunskem na cestovních endurech

Zpět domů:

Den 10 - neděle 10.7.

Ráno na můj návrh padá rozhodnutí jet domů. Chtělo by se mi dál. Před námi se nabízí možnost etapy, na kterou jsem se těšil nejvíc. Cesta směr Banát. Ale na některých cítím únavu a chuť jet domů, někdo má pracovní povinnosti. V kombinaci s rostoucími rozpory v názorech a určitou nervozitou je to rozumné řešení, což si všichni vědí. Navíc začínáme být všichni nějací chytří. Však se sem ještě podíváme. Jako velká výhoda se nedělní cesta ukáže na hlavních tazích, kde panuje vůči motorkářům nepřátelská atmosféra vyvolaná návyky místních řidičů. Nechtěl bych tam být v pondělí. Chcete-li potkat v zatáčce náklaďák jedoucí v protisměru, je Rumunsko to pravé místo. Když přes města Deva a Arad dorážíme do Maďarska, uleví se nám. Pokračujeme přes Budapešť za Bratislavu, kde uléháme v jednu v noci na golfovém hřišti.
Ráno se na území ČR rozdělujeme a my, kteří se jízdy stále nemůžeme nabažit, si cestu prodlužujeme o dva hezké dny v ČR. Ostatní si jedou užívat všedního života.

Epilog:

Jsem rád, že jsme si cestu protáhli. Cestování na motorce mne díky této mé první delší cestě oslovilo a dnes už vím, že to vnáší do cest jiný, pro mne nový, rozměr.  Neříkám, že je to nejlepší způsob, jak poznat cizí kraje. Může být i dost povrchní, záleží na okolnostech. V Rumunsku jsou krásné hory, do kterých jsem podnikl dvě cesty s batohem na zádech a nezapomenu na ně. Se změnami, které tato země už má za sebou, mne však cestování vlaky, autobusy a stopem už neláká, protože tímto způsobem nepoznáte zapadlé kouty, kde ještě dýchá duch starých časů a atmosféra, za kterou sem nezávislí cestovatelé dříve jezdili. Alespoň je nepoznáte během své limitované dovolené. Motorka je dobrý způsob cestování, který vám to ještě nějakou chvíli umožní a dostane vás do nových, odlišných situací, které musíte řešit. To, v kombinaci s čirou radostí z jízdy a s časem stráveným s kamarády, dělá každou cestu úžasnou a nezapomenutelnou. Ta cesta pak bude zdrojem energie během nekonečně dlouhých zim a také zdrojem vzpomínek, které vždy vykouzlí úsměv.

Pro případné následovníky:

Cesta byla absolvována na motorce Honda XL 650V Transalp, která se pro cesty po Rumunsku ukázala jako optimum, tedy alespoň z mého pohledu. Její váha, obratnost, spolehlivost, slušný komfort, 21 palcové přední kolo a celková kultivovanost člověka neunaví a nepřestává bavit ani po několika dnech. Je pravdou, že ve vyšších partiích se mi zdálo, že jí dochází dech a nedovedu posoudit, zdali za to mohl řidší vzduch, nebo něco jiného. Ale neřekl bych, že jí to pro takový druh cestování nějak degraduje a v konkurenci se silnějšími kolegy projela cestu se zvednutou hlavou. Chystám se instalovat KN filtr, uvidíme, jak se chování stroje ve vyšších polohách změní.

Pokud chcete jet do Rumunska ve stylu popsaném v tomto cestopisu, nemyslím, že byste měli jet na supersportech, chopperech, cruiserech a jiných, spíše jednostranně zaměřených, strojích. Tím nechci nikoho urazit, ale motorku s předkopnutými vidlemi a řidítky sahajícími až do oblak si asi nekupujete pro náročné cestování. Všechno samozřejmě jde, ale spíš si dovedu představit cestu na pohodlných strojích typu Honda CBF, nebo na naháčích s klidným 2-válcem, jako je například Suzuki GS 500 nebo Honda CB 500. Ovšem v tu chvíli jste již limitováni kvalitou silnic, což někomu vadit může, někomu ne. Za mne je nejlepší volbou cestovní enduro, klidně menšího objemu, ale spolehlivé a obratné. Hlavně aby nějakým způsobem zvládlo nezbytný přesun po dálnici.

Rumunsko určitě doporučuji. Myslím, že je to relativně levná země, s pohodovými lidmi a často zajímavou krajinou. S ubytováním jsme byli vždy celkem spokojeni. Pokud však nemáte rádi bezohledné plechovkáře, vyhněte se v maximální míře hlavním tahům.

Pokud budete chtít nějakou další informaci, napište mi. Pokusím se něco vydolovat z hlavy a odpovědět.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE