sumoto_leden



Nevydařený Banát

Čím začít - jedině tím že jsem se chtěl po delší době zase pořádně projet prožít nějaké dobrodružství ale to co následovalo jsem ani ve snu netušil. Cíl byl daný: Slovenskem přes Vysoké Tatry v Maďarsku ochutnat tokajské víno, Rumunsko projet Transalpinu a podívat se do oblasti Banátu kde je 6 „českých“ vesnic. Srbsko jen projet, BiH pokochat se krásnou krajinou, Montenegro to samé a trochu se ohřát v Chorvatsku a užít si moře. Po zralé úvaze jsem se rozhodnul že opět pojedu raději sám.

Kapitoly článku

Den první - Slovensko

Počasí to je pro motorkáře důležitá věc proto jsem sledoval na www.yr.no jak se déšť žene ze Slovenska na Moravu. Tak jsem zvážil že je lepší si na déšť počkat a vyrazit v nepromoku a pak se vysvléct než se oblékat někde po cestě. Čekám na déšť a vyrážím. Za Makovem už byla silnice suchá a nepromok šel do kufru. Ve Štrbě jsem zahnul vlevo na Tatry a už jsem se kochal. Před Prešovem cestu lemovali prodejci hřibů. Ani jsem raději nezastavoval.
Cíl dnešní cesty byl slovenský Tulčík kde jsem u rodiny přespal.

Den druhý - Maďarsko,Rumunsko

Co o této zemi a cestě dodat nebýt trochu vinohradů kolem cesty do Tokaje tak nuda.
Stále jsem vyhlížel nějaký vinný sklep kde bych se zastavil a koupil dobré tokajské víno které mi chutná daleko více než např. chorvatské. Těsně před Tokajem jsem zajel do slušně vypadajícího vinného sklepu kde jsem zakoupil dva litry muškátu za 2.6 Euro.
A pak to začalo. Neskutečné množství kamionů nejen v HU ale i v Rumunsku. Po příjezdu do obce Sebesel Pensiunea Vila Maria Alba kde jsem měl domluvené ubytování za 10 Euro dorazil tak akorát navečer. Očekával mě majitel s přítelkyní ukázal co a jak a že ráno mám dát klíče na smluvené místo popřáli dobrou noc a odjeli. Otevřel jsem již výše uvedené víno a začal popíjet. Moc toho nezbylo.Ubytování doporučuji i pro větší počet zájemců na přespání.


Den třetí Rumunsko – utrpení

Transalpina začíná prakticky v Sebeselu.
Začátek cesty ten se mi líbil krásná krajina sem tam chyběla cesta.
V lesích u vody osady asi původních obyvatel v příbytcích co se mlhavě podobají stanům,chatkám,karavanům atd. U těch větších jsem se neodvážil zastavit a fotit. A opět cestu lemovali prodavači borůvek a hřibů.
Sem tam mi zatarasil cestu strom přes cestu ale dalo se to v pohodě projet.
Po cestě prasátka volně pasoucí se a jiná domácí zvířata.
Tak a už jsem na vrcholu. Navigace hlásila 2100 metrů nad mořem. Cesta dolů méně záživná. Krajina holé vrchy ale nová cesta udělaná z „balené!
Při představě kolik ji tam museli navozit no něco neskutečného. Příjezd dolů do sportovního střediska Ranca kde jsem zastavil na oběd a vydal se směr Targu Jiu, Orsova a obec Svatá Helena. Měl jsem představu že zaklepu někde na barák a stařenku požádám slušně o nocleh a se staříčkem zajdeme do jedné z dvou hospod (ta vrchní prý je lepší). Po cestě jsem potkal Policii jak vyhání z kukuřice povozy s pěknými koníky. Na kozlíku voska vedle asi družka s dítětem na prsou a vzadu starší členové rodiny. Na konci povozu kyblík z umělé hmoty. No prostě klasika. A že těch povozů bylo více tak se bylo na co dívat. To u nás nemáme. Před Orsvou začalo mírně poprchat a tak jsem zastavil u benzinky a než jsem natankoval v 15.30 hod. a zaplatil tak začalo chcát trochu více. Opět do nepromoku s tím že to těch zbývajících 100 km dám i v dešti. Jenže ono začalo chcát pořádně i s mírnými kroupami no co jedu za mou auto a do protisměru sem tam také něco jelo. Ale po chvilce jsem už jel sám a po cestě se valila voda z pravé strany hor. Hnědá a smradlavá. Sleduji ujeté kilometry tak ještě kousek a jsem tam. No ale NÉÉÉÉ. Přede mnou blikající policejní auto a z něj vylezl do toho deště policajt a naznačuje mi něco předloktím. Po čase mi dojde že se jedná o nějaký přejezd který nefunguje. No nebyl to přejezd byl to most který podemlela voda a že tudy cesta nevede a tak jestli tak na okolo a že je to pouhých 150 km. No nazdar a teť babo raď co nyní. Tak jsem to otočil a hledaje ubytování jsem narazil na nějakého ubytovatele ale s ním jsem se nemohl domluvit. Stále ukazoval něco jako by se chtěl přeříznout v pase. Nevím co to mělo znamenat. Tak jsem pokračoval zpět na Orsovu. Na cestě balvany které při cestě tam ještě nebyly. Tak jsem je objel ale auto by to nedalo. Místo na cestu jsem se musel dívat i vlevo na skály zda z nich něco nepadá. Honem odtud pryč.

Po pravé straně byly sice nějaké ubytovny ale tak chcalo že se mi nechtělo ani zastavovat. Čekal jsem při jízdě až to přestane že se někde poptám. Tak jsem dorazil už po tmě k benzince někde u Aniny. Obklopilo mě 5 rumunů ale ani jeden který by mě chtěl ubytovat. To že jsem vypadal jak vodník by jim asi nevadilo ale ten puch co ze mě byl cítit to byla síla. Tak jsem se jich posuňky ptal ke by se dalo přespat. Prý někde asi 4 km odtud. Také mi jedem naznačil že zná zkratku do Nova Moldova ale dívaje se na moje pneu tak že bych to asi v tom počasí nedal. Živě si dovedu představit jak jedu někde v dešti lesní cestou kde lišky dávají dobrou noc. Na konci cesty medvěd který mě sežere přišli by jste o cestopis. Hledám ubytování. Vidím parkoviště s ubytováním na něm kamiony a mezi nimi pobíhala slečna v krátké sukni. Tak konečně jsem uplatnil znalost němčiny a že jako ubytování ano za 25 Euro. V duchu jsem pomyslel jestli je to i s tou krasavicí co tam pobíhala. Neberu a jedu kousek dál k ubytovně pro řidiče kamionů která je bohužel plná.
U restaurace se objevili dva mladíci a tak nějak se dovtípili že sháním nocleh. Nyní to začalo. Já po česky oni po rumunsky. Tak znovu já po německy oni po anglicky. Takže opět žádná shoda. Tužka papír a podle nákresu že někde po 15 km odbočit vlevo a po 200 by to mělo být. Na papír sem si napsal nějaké slovo tak jsem si myslel že je to nějaký název vesnice ve které jsem měl odbočit. Až doma jsem si to přeložil a to slovo bylo „jelen“. Nic jsem neviděl tak jsem neodbočoval ale asi to byla nějaká hájenka a možná že tam na mě čekají dodnes. Škoda mohlo to být zajímavé a jistě bych se tam někde u krbu ohřál což jsem potřeboval. No nic pokračuji až do Oravity kde jsem dorazil kolem 23 hodiny a viděl všechny svaté tak jsem viděl nonstop ubytovnu a tam se také za 20 Euro ubytoval. Nevím kde přišli na tu cenu. Sprchový kout zakrytý nixslaivantem voda tekla na zrezivělé trubky od topení, WC no dalo se. Ale lůžko čisté tak to šlo. Ráno vstávám kolem osmé hodiny a pouštím televizi a ejhle mě důvěrně známé zprávy od zříceného mostu.

Jdu se podívat na motorku jak to přežila. Totálně zanesený olejový chladič. Tak jsem ve víčku od petky udělal dírku naplnil ji vodou vzal kartáček na zuby s kterým jsem si před tím vyčistil zuby a začal odstraňovat nános bahna. Šlo to. Než jsem se stačil sbalit tak začalo opět poprchat. Opět do nepromoku a vyrážím s tím že těch 400 km přes Srbsko dám a někde v BiH se večer ubytuji a hlavně se tam částečně domluvím. Jelikož jsem zjistil že v Rumunsku jedině rumunsky a nebo anglicky což bylo pro mě jako hovořit s občanem Maďarska.

Den čtvrtý - Srbsko

Cesta „perfektní“ moc jsem toho neviděl jelikož tekuté stěrače fungují až od 50 km/hod. výše a v tom dešti se rychleji jet nedalo. Pouzdro navigace se opět zamlžilo tak jsem viděl však víte co. Ve snaze zastavit někoho a zeptat se na cestu se minula účinkem. Mával jsem mapkou ale nikdo ani v náznaku zastavit. Tak jeden kolemjdoucí se nade mnou slitoval a ukázal směr. Při pohledu na mapu se tvářil jako by ji viděl poprvé. Nevím ale za mých mladých let jsme měli ve škole pověšenou mapu republiky i světa a museli se orientovat. No nic jedu směr přímý a pak doleva.
Směrová tabule na BiH se objevovala stále častěji. Na hranici se mě celník ptal zda nevezu nějakou pistoli a já mu na to češtinou řekl že mám kalašnikov na zádech  a plné kufry včeliček. Asi to pochopil usmál se a pustil mě. V prvním městě BiH 4 policejní hlídky s radarama asi jich tam koupili ve velkém se značnou slevou. Tankování ve Visegrádu na benzince slyším lámanou češtinou „jak se máš?“. Z vedlejšího auta nakoukne chlápek že prý má manželku v Praze a že se ji do BiH nechce tak prý tu pracuje a sem tam za ní jezdí. Natankováno a vyrážím opět do deště. Kdo to tam znáte tak ve směru na Foču je tam asi deset tunelů. Samozřejmě žádný osvětlený. Jak jsem najel do prvního tak tma jako v pr… Všechno světlo pohltila vlhkost. V tom obrovský rachot a za mnou kamion. Když rožnul dálkové to mi nevadilo ale že ten ko… k tomu dal podtlakovku tak to už bylo moc. Bezva pocit skoro nic nevidíte jedete potmě v tunelu rachot jako na bojišti a ještě toto. Vyjel jsem z tunelu zadek mohl cvakat šestku drát a já  mu jen mohl pohrozit. Na víc jsem se nezmohl. Pak jsem si počkal na menší dodávku za tu se zavěsil a všechny zbylé tunely zdárně projel. Viděl jsem jen obrysové světla jinak nic a každé světlo na konci tunelu byla moje spása. Už se stmívalo tak jsem zavolal do Živogoště kde jsem měl zajištěno ubytování jestli mohu přijet o den dříve a že to stihnu do půlnoci tak prý jo. Montenegro jsem v tu chvíli vzdal jelikož jsem se těšil jak se příští den u Jadranu ohřeji. Cesta dolů k moři probíhala opět za deště. Najednou se za mnou objevil autobus tak jsem mu naznačil ať dá dálková světla a svítí mi na cestu. Pochopil to a tak to vydržel asi 50 km. Díky jemu jsem časově stíhal. Po přejetí hranic do HR opět jako zázrakem přestalo pršet a tak jsem si užíval jízdu po jadranské magistrále. Doporučuji pro ty kteří se chtějí svést. Ideální doba kolem půlnoci. Teplo,cikády a prázdná slušná cesta. Policajti ti už asi spali.


Den pátý,šestý,sedmý - Chorvatsko

Následující tři dny byly věnovány praním,odpočinku a jízdám.
Při vybalování jsem ucítil benzín. Co se stalo? Šroubek který drží odrazku mi udělal dírku do „kanystru“.
Tak mi zbyl ani ne litr. Nedovedu si představit kdybych ho někde nutně potřeboval. A to jsem někdy jezdil i na doraz. Nádrž mám na 20 litrů.
K večeru jsem se každý den projel po okolí jen tak lehce v tričku a riflích oblečený. Počasí pobytu u moře přálo tak se to dalo „vydržet“.

Den osmý – cesta domů

Ranní vstávání v pět hodin a před sebou cesta domů 960 km probíhala dle očekávání s tím že jsem v Sinji zahnul opět do BiH. Pěkná krajina. Jedno z posledních tankování v Bihači opět na kartu jako vždy během celé cesty bez problému. Z Bihače jsem vyrazil směr na Karlovac kde jsem najel na dálnici a pokračoval po ní až do Varaždinu. Jelikož jsem se těšil domů tak jsem volil tuto rychlejší variantu. Přes Slovinsko těch deset kilometrů jsem projel přes Dolga Vas bez poplatku. Maďarsko 210 km se dá zvládnout za 2,5 hodinky. Jelikož v tu dobu tam opravovali cestu tak mě čekalo asi šest semaforů na kterých jsem se samozřejmě zařadil jako první ale musel čekat než se rožne zelená. V Kormedu kde jsem naposledy natankoval a pak už to šlo. Cesta v pohodě ale ta rovná krajina. Samá kukuřice sem tam přes lesík a spousty kamionů. Slovensko klasika dálnice po Kůty na Petrov a 19.30 doma.

Co bych dodal

Chtěl jsem se hlavně svést. Památky, přehrady a kostely mě moc netankují a to že jsem skončil kousek od Banátu to mě mrzí připadal jsem si jako horolezec který musí skončit 200 metrů pod vrcholem kvůli nepříznivému počasí. Něco vymyslím abych se tam mohl někdy podívat ale cestou někde zespodu.

Slovensko - Tatry tak ty můžu je tam krásně až na ty polomy od vichřice
Maďarsko - rovina nic zajímavého a spousta kamionů
Rumunsko - už nemusím - spousta kamionů, pěkná krajina střídá holé pláně
BiH - určitě ano a spojím to příští rok i s Montenegrem které letos nevyšlo
Chorvatsko - klasika teplo,moře,cikády,pěkné cesty a hory - nezklamalo

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (33x):
Motokatalog.cz


TOPlist