Jak se cestovalo před půlstoletím aneb Rumunskem na motorce
Text: Qirim | Zveřejněno: 2.10.2015 | Zobrazeno: 23 497x
Jsme rádi, že navštěvujete Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
Smekám!
Bratislava - srpen 1987
Jojo Tatík s mamkou taky tehdá cestovali na kejvačce po Rumunsku a Bulharsku (a to několikrát). Když jsem se tatíka zeptal jestli něměli obavy že nedojedou tak vykulil oči a říká: "ty vole, vždyť jsme měli tenkrát nejlepší motorky na světě ..."
Jsem rád, že si takto sem tam někdo vzpomene na dřevní doby, kdy vyrazit na cesty znamenalo vzít mapu, stroj, věci a poradit si se vším! Také naše cesty bývaly špičkové - každoroční akce na pionýrech okolo ČSSR s nájezdem přes 2 000km za 6-7 dnů vyvrcholil nápadem dojet na fichtech také na Rudé náměstí. V tom nám byrokraté nakonec zabránili, ale zkusili jsme to! Nebo Trabantem kombi v zimě se spacáky k Baltu (v DDR byl levnější benzin). Za předními sedadly pověšenou deku, aby Trabant trochu topil. A v létě také na pionýrech. Proti tomu od 17-ti již velké motorky (od 125ccm) fungovaly výborně a spolehlivě - třeba moje 125/476 mi povozila 40 000km od 1987-91 včetně vojny s jedním výbrusem (díky zkoušení na co vše bude schopná jet) a prasklou vidličkou řazení, když vyskakovala dvojka(s tím jsem stroj zakoupil) a bylo nutné vždy rychle 2x řadit, kdy takovou zátěž dlouhodově neunesla. Chuť jezdit nemohla taková banalita jako vyskakování 2. rychlosti zabránit.
Pěkná vzpomínka - za mne 1A!
A také se dojelo. Parádní počtení. Jo zlaté staré časy. Dneska si na těch krámech už člověk sám neudělá skoro nic.
Hezký článek. Já jsem tou dobou jezdil s rodiči do Rumunska taky, ale novým Embéčkem. Dobře si pamatuju na přívoz i pontony přes Dunaj, někdy v roce 1972 jsme tam stáli 10 hodin na převoz přes řeku , taková tam byla fronta. V autě to bylo ještě pohodlné, nevadil ani liják v Transylvánských Alpách. Na motorce to muselo být horší. Díky autorovi za připomenutí dětství, článku dávám 1 !!
..Ty nájezdy - mazec
penal1: Taky dost krutý
Super topcase!!
pěkný..tady //penall.rajce.idnes.cz/na_JAWACH_do_Bulharska/ je pár fotek jak cestoval můj strejda s tetou a přáteli...jeden z týhle party se zdržel u balatonu a pak bez jídla jel nonstop rovnou do práce na šichtu...
krásný výstižný cestopis, ale neubráním se výkřiku " TY VOLE" za den na Jawě 830 km??? tak to je masakr a jediné co mohu dodat je - OBDIV
Dobré připomenutí pro nás mladé (40
) jak to tenkrát s tím cestováním bylo. Já osobně obdivuji denní nájezdy ve dvou lidech kolem 400 km a dokonce jednou i 760 km za den po tehdejších silnicích. Letos naše banda jela na obdobných strojích 2500 km za týden (já na JAWA 250/590 + PAV) kolem Polska a moc dobře vím, co znamená si odsedět v sedle Jawy 400 a více km denně. Stačí si to přepočíst na hodiny s "průměrnou" rychlostí cca 50 km/h. 
to Docent: Člověče, mě není 20 let, fotil jsem na analog roky a jediný co se změnilo je, že dříve jsem sebou vzal tři filmy a nemohl jsem nafotit tisíce fotek, jako dnes. A upřímně, jelikož fotím rád, tak zrcadlovka s objektivama kterou sebou tahám dnes, je váhově daleko za hranicí mé tehdejší výbavy.
Není potřeba fotit vše, ale dokumentovat, to už ovšem do této diskuze nepatří. To já jen aby si věděl.
Rozhodně se fotilo, a to dost, i když to stálo spousta peněz (ve vztahu k dnešku).
Jezdili jsme s manželkou taky (SFRJ, RSR, MLR, DDR, PLR) a vždy jsem tahal dva kinofilmové foťáky, jeden s B/W filmem a druhý barevný diapozitivní. Něco se dochovalo do dnešních dob a podařilo se mi to prohnat scannerem.
A na Jawách se rozhodně daly dělat dlouhé štreky i ve dvou, viz třeba tady:
//www.motorkari...cssr-1982-13333.html
a kupodivu, vždy se dojelo
Naposledky jsem na Jawě vyjel na dalekou cestu v 1990
//www.motokochani.estranky.cz/clanky/dovolena-1990/
Za mě nááádhera a moc Vám PANE děkuji za Vaše vzpomínky!
...
Smekám pomyslný klobouk za denní nájezdy kilometrů!
Tento cestopis jsem zhltnul skoro tak, jako cestopis p.JiB(Jiří Bašný) z tehdejší(ano, o něco pozdější)cesty na Jawě 350/634 a ČZ 175 do Yugoslávie...
Je také nutné si uvědomit, že tehdy tyto stroje byly relativně nové!
Já mám nejkrásnější vzpomínky z jízd na Simsonu,MZ a Jawkách...Ano, asi je to i nostalgií spojenou s nenávratně se vzdalujícím mládím
Moc hezký cestopis a jsem moc rád, že se zde v záplavě cestopisů ze současnosti objevil i takový archivní kousek.
Jinak bych rád podotknul, jak zde již bylo napsáno, že i tenkrát se na cestách hodně fotografovalo, konkrétně třeba táta jednoho mého kamaráda, se kterým rovněž každý rok jezdím v létě na náš tradiční "Jawačundr", jezdíval už na přelomu 60. a 70. let na Jawě 350/354 s bandou kamarádů nejen po vlastech československých, ale podívali se na jednostopých dvoutaktech tuzemské výroby i ke břehům Baltu jak v tehdejší NDR a PLR, tak smočili svá těla i ve vodách Černého moře v Rumunsku a samozřejmě nemohl chybět ani Maďarský Balaton a ze všech těchto cest se dochoval bohatý fotoarchiv, pořízený v jeho případě na kinofilmovou zrcadlovku Exa IIB východoněmecké výroby.
Samozřejmě, že dnešní technické vymoženosti jako mobily, navigace atd. neexistovaly tehdy ani v říši snů, ale i tak cestou nebyla nouze o spoustu veselých příhod a nevšedních zážitků.
A co se poruchovosti strojů týče, tak prý byla prakticky minimální, maximálně nějaké to prasklé lanko, nebo žárovky.
Proto se dnes divím spoustě lidem, kteří při zmínce, že někdo někam jel do zahraničí na staré Jawě nebo Číze, vždycky tvrdí: "Tak to je obdivuju, já bych se na tom bál jezdit i jen kolem komína, že se to vysype!"
Nevysype, což dokazují právě nejen mé osobní zkušenosti z jízd nejen po našich, ale i zahraničních silnicích, ale i množství cestopisů nadšenců, kteří i dnes v době, kdy je k dispozici nepřeberné množství moderních spolehlivých motocyklů, sedlají ke svým cestám letité stroje z produkce továren v Týnci a ze Strakonic.
Jinak perfektní
Pro mě článek rozhodně smysl má
Vzpomínám na své mládí
Navíc si myslím, že se vlastně dodnes nic nezměnilo. Důležité jsou zážitky - nikoli technické vybavení nebo typ motorky.
to Raisto01: Člověče uvědomuješ si, že tenkrát nebyly digitální foťáky s váhou pár gramů a s kapacitou 1000 snímků? Pokud to váha dovolovala, brali jsme sebou Flexaretu a pár filmů na 16 obrázků. Já jsem se jednou vyšvihl - za 1,5 měsíce v Asii jsem nafotil 4x21 snímků na kinofilm.
Mánie fotografovat všechno - včetně toho, jak kamarád sére za keřem - je až novějšího data
Dobrá vzpomínka, cestování bylo složitější, to je jasný, ale zase říct, že se tenkrát na cestách moc nefotilo, je trochu mimo mísu. Fotilo se, jinak by toho třeba od Hanzelky se Zikmundem moc nebylo, analogovou zrcadlovku z DDR nebo jiné spřátelené země mělo spoustu lidí, ale to je jen takový detail.
Nemyslím že pisatel aspiruje na nějaké novinářské ceny,nebo chce někoho něčím inspirovat a co se zážitků týče si myslím,že jich měli v té době se stávajícím vybavením a technikou až dost.Chtěl napsat jaké to tenkrát bylo,co musel každý absolvovat než vůbec někam vyjel atd.Jo a taky klobouk dolů za ty ujeté kilometry po tehdejších cestách s ohledem na čem a v čem jeli...Ono odkodrcat se na JAWIČCE pár set km za den asi zážitek byl.Za mě dobrý.
Já samozřejmě chápu, že se špatně vzpomíná na události které se staly před 50-ti lety. Cestopis by měl být zejména o zážitcích a o inspiraci pro jiné lidi. A v tomto "cestopisu" nejsou prakticky žádné a ani nijak neispiruje nikoho k ničemu.
Napsat jen trasu cesty a kolik jste ujeli kilometrů, myslím že tohle by na Pultitzerovu cenu rozhodně nebylo. A uniká mi tedy smysl celého článku.
Tím samozřejmě nijak neznevažuji odvahu tehdejších cestovatelů.
Zajmavé a moc pěkné palec
každému kdo v té dobe něco takoveho absolvoval, škoda že nejsou fotky s té cesty to je, ale ovšem pochopitelné.