Západ Kréty na motorce

První dva dny jsme se pocourali po okolí a po nádherném městečku Chania a hlavně prošli místní půjčovny motorek - ty najdete v každém turistickém letovisku alespoň dvě. Po loňských zkušenostech jsme hledali lehká endurka 200-400 ccm, ale s větším sedlem, které umožní celý den na motorce plus nějaké to cestování ve dvou. Volba nakonec padla na dvě Suzuki DR 200 - může se to zdát jako slaboučký stroj, ale na Krétě je vlastně jen jedna větší silnice (nazývaná místními hrdě dálnice, přestože je většinou jen dvouproudá) a zbytek cest jsou malé silničky z poměrně klouzavého asfaltu, nebo rovnou kamenité šotolinky. Nedá se jet moc rychle, protože za každou zatáčkou se může stát cokoli - široká asfaltka se najednou změní v kamenitou pláň, přes celou silnici se může povalovat stádo ovcí, vystartuje na vás naštvaný pes...
Další věc, která na nás na silničkách nepříjemně působila (a se kterou jsme se ve střední části Kréty nesetkali), je místní zajištění ovcí, aby neutíkaly po silnicích mezi oplocenými horami. Na každou stranu silnice se prostě na krátký řetěz uváže pes (obvykle jen řetězem, bez obojku), každý dostane velký kastrol s vodou a plechový sud jako přístřešek, a celý svůj mizerný život stráví na metrovém řetězu odháněním ovcí a štěkáním na projíždějící auta.
Motorky jsme měli půjčené až do konce pobytu, jezdili do Chanie i na kratší projížďky po okolních kopcích a olivových a platanových hájích. Vedle toho jsme podnikli několik celodeních výletů.

Výlet na Spatha

Odpoledne jsme půjčili motorky, nabrali spoluzejzdyně a hned vyrazili na krátký výlet podél pobřeží na západ okolo kláštera Gonias a na skalnatý poloostrov Spatha. Měli jsme v plánu se za vesnicí Afrata dát nějakou polňačkou na sever, ale všechny perspektivní cesty končily uprostřed olivových sadů, takže pro dnešek konec a návrat domů. Na Spatha jsme pak vyrazili ještě jednou - pěkný cíl na půldenní výlet.

Výlet na Gramvousa, Fallassarna

Vyrážíme s Lenkou sami na poloostrov Gramvousa, který by podle dalšího cestopisu měl být zakončen krásnou lagunou. Ta je prý těžko přístupná, ale díky tomu tam není moc lidí. Takže napřed 40 km po pobřeží na západ, pak u města Kissamos míjíme krásný starý obchodní přístav a nakonec najíždíme na kamenitou cestu na sever Gramvousy. Kamenitá cesta je v pohodě průjezdná i pro malé teréňáky, dokonce jsme minuli i pár šílenců, kteří mezi kameny poskakovali v autíčkách Daewoo Matiz či Fiat Panda. Plechy drhnou, maličké pneumatiky do kopce zoufale hrabou v prachu - ale co, je to přece z půjčovny, že?
Na konci cesty je malé parkoviště a dál už jen kamenitá úbočí, ale jsme tu přece na krosce, takže po náznaku stezky pokračujeme ještě o kus dál, kde už je sráz dolů. Necháváme motorku u posledního kozího napajedla a pěšky sestupujeme k nádherné laguně s písčitým dnem - a hlavně - téměř bez lidí!
Odpoledne přijela jedna turistická loď a lidí malinko přibylo, už jsme se dostatečně vyřádili ve vodě, nasbírali mušličky, takže se v odpoledním vedru zase drápeme do kopce, nasedáme na mašinu a jedeme dál.
Zajíždíme přes další hřeben a serpentinami k soustavě dlouhých pláží Fallasarna, ale už jen na pokoukání, máme toho pro dnešek dost, pálí mě oči, takže předávám řidítka Lence a vezu se domů.

Výlet do hor - Therisso

Na obou motorkách vyrážíme do hor. Napřed do Chanie a pak stoupáme přes Perivolia na jih. Úsek mezi Perivolia a Therisso opravdu stojí za to, vine se krásnou soutěskou. Pokud tam někdo pojedete, za Therisso se dejte doleva (doprava je značený Zourva) a asi po dvou kilometrech odbočuje doprava do kopce kamenitá cesta s nesrozumitelnou řecky psanou šipkou.

Další hodinu stoupáme po vcelku drsné cestě, místy na hranici sjízdnosti ve dvou. Po cestě fotíme pár orlů bělohlavých s pořádným rozpětím křídel. Celou cestu samozřejmě lemují osamělé kozy a ovce, někdy je nutné počkat, až vyklidí cestu. Dojíždíme do poslední soutěsky, dál už jsou jen skály. Podle pořádné zimy asi budeme dost vysoko, podle mapy a vrstevnic bych odhadoval skoro 2 000 výškových metrů od ranního výjezdu od moře. Vracíme se stejnou cestou, na jedné ze zastávek narážíme na velkého pavouka, že by černá vdova?

Výlet do hor - Therisso, Zourva

Dnes si jedeme s Lukášem sami stejnou cestou jako včera, s cílem konečně najít stezku úplně přes hory. Prozkoumali jsme několik odboček ze včerejší cesty, trasu přes hory nenašli ale při jízdě sólo jsme se docela vyřádili v terénu.
Zpátky se z Therissa vracíme krásnou horskou silničkou přes vesničku Zourva. Mezi Zourva a Fournes je nová silnice, my ale jedeme po staré šotolince zpestřené jedním brodem.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE