Řecko - země bohů

Příjezd do Řecka

Naše cesta Řeckem začíná na přechodu mezi Tureckem a Řeckem v Kipi a již na hranicích je poznat, že Řekové a Turci se slušně řečeno nemají rádi. Na jedné straně hranice se s námi loučí vysmátí turečtí celníci a na druhé nás "vítají" zamračení Řekové. Hranice je tvořena řekou, ostnatým drátem a vojáky hlídajícími je v neprůstřelných vestách a se samopaly. Lidé jsou dosti uzavření a navázat s nimi kontakt je velmi problematické. Na silnicích se zde jezdí dost rychle a nebezpečně, o čemž svědčí velké množství pomníčků lemujících cesty.. Cesta podél moře s mnoha zátokami a skalami trčícími z vln je nádherná. Pouze jí kazí silný vítr, který nás provází celou cestu. Naše první zastávka je na dohled poloostrova Chalkidiki v malém přímořském městečku Kariani pod úpatím hor.

Chalkidiki a mnišský stát

Míříme na poloostrov Chalkidiki a chceme dojet až k hranicím mnišskému státu Athos. Autonomní statut má skoro 1000 let a vstup sem je povolen jen mužskému pohlaví a to jak lidem i zvířatům. O povolení se musí žádat několik měsíců předem v Soluni a zájemci musí dostatečně věrohodně vysvětlit proč chtějí stát navštívit. V roce 963 byl založen první z klášterů. Během několika staletí jich postupně vzniklo více než 40 a v některých z nich žilo až 1000 mnichů. Dnes tu ve dvaceti funkčních klášterech najdeme okolo 1700 mnichů. Kromě klášterů se zde dá najít spousta pousteven a samot.
Na Athos se nedostaneme a proto nám nezbývá nic jiného než jet na zbývající dva poloostrovy. Kassandra i Sihonia jsou nádherné poloostrovy jen s trochu přebujelým turistickým průmyslem. Lidé na tomto území žijí již velmi dlouho o čemž se můžeme přesvědčit v jeskyni Petrlona, kde byla nalezena nejstarší lidská kostra v Evropě. Prohlídka stojí asi 200 Kč a je každou hodinu. Na jeskyně narazíme na poloostrovech ještě mnohokrát. Najít je lze bez problémů díky dobrému značení. Při přejíždění středu Chalkidiki nás zaskočí dosti velká zima, protože zde vystoupáme až do 1000 m.n.m, a také horší kvalita silnic.
Soluň je starodávné město, ve kterém však chybí staré budovy. Za svou moderní podobu "vděčí" město požáru v roce 1917, kdy skoro celé lehlo popelem. Proto je pro Soluň charakteristická moderní podoba - široké pravoúhlé ulice se spoustou parků a stromořadí. Jednou z mála památek je Bílá věž, ze které je pěkný rozhled po poběží.

Olymp - sídlo bohů

Podél pobřeží jedeme k Olympu - sídlu řeckých bohů. Na dohled Olympu, v Katerini potkáváme šedesátiosmiletého Poláka jedoucího z Polska na kole a mířícího do Atén. Bývalý středoškolský učitel prý každý rok někam jezdí, už byl i za polárním kruhem. Tak proč v sedmdesáti letech nejet na kole kolem světa! Po průjezdu Litochornem vyrážíme postupně se zhoršující cestou co nejblíže k zasněženému vrcholu Olympu. Vyjíždíme až k poledni a ve značné mlze stoupáme až do 1600 m.n.m. Dál to prostě nejde! Vrchol je viditelný pouze ráno a postupně se zakrývá mraky a to prý celkem pravidelně. Rozhled v krátkých okamžicích bez mlhy je ale nádherný. Přespat jsme se rozhodli na pláži v Leptokárii, oblíbeném středisku českých turistů. Kromě čistého moře celkem hrůza, samý slunečník a restaurace. Ráno měníme směr a jedeme do vnitrozemí po nejkratší cestě vedoucí kolem Olympu s množstvím krásných výhledů na pobřeží i horu. Cílem naší dnešní cesty je Meteora.

Cestou necestou k Meteoře

Záměrně si vybíráme vedlejší silnice, protože Meteora nejsou jen kláštery na skalách, ale je to celé pohoří. Zde přijíždíme i do vesnic, ve kterých se zastavil čas. Cesty jsou lemovány spoustou pravoslavných kapliček. Jsme obklopeni nádhernou přírodou a ze všech stran na nás útočí všemožné vůně. Po polní cestě s hlubokými výmoly se blížíme ke klášterům. Ukazatele jsou buď jednoduché dřevěné nebo plechové jako na dálnici právě tyto vypadají v lese dost zajímavě. Aspoň ale nebloudíme. Jen občas za námi vyběhne pes hlídající stáda - pozor, jsou opravdu velmi agresivní! Po příjezdu ke klášterům stojícím na vrcholcích až 600 m vysokých skal vyjíždíme k jednomu z šesti přístupných klášterů, které zbyly z původních 24. Vstup je nízký, jen je třeba dodržovat pravidla. Muži musí mít dlouhé kalhoty a ženy zahalená ramena a dlouhou sukni. Tu je tu možno i zdarma zapůjčit.

Přes hory k věštírně

Za Kalambakou pod Meteorou vjíždíme do pohoří Pindos a průsmykem ve výšce 1705 m.n.m ho překonáváme. Právě zde se za slabého deště ukazuje nebezpečí hladkého asfaltu. Skoro v každé zatáčce je vybourané auto. Nejhorší je, když kousek před námi spadne naložený kamion pod most a cestou zničí vše, co mu přijde do cesty. Když prší tak tady asi neumí jezdit. Podél cesty je několik klášterů a pousteven, ve kterých musel být život asi dost krutý, zvlášť když jsou okolní hory vysoké i 2500 m.n.m a jsou pokryté i nyní v létě sněhem. Tento den je cílem naší cesty jezero Limni ioanninio u Ioanniny, které je celé obrostlé rákosím a místo pro stan se nedá najít. V jediném místním kempu ale po nás chtějí za přespání bez sprchy 1000 Kč a tak místo nakonec přece jenom raději najdeme. Sice okolo nás ráno pobíhají krávy, ale to nám zase tak moc nevadí.
Ráno navštěvujeme věštírnu Dodomu sevřenou mezi horami. Věštírna Dodoma byla antickým kultovním centrem nejdříve bohyně plodnosti Gaia, později boha Dia. V té době zde byl prý zasazen posvátný dub a podle šumění jeho listů interpretovali kněží odpovědi na své otázky.

Bloudění v horách

Po odjezdu z Dodomy přejíždíme přes horský hřeben, který jsme sledovali z věštírny. Bloudění po horských cestičkách je velké a když již podruhé projíždíme tu samou silnici přichází na řadu kompas a jízda pokud možno přímo. Tak se nám podaří projet podél nově stavěného tunelu i kolem několika hradů ukrytých v horách. Přejezd 120 km nám takto zabírá skoro celý den.

Odjezd z Řecka

Večer přijíždíme do Igoumenitsy, kde zrovna probíhá motocyklový sraz. Přespáváme na pobřeží kde si nás díky motosrazu nikdo místní nevšímá. Je zde nádherná písečná pláž a čistá voda. Na moři je vidět množství trajektů a výletních lodí mířících Itálie. Na jeden trajekt se druhý den naloďujeme. Samotné nalodění je trochu komplikované. Lístek jsme si koupili už v Čechách a v Čedoku nám řekli, že je vše zaplacené a v pořádku. Na loď nás však nechtějí pustit, dokud nezaplatíme přístavní poplatek, který je 200 Kč za objekt. Za nás dva a motorku tedy platíme navíc 600 Kč. Pak nás teprve pustí na loď. Motorku je třeba dobře zaparkovat a pevně uvázat, protože obsluha je schopná motorku přivázat za zrcátko a opřít o nádrž traverzu. A na moři to pěkně houpe. Po čtrnácti hodinách plavby s mezipřistáním na Korfu vystupujeme v italském Brindisi. Řecko je zem staré kultury, která na vás dýchá ze všech stran a spolu s pravoslavnými kostely, jídlem i lidi tu zažijete neopakovatelnou dovolenou.

Informace o redaktorovi

Radovan Jirků - (Odebírat články autora)