Řecko 6/2010 - Pelopones

12.6.2010

Ráno balíme stan a vzhledem k tomu, že přístav k nalodění na trajekt je od kempu vzdálen asi 5 km, balíme kombinézy na motorky s tím, že dneska je už asi nebudeme potřebovat a jen tak „na lehko“ vyrážíme směr Venezia – Port. Nalézt tu správnou cestu není vůbec těžké, jelikož je vše krásně vyznačeno a trajekty jsou vidět již z dálky. Lístky na trajekt se nám podařilo koupit již v březnu a ještě k tomu s 50% slevou (www.anek.gr). Cesta lodí tam a zpět nás tedy stála 80 EUR na osobu vč. motocyklu. Cena je ale pouze za převoz a neobsahuje kajutu ale jen místo na palubě lodi, kde se ale můžete dle libosti uvelebit. U Terminálu, kde se seřazují automobily a motorky k nalodění se během našeho příjezdu tvoří řada. Zdravíme se s kluky z Brna, kteří jedou s námi trajektem do Igoumenitse a pak dále směr Istanbul. Check-In nám zabral asi jen 5 minut. Sluníčko řádně pálí a tak se bez problémů protahujeme až dopředu, kde jsme navedeni přímo do podpalubí lodi Levka Ori. Až uvnitř si člověk uvědomí, jak ta loď je vlastně velká, když vidí ty spousty kamionů a aut, které najíždějí do jejího nitra stejně jako my. Posádka lodi nám ukazuje místo, kde máme zaparkovat. Stavíme motorky a upínáme je pásy k zábradlí, bereme to nejnutnější ( jídlo, spacák a nějaké teplé oblečení na večer ) na palubu a opouštíme motorky, které jsou po dobu cesty uzavřeny v podpalubí, kde je celou tu dobu zakázán vstup. Na horní palubě lodi vyhlížíme místečko, kde budeme nocovat a zabydlujeme se. Ještě nějakou dobu trvalo, než se podařilo do lodi nacpat všechny ty kamiony, auta a motorky. Kolem 13.00 hodin za krásného počasí vyjíždíme Benátským kanálem Grande na šíré moře. Teď již nebrání nic tomu, aby začalo naše devítidenní putování po Peloponesu. Cesta lodí probíhá v klidu. Okoukáváme loď, opalujeme se u bazénu, který posádka naplnila vodou ihned po našem výjezdu z Benátek a seznamujeme se z dvojící českých vrstevníků z Vracova (tímto zdravíme Christose a Karolínu J.). Večer trávíme společným popíjením domácích „vzorků“, než dorazí kluci z Brna s Tulamorkou a tak zábava nebere konce. Po vyprázdnění veškerých zásob rozbalujeme spacáky a usínat nám pomáhá mírné kolébání lodi Lefka Ori.

13.6.2010

Následující ráno je ve znamení střízlivění. Dáváme sprchu, které jsou přímo na palubě. Sprchy i toalety jsou čisté a je jich dostatek. Trajekt dorazí do přístavu Patras až v 22.hodin a tak máme ještě celý den na slunění při bazénu. Během cesty se loučíme s našimi novými kamarády, kteří vystupují cestou v Igoumenitsi.  Během našeho příjezdu do přístavu Patras na Peloponesu je již tma. Trajekt má mírné zpoždění a tak loď opouštíme až po půlnoci. Vše probíhá trochu zmateně. Všichni se tlačí, řidiči kamiónů zahřívají motory již uvnitř trajektu a tak se tam opravdu hezky dýchá. Nakonec nacházíme tu správnou palubu, ve které máme zaparkované mašiny. Proplétáme se mezi kamiony až dopředu, ať jsme co nejdříve na pevnině, protože v přehřátém podpalubí se již nedá vydržet. Hurá, jsme venku. Parkujeme v přístavu, ptáme se na cestu, nasazujeme přilby a honem z města pryč směr jih. V Patrasu i po půlnoci panuje čilý ruch a tak se proplétáme po né moc dobře osvětlených cestách, kde je to samá objížďka. Trošičku nám dává zabrat řecké písmo a jelikož neumíme ani azbuku a ani ono řeckou abecedu, jedeme prakticky naslepo. Cedule zrovna tam byly výhradně v Řečtině. Asi po 20 min. jízdy zajíždíme do kempu u města Kato Achaa, kde nás přátelsky vítají. Rozbalujeme stan, platíme 18 EUR za stan, 2 osoby a 2 motorky a ještě dostáváme 2 vychlazená piva gratis. Moc hezké přivítání.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE