sumoto_leden



Řecko 2013

Kapitoly článku

Den 11.

Vstávat ve 3 ráno, navíc o dovolené se nám moc nechtělo, ale na výběr jsme neměli. Po tmě jsme sbalili stany, naházeli věci na motorky a vrátili se do přístavu, kde jsme chtěli být pro jistotu o hodinu dříve, než měl trajekt vyplouvat. Po chvilce čekání dorazil trajekt, a mi zaparkovali motorky hned za jeho vraty. Nejdříve jsme byli překvapení, jak málo lidí s námi pluje a tak jsme se natáhli v hlavním salónu na pohodlné kožené sedačky a ještě si zdřímli. Když se ale začala podávat snídaně, vyrojily se všude spousty lidí, hlavně Japonců, kteří nejspíše spali v kajutách a pluli na trajektu už odněkud předtím. Trajekt plul rychlostí 33 Km/h 9 hodin. Procházeli jsme se volně po celém trajektu, nebo hráli karty v salónu. Do Brindisi jsme připluli v 1 hodinu odpoledne, zašli na oběd do italské pizzerie, kde nás překvapilo, že si automaticky účtovali 1,5 EUR dýško na osobu a vyrazili po jižním pobřeží Itálie k tomu západnímu. Shodli jsme se na tom, že to byla jedna z nejhorších cest, jakou jsme kdy jeli. Místní hlavní silnice táhnoucí se po pomyslné podrážce boty Itálie je čtyřproudá s povolenou 90. Horko bylo i při 140 Km/h k nesnesení a to jsme to valili jen v šortkách a tílkách. Tomáš měl od průduchů u Triumfa nohy málem uvařené, takže musel do riflí. Za městem Policoro jsme odbočili od pobřeží a jeli do vnitrozemí do hor, kde se příjemně ochladilo. Večer jsme si ve městečku Polla vzali 4 lůžkový pokoj za 80 EUR a konečně si dali pořádnou sprchu a přemáchli špinavé oblečení. Zašli jsme do místní pizzerie u silnice na večeři. Pizza ani víno nás nijak zvlášť nenadchly, ale 28 EUR za 4 pizzy, láhev vína a vody byla slušná.

Ujeto 310 km

Den 12.

Ráno jsme si přispali a vyrazili až v půl 10. dále na sever. Po chvilce jsme zjistili, že pokud budeme dodržovat dopravní značení, jak vodorovné, tak svislé, tak se daleko nedostaneme a tak jsme si osvojili styl místních skůtrařů a motorkářů, nad kterým by si našinec klepal na čelo. Nutno dodat, že jak v Řecku, tak v Itálii byli všichni řidiči, až na výjimky velmi ohleduplní, a když za sebou nebo před sebou vidí motorku, uhýbají ke krajnici, co to jde. V několika případech, kdy jsme jeli za autem v zatáčkách, zastavili dokonce u krajnice, abychom mohli projet. Ve městě Caserta nad Neapolí jsme se chtěli podívat na místní zámek s velkým parkem, ale ani po 20-ti minutách hledání se nám do parku nepodařilo najít vstup a tak jsme, i vzhledem k slušnému vedru prohlídku vzdali a pokračovali dále na Řím. Cesta mimo dálnice byla příjemná a měli jsme možnost vidět jak krásné hory, tak místní přelidněné pláže. V podvečer jsme dorazili do Říma. Z místního dopravního ruchu jsme byli i po zkušenostech z Albánie trochu vykulení. Strašný provoz a často jsme si nebyli jistí, která silnice je hlavní a která vedlejší. Sestra nám našla na internetu hotel přímo v centru, kde měla vyjít noc na 500 Kč na osobu. Hotel jsme našli, ale chtěli 135 euro za mrňavý 4-lůžkláč. Jelikož jsme toho měli za celý den dost a nic dalšího se nám hledat už nechtělo, tak jsme neochotně kývli. Po ubytování jsme vyrazili k asi 2 km vzdálenému Koloseu, kde jsme si dali prima večeři, samozřejmě pizzu. Cena jídla byla v centru slušná – 8 euro za pizzu. Ale za víno chtěli za láhev od 18 euro výš a za půl litr piva 6 euro, tak jsme se spokojili se džbánkem vody (za 2 eura) a Šárka se třetinkou Fanty za 4 eura.
Ujeto 390 km


Den 13.

Ráno jsme si zašli v hotelu na snídani ve formě švédského stolu a po třech chodech jsme si alespoň trochu vynahradili tu nechutnou cenu za noc. Vymotat se z Říma zabralo i s navigací skoro hodinu a dál jsme to mazali směr Pisa. Zpočátku nás navigace, kde jsme měli vyplé dálnice, vedla pěknými klikatými silničkami a pak nás zavedla opět na 4-proudou hlavní silnici, po které jsme to mazali asi hodinu. Povoleno bylo sice jen 90 km/h, ale za hodinu jízdy jsme byli o 110 km dále. V Pise jsme se zašli podívat na známou šikmou věž. Všude davy turistů, opět hlavně Japonců. Každý druhý si pořizoval originální fotografii s rukama nataženýma, jako že tu věž drží, aby nespadla. Koupili jsme magnetku, obešli věž, odmítli nabídky dotěrných černochů na koupi

zaručeně pravých Rolexek za 20 euro a zamířili směr Modena pryč od moře. Konečně se na obloze objevily poprvé za celou dovolenou mraky a mi, poprvé od Balatonu, oblékli motorkářské bundy. Cesta z Pisy do Modeny měli sice místy horší asfalt, ale jinak nekonečně zatáček a mi opět brousili hrany gum, co to šlo. Před Modenou jsme se stavili ve známém fastfoodu a zajeli se podívat na muzeum Ferrari, které navrhl pan Kaplický. Jelikož se nám ale nechtělo platit 25 euro za vstup, okoukli jsme dva vozy kolem recepce a udělali tajně několik záběrů sálu s formulemi za plentou. Jelikož byl už večer, začali jsme se poohlížet po nějakém místě na spaní, ale to byl v místech kolem Modeny docela problém, protože všude bylo husté osídlení bez kopců a lesů. Nakonec jsme se utábořili na poli za křovím u silnice a šli spát.Ujeto 562 km.

Den 14.

Ráno jsme popojeli 80 km do zábavního parku Gardaland, kde jsem byl se Šárkou už před třemi lety. Vstupné zůstalo stejné – 37,5 EUR za osobu a přibylo několik nových atrakcí. Nejvíce se nám líbila právě jedna z těch nových, horská dráha jménem Raptor. Zde se mi podařilo natočit na GoPro video přímo z první řady. Do večera jsme si vychutnali téměř všechny atrakce, některé i několikrát za sebou. Všechny atrakce jsou v ceně vstupného do parku, ale jídlo a pití je v parku dost drahé – např. pikador s kelímkem hranolek a Colou vyšel na 8 euro. K večeru jsme vyrazili kolem Lago di Garda k dalšímu jezeru jménem Lago Idro, které je podle nás mnohem hezčí. Navíc silnička, vedoucí mezi těmito dvěma jezery (Gargano – Idro), nás oslovila mnohem více, než nějaké Stelvio. Kousek před Idro jsme si ustlali přímo na lesní cestě. Po setmění přišla pořádná bouřka. Z blesků bylo světla jak ve dne, průtrž jak blázen a mi byli rádi, že jsme tentokrát postavili stany pěkně poctivě. Na jihu jsme stavěli jen spodní díl stanů kvůli lepší prodyšnosti.
Ujeto 177 km

Den 15.

Ráno jsme se vzbudili do pěkné zimy. Bylo jen 10stupňů, což byl oproti nocím na jihu podstatný rozdíl. Vzali jsme to na sever kolem Lago Idro a pak nás navigace provedla nádherným passem Pennes, aniž jsme to čekali. Všude se vyrojilo motorkářů jako much, že jsme ani nestačili zdravit a já si tam připadal s naloženým Banditem a slunečníkem na kufru trochu jako blázen. Pak už byl jediný cíl dojet těch posledních asi 400 km domů. Zadali jsme do navigace nejrychlejší cestu mimo zpoplatněné dálnice a v půl 8. večer jsme šťastně dorazili zpět domů do Sezimova Ústí.
Ujeto 741 km


Závěr

Byla to asi nejlepší dovolená, co jsme zatím byli. Mě se Šárkou vyšla dohromady na 34 000 Kč, kluky pak na 21 000 Kč každého. Motorky šlapaly jako hodinky, jen jsme lili benzín a mazali řetězy. V Řecku a v Itálii se cena benzínu pohybovala vysoko, mezi 1,75 až 1,9 euro (46 – 50,3 Kč za litr). Karty brali kromě Albánie a některých benzínek na řeckých ostrovech všude. Průměrná spotřeba mého Bandita byla za celou cestu 5,3 l.

Videoklip z celé cesty

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (47x):
Motokatalog.cz


TOPlist