Mototrip OLYMP 2017

Po loňském výletu do Ázerbajdžánu vedly naše letošní cesty do slunného Řecka. Touha pokořit mystickou horu Olymp vedla k rozšíření našeho týmu o Petra na BMW RT. Motorky zůstávají stejné jako loni, pouze Kamil vyměnil Triumpha za Ducati Multistrada1200S. Ještě byl zprovozněn nový facebookový profil „Mototripy Čechtín“, kde naši příznivci můžou sledovat průběhy našich cest.

Mototrip OLYMP 2017

Kapitoly článku

25. 5. 2017 Čechtín – Novi Bečej (SRB) 

              Kolem osmé ráno se sjíždíme před autobusovou čekárnou v Čechtíně na společné focení. Potom se stavíme na dalším místě, které neodmyslitelně patří k našim výletům - Motorest Rudíkov. Pokecáme, natankujeme a po tradičně ucpané D1 a pohodové D2 dojíždíme až na Rajku. K nudnému tranzitu Maďarskem využijeme naši oblíbenou silnici 82, směr Zirc, a u Balatonu dáváme vynikající langoš. K tradici našich výletů východním směrem, patří nákup čabajky v městečku Cece. Po této nezbytnosti upalujeme na HU-SRB přechod Tompa. Před Suboticí dáváme poradu a padá rozhodnutí pokračovat až do města Novi Bečej, kde má být podle Mapy.cz ubytování. Penzion Tiski Cvet nám za 7 E na osobu poskytne dostatek pohodlí k odpočinku. Den končíme návštěvou restaurace na břehu Tisy a ochutnávkou místních specialit.

Ujeto 692 km

26. 5. 2017 Novi Bečej (SRB)  - Vidin (BG)

              Ráno se nám nechce vybalovat náš vařič, proto požádáme paní domácí o vodu na čaj. Rychlovarné konvice sem ještě asi nedorazily, a tak po dlouhé době čekání dostáváme malý kastrůlek horké vody. Oni totiž doma vaří na stejném vařiči jako my na motocestách. Pokračujeme v cestě po pěkných silnicích směr Zrenjanin a Vršac. Na pumpě se s námi dává do řeči pán, který je příslušník slovenské menšiny žijící v Srbsku. My však máme namířeno do české vesnice Češko Selo, kterou po pár kilometrech nacházíme. Při focení u cedule vedle nás staví auto. Paní se ptá, zda chceme vidět české muzeum, kde ona dělá průvodkyni. Zde se dozvídáme víc o životě české menšiny v Srbsku, o které v Česku až do poloviny devadesátých let téměř nikdo nevěděl. Tehdy jel prý nějaký pracovník české ambasády z Bělehradu do rumunského Banátu a v obci Bela Crkva uviděl ceduli s nápisem Češko Selo. Odbočil tam a po rozblácené cestě dojel do vesnice, kde se hovoří naší rodnou řečí. Tehdy započala nová etapa veřejného života vesnice - turistika atd. My shlédneme ještě kostel a loučíme se. Další zastávku máme v rumunsko-české Svaté Heleně. Dáme kávu a pokec a míříme směr Orsova. Jízdu malebným údolím Dunaje kazí déšť a nutnost použití nepromoků. Most přes Dunaj je v Calafatu pro motorky zdarma a v bulharském Vidinu bereme první hotel, který potkáme. A motorky jdou do garáže.

Ujeto 463 km 

 

27. 5. 2017     Vidin (BG)- Star Dojran (MK)

           Dnešní tranzitní den začíná pohodovou jízdou směr Sofie. V Montaně odbočíme na 81 a jenom déšť kazí průjezd horami. Sofii objíždíme po obchvatu a pokračujeme směr Blagojevgrad po dálnici, až do města Dupnitsa, kde máme v plánu hledat občerstvení. Projíždíme město křížem krážem, až najdeme vhodnou restauraci. Objednání jídla a následný oběd je veliká sranda, protože, jak známo, kývání hlavou na znamení souhlasu či nesouhlasu má v Bulharsku zcela jiný význam, než v Česku. Tak některá jídla nedostaneme vůbec, některá donesou dvakrát, nakonec se po dvou hodinách všichni najíme. Následuje pár kilometrů po dálnici a jsou tu Makedonské hranice. Jedeme východní Makedonií k Dojranskému jezeru, u kterého máme vyhlídnutý kemp. Stany stavíme skoro za tmy a vodu v jezeře zkouší pouze otužilá část naší výpravy. Den zakončen stylově v kempové hospodě.

Ujeto 480 km.

 

28.5.     Star Dojran (MK) –Plaka - Litochoro (GR)

        Dnes máme v plánu ubytovat se nedaleko pohoří Olymp a zjistit možnosti výstupu na vrchol. Po nekonečném balení opouštíme kemp a přejíždíme nedaleké řecké hranice, kvůli nejistému počasí volíme opět dálnici. V pobřežním městečku Litochoro bereme apartmán v kempu Olympos. Následuje individuální program, koupání v moři, údržba, zkrátka pohoda v dešti. Odpoledne jede část výpravy nahoru do Litochora nakoupit zásoby a prozkoumat nejlepší cestu na kopec. V Litochoru se toho moc nedozvíme, tak pokračujeme v cestě do osady Prionia. Nakonec nám lesní strážce poradí, že nejlepší je co nejdál dojet na motorkách a zbytek dojít pěšky, a ukáže nám cestu na mapě. Den končí ochutnávkou místních mořských dobrot v nedaleké restauraci.

Ujeto 113 km.

29.5 Plaka -  Litochoro (GR) –K.E.O.A.CH ,vojenský kemp (GR) , chata Refugee.

          Přes noc se vypršelo a my vyrážíme znovu do serpentin nad Litochoro. První zastávka je opět v Prionii. Omrkneme místní vodopád a pokračujeme v cestě kolem hor. Kousek po dálnici a pak opět do kopců. Užíváme si jízdu, kterou přerušíme snahou sehnat něco k jídlu. V městečku Karya nakoukneme do řeznictví, kde nám asi osmdesátiletý pán nabízí čerstvé steaky. Neodoláme a oběd se protahuje do odpoledních hodin. Jako nášup dostáváme výslužku v podobě pečeného masa. 

Pokračujeme v jízdě, při které se v interkomech hádáme, zda jsme v předešlé vesnici míjeli kámen na silnici, nebo želvu. Po pár kilometrech potkáváme opravdovou želvu. 

         Po srandovním focení s plazem vystoupáme před vojenský kemp K.E.O.A.CH. Motorky odstavíme na parkovišti a u vojáků, kteří stojí na stráži vyzbrojeni samopaly, zjišťujeme situaci. Přespat v kempu lze jenom, když to povolí velitel, který chodí do práce jen dopoledne. Takže smůla. Od místních horských turistů se dozvídáme o možnosti přenocovat v chatě Refugee, která je asi 700 výškových metrů od kempu, a na samotný vrchol Olympu můžeme vyrazit ráno. Mezitím na parkoviště přijíždí krajan na BMW GS, se kterým kecáme a fotíme se. Následuje chystání příručních zavazadel, místo čepic si bereme černé kukly. Celkem hlasitě se dohadujeme, kdo má kolik jídla, salámu atd. Zkrátka vypadáme jako teroristi, což vojáky trochu znervózní. Nakonec vše dopadne dobře a můžeme si u nich schovat věci.  Ověšeni batožinou, vyrážíme pěšky vstříc našemu cíli. Pouze Vlasta, který se kvůli bolavé kyčli na výstup necítí, jede dosáhnout vrcholu do městečka Ellasona, kde na nás počká.

Po asi dvou hodinách pěší túry nacházíme v nadmořské výšce 2400 m.n.m chatu Refugee. Je tu asi 9 míst na spaní, naftová kamna, dokonce i vařič. Ale taky hrozný puch a zatuchlina. Rozbalíme výslužku od řezníka a vyvalí se další smrad. Podělíme se o naše skromné zásoby jídla a piva a uleháme.

Ujeto 113 km.

30.5. K.E.O.A.CH., vojenský kemp (GR) , chata Refugee–u moře u vesnice Sagiada (GR)

              Hned po rozednění opouštíme chatu a jdeme zdolat kopec. Je to makačka, zvlášť posledních 100 výškových metrů. Leží tady souvislá vrstva sněhu a naše boty jsou durch mokré. Poslední metry lezeme skoro po čtyřech v husté mlze. Následuje focení a zápis do knihy, která je schovaná ve schránce na vrcholovém patníku. Sestup je horší než výstup, v promočených botách musíme být opatrní. Pobereme věci z chaty a kolem 10 hod. jsme u kempu na parkovišti. Motorky jsou v pohodě a my vyrážíme dolů do Ellasony hledat Vlastu. To se podaří a po občerstvení ve fastfoodu pokračujeme společně v tranzitu řeckým vnitrozemím, který je pouze jednou přerušen deštěm. 

 

V podvečer, kousek před hranicemi do Albánie, nacházíme krásný plácek na stanování. Opečeme buřty, popijeme pivka, zkrátka romantika na břehu moře.

Ujeto 317 km.

31.5 vesnice Sagiada (GR)–Karpen (AL)

                Pobalíme věci a míříme do Albánie. Jelikož nevěříme místním bankomatům, stavíme v první bance rozměnit peníze, což znamená hodinový proces. Pokračujeme v jízdě do resortu QuazimPali, v restauraci, kde hovoří slušně anglicky, objednáváme polévku a jídlo. Čekání si krátíme koupáním v moři. Mají na vše dost času, a tak oběd zabere tři hodiny. Následuje zastávka u hradu Porto Palermo a chceme si také prohlédnout ponorkovou základnu u města Qeparo. K naší smůle je příjezd k ní uzamčen, a tak ji, za pokřiku hlídače, fotíme pouze z dálky. Dnes chceme dorazit co nejblíž k Durresu, takže konec dne je opět tranzit. Skoro za tmy nacházíme kemp Paemer u vesničky Kerpen. Není tu kloudný plácek na stan, majitel je protivný jak déšť, tak stanujeme poblíž vesnice, opět na břehu moře.

Ujeto: 285 km.

 

1.6. Karpen (AL) – Kotor (MNE)

     Ode dneška kopírujeme trasu našeho mototripu Balkán z roku 2012. Takže projedeme Durres, u Vore se poztrácíme a pod hradem Kruje se zase shledáme. Po návštěvě hradu a nákupu suvenýrů pokračujeme v jízdě až do města Skhodra. Hlad zaháníme kebabem a utrácíme poslední leky za benzín. Černá Hora nás přivítá zajímavým úkazem: hadi. Různých barev a velikostí, živí i přejetí. Nám se naštěstí vyhnuli. Za městem Bar je nehoda a Jadranská magistrála stojí,čehož využijeme ke koupání v moři, protože místo nelze objet ani motorkou. Po koupačce je zprovozněna objížďka lesem a míříme do Národního parku Lovčen. Jinak nádherný výhled na kotorsko-risanský záliv je dnes zahalen v oparu, takže fotky nic moc. Cesta krásnými serpentinami dolů do Kotoru se lehce komplikuje.

Nejdřív Kamil přejede zmiji a vzápětí mu dochází benzín. K pumpě, naštěstí, dojede bez motoru. Já při výjezdu z jedné vracečky dám víc plynu, než je zadní Mitaska ochotná akceptovat, a lehám si. Krom protržené rukavice nevznikne jiná škoda a můžu hned jet dál. V Kotoru nám místní skůtrista dohodí ubytko a po procházce městem zakotvíme v romantické hospůdce v přístavu.

Ujeto: 316 km.

2.6 Kotor (MNE) –Bosanska Gradiška (BIH)

              Ráno jedeme nejkratší cestou směr Bosna. Po pěkné silnici přes Trebinje až do Mostaru. Následuje rozchod, prohlídka starého města a oběd v bufetu, u kterého parkujeme motorky. Potom už jen tranzit směr Banja Luka, mokrá a vyfrézovaná vozovka kazí zážitek z jízdy po jinak dobré cestě. Stihli bychom dojet až někam k chorvatskému Daruvaru, ale padlo rozhodnutí hledat útočiště v Bosně. S ubytováním jsme se uchytili v motelu Italia v příhraničním městečku Gradiška. Na večeři jdeme do nedaleké hospůdky a je nám nabídnutá jagnatina. Ovčí maso, spíš jeho celodenní zbytky, nám moc nejedou, a tak jdeme nasr…. na motel. Petr se loučí, protože bude nad ránem pokračovat individuálně domů, kvůli rodinným povinnostem.

Ujeto 498 km.

3. 6. Bosanska Gradiška (BIH) -  Čechtín (CZ)

               Poslední den naší cesty začíná hádkou v motelové restauraci, protože nám chtěli upřít nárok na snídani. Nakonec jsme dostali krajíček veky a čaj, nebo kafe, se musí prý doplatit. Včera večer a dnes ráno se v Gradišce tedy moc nepředvedli. Celkem svižně prolítneme Chorvatsko, hranice do Maďarska překročíme na přechodu Barcs. Náladu nám spraví oběd v restauraci Pedro steak house ve městě Keszthely na břehu Balatonu. Jezero láká ke koupání, ale voda je příliš mělká a špinavá. Mezitím přichází zpráva od Petra, že zdárně přes Záhřeb a Vídeň dorazil domů. To nás popožene do sedel a po dvou přestávkách zakončujeme mototrip na naší oblíbené základně – Motorest Rudíkov.

 

Co dodat na závěr? Všem z nás se výlet líbil, nepotkaly nás žádné větší komplikace. Spotřebitelsky nejpříznivější bylo Bulharsko, trochu víc zalovit v peněžence se musí v Řecku. To není žádná novinka. Za zmínku stojí ještě Albánie. Navštívili jsme ji po pěti letech a z bídné exotické země se pomalu, ale jistě mění do západního stylu. Nic nebude jako dřív.

 

Děkujeme všem, kteří nám pomohli a fandili.

Mototripy Čechtín

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.23
Známkováno: 13x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist