Motodovolená Peloponés a Kréta

Cesta domů

Do Heraklionu to trvá asi hodinu a půl, máme dobrý čas. Kupujeme lístky, nějaké malé jídlo a v osm jsme první co se naloďují. 

Noc je v pohodě, ráno vyrážíme z Pirea na Korint. Provoz hustý, samé troubení a pár divokých psů utíkajících za motorkou, snažící se nás zakousnout, ale jinak Pireus zvládáme. Jedeme cestou při pláži, kde to voní píniemi a rododendrony, užíváme si to.

V devět jsme ve starověkém Korintu, kde já vyrážím za vykopávkami, Honzík to už prošel. Je to úplná nádhera, v muzeu krásné mozaiky, sochy a neuvěřitelná keramika. Venku je hic ale nejde to vynechat. Celý areál je magický, sedm sloupů Apolonova chrámu obdivuji z každé strany. Trávím tam asi hodinu a čtvrt, je to úžasné. Honzík se mezitím osvěžil frappé, a tak jedeme dál. Do Patrasu je to ještě daleko. Je velké vedro, už jsem unavena, mám hlad a začíná mně to nebavit. Zase bychom si rádi dali gyros ale zase nepečou. Stavíme v Diakopto a obědváme suchý oběd na pláži, nabíráme síly, zaplaveme si, moře je tady krásně teplé a klidné. Lidí sotva pět, Honzík i usne na chvíli. Pak vyrážíme směr Kalavrita, trochu do hor, vypadá to tam jak doma nebo v Alpách, zelená tráva, stromy i listnaté a moc pěkné okolí. Displej v Kalavritě ukazuje 39 stupňů, ježiši. A to jedeme přes hory ve výšce 700 m. Pak už jen přímá cesta do Patrasu.V přístavu necháme zkontrolovat lístky, slyšeli jsme něco o stávce, vše je ale v pořádku. Kromě toho vedra, nějak to zle snáším. Po pauze v hale nakupujeme na loď jídlo a večer kolem deváté se naloďujeme. Po sprše se konečně cítím jako člověk. Prozkoumáváme loď, ale není dobře řešená. Má málo místa venku, kde by se dalo jen tak sedět a být. Ani kino není otevřené. Takže to bude jen spaní, kecání a nějaké procházky. No, nějak to musíme přežít, poslední úsek cesty ještě asi dá zabrat. Itinerář píše příjezd v osm, ale loď se plazí ještě hodinu a půl někam, co nakonec není Grand Canal. Kotvíme o půl desáté v nějakém komerčním průmyslovém přístavu.

Pár minut po desáté vyrážíme směr Brenner. Horko jak v pekle, po dálnici fičíme asi hodinu celkem dobře a rychle ale potom se to zasekává. Ze 150 km/h klesáme na 80 km/h, děs, teplo, hromada aut, nechápeme co se děje, samá italská auta. U Trenta sjíždíme z dálnice, Italové nás ještě naštvou protože nechtějí vzít kartu při placení mýta. Volíme vedlejší cestu, abychom se už vyhnuli placení, a jedeme v pohodě asi půl hodiny. Pak před námi kolona, několik kiláků, koukáme nevěřícně, ale nic nenaděláme. Nad námi dálnice, kde všechno stojí. Už začínáme mít dost, navíc vedro je nesnesitelné. Jedeme v protisměru opatrně, až dorazíme k uzavírce. Italové prostě opravují asi 5 m úsek a uzavřou to na sobotu. Fakt úžasné. Konečně můžeme normálně jet, u Brenneru se ochlazuje, to je úleva, za Innsbruckem najíždíme na dálnici a valíme. Asi po hodině začíná pršet, doufáme, že to nepotrvá dlouho. Hluboce se mýlíme. Déšť nás doprovází po zbytek cesty. Oblékáme se tepleji, ale už nic nepomáhá, jsme asi 200 km od Tachova-cíle, vše máme mokré, do bot natahujeme na suché ponožky igelit, aspoň dočasné řešení. Rozhodujeme se najít ubytování, ale co, už po tmě a bez jídla, jen drahé hotely. Tak zatínáme zuby a jedeme dál. Honzík to má horší, on nevidí přes štít a tak musí jet s otevřenou přilbou, kam mu prší. Je to hrozné, ale musíme vydržet. Konečně Rozvadov, já už nic necítím, třesu se od zimy. Dorazili jsme par minut po půlnoci, sotva slézáme z motorky. Totálně vyčerpaní, totálně promočeni, všechno shazujeme, dáváme dva panáky, horkou sprchu a teplou polévku. V uších nám zvoní, ale usínáme jako zabiti. Poslední úsek byl strašný, ale zvládli jsme to. Moje nejdelší moto jízda skončila dobře, zažila jsem asi to nejhorší, co motorkář zažije na cestě. A Honzík mně pasoval do vyšší motorkářské úrovně. Ale stálo to za to. Skvělá dovolená, plná zážitků a dobrodružství, to co jsme viděli a kde jsme byli, to stálo za to. Zážitek na celý život!
PS:  V kompletní fotogalerii je ještě navíc několik fotek z míst, která nejsou v textu popsána, ale navštívili jsme je na Krétě předloni.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE