Motodovolená Peloponés a Kréta

Vyrážíme z Prahy po čtvrté hodině odpoledne, ve středu 23.6.2010. Nástup a sestup z motorky s bočnimi kufry je pro mne obtížnější než obvykle, ale po chvíli to zvládám. Varadero poskytuje hladkou a pohodlnou cestu. Cesta ubíhá přijemně, počasí je ideální. Míříme do kempu na břehu jezera, který je cca 50 km pod Mnichovem, už to známe, je to tam fajn.

Cesta přes Alpy na Pelopones

Druhý den ráno vstáváme do příjemného počasí. Otepluje se, vyrážíme dál – cíl Prato, Itálie. Je to asi 200 km ale cesta se klikatí horami a údolími Tyrolských Alp, kocháme se a do kempu přijíždíme odpoledne. To že jsme v Itálii není znát, všude jsou německé nápisy a slyšet je jen němčinu. Kemp ve kterém budeme trávit další dvě noci je luxusní, s bazénem, skvěle vybaven, výhled ze stanu na zasněžené hory.Večer dáváme výbornou pizzu, krátkou procházku po městečku kde je asi 28°.
Další den nás čeká průsmyk Stelvio. Kolem nás hory, stromy, obloha azurová a už nás předjíždějí další kolegové, motorkáři se valí nahoru i dolu. Užíváme si jízdu po serpentinách, stoupáme do výšky 2760 m, je to fakt nádhera. Na druhé straně pokračujeme dolu a míříme do Švýcarska, kde jsme ještě nebyli. Příroda se mění. Víc stromů, zelené hory, zurčící potůčky, hezký. Projíždíme průsmykem Umbrailpass a potom Offenpass, na křižovatce na Livigno otáčíme stroje a vracíme se stejnou cestou do kempu. Už nás bolí zadky. V kempu se vykoupeme a relaxujeme, připravujeme se na zítřejší cestu do Benátek.
V sobotu ráno vyrážíme, volíme cestu mimo dálnice, máme čas, kocháme se přírodou a až poslední úsek jedeme po dálnici. Naloďujeme se na trajekt, který nás doveze do řeckého Patrasu. Na lodi nás čekají dvě noci. Poznáváme partu Němců, kteří nás zvou na pivo, první večer tak uběhne v pohodě.
Další den trávíme procházkami po palubě, kecáním, pozorováním lidí, spaním a večer si dáváme aspoň jedno teplé jídlo. Na cokoliv, co se dá na lodi koupit ,je pořádná mořská přirážka ale co už, za litr vody chtějí 1,80 eur, vyděračská banda. Druhá noc je kratší, v pět ráno konečně kotvíme v Patrasu! V garáži navlíkáme moto oblečky a snažíme se připravit na pekelné horko, které na Peloponesu bývá... Čeká nás cesta do Olympie. Cesta je krásná, za obdiv stojí pomerančovníkové háje, stromy jsou ověšeny krásnými pomeranči. Cestou zastavujeme u malé taverny na snídani. Olympia samotná je úžasná. Jen těch turistů je jak much... Užíváme si historii a ducha toho místa, kde se do současnosti zapaluje olympijský oheň. Z každého kusu kamene, části sloupu dýchá historie, je lehké si představit starověké Řeky jako tam sportovali a oslavovali tyto hry. Je pekelný hic, jedeme dál, v plánu jsou vodopády na řece Neda, ke které bychom měli přijet z vesnice Figalia ale zjišťujeme že s naší nabalenou přetíženou motorkou si na šotolinu, která vede hluboko do údolí netroufneme. Jsme od čtyř na nohou, tak míříme na pobřeží, kde nacházíme ubytování v Kalo Nero (Dobrá voda). Sezóna asi ještě nezačala, je tam málo lidí a sehnat hezké ubytování v apartmánu není problém.

Ráno je nezvykle chladné, ale přesto snídáme na balkóne naši oblíbenou spanakopitu (špenátový koláč). Vyrážíme dál, směr Voidokilia, zátoka ve tvaru omegy. Je to tam nádherné, něco jako Elafonissos na Krétě, písek je zabarvený od korálů do růžova, voda křišťálová ale ještě trochu studená.Po krátké pauze jedeme dál, venku a v moto oblečku je velmi teplo, při jízdě to alespoň trochu profukuje. Našim cílem je Polylimnio, krásné údolí kde je kaskáda celkem asi patnácti křišťálově čistých jezírek a vodopádů. Asi jsme přejeli odbočku, stavíme u kraje cesty a díváme se jaké městečko jsme minuli, je to Karazma a podle navigace jsme tam měli odbočit. Vracíme se a vidíme značku doleva, srandovní je že z druhé strany žádná značka není, není se co divit, to jsou Řekové... :-) Vede tam chvíli šotolina, ale Honzík to zvládá na jedničku. Krásné idylické místo, ticho, slyšet jen zurčení vody, cikády a ptáky. Romantika jak vyšitá, fotíme, kvetou rododendrony. Je tam spousta různě velkých jezírek a v tom největším se Honzík vykoupe. Je prý studenější než moře. Pokochali jsme se a jedem dál. Míříme do městečka Stoupa na jižním pobřeží Peloponesu. Máme hlad a po cestě hledáme oblíbený gyros, ale zrovna nikde nepečou, rožně jsou ale maso chybí. Přijíždíme do Stoupy, po chvíli nacházíme příjemný apartmánový dům, za 40 Eur noc s kuchyňkou, dalším pokojem a balkonem a výhledem na moře. Jsme spokojeni, než ho uklidí jedeme nakoupit a osvěžit se do moře.Pláž je krásna písečná, málo lidí, čistá voda ale zase trochu studená. Honzík říká že to je celkem nezvyk. Vařím večeři – těstoviny s tuňákem, olizujeme se i za uši a večer si dáváme frappé v taverně s výhledem na moře, vlastně tady jsou všechny takové . Tady se nám líbí, příjemné a velmi pěkné místo.

Další den jedeme do jeskyně Pirgos Dirou a do městečka Vathia. Cestou zastavujeme a kocháme se výhledem. Do jeskyně nás jde pouze pět. Je to krásná krápníková jeskyně, plavíme se loďkou, trasa je dlouhá 1,2 km, někdy musíme dávat pozor na hlavu. Voda je však křišťálově čistá a průzračná. Stalagnity, stalaktity tvoří úžasné útvary.Venku je dost vedro ale jedeme dál na jih. Vathia je z dálky vidět jako nějaké opevnění nebo hrad. Jsou to ale hustě vedle sebe postaveny obytné věže. Je to čarovný pohled. 
Cestou se rozhodujeme, že zůstaneme ve Stoupě o den déle abychom dostatečně zrelaxovali. Večeříme v restauraci skvělou mousaku a kleftiko-jehněčí zapečené s fetou a zeleninou. Večer pohoda a relax, druhý den koupání a oddych na pláži. V pátek 2.7.2010 vyrážíme směr Pireus, je vedro víc než v pekle, ale při jízdě se to dá ještě zvládnout. Za Tripolisem najíždíme na dálnici a ochlazuje se, trošku zaprší a v dálce je vidět bouřka. Chvíli přečkáme na pumpě a pak pokračujeme dál. V Pireu je opet vedro jako vždy a hustý provoz a hluk. Kupujeme lístky na trajekt do Chanie, pochutnáme si konečně na gyrosu a pak už jen noční plavba na Krétu. Loď je dost stará, ne moc dobře vybavená, moc dobře nespíme. Vidíme se už ve Sfakii v příjemném apartmánu a v posteli, takže cesta uběhne rychle.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE