Jak jsme zdolávali Krétu

Tak nastal konečně den „D“, na který jsme se s mou ženou Blankou moc těšili. Byl tu začátek naší dovolené. Jako cíl jsme si vybrali destinaci CK Fischer na ostrově Kréta. Nic neobvyklého, že? Ale my chtěli tentokrát naší společnou dovolenou u moře strávit trochu jinak. (No, abych byl upřímný, tak já o něco více!) Letecký přesun na Krétu proběhl bez problémů

Jak jsme zdolávali Krétu

Přistáli jsme na letišti Chania a pak 50km transfer autobusem do k městečku Georgioupoli. Ubytovali jsme se, vykoupali v moři a vyrazili prohlédnout okolí. V červnu je zde opravdu krásně, jelikož je vše pěkně rozkvetlé a ještě nejsou taková vedra. Obchody a stánky s potřebami na koupání a restaurace jsem míjel bez povšimnutí a zastavoval jen u půjčoven motorových vozidel. A to bylo to, co mělo naší dovolenou upravit podle mých představ – půjčit si zde motorku!
Půjčoven je zde mnoho, ale mé srdce motorkáře mě samozřejmě táhne k těm, co půjčují i motorky a tak míjím ty s plechovkami. Po pár exkurzích vystavených strojů se vracím do půjčovny Rent A Car & Bike, kde mě zaujaly dvě napohled nové stroje. Je zde na výběr mraky skútrů všech kubatur, endura i chopery. Mě ale padly do oka dvě cestovní endura Honda 650 Transalp. Moc pěkné stroje a nemají natočeno ani deset tis. km. Je rozhodnuto! Jdu dovnitř zeptat se na cenu. Po domluvě se dohodneme na ceně 35,- EUR na den. No, malá padesátka skútr by byl sice za polovic, ale to snad ne??? Tak za cenu menšího auta, si najímáme jednoho z těch Transalpů. Ještě otázka: „Do you want the blue or red?“ „Vemu si toho modrýho, jó?“ Tak a mám motorku! Ani nechtěl žádnou zálohu, jen uhradit půjčovné předem a podepsat pojištění. Z dokladů si opsal pouze řidičák. Vyzvednutí jsem si domluvil na devátou ráno a s dobrým pocitem odcházíme. Blanka celou dobu nic neříkala, jen teď utrousí „hele a dosáhneš z toho vůbec na zem?“ Je ráno a hned po dobré snídani jdeme pro náš „nový“ stroj. Motorka je připravena v první řadě, pěkně naleštěná a s plnou nádrží. Majitel už nás očekává a po krátké instruktáži a nezbytným výběrem padnoucích přileb se chystáme k odjezdu. Ještě nás upozorňuje, ať ji opět vrátíme natankovanou! „OK, full“ povídám. Tím jsem vyčerpal svou zásobu anglických slovíček, ale stačilo to!
Bohužel jsem musel slevit ze svých zásad o bezpečném oblečení, jelikož jediné, co jsem si z výbavy sebou přivezl byly ploutve a šnorchl. Tak zůstalo pouze u těch přileb. Musím říci, že po nasednutí jsem pochopil, proč se říká, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Na zem jsem sice dosáhl, ale připadal jsem si fakt, jak na koni! Motor statečně zaburácel a my vyrazili vstříc novým zážitkům pro nás v exotické zemi. Již po pár kilometrech jízdy jsem pochopil, že můj jízdní styl zažitý z šestkového Fazera (kterého mám doma) asi nebude to pravé ořechové pro tento dvouvál. Skoro tam kde má Fazer volnoběh, Honda už táhne a tam kde se Fazer probouzí, Honda už končí. Prostě krouťák dole a nějak to točit nemá smysl. Tak jsem se přizpůsobil a už jsme si začínali rozumět. Docela mě překvapilo, jak to intenzivně brzdí motorem. Jak jsem zavřel plyn, měl jsem Blanku za krkem. Říkám si, že tohle se mi určitě bude v kopcích i v terénu hodit. 028, 029 Hned ne první vyjížďku jsme si naplánovali cestu do hor ke sladkovodnímu jezeru Kournas. Je zde prý průzračná a teplá voda a je parádní na koupání. Cestu jsme absolvovali v pohodě a já po seznámení s technikou jízdy na cestovním enduru si to začal užívat.
Jezero je zasazeno do překrásné horské scenérie a koupání bylo fakt super! Ještě jsme zvládli vyjížďku do hor a natočili prvních sto kilometrů. No tak takhle si představuji svou dovolenou a jsem šťastný, že zde nebudu abstinovat! Na další den jsme naplánovali přejezd hor, na jižní stranu Kréty. Myslím, že už si troufnu i mimo silnici!
Jinak silnice jsou dobře značené jen na hlavních tazích. Mimo ně, je to bída a bez dobré mapy je to tragédie! Ještě, že jsem byl tak prozíravý a koupil si jí už doma. Vyplatí se to, a hlavně pro to, že je dvojjazyčná (názvy měst a obcí). Největší problém jsem měl s tím, že někde cedule byly vpravo, někde vlevo, někde až za křižovatkou a někde vůbec. Hlavně jsou v té jejich hatmatilce a potom teprve latinkou a než to přelouskáte, jste za cedulí! Už když jsem koukal na ty jejich kopce z okna hotelu, tak se mi zdály vysoké a naše Krkonoše to fakt nejsou! Vrcholky dosahují i přes 2500m.n.m.!

Silnice samozřejmě přes tyto vrcholy nevede, ale průsmyky a vrcholky se silnicemi dosahují až 1500 m.n.m.! A to doslova, jelikož od moře vyrážíme! 066, 016, Kvalita silnic je zde různá. Magistrály podle pobřeží jsou až na ojedinělé úseky v perfektním stavu s prvotřídním asfaltem. Silnice první třídy docela ujdou, ale jsou často ve výstavbě a moc se na nich nepracuje (asi jako tady), odvezou stroje jinam a zase rozvrtají jiný úsek.
K tomu předchozímu se prý vrátí někdy i za několik let! No a silnice třetí třídy jsou neustále se střídající kvality a hlavně stále plné nenadálých překvapení v podobě písku, kamení, hospodářských zvířat.
Místy volně přecházející v polní cesty a někdy nenadále prostě končí! Je dobré tyto věci předvídat a jet s rozvahou. Zvláště odvážní jsou zde řidiči velkých zájezdových autobusů. Toho když potkáte v serpentinách, tak už tam pro vás není místo! Jezdí i tam, kde by jste je fakt nečekali! Až jsem si říkal, že „sem mě poslat s autobusem, tak se snad rozbrečím!“. 058, Po celé Krétě se používá do asfaltu drť z místních zdrojů, což je vápenec a čedič. Proto zde i zdánlivě ideální zatáčka se suprovým asfaltem svádící k pořádnému náklonu klouže jako prase. Byl jsem na to upozorněn a sám jsem si to při menší krizovce vyzkoušel, když mi tam vjela turistka s autem z půjčovny a já to musel zahamtnout. Jeli jsme oběma kolama smykem a klika byla, že ne v náklonu a tak jsme to ustáli! Prostě chce to být „furt ve střehu!“ Co se týká mentality místních řidičů, tak jsou to velcí pohodáři a kliďasové.
S předpisy si nikdo hlavu neláme a nějaké omezení rychlosti, stopka, blinkry, či dvojitá plná se prostě nedodržují. Vše se řeší, jen když se něco stane a pak se určí viník. Policie zde nijak neprudí a jen přihlíží. Nejvíce se mi líbil místní zvyk, že jakmile dojedete pomalejší vozidlo (jakékoliv), to okamžitě uhne až za čáru krajnice a umožní vám bezpečné předjetí. A to doslova a všude! Jak to neudělá, je to turista!
Motorkáři se zde nezdraví, ale to je pochopitelné, protože by jste tu nedělali pomalu nic jiného. Motorek je tu Spousta. Na pobřeží převládají malé skútry a sem tam nějaký sportovec a v horách jsou to spíše endura a crossky.
Moje vypůjčená Honda 650 Transalp se zde ukázala jako naprosto ideální stroj pro cesty do hor, na odlehlé pláže, průjezd městem i do lehčího terénu a zvládla i zrychlený přesun po místních magistrálách, ale tam už byl znát strop jejích možností. Ačkoliv jsem srdcem silničář, musím uznat, že se pánům od Hondy ten Transalp opravdu povedl. Není to sice typ motorky, po kterém bych prahnul, ale pro místní ježdění je to správná volba. Stroj šlapal jako švýcarské hodinky. I přes slušnou zátěž v opravdových vedrech se nepřehříval, chytal na první cvrnknutí jak studený, tak teplý. Největší pochvalu však zaslouží převodovka. Rychlosti zapadají naprosto přesně a tiše na lehké ťuknutí i v tahu do prudkého kopce a bez falešných neutrálů. Oba dva jsme si pochvalovali pohodlnou vzpřímenou pozici a luxusní sedlo.
Jediné co bych mohl Hondě vytknout, byla při mém „testování “ spotřeba okolo 8l/100km a nádrž jen na 19l. Tím i mnohem menší dojezd, než na který jsem zvyklý z mého Yamahy. Ale nejde srovnávat hrušky z jablkama. Jinak cena 1l bezínu byla 1,34 EUR a benzinek je tu dost. Jen pozor nečerpá se samoobslužně, ale vyčkává se příchodu obsluhy!
 Ještě k tomu našemu vlastnímu cestování po ostrově. Kréta má sice vzdušnou čarou 275km na délku a 62km na šířku ale ve skutečnoti má stovky kilometrů silnic a ještě více cest. Nebudu vám detailně popisovat trasy našich vyjížděk, protože to stejně nikomu nic neřekne a já sám neumím většinu těch názvů ani vyslovit. Jezdili jsme cestou - necestou a natočili na tachometru zapůjčené motorky 1420km. Přesto jsme viděli ta nezajímavější místa jen na jedné polovině ostrova, a tak se sem rozhodně ještě někdy vrátíme! Určitě zase v tomto období, kdy je Kréta opravdu nejkrásnější a teploty u moře dosahují 25- 30°C a v horách příjemných 22-27°C. (Již při našem odjezdu bylo na letišti už 42°C ve stínu!) Poznali jsme opravdu hodně zajímavých míst a nasbírali mnoho pěkných zážitků. Také jsme jen nejezdili, ale stihli i nějaké ty památky a koupání. (Každý den na jiném místě!) Prostě žádné lehátko u hotelového bazénu!
Věřte, že po dvanácti dnech strávených na Krétě se nám ani nechtělo do letadla.
Na ukázku z našich cest vám nabízím něco z mnoha námi pořízených fotografií, které jsme fotili oba, jak se dalo. Ale vše se přecejen do fotoaparátu nevešlo a hodně toho zůstane jen v našich vzpomínkách na to, jak jsme zdolávali Krétu. Dnes už mám doma Hondu CBF 1000A, ale stále vzpomínám na to, jak jsme si užívali na Transalpul!

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.67
Známkováno: 6x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist